Výstup na Hochschwab (2 277 m n. m.), nejvyšší horu v rakouském pohoří Hochswab

Túra na nejvyšší horu pohoří

Probouzíme se krásně odpočatí. Večer nás už na chatě zastihla menší přeháňka, tedy spíše bouřka a bubnování deště o střechu bylo uklidňující. Také posezení večer v restauraci bylo fajn, s chatařem jsme prohodili pár slov - moc příjemný člověk.

Brzy ráno se probouzím, koukám s okna a úplné azuro. Je sice teprve něco před pátou ranní, tak ještě zalézám na chvíli pod deku. Předpověď slibuje dopoledne trochu mraků, pak by se mělo rozjasnit a večer snad může trošku sprchnout, takže v celku pohoda.

Čtěte také: Hochswab, blízké a nádherné "velehory"

Chci vyrazit opravdu brzy, protože bychom chtěli na nejvyšší bod - Hochschwab (2 277 m) dorazit nejpozději kolem poledne. Zaprvé předpověď slibuje nejlepší počasí, ale také ze zkušenosti v tomto ročním období vím, že mezi 11. dopolední - 14. odpolední hodinou opravdu bývá výše v horách nejlepší počasí a tedy výhledy. Brzy ráno mnohdy ještě jsou vrcholy zahaleny do mlhy a oparů a mlha nebo nízké mraky se často brzy odpoledne vracejí do výšky kolem 2 000 m.

Takže vstáváme, venku na lavičkách dáváme něco málo k snědku, prosíme na chatě o doplnění vody a kolem 7. hodiny už jsme na pochodu. Směr zajištěná cesta Das G´hackte. V některých průvodcích se dočtete že je to nejlehčí ferrata typu A-B. V podstatě je to prudký výstup částečně sutí a po skále. Jsou tam nataženy řetězy a občas železné madla, někdy i nějaký železný stup. Jistící pomůcky nejsou potřeba, jen je určitě lepší tuto cestu používat směrem nahoru.

V době naší návštěvy (polovina června) je obvykle už toto místo bez sněhu. Ale v tomto roce (2013) po náhlém ochlazení napadlo ještě před naším příjezdem (cca 14 dnů) na Hochschwabu celkem slušná sněhová nadílka a tak sněhových polí cestou je dost.

Navíc nástup na zajištěnou cestu hned ve spodní části je taky pod sněhem. Ale více napíšu, až tam dojdeme.

Takže pěkně popořádku

Od chaty Voisthalerhütte vyrážíme po značeném chodníku dolinou Obere Dullwitz. Přelézáme několik sněžných polí. Sněžný firn je po ránu úplně zmrzlý i když teplota ukazovala i po ránu cca 9 stupňů. Přicházíme k rozcestí kde je možné odbočkou vpravo vystoupat nejprve k chatě Schiestlhaus a pak turistickou cestou (bez jištění) dojít až na nejvyšší vrchol. Tuto cestu ale použijeme až na sestup.

Vydáváme se tedy mírně vlevo, stoupáme zasněženým a dost umrzlým sněhem. Trekkingové hůlky celkem dost pomáhají, aby člověk nesjel po svahu dolů. Navíc i když teplota je okolo 10-12 stupňů, zem je promrzlá a sněhové okraje při přechodu na trávu jsou neskutečně promrzlé a často pokryté vrstvou ledu. Sám to jednou dost neopatrně zkouším a sjedu nedobrovolně několik metrů dolů po zmrzlé zemi a sněhu. Nic se nestalo, jen pár škrábanců na lýtku!

Je potřeba dbát trochu zvýšené opatrnosti, hlavně při nástupu a přechodů hranice sněhových polí a míst bez sněhu. Ale je to alespoň zpestření pochodu. Dohánějí nás dva borci, kteří s námi spali na chatě, jdou také na Hochschwab, ale mají v úmyslu na něj vyšplhat nějakou horolezeckou cestou. Takže po chvíli se od nás oddělují a míří ke kolmé hradbě vápencových skal, které odpírají Hochschwab.

Kolem nás se rozprostírá nádherný kotel bílých skal. Po pravé ruce máme strmé, přes 2 000 m vysoké skály, nad kterými se někde skrývá vrcholová kříž.

Míjíme sedlo Trawiessattel a míříme si to k stoupání jménem Das G´hackte

Kousek před stoupáním potkáme skupinku, kteří v tomto krásném prostředí strávila noc ve stanu a teďkom si vaří snídani. Začíná trošku přibývat turistů, kteří přicházejí z druhé strany, z údolí Trawiestal. Někteří mají namířeno po stejné trase jako my, jiní jdou naproti nám, směrem k naší základně, chatě Voisthalerhütte.

Vzhůru tedy na vrchol ! Hned začínáme pěkně stoupat, až přicházíme k nástupu na jištěnou cestu. Začátek je pod sněhem, který se drží podél skalní stěny, kde jsou železné schody a také řetězy.

Volíme tedy přechod přes sníh na suťové pole. Suťoviskem stoupáme nějakou dobu, než mizí v rozsedlině sníh a objevují se už kovové záchytné schody a lana. Dáváme hlavně velký pozor, ať nám od noh nevystřelí nějaký kámen, který by na takto prudkém svahu mohl turistům pod námi hodně znepříjemnit život.

Je to za námi a my už v pohodě za pomocí umělého jištění šplháme výš a výš. Míjíme vlevo G´hacktkogel a stoupáme závěrečným výstupem k Fleischer Biwakschachtel. Je to plechová bouda v sedle pod Hochschwabem, kde je možné v nepřízni počasí nebo za jiných výjimečných okolností strávit noc, nebo se ukrýt před nepřízni počasí. Prohlížíme si jak vypadá uvnitř, kocháme se výhledy především na severní a severovýchodní horské výhledy.

Ještě zbývá několik desítek výškových metrů a jsme u vrcholového kříže - Hochschwab (2 277 m). Konečně na vrcholu! Paráda. Počasí opravdu dle předpovědi v poledních hodinách je super. Obloha se rozjasnila, jen krásné bílé plující obláčky. Vítr je ale slušný a díky sněhu, který pokrývá dost velké části v této výšce i hodně studený. Je potřeba dávat pozor, protože zvláště na okraji vrcholu, který strmě spadá dolů do údolí Trawiessattel jsou ještě umrzlé sněhové převisy. Jeden neopatrný krok může skončit katastrofou.

Najdeme si pěkné místečko v závětří, provedeme zápis do vrcholové knihy a malá svačinka. V dálce je krásně vidět chatu Schiestlhaus (2 154 m), ke které máme za chvíli namířeno. Odpočinku už stačilo, chtělo by to nějaké vrcholové pivko a k tomu poslouží pěkně nasluněná terasa chaty.

Sestupujeme teda chodníkem k ní. Moc pěkná chata, ve velmi zajímavém stylu. Výstavba této chaty byla dokončena v roce 2005. Chata je nízkoenergetická stavba, velmi pečlivě zateplená a využívá solární energii a také odpadní teplo z kuchyně. Dokonce má systém na využívání dešťové vody jako pitné. Svým vzhledem trochu vybočuje od klasických chat v Alpách, vše je podřízeno využití solární energie, ale také ekologii a soběstačnosti.

Jsme rádi, že jsme vyšli brzy ráno, protože je kolem 14 hodin vrchol se halí nejprve do bílých oblak, které jsou hustší a hustší. Nyní bychom už z vrcholu skoro nic neviděli.

Vydáváme se na zpáteční cestu, na které jen odběhneme na Ringkamp (2 153 m) a pak nás už čeká jen sestup dolů. Počasí se opravdu přesně podle předpovědi trošku kazí. Lehký deštík nám trochu komplikuje sestup, sněhová pole u sestupu krásně kloužou a vápencové ploché kameny na stezce Graf Meran Steig jsou pořádně kluzké. Občas nás zkontroluje nějaký svišť nebo kamzík, aby nám hned v zápětí ukázal jak je lehké se pohybovat v tomhle terénu!

Scházíme opět do údolí Obere Dullwitz a pohodou stezkou zpět na chatu Voisthalerhütte. Kolega chatař nás vřele vítá, nese pivko a ptá se, jestli si dneska dáme jeho menu, prý opět velmi výborné. Samozřejmě, že neodmítneme a za chvílí máme před sebou polévku pak pěknou porci těstovin s výborným masem. Jako bonus přináší nějaké domácí vdolky jako pozornost. Paráda!

Venku se spustil pořádný liják, jak je dobře pod střechou, restaurace se pomalu plní. Někteří využívají chaty jen po dobu přeháňky, jiní společně s námi zde stráví ještě jednu noc. Pozoruji německy mluvící skupinku takových mladších důchodců. Vypadá to, že si vyšlápli ze Seewiesenu na večeři na chatu. Dopřávají si pěknou slavnostní tabuli. Mají vlastní pokoj a ráno scházejí zase zpátky do vesničky. No, pěkně strávené dva dny.

Ještě poslední dojmy z dnešního dne a krásně unavení usínáme. Ještě je před námi třetí den, sice už poslední s cestou zpět k autu, ale cestou jinou, než jsme přišli.

• Dokončení příště

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.