Ötztalské Alpy na skialpech, rakouské Alpy v zimě aneb na svazích hory Hintere Schwärze

Skialpinismus v Rakousku

Celá oblast tohoto koutu tyrolských Alp nabízí nepřeberné množství skialpinistických terénů. Naše letošní velikonoční výprava se zaměřila do východní části této oblasti – okolí chaty Martina Busche.

Výchozím bodem k chatě je vesnice Vent v samém závěru Ötztálského údolí. Z Plzně se sem dostanete nejlépe přes Mnichov, Ga-Pa a Fernpass, je to tak 7 až 8 hodin jízdy, celkově kolem 500 km. Snad jediné místo, kde můžete nechat ve zdejších stísněných podmínkách zaparkované auto, je na parkovišti u spodní stanice sedačkové lanovky.

Přístupová cesta…

…k chatě začíná na malé sjezdovce v horní (jižní) části obce. Zde se napojíte na pohodlnou cestu vedoucí jižním směrem dnem doliny Niedertal (Herman Küchling Weg). Cesta vede zpočátku kosodřevinou s občasnými odpočinkovými lavičkami až k salaši Schaferhütte.

Zde se stezka zúží a přibude i objektivního lavinového nebezpečí při traverzování častých žlabů, padajících z východního úbočí Kreuzspitze. Držíte se stále svahu nad levým břehem potoka. Chata Martina Busche leží kousek nad soutokem tří dolin. Z Ventu je to k chatě v zimě tři hodiny, převýšení 600 m.

Chata patří DAV sekce Berlin, lůžková kapacita je kolem 120 osob (na Velký pátek zde bylo ještě více), celoročně je otevřený i winterraum s 16 lůžky v suterénu budovy (vřele doporučuji), ke kterému patří i prostorná kuchyňka, kde je sice vaření zakázáno, ale … Cena za noc pro členy OAV je 7,50 EURO včetně vzdušného. Chata je otevřena v zimě od března do poloviny května podle sněhových podmínek. Správce Johann Scheiber má telefon 0043-5254-8130.

Naše první zraky padly na dominantní vrchol čnící nad chatou, ze kterého spadá krásný bílý svah, jistě plný prašanu. Je to 3 403 m vysoký Hauslab Kogel – ležící jihozápadně nad chatou. Z chaty se dostáváme po ranních procedurách téměř poslední, ale na náš vrchol jsou to jen 3 hodiny. Jde se zpočátku dnem údolí směrem k chatě Similaun (asi 30 min) a potom se odpojíme vpravo a v serpentinách vystoupíme až do kotle malého bočního ledovce Say Ferner. Po něm zpočátku lehce v pravé části, v závěru prudce na vrcholový hřeben.

Zde sundáváme z lyží pásy a vystupujeme na nejvyšší bod, ze kterého je hezký kruhový výhled na celé centrální Ötztálské Alpy, ale i skupinu Ortleru. Je jasno, ale na hřebeni fouká mrazivý vítr. Schováváme se v závětří a obědváme. Asi hodinu před námi zde byla jedna dvojice a dole se pere s výstupem další pár.

Po odpočinku se přepínáme na sjezd a vrháme se do prudkého kotle, kde předvádím vystupující skupině pěkný kotrmelec. Za 15 minut jsme pod kotlem. Zde se přejíždí nevýrazná levá okrajová moréna miniledovce a úzkým korytem a krátkým levým traversem se vyjede nad závěrečným svahem, po němž se dostaneme na dno doliny. Zde je již sníh měkký a sjezd spíš připomíná boj o přežití. Dnem doliny se pohodlně sklouzneme zpět k chatě.

Velká noc

Je Velká noc a skvělá předpověď naplňuje chatu k prasknutí. Vstáváme opět do krásného rána. Dnešní den se nachystáme na vrchol Similaun. Je to o něco výše a dále než včera, ale celkem pohodlná cesta. Od chaty mírně stoupáme asi hodinu jižním směrem na dohled od chaty Similaun a potom to stáčíme vlevo do prudšího širokého svahu. Dnes je zde poměrně dost lidí. Odhaduji to tak na 50 až 80 lyžařů. Skialpinismus je stále populárnější. Po dalších 2,5 hodinách dosahujeme vrcholového hřebene. Přezouváme se do maček a po úzkém, ale bezpečném hřebeni dosahujeme asi po 20 minutách vrcholového kříže ve výšce 3 606 m.

Brzy je tu tlačenice a tak se zde příliš nezdržujeme a obědváme až zpět u lyží. I odsud jsou "tři králové" Ortleru jako na dlani. Začínáme se sjezdem. Na návětrném západním svahu je sníh více upěchovaný a tak to chvílemi připomíná upravenou sjezdovku. Plni nadšení sjíždíme 600 výškových metrů k chatě Similaun. Zde si dopřáváme sklenici salzburského piva. Je krátce po poledni a ještě se nám nechce domů.

Kousek sjíždíme ve směru k chatě Martina Busche, ale brzy opět lepíme pásy a stoupáme vlevo východním směrem do sedla Hauslab Joch. Zde ve výšce 3 200 byl počátkem 90. let nalezeno tělo dnes již slavného neolitického lovce Ötziho, jenž zde skonal před více jak 5300 lety patrně při útěku před pronásledovateli (byl zasažen šípem do zad). Dnes zde tento významný nález připomíná kamenná mohyla vztyčená asi 200 metrů jižně pod sedlem.

Ze sedla Hauslab Joch je to jen hodina výstupu bez lyží s mačkami na nohou na pěkný skalní vrchol Finailspitze (3 516 m). Nechceme ale dráždit horské božstvo a šetříme síly na další dny. Obracíme to a krásným sjezdem se vracíme k chatě Martina Busche. K našemu překvapení se včerejší nápor na ubytovací kapacitu chaty neopakuje a trávíme klidnou noc sami tři v přepychovém "apartmá" našeho winterraumu.

Hintere Schwärze

Ráno se vydáváme k nejvyššímu vrcholu v našem okolí – Hintere Schwärze (3 628 m). Samotný název budí respekt. Podle průvodce je to těžká túra. No uvidíme. Těsně nad chatou překonáváme roklinku potoku Niederjochbach a traversem v protilehlém svahu a následným prudkým sjezdem se přesouváme do sousední doliny ledovce Marzellferner. Na dně doliny již několik skupin vytahuje stoupací pásy. Dnes nás sem jde tak 20. Po prudkém stoupání se dostaneme brzy přes čelo ledovce a terén se zkrotí do monotónního stoupání, přerušeného asi dvěma výraznějšími ledovcovými zlomy.

Po třech hodinách stojíme pod vrcholovou pyramidou. Svah se začíná opět prudce zvedat. V samém závěru stoupání na "depozit" (odkladiště lyží) závidím našim movitějším západním kolegům stoupací hroty na jejich vázání. Nechtěl bych to lézt ještě jednou. S lehkým srdcem sundávám lyže a z batohu vítám mačky. Při prudkém výstupu po firnovém hřebeni se budou hodit. Krátce stoupáme téměř po předních hrotech na vrcholový skalní hřebínek, který nás zavede se kříži (od chaty asi 4 hodiny).

Počasí se dnes trochu kazí, přes vrchol se občas přežene lehká oblačnost. Od našeho původního úmyslu přejít přes sedlo Hintere Schwärzen Joch do sousední doliny ledovce Schalfferner rychle ustupujeme. Letos je prý sjezd ze sedla do sousední doliny díky zledovatělým východním svahům Mutmal Spitze zvlášť nebezpečný. Budeme mít plné zuby i toho našeho výstupového svahu. Je špatně vidět terénní nerovnosti a ze sjezdu nemáme ten nejlepší pocit. Chtělo by to asi jiný filtr na brýle nebo větší zkušenost s hlubokým sněhem. V závěru celé túry nás čeká ještě nepříjemné, ale naštěstí krátké stoupání k chatě. Večer se zatahuje a sněží.

Velikonoce

Na Velikonoční pondělí je chata z půli prázdná. I my tu dnes spali pro tentokrát naposledy. Dopoledne si ale již opět za ideálního počasí vyšlápneme "kousek" nad chatu na vrchol Kreuz Spitze (3 457 m). Přes noc spadlo slabých pět centimetrů nového sněhu, ale i to málo stačilo na to, aby okolní hory dostaly nový, čistší vzhled. Pod vrstvou nového sněhu občas jen tušíme starou stopu. S námi ale jdou ještě další dvě skupiny. Nad chatou prudce nabíráme výšku. Teprve asi po hodině poctivého stoupání dostáváme reálnou představu o vrcholové části tohoto výstupu.

Na místě, kde kdysi stávala jakási chata (Brizzihütte), se cesta rozdvojuje. Přímý výstup směrem k vrcholu se nám zdá prudký. Jedna ze skupin se zde také pěkně zasekla v krkolomném žlabu. My stoupáme o něco méně prudkým pásem mezi skalisky pod jihozápadní hřeben, po kterém lze na vrchol také vystoupit, ale většinu času strávíte s mačkami na nohou. Lépe je přetraverzovat jižní svahy naší hory a napojit se na normální výstupovou cestu, která končí po velmi prudkém výstupu v sedle na východním hřebenu. Zde shazujeme s úlevou lyže a pohodlně vystoupíme v mačkách asi za 15 minut k vrcholovému kříži.

Prvních 100 výškových metrů sjezdu ze sedla je asi nejprudší, co jsme zde za těch pár dní sjeli. Odhaduji to na dobrých 55°. Nový sníh ale na tvrdém podkladu poskytuje dostatek opory. Krásným a rozmanitým sjezdem se dostáváme za hodinku zpět k chatě. Cestou jsme ještě našli pár téměř nových maček, které ztratila jedna členka předešlého bavorského družstva. Na chatě jsme je předali do vděčných rukou majitelky, za což jsme si vykoledovali každý sklenici piva a doufám, že si dobrý skutek zapsali i horští bohové a někdy nám to vrátí.

Návrat

Cesta z chaty do údolí k autu byla odměnou za námahu, kterou jsme museli vynaložit na téže cestě v opačném směru před pár dny. Čerstvě vypadlé žlaby nás udržovaly ve střehu, ale sněhu bylo letos v Tyrolsku poměrně málo (po celou dobu byla lavinová situace na 2. stupni). Pověstnou třešničkou na dortu byl sjezd po již opuštěné sjezdovce těsně nad vesnicí. Z Ötztálského údolí jsme odjížděli pěkně namlsaní…

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.