Výstup na Vtáčnik (1 346 m n. m.), nejvyšší horu malebného slovenského pohoří Vtáčnik

Přes Hrádok na Vtáčnik, nejvyšší horu pohoří s návratem přes Kláštorskou skálu

Za ranního chladu vyrážíme z Chaty pod Končitou, která se na dvě noci stala našim útočištěm, na nejvyšší horu pohoří Vtáčnik, která se rovněž jmenuje Vtáčnik. Jde o krásný skalní vrchol s výhledem k východu, jenž je o 23 metrů vyšší než Lysá hora, nejvyšší hora Moravskoslezských Beskyd.

Z chaty pod Končitou kousek sestoupíme k odbočce v Gepniarové dolině, kde začíná naučný chodník Vtáčnik. Tento naučný chodník, končící na vrcholu Vtáčniku, má délku 5,7 km a převýšení asi 900 m. K vrcholu vyrážím se dvěma "tlakaři", kteří si vysoký tlak léčí pilulemi. Já jim ordinuji zdravý pohyb na čerstvém vzduchu, který spíše odstraní příčiny vysokého krevního tlaku, než nějaké pilule…

Úvodní úsek vede po široké lesní cestě, která spolu se svým okolím nese stopy po nedávné těžbě. Vůbec se i na Vtáčniku poměrně hodně těží, naštěstí nejde o plošnou těžbu, jako například ve Slovenském rudohoří.

Čtěte také: Hrebeňovka Vtáčnika v zime, snežnicová túra par excellance

Odbočka na Hrádok

Zatímco "tlakaři" odpočívají v lese, dělám krátkou zacházku na kótu Hrádok (662 m), jejíž jihozápadní skalní srázy prudce spadají do Bystričianské doliny. Člověku se z té výšky až točí hlava, skalní srázy dosahují na mnoha místech výšky hrubě přes 100 metrů. Z různých skalních vyhlídek hřebene Hrádku se otevírají skutečné výhledy pro orly. Skalní stěny zase slouží horolezcům k jejich radovánkám na laně. Krajinářsky velice hodnotná partie pohoří Vtáčnik.

Na hřebeni kvete spousta kytek a pobíhá množství hmyzu. Fotograf věnující se fotografii přírody by tady dokázal pobýt celý den. Já dnes bohužel tolik času nemám, protože nás čeká hřeben pohoří Vtáčnik. Loučím se pohledy na protější vrchy Veľká skala (820 m) a Malý Sádok (857 m). Na Velké skále roste reliktní borovice, která se tady zachovala z teplého období zvaného Atlantik.

Vracím se zpět a již opět společně stoupáme k vrcholu Vtáčniku. Po naučné stezce, která vede po trase bývalé žluté značky, která se ještě tu a tam objevuje na stromech a na kamenech nad Gepnárovou dolinou. Vůbec zmíněná dolina má mnoho psaných tvarů - v mapě z Harmance se uvádí jako Gepňárová dolina, na tabulích naučné stezky jako Gepnárova dolina a na rozcestníku v samotné dolině jako Gepniarova dolina. Jeden aby se v tom vyznal, asi by v tom názvu chtělo udělat trochu pořádek…

Vtáčnik

Lesní cesta konečně vychází na paseku, ze které by se za dobré viditelnosti otevíraly docela slušné výhledy ke Strážovským vrchům. Dnes můžeme obdivovat pouze jejuich siluetu, kterou "krášlí" tovární komín nedalekého průmyslového města Nováky. Mohutné buky lemují okraj paseky a místo vrhají životodárný stín. Slunce totiž opět nemilosrdně spaluje krajinu svými žhnoucími paprsky.

Za chvíli se objevuje velká louka s navršenými hromadami kamení, které sem naskládala lidská ruka zúrodňující zdejší kraj. Hned na to se v lese po pravé ruce objevuje pramen vody a posezení pro turisty, které však již obsadily rodinky, které se dnes také vydaly k vrcholu. I na Slovensku je státní svátek, lidu v horách je poměrně hodně.

Po pár metrech se objevuje již čtvrtá tabule naučného chodníku, která stojí v těsném sousedství partyzánské mohyly z období SNP. Podobné připomínky bojů z let 1944 a 1945 v pohoří Vtáčnik ještě naleznete v Oslianské dolině, na Škurátke a v Gepnárove dolině.

Náš peloton se ale mezitím poněkud roztrhal. Tlakaři zůstali pozadu. Nejdříve jsem čekal, ale jak se časy natahovaly, vyrazil jsem dále bez přestávek s tím, že se potkáme na vrcholu. Budu tam mít alespoň více času na focení.

Kolem dalšího posezení s upraveným pramenem vody přicházím na další lesní svážnici na rozcestí Siahy (1 076 m), k vrcholu to je již jen slabá třičtvrtěhodinka. Brzy značený chodník protíná hranici Národní přírodní rezervace Vtáčnik, která byla vyhlášena již v roce 1950 a svou rozlohou 245,62 hektarů je největší přírodní rezervací v CHKO Ponitrie.

NPR Vtáčnik je rezervací lesního charakteru s velice pestrou vertikální členitostí. Od bučin přes javorové bučiny až po smrčiny v nejvyšších částech Vtáčniku. Přestože jsou stromy nízkého vzrůstu (což je dáno extrémními klimatickými podmínkami) dosahují stáří až okolo 150 let. Smrčina na Vtáčniku je i jednou z nejjižnějších (byť ostrůvkovitě rostoucích) smrčin na Slovensku.

Po poměrně prudkém stoupání za kótou Zraz (1 234 m) se konečně objevuje rovinka. Neklamný znak toho, že jsem již na hřebeni. Stromy, které tady rostou tzv. na prapor, lemují širokou pěšinu, kterou vyšlapaly generace turistů. Konečně je tady vrchol Vtáčniku (1 346 m) s rozcestníkem, schránkou s vrcholovou knihou a nablýskaným křížem z nerezu. Dokonce je tady vcelku volno, takže se uvelebuji na vrcholové skalce, fotím a čekám na zadní voj, který po asi půlhodině konečně doráží.

Výhledy jsou odsud parádní. Oblé lesnaté hřebeny se táhnou až k obzoru, podzim tady musí být opravdu nádherný. Zejména když se zabarví borůvčí v podrostu a koruny smrků a javorů. Snad se mi tady jednou podaří zastihnout babí léto.

Směr Kláštorská skala a Gepnárova dolina

Na vrcholu to začíná pomalu houstnout. Díky státnímu svátku se to tady začíná hemžit turisty a rodinkami, které využily volna i krásného počasí. Uvolňujeme tedy místo dalším návštěvníkům a po hřebeni přes rozcestí Pod Vtáčnikom (1 300 m) se vydáváme k jihozápadu k vrcholu Kláštorská skala (1 279 m). Míjíme odbočku k prameni (2 min) a poměrně rychle se dostáváme hustým bukovým lesem k parádním skaliskům Kláštorské skály, ze kterých se otevírají parádní výhledy. Zacházky určitě nikdo z nás nelituje.

Po kochačce a fotografování opouštíme hřeben a po žluté značce (která je sezónně uzavřena od 15.9. do konce prosince) sestupujeme přes kótu Krivá breza (1 033 m) do Bystričianské doliny vstříc modré turistické značce vedoucí z vrcholu Jaseňová skala (912 m). Sestup je dlouhý a poměrně fádní, místo docela prudký. Na několika místech se objevují vypreparované trosky starého lávového proudu, jeho okolí je však hodně zarostlý.

Konečně je tady rozcestí Horný dom (706 m) u bývalá a polorozpadlé hájovny. Na dalším rozcestí - Bystričianska dolina (628 m, odbočka k vrchu Buchlov) jsme ani ne v polovině doliny a v blízkosti Národní přírodní rezervace Veľká skala. Tato přírodní rezervace o rozloze 59,2 ha byla vyhlášena v roce 1984 z důvodu ochrany reliktních porostů borovice sosny na vulkanickém podloží a z důvodu ochrany řady vzácných rostlinných a živočišných druhů, které se tady vyskytují.

Po široké zpevněné cestě podél toku bystřiny Bystrica cesta ubíhá vcelku rychle, takže se vzápětí objevuje rozcestí Sekaniny (424 m). Tady je odbočka na louky a k salaši, ke které se mi ale nakonec v tom horku nechce, takže se vracím nazpět a přes rozcestí Gepniarova dolina mířím vzhůru dolinou k Chatě pod Končitou, kde s kolegy Jaroušem a Aljošou dáváme zasloužené pivo a večeři.

• Délka túry: 18,5 km
• Převýšení: 1 180 m
• Náročnost túry: středně náročná túra

Hora Vtáčnik na Vtáčniku, turistická mapa

Další související články: