Großer Griesstein a Geierkogel, výstup na vrcholy v Triebenských Taurách v Rakousku

Vysokohorská turistika a vyhlídkové vrcholy v Triebenských Taurách

Jako Triebenské Taury (Triebener Tauern) je nazývána horská skupina v severozápadním úseku hřebene Seckauských Taur v Nízkých Taurách. Pojmenování pohoří se váže k horskému průsmyku Triebener Tauernpaß, kterým prochází důležité silniční spojení přes hřeben Nízkých Taur z města Trieben směrem na jih do údolí řeky Mur.

Díky tomu je tato oblast dobře dostupná a malá osada Hohentauern ležící ve zmíněném horském průsmyku zažila v poslední době turistický rozvoj, který se ale naštěstí omezil jen na menší lyžařský areál v okolí sedla. Zbytek hor si zachoval svůj původní charakter a návštěvník zde nalezne nádherný nedotčený horský svět nezkažený lanovkami a jinými civilizačními výdobytky.

Nejvyšší horou v Triebenských Taurách je Gamskogel (2 386 m n. m.), ten však není v plánu dnešní horské túry, i když se budeme pohybovat poblíž něj a pohledy na jeho rozeklaný vrchol nás budou doprovázet po celý den. Dnešek bude patřit mohutné kamenné homoli Großer Grießtein, který není se svou výškou 2 337 metrů o moc nižší a je druhou nejvyšší horou Triebenských Taur.

Čtěte také: Výstup na Großer Buchstein, vysokohorská turistika v rakouském…

Putování zahájíme na lesním parkovišti u salaše Bärntalalm (1 427 m n. m.), která je schovaná v údolí Bärental, a můžeme k ní dojet po sjízdné štěrkové cestě asi po čtyřech kilometrech jízdy z hlavního údolí Pöltal, kterým již vede hlavní silnice přes Hohentauern. Pokud přijedeme od Triebenu, tak najdeme odbočku do údolí Bärntalalm asi dva kilometry před obcí Sankt Johann am Tauern.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Od parkoviště se vydáme dál vzhůru zalesněným údolím a budeme se držet vlevo. Postupně opustíme lesní cestu a po pěšině začínáme stoupat vzhůru bočním údolím Frattental až do sedla Triebener Törl (1 905 m n. m.). Postupně se dostáváme nad horní hranici lesa na malebné pastviny a odkrývají se nám první pohledy na okolní skalnaté štíty. Těsně pod sedlem ještě dobíráme z vydatného pramene vodu a pak už si dopřáváme první odpočinek u rozcestníku v sedle. Je poslední den letních prázdnin a sluníčko dohání to, co přes léto nestihlo.

Panuje nádherné počasí jako stvořené na výlet do hor, k tomu je dnes i dobrá dohlednost, proto jsme se rozhodli pro dnešní vyhlídkovou trasu. Sedlo Triebener Törl je položené pěkně uprostřed hor mezi vrcholy Großer Griesstein a Sonntagskogel a je samo o sobě pěknou vyhlídkou. Na severu se za oblými hřbety Nízkých Taur zvedá zubatá hradba vápencových štítů Ennstalských Alp, kterým vévodí nepřehlédnutelný Admonter Reichenstein a Hochtor, pohled na jižní stranu rámuje boční hřeben Triebenských Taur Lörchkogel - Schleifkogel.

Nyní se naše trasa stáčí k severovýchodu a začínáme velkým obloukem stoupat po trase R10 na rozložitý vrchol Großer Griessteinu. Nejdříve stoupáme po balvany vyskládaném chodníku přes suťová pole na severní skalní žebro a pak po něm pokračujeme až k vrcholku hory. Otvírá se nám poprvé pohled na modravou hladinu malého jezera Eberlsee hluboko pod námi i na východní pokračování Seckauských Taur.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Stoupání na suťovitý kužel hory může být zajímavé i pro zájemce o geologii, střídají se tu žuly a různé metamorfované horniny, tak je pod nohama na co koukat. Nutná je ale i opatrnost, balvany a suť nejsou vždy stabilní. Vůbec vlastní název hory s jejím charakterem souvisí, v překladu německé slovo Gries znamená něco jako suť a štěrk.

Konečně jsme se vyškrábali až nahoru k mohutnému železnému kříži a můžeme odpočívat a užívat si nádherný letecký výhled do krajiny. V Seckauských Taurách naše pohledy přitahují nejvyšší vrcholky Geierhaupt a Hochreichhart, pozornost na sebe poutá i nedaleký Gamskogel, nepřehlédnutelné jsou i Ennstalské Alpy. Nás teď ale ze všeho nejvíc zajímá nedaleký hřeben Sonntagskogel - Geierkogel. Zvedá se západně hned za sedlem Triebener Törl a bude naším cílem pro zbytek dne. Za ním se v pozadí rýsují vrcholky Rottenmannských Taur s nepřehlédnutelným Bösensteinem.

Vracíme se tedy stejnou cestou zase do sedla Triebener Törl a stoupáme odtud vyšlapanou pěšinou travnatým, ale docela ostrým hřebenem vzhůru k vrcholku Sonntagskogel (2 229 m n. m.). Jeho vrcholek zdobí jen malá pyramida naskládaných kamenů a schránka na vrcholovou knížku. Je odtud pěkný pohled z odstupu na sousední vyšší Großer Griesstein, který je pravým opakem hory Sonntagskogel. Zatímco Griesstein je hlavně samé kamení a suť, Sontagskogel má elegantní travnatý plášť.

Po krátkém odpočinku sledujeme pokračování hřebene směrem k severozápadu a sestupujeme do sedla Weingrubertörl. Celkově se jedná o nenáročné putování, které svým charakterem připomíná asi nejvíc slovenské Roháče. Sotva jsme se zhoupli do sedla, zase nás pěšinka vede na bezejmennou kótu, jež vybíhá vpravo bočním hřebenem na ploché návrší Triebenkogel (2 055 m n. m.). Trasa 902 jej míjí a stoupá přímo vzhůru stále více štěrkovitým úbočím až k dřevěnému kříži.

Geierkogel (2 231 m n. m.) má vrcholky dva, kříž je samozřejmě na tom vyšším, ale určitě se vyplatí dojít i na sousední nižší vrchol, odkud se otevře hluboký pohled až na budovy obce Hohentauern, které nejsou z vyššího vrcholku vidět, protože je nižší vrcholek zakrývá.

Z Geierkogelu lze sestoupit rovnou do obce Hohentauern, ale protože my máme auto úplně jinde, musíme se zase vrátit stejnou cestou po hřebeni zpátky. Vůbec nám to nevadí, chceme si beztak odbočit na již zmiňovaný a zcela nenavštěvovaný Triebenkogel v bočním výběžku hřebene. Scházíme proto na oblé travnaté návrší a míříme k osamocené rulové skalce. Cestou obcházíme ostrůvky kleče, míjíme půvabné jezírko a připadáme si jak někde ve Skandinávii.

Triebenkogel je nádherné zapomenuté místo. Cestou zpátky ochutnáváme borůvky, které tu zrají jen pro tetřívky a jiné horské druhy ptactva. V sedle Weingrubertörl se zase napojujeme na hřeben a rychle stoupáme na Sonntagskogel, abychom stihli západ slunce. Zlatavé šikmé světlo spouští dnešní závěrečnou podívanou, která se nikdy neomrzí, zvláště když jsou kulisou horské hřebeny. Čekáme, až ohnivý rudý kotouč zmizí za obzor, a pozorujeme, jak paprsky do poslední chvíle ozařují špičky hor, které postupně zhasínají jak svíčky na dortu.

Nad hory se pomalu snáší noc, ale protože je ještě konec léta, trvá stmívání trošku déle než v září a v říjnu. Scházíme bezpečně do sedla Triebener Törl a hned pokračujeme v sestupu do údolí Frattental. V pásmu lesa nás dohnala konečně tma a musíme občas zapnout čelovky, ale většinou se snažíme jít potmě, protože cestu již známe. Noční les má své kouzlo a upoutává naše smysly jiným směrem než ve dne.

Vnímáme mnohem intenzivněji různé zvuky od šumění korun smrků, přes šplouchání vody v potoce až po šramot myší, křik vyplašených ptáků a troubení prvních nedočkavých jelenů. Avšak ani zrak není ochuzen a naše oči láká černá obloha posetá jasnými hvězdami. Cesta nám tak pěkně utíká, míjíme salaš Bärntalalm a už jsme na parkovišti, kde náš dnešní výlet do hor končí. Rádi bychom tu zůstali, počasí má vydržet i příští den, ale pracovní povinnosti nás nutí k návratu domů. Už teď ale spřádáme plány na další výpravy, jen si zase musíme počkat na počasí a volno.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.