Výstup na Hexenturm a Admonter Warte v Ennstaler Alpen v rakouských Alpách

Turistika v rakouském pohoří Haller Mauern

Rakouské pohoří Haller Mauern je sice malým horským hřebenem v Severních Vápencových Alpách, je však protkáno poměrně hustou sítí turistických tras a stalo se oblíbeným cílem turistických výletů. Strmé vápencové stěny představují severozápadní výběžek Ennstalských Alp, což trefně vystihuje pojmenování pohoří "Mauern = stěny". Nejvyšším a nepochybně nejnavštěvovanějším vrcholem tohoto horského hřebene je Grosser Pyhrgas (2 244 m), který se tyčí v západní části pohoří.

Pro poznání východní části hřebene je výborným nástupním místem horská chata Admonterhaus (1 723 m n. m.). V jejím okolí se nachází hned několik nádherných turistických cílů, například alpínskou květenou v celém Štýrsku proslulý Grabnerstein (1 847 m n. m.), vápencové bradlo Admonter Warte (1 804 m n. m.), Mittagskogel (2 041 m n. m.) či nádherným kruhovým výhledem vyhlášený Natternriegel (2 065 m n. m.). Avšak absolutní jedničkou je Hexenturm (2 172 m n. m.), nejvyšší hora celé východní části pohoří, na jejíž severovýchodní vrchol vede kromě klasické cesty i středně náročný klettersteig.

Naše putování k vrcholu Hexenturm zahájíme v silničním sedle Buchauer Sattel (864 m n. m.), kterým prochází silnice propojující města Admont a St. Gallen. Poblíž autobusové zastávky je malé parkoviště a začíná tu i zásobovací cesta k chatě Grabneralmhaus (1 391 m n. m.). Jdeme po ní přes rozlehlou louku, pak smíšeným lesem a značka č. 641 několikrát zkracuje početné serpentiny. Když konečně přicházíme na pastviny, jsme doslova ohromeni nádhernými pohledy na sousední mohutné vápencové štíty Ennstallských Alp, Grosser Buchstein a Admonter Reichenstein.

Čtěte také: Seckauer Zinken: Výstup v Seckauských Taurách přes Maria Schnee

Je začátek srpna, panuje nádherné letní počasí, jen je až moc velké horko. Vítáme možnost občerstvení na chatě a zaháníme nejen žízeň, ale tentokrát i hlad. Dnes tu totiž mají tzv. "Knödeltag" a v nabídce jsou plněné knedlíky na všechny možné štýrské způsoby. Můžeme si objednat jak sladkou, tak slanou variantu. Ochutnáváme například vynikající houbový knedlík plněný liškami, klasický se škvarky, knedlík plněný špenátem a ovčím sýrem, knedlík plněný zelím a masem a to nebyly zdaleka všechny nabízené druhy.

Pokračujeme ve výstupu na dlouhý skalnatý hřeben Grabnerstein. Pěšina stoupá kosodřevinou zarostlým jižním svahem této hory až do sedla pod vrcholem Zilmkogel (1 598 m n. m.). Jsme již nad horní hranicí lesa a obdivujeme nádherně kvetoucí alpínské louky mezi ostrůvky kosodřeviny. Botanici považují Grabnerstein za jednu z nejbohatších lokalit v celém Štýrsku, koncem května tu dokonce vykvétají koberce divokých bílých narcisů.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Klikatíme se kosodřevinou až k vrcholovému kříži a trochu s obavami sledujeme oblohu. Nad Nízkými Taurami se kupí bouřkové mraky a i tady nad námi mizí slunce pomalu za mraky. Dáváme se do řeči s dvojicí Rakušanů, mají aktuální předpověď počasí, blíží se studená fronta a odpoledne hrozí bouřky i zde v Ennstalských Alpách. Proto se na vrcholu příliš dlouho nezdržujeme, i když je odtud nádherný výhled, ale toho jsme si užili i cestou sem. Máme na dnešní noc domluvený nocleh na turistické chatě Admonterhaus a tam je to ještě kus cesty po lehkém klettersteigu Jungfernsteig.

Pokračujeme po kosodřevinou porostlém hřebeni až k prvnímu jištěnému úseku. Postupně sestupujeme do sedla Jungfernscharte (1 775 m n. n.), hřeben je tu členěn do dolomitových věžiček, které tu musíme postupně překonávat. Jedna z nich se jmenuje například Steinerne Madonna a připomíná zkamenělou ženu. Stezka není technicky náročná, jen je to samé nahoru a dolů, takže se nedá příliš spěchat. Trochu nás znervózňuje vzdálené hřmění a tmavnoucí obloha nad námi.

Konečně jsme došli do sedla Grabnertörl, celé nám to trvalo z Grabnersteinu asi hodinu. Před sebou již máme malou horskou chatu Admonterhaus, která stojí přikrčená v těsné blízkosti sedla. Zesiluje vítr, déšť je již na spadnutí a lidé se rychle stěhují do chaty. Spěcháme tam i my a ve dveřích nás vítá milá obsluha, prý už nás vyhlíželi. Šťastně jsme si vydechli, pro dnešek už jsme v bezpečí, a tak už jen ze zvědavosti sledujeme s ostatními ubytovanými hosty příchod mohutné frontální bouřky.

Blesky začínají křižovat oblohu, hromy se s rachotem odráží od skalních stěn s dunivou ozvěnou, k tomu prudký vítr a vzápětí doslova průtrž mračen. Leje už i na zápraží chaty, musí se zavřít dveře a máme po divadle. Najednou vidíme, že voda podtéká i pode dveřmi. Jednoduché vysvětlení, prší totiž díky vichřici skoro ve vodorovném směru, voda ze zápraží nestíhá odtékat a vítr ji škvírou žene pode dveřmi i proti mírnému sklonu podlahy. Brzy je vyplavená celá chodba a musí se vytírat.

Stíháme ještě večerní polévku a pak jdeme spát do "matratzenlageru", jak se tu říká společné noclehárně. Spíme v podkroví chaty a ta se otřásá celou noc pod náporem deště i v poryvech vichru. Moc se spát nedá a stále se nemohu zbavit pocitu, že střecha každou chvíli ulítne.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

V noci vypadl i proud, ale následující ráno není po nočním řádění ani památky. Nad horami zase září na modré obloze slunce, dole v údolích visí cáry mlhy po nočním dešti a je skvělá dohlednost. Fronta se přehnala a pro dnešek by už měl být klid. Naším dnešním cílem je Hexenturm, ale než se tam vydáme, vybíháme si na Admonter Warte (1 804 m n. m.).

Tato skvělá vyhlídka se zvedá hned nad chatou, a tak si na ni vyběhneme místo ranní rozcvičky. Vrchol označuje kovový kříž, na kterém je upevněn panoramatický snímek výhledu z hory. Pod sebou máme údolí řeky Enns a před sebou mohutné vápencové štíty Ennstalských Alp, například Großer Buchstein, Kleiner Buchstein, Tamischbachturm, Admonter Reichenstein a mnohé další. Prohlížíme si i naše dnešní cíle - Mittagskogel, Natterriegel a Hexenturm, které se postupně zvedají západním směrem od nás v hlavním hřebeni Haller Mauern.

Sbíháme zpátky, platíme nocleh i jídlo a loučíme se s pohostinnou chatou. Následuje stoupání po trase č. 634 po hřebenu do sedla mezi vrcholy Mittagskogel a Naterriegel. Stezka se klikatí vzhůru, dva náročnější úseky jsou dokonce zajištěny lanem. Stoupání ale moc nevnímáme, protože neuvěřitelně krásné výhledy překonávají vynaloženou námahu. Před sebou vidíme nádherně ostře tvarované vrcholky Scheiblingstein a Großer Pyhrgas v západní části hřebene Haller Mauern a za nimi dokonce Warscheneck v Totes Gebeirge.

Pokračujeme ve výstupu a konečně je tu sedlo. Stezka se tu větví, takže nejdříve si vybíháme vpravo k vrcholovému kříži na Mittagskogelu (2 041 m n. m.). Je odtud skvělý výhled především na mohutné štíty v národním parku Gesäuse. Vracíme se zase zpátky do sedla a pokračujeme po značené stezce na sousední Natterriegel (2 065 m n. m.). Z plochého vrcholu se nám otvírá nádherný pohled na Hexenturm, za kterou v pozadí vlevo vystupují další významné vrcholy Haller Mauern, Scheiblingstein a Großer Pyhrgas.

Dopřáváme si odpočinek a prohlížíme si rozeklaný vápencovo-dolomitový hřeben, kterým budeme pokračovat na Hexenturm. Existují tu dvě varianty, buď zubatý hřeben obejdeme traverzem vpravo přes Roßkar a přitom sestoupíme skoro 200 výškových metrů, nebo se vydáme po středně náročném klettersteigu Hexensteig. Volíme klettersteig a sestupujeme do travnatého sedla Natterriegelscharte, kde vpravo odbočuje klasická stezka přes Roßkar. My se držíme severní strany hřebene a překonáváme první jištěná místa a ocitáme se na hřebeni.

Dále je nutné překonat strmou skalní hranu a následuje odpočinkovější úsek. Hřebínek je porostlý dokonce trávou a vede nás ke skalní věži, kterou je nutné překonat vlevo. Toto náročnější místo lze díky jistícím lanům poměrně snadno překonat a už se šplháme po jižní straně po skalní rampě do štěrbiny Trumscharte, odkud se jde zase po místy skalnatém hřebeni až do sedla Roßkarscharte. Klettersteig máme za sebou, zprava se opět připojuje normální cesta přes Roßkar a nám zbývá už jen vyšplhat skalnatou stezkou k vrcholovému kříži. I tady jsou některá hůře schůdná místa jištěna lany.

Rozložitá hora Hexenturm (2 172 m n. m.) bývá někdy nazývána jako Bärenkarmauer a má ve skutečnosti vrcholy dva, přičemž turisticky dostupný je vyšší severovýchodní, který zdobí pěkný kovový kříž. Nižší jihozápadní vrchol odděluje těžce schůdná průrva Stroblscharte, přes kterou značená trasa nepokračuje.

Obdivujeme působivé letecké pohledy na okolní krajinu. Obydlené údolí řeky Enns s městem Admont leží 1 500 metrů hluboko pod námi, lemují ho bílé vápencové štíty Ennstalských Alp v národním parku Gesäuse, za kterými se zvedají sytě zelené hřebeny Rottenmannských Taur. Severní obzor rámují zase hřebeny Sengsengebirge a Reichraminger Hintergebirge. Na západě dominují ostře řezané štíty západní části hřebene Haller Mauern a za nimi vykukuje Grimming, Dachstein a Totes Gebirge.

Je pomalu čas myslet na návrat. Sestupujeme tedy nejdříve opět do sedla Roßkarscharte, a protože se nám už nechce znovu šplhat po klettersteigu, sestupujeme po značené pěšině do horní části Roßkaru. Musíme zdolat strmé suťové svahy, klesnout, pak zase stoupat do sedla Natterriegelscharte. I na této trase narážíme na kovovými lany jištěné pasáže, takže tak úplně snadná není ani tato varianta výstupu na Hexenturm.

Překonáváme Natterriegelscharte a sestupujeme zvolna zpátky k horské chatě Admonterhaus. Už zdálky slyšíme hudbu, tóny lesních rohů a harmoniky doléhají až na hřeben, jen nevíme, odkud se linou. Brzy je už ale vše jasné, před chatou vyhrává místní dechová kapela. Hudebníci si dali tu práci a vynesli si své hudební nástroje až vysoko do hor. V okolí chaty je i plno lidí v tradičních krojích, během dopoledne se tu totiž konala tradiční bohoslužba pod širým nebem a to je vždy velká slavnost.

Na chatě jsme vypili jedno dobré pivo, pochopitelně v biokvalitě, jak hlásá nápojový lístek, a pokračujeme v sestupu. Po trase č. 636 scházíme rovnou k chatě Grabneralm a odtud už známou trasou zpátky na parkoviště v sedle Buchauer Sattel. Usedáme na lavičku poblíž autobusové zastávky a odpočíváme po zdlouhavém sestupu. Je nádherný podvečer, slunce se opírá do bílých stěn mohutné hory Grosser Buchstein, která sedlo stráží. Nádherný víkend v rakouských Alpách se opravdu povedl a zůstane dlouho uložen v našich vzpomínkách.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.