Spiegelsee, Rakousko a pohodová horská turistika v pohoří Nízké Taury

Zrcadlové jezero v rakouských Nízkých Taurách

Toto jezero, které je díky zrcadlovitému odrazu jedné z nejznámějších hor Rakouska - Hoher Dachsteinu na své průzračné hladině, proslulé široko daleko v okolí Salzburgu i Grazu, leží v n.v. 1 862 m a svou malebností předstihuje představivost i těch nejnáročnějších horských "fajnšmekrů". Nachází se ve skupině Nízké Taury v podcelku Schladminské Taury a je snadno dosažitelné díky jedinečné možnosti vyjet autem či autobusem z horské osady Pichl - Preunegg, ležící asi 4 km západně od známějšího Schladmingu, který je proslulým rájem lyžařů.

Cesta nahoru je vedena velmi odvážně v mnoha serpentinách až k horské chatě Gasselhöhehütte ve výšce 1 800 metrů. V zimě sem nahoru jezdí sedačková lanovka. Po výjezdu na parkoviště se ocitneme na malé náhorní plošince u prvého jezera, jehož název mi zůstal utajen. Nabízí se nám zde hned několik možností a to podle toho, jak se nám chce nebo nechce daleko či vysoko šlapat.

Nejklasičtější okruh vede přes vrcholy Gaselhöhe (2 001 m), Rippeteck (2 126 m) a nejvyšší z naší trojice - Schober (2 133 m). Na všech nejvyšších kótách jsou postaveny z daleka viditelné dřevěné kříže, jako ostatně na mnoha místech v Alpách, ale nejen v nich. Krásné tři výrazné štíty pyramidového tvaru silně připomínají svou nadmořskou výškou i tvarem slovenské Roháče a rovněž jezera, podobná Roháčským plesům, připomínají krajinu někde pod Hrubou kopu a Plačlivým.

I trasa z Gaselhöhe na Rippeteck je díky úzkém hřebínku porosty kleče velmi podobná túrám v Západních Tatrách. S kocháním, posezením i fotografováním se dá tento nenáročný okruh zvládnout pohodlně za čtyři hodiny a je vhodný jako odpočinkový den mezi drsnějšími alpskými výstupy.

A to byl právě případ naší horské skupiny z penzionu Bertrand v městečku Gröbming pod vrcholy Stoderzinken (2 048 m) a Kammspitze (2 139 m), jenž byla velmi pestrá jak z hlediska věku, pohlaví i místa bydliště poutníků. Po předešlých náročnějších túrách jsme se na tento krásný výlet vydali s cílem si odpočinout - pro některé "nížinné typy" dosti nepochopitelné. Proto i řada z nás má botasky, aby si odpočinuly nohy. Společně jsme vyfuněli na první kopec a pak jsme se postupně sešli na vrcholku Rippetecku - jsme vysoko asi jako na Ostrém Roháči. Jen hory kolem nás jsou jiné - nikoliv Karpaty, ale Alpy.

Tato dvě evropská pohoří mají stejnou délku - cca 1 800 km, táhnou se světem v podobných obloucích, ale liší se podstatně výškou - Mont Blanc (4 807 m) je podstatně vyšší než Gerlachovský štít (2 654 m), jenž je v Karpatech bodem nejvyšším. Ale největší část Karpat se nalézá v Rumunsku. Alpy se rozkládají na území sedmi států, Karpaty šesti, pokud tedy počítáme jejich počátek za Dunajem v Rakousku.

A naše grupa se po malých skupinkách schází nahoře u kříže, kde je k slunci nejblíže… Jsou zde překvapivě dvě rodiny Machů - Šebestová chybí, jedni z nich jsou milovníci cimbálovky ze Slovácka od Uherského Hradiště, ale cimbál, jenž by zněl na vrcholu bezesporu líbezně, zanechali chytře v kraji slivovice, krojů a hodů. Zvuky tohoto strunného nástroje by zcela jistě i zvlnily jinak klidnou hladinu zrcadlového jezera, na které se zatím díváme shora.

Přichází sympatické decentní dámy - paní Jitka z Brna a její kamarádka Pavla z Beskyd pod Kotařem, manželé z Hané, kteří trénují v nížinách okolo Olomouce, naše milá výčepní z penzionu - učitelka Maruška z Petřvaldu i další. "Feratisté" jsou zde již dávno.

Horští vůdci Pepa a Jirka si s požitkem zapalují cigarety, aby nedostali otravu kyslíkem a společně se snažíme identifikovat vrcholy okolo. A že je se na co dívat! Naproti na severu Dachstein a na jihozápadě Vysoké Taury se sněhobílým Grossglocknerem a Grossvenedigerem i další krásné skalnaté útvary okolních pohoří.

Kdybychom naším vrcholem na mapě vztyčili kolmici od jihu k severu, našli bychom na ní body tak významné jako Villach, Dachstein, Bad Ischl, Gmünden, Vockläbruck asi uprostřed mezi Salzburgem a Lincem, Passau a již na našem území Kvildu i Churáňov. Pakliže bychom pokračovali dále na sever, ocitli bychom se v Příbrami a naši vlast bychom opustili nad Teplicemi v Krušných horách a zjevili bychom se opět v německé říši.

Tento zdánlivý paradox umožňuje tvar západní části naší republiky, na kterou se v těchto místech jako na "srdce Evropy" nějak záhadně "nabalila" germánská krajina. Ale zaplaťpánbůh zato, bylo kdysi hůř. Ti Germáni se totiž nacpali dovnitř… Naštěstí již jsou zase pryč.

Jsem zde poněkud bezradný - na Slovensku či v našich horách doma se mi daří pojmenovat téměř každý kopec, tady jsem v háji. Co se dá dělat - člověk se učí celý život. Otevírám si mapu, ostravské pivo v plechu a vychutnávám si spolu s ostatními tu krásu nebeskou kolem dokola. Byl jsem zde již asi před šesti lety se svou ženou, ale tehdy jsme neměli tak krásné počasí. Tento zájezd jsem si zopakoval právě kvůli možnosti lézt po feratách, což minule vzhledem k programu nebylo možné.

Slavné Spiegelsee leží mezi dalšími jezery - Obersee hned pod Schoberem a Untersee ve výšce 1 690 m na severní straně. Posedět si u vody po sestupu z vrcholů a pozorovat hladinu v kotli horských velikánů je nezapomenutelný zážitek. Odvážnější si mohou zaplavat, zvláště se toto doporučuje mladým ženám a dívkám, které do okolní krásy snadno zapadnou. Na národnosti v tomto případě vůbec nezáleží.

Jezero Spiegelsee je rovněž pozoruhodné tím, že se asi sem "stáhly" všechny horské kozy z okolí, protože zde mají šanci dostat od návštěvníků něco k snědku. Ochotně se nechají podržet a rády se fotografují. Mají růžky, krásnou hnědou hebkou srst a zanechávají po sobě své exkrementy bez ohledu na chráněnou krajinnou oblast. Není zkrátka koza jako koza, některé se jen tak pohladit nechat nechtějí. Škoda!

V modrozelené svítící hladině jezera se zrcadlí hned tři vrcholy skupiny Dachsteinu - Torstein (2 948 m), Mitterspitz (2 926 m) a nejmajestátnější Hoher Dachstein (2 996 m) se svou proslulou jižní stěnou. Tento motiv je snad nejznámější na pohlednicích této oblasti. Zajímavé je i to, že Dachstein je z vápence a vrcholy okolo Spiegelsee jsou již žula a rula.

"Dachstein plovoucí ve vodě" je pochopitelně i na titulní straně mapy oblasti edice KOMPASS - Radstadt Schladming 1: 50 000 (č. 31). A na čelní straně propagační mapky oblasti Pichl - Reiteralm (Freizeitkarte 1 : 40 000) dosáhl místní fotograf dokonalosti kýče tím, že zblízka přibral červeně kvetoucí horský keř. K tomu modrá hladina, zelená stráň, bíle se tyčící Dachstein na obzoru a taktéž onen horský masiv se třemi vrcholy vzhůru nohama v hladině jezera. Jímá nás melancholie. Člověk by se na takovém místě chtěl i znovu zamilovat…! Proto asi je okolo jezera několik ošoupaných laviček, které by mohly vyprávět. Naštěstí neumí mluvit.

Je rovněž třeba prozradit, že na všech třech výše uvedených vrcholech jsou v plechových krabicích razítka s názvem kopce a uvedením nadmořské výšky. U nás v zemi "mléka a strdí" by "beran" vydržel možná tři dny, nebo by se ztratil hned již ten den, kdy by byl do schránky vložen. Čímpak to asi bude? Nevím, protože takový "štempl" se nedá vůbec k "ničemu" použít. Ale toho "ničemu" zloděje bych s chutí nakopal do řiti…! Možná to bude tím, že se u nás doma prostě krade všecko, což ví každé malé děcko. Protože i jemu byl zcela jistě alespoň jednou zcizen kyblíček či lopatička na pískovišti.

Mi například předloni ukradli v obchodě z batohu v Nymburku digitální foťák, mému bývalému šéfovi z ocelárny A.D. (1931) alias Bobrovi motor z auta, když parkoval před vlastní chatou na Prostřední Bečvě v Beskydech a milovanému slezskému bardovi Jarkovi Nohavicovi v Mariánských Horách okapové roury z ušlechtilého kovu na baráku. Takže vlastně proč by se nekradly i razítka, i když mají význam jen pro turisty s wanderbuchem.

Dalo by se dedukovat, že si národ bere příklad z nynějších "tunelářů", leč loupilo se vesele i za socialismu, protektorátu Böhmen und Möhren a rovněž za 1. republiky, což dokazuje např. televizní seriál podle předlohy spisovatele pana Jiřího Marka - "Hříšní lidé města pražského". Takže tím to asi nebude. Jediné, o co se nemůžeme nechat okrást, jsou naše vlastní zážitky i vzpomínky na krásu v životě a proto vzhůru do Alp! Spiegelsee na nás již čeká.

I když třeba já jsem žádný odraz hor v hladině jezera neviděl - možná byla špatná doba návštěvy. Či blbě svítilo slunce. Nebo Dachstein neměl zrovna náladu "odrážet se". Anebo jsem byl prostě slepý. Vždycky není Nagano roku 1998!

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.