Treking > Treky, turistika > Túra na Ďumbier (2 043 m n. m.) v zimě, zdařilý výstup na mrazivý vrchol a nezapomenutelný západ Slunce
Túra na Ďumbier (2 043 m n. m.) v zimě, zdařilý výstup na mrazivý vrchol a nezapomenutelný západ SlunceZimní výstup Ďumbier a úžasný západ Slunce20.1.2011 | Otakar Brandos
Máme namířeno sice na Ukrajinu, cestou ale hodláme využít hezkého počasí a navštívit Nízké Tatry. Vyrážíme proto o den dříve a míříme na Slovensko přes Banskou Bystrici a Riečku na Trangošku, kterou volíme za výchozí bod na Ďumbier. |
|
Z obce Bystré ležící na tahu Brezno - Čertovica - Liptovský Hrádok odbočujeme směr Tále a Trangoška. Jedeme proti proudu bystřiny Bystrianka, která odvodňuje Bystrou dolinu. A tady si nemohu nerýpnout. Z osady Tále byl až po Trangošku z grantu vybudován nový turistický chodník (budete přesměrování). Netuším ale pro koho, protože po něm stejně prakticky nikdo nechodí (nehledě na to, že na něm leží popadané stromy). Kdo by se Bystrou dolinou třepal přes 10 km pěšky kolem asfaltky, když se k Trangošce a na Srdiečko dá dojet a pokračovat do mnohem zajímavějších končin. Kdyby byly peníze využity smysluplněji, dal by se třeba upravit chodník na Ďumbier přímo od Štefáničky… Na Trangošce parkujeme a dáváme červený šariš. Aj do párnej nohy. Do hory je totiž potřeba nabrat sílu, které, jak zjišťuji záhy, mým parťákům trošku chybí. Po poledni startujeme v nadmořské výšce 1 130 m. Na nejvyšší vrchol Nízkých Tater to tak máme pouhých 900 výškových metrů. Za tři hodiny tam musíme být i se zastávkou na Štefáničce. Času je dost, protože z vrcholu chci fotografovat západ Slunce.
Prohlédni fotky k článku
(14 fotografií)
Po zelené turistické značce stoupáme do "Trangošské" doliny k chatě M. R. Štefánika pod Ďumbierom. Podle rozcestníku je to na chatu 1 h 50 min. Což stíháme vcelku v pohodě i přes dole zledovatělý chodník a výše skialpinisty uježděnou pěšinu, na které to dosti klouže. Nezkušeným turistům bych tady doporučil mačky a nebo alespoň nesmeky. Vcelku rychle přecházím přes lokalitu zvanou Laviniště (1 225 m), která je významnou ponornou a vývěrovou lokalitou trangošské synklinály. Pokračuji výše k odbočce k Jeskyni Mŕtvych netopierov u tzv. Halašovy jámy (1 425 m, směrová tabulka udává 1 450 m), vydatného krasového ponoru v tzv. Ďumbierském krasu s průměrnou absorpcí 5 l/s. Na chatu je to již jen slabá hodinka, byť stále strmě nahoru. Počasí je skvělé a výhledy rovněž, fotoaparát tak nezahálí. Konečně jsem u Štefáničky (1 740 m). Ta je téměř bez lidí, posedávají tady jen dva mládežníci a v dáli se mihnul osamocený skialpinista. Dědko, jeden z chatařů, využívá sluníčka a sluní se před chatou. Něco nafotím, počkám na chvost výpravy a zamíříme do chaty na fazolovou polévku a pivko. Hned se i ubytováváme, co kdyby se nahrnula nějaká velká výprava. Jsme ale ujištěni, že to nehrozí, že je to s návštěvností slabé i o víkendech. Marně přemýšlím, kdeže se zdržují oni slovenští turisté, kteří se tak aktivně zapojují do diskusí pod články na tomto webu, které se týkající slovenského cestovního ruchu… Ďumbier začíná nějak "fajčiť". Od vrcholku se odloupl mrak, což mne trochu zneklidňuje. Již od rána jsou na obloze cirry, které určitě věští brzkou změnu počasí. Doufám, že to do večera ještě vydrží! Balím proto rychle věci a vyrážím na vrchol Ďumbieru po zimní a tyčemi značené cestě. Je to jen 300 výškových metrů. Miro má již na svahu docela náskok, ale celkem snadno jej doháním a využívám jej jako kompars pro několik náladových fotografií. Další cesta vzhůru ubíhá rychle, chata je dole pod námi a na obzoru defilují zasněžené hřebeny okolních pohoří. Na východě se na nás směje Kráľova hoľa s celým hřebenem Královoholských Nízkých Tater, na jihovýchodě a jihu vykukují Stolické vrchy a Veporské vrchy s vrcholy Stolica a Klenovský Vepor. V oparu se schovává Muránska planina a na jihozápadě se táhne hřeben Kremnických vrchů s nápadnou Skalkou. Navíc zpoza masívu Štiavnice začíná vycházet nádherný Měsíc, čehož využívám k nejedné fotografii.
Ďumbierský kras
Ďumbierský vysokohorský kras. Jedná se o plochou nejmenší vysokohorský kras Nízkých Tater. Opravdu jen plochou, nikoliv významem. Ďumbierský kras zaujímá rozlohu asi 0,7 km2. Konečně je tady vrcholový hřeben Ďumbieru. A výhledy na Tatry. Parádní výhledy! V zasněženém tatranském hřebeni defilují jednotlivé snadno identifikovatelné vrcholy. Od Barance přes Klin a Bystrou, Kriváň, Končistou a Gerlachovský štít až po Slavkovský štít. Opravdu paráda. Na západě je ale vidět již frontu. Malou Fatru ani Velkou Fatru tak již bohužel neuvidím. Najednou se přihání mrak a zakrývá výhledy! V duchu mu spílám, kuš potvoro! No to snad ne! Musím přece něco nafotit! Naštěstí mrak mé přání (a nadávky) asi vyslyšel a po chvíli zmizel tak rychle, jak znenadání se objevil. Jde o 3 km dlouhý a asi 60 až 350 m široký pás vápenců a dolomitů, které jsou hluboce zvrásněny do krystalického jádra pohoří jako tzv. trangošská synklinála. Mocnost vápenců přitom dosahuje až 600 m při poměrně vysoké vyprázdněnosti horniny. Pod povrchem se tak ukrývá známá Jeskyně Mŕtvych netopierov, kterou lze po předchozí objednávce navštívit… Konečně dorážím na nejvyšší vrcholek Ďumbieru (2 043 m). Vítá mě vrcholový kříž, jenž byl obnoven tuším že v roce 1990. Dělám pár fotografií (pro jistotu) a jsu se podívat dále na hřeben. Konečně vidím, odkud se berou ty občasné mraky. Hřeben Nízkých Tater ve své západní části s vypětím všech sil odolává náporu husté oblačnosti. Proto Ďumbier "fajčil"! Zatím však odolává. To takové protější vrcholy jako Chopok a nebo Dereše svůj marný boj s frontou již prohrály, přes jejich vrcholky se převaluje moře oblačnosti. Na vrcholu jsem sám a další více než hodinu na něm sám zůstávám. Což mě v tomto krásném počasí docela překvapuje. Miro s Kamilem další výstup vzdali, asi se báli sestupu po umrzlém sněhu… Sluníčko se začíná klonit k obzoru. Občas se přes vršek Ďumbieru převalí mrak, což přidává fotografiím na dramatičnosti. Přesně takto jsem si ten dnešní západ Slunce představoval! Opravdu. Fotím a fotím a nemohu přestat. Mám již hodně přes stovku snímků. Schovávám foťák do brašny asi jen proto, abych jej záhy opět vytáhl a dále fotil opravdu dramatický západ Slunce. Pár fotografií připojuji k tomuto článku, ať se také můžete tou krásou pokochat. Na jižním obzoru dokonce pozoruji zubaté ostří Alp. Jen se dohaduji, šlo-li o Julské Alpy, nejsem si jist. Slunce konečně zapadá a na potemnělé obloze začínají probleskovat první hvězdy. Je poměrně světlo, neboť na východním obzoru září Měsíc těsně před úplňkem. Není proto kam spěchat, chci si té krásy kolem vychutnat na maximum. Mrazivé ticho je přerušovány jen poryvy severáku. Duje opravdu pořádně. Přemýšlím jak to na vrcholu Ďumbieru vypadalo v minulosti, když se tady nacházela tzv. Karlova útulna, malá stavba postavená z poskládaných kamenů. Možná že téměř jako dnes, možná ale, že člověk tady býval při západech Slunce a v noci častějším hostem… Obloha potemněla ještě více a hluboko dole mezi Srdiečkom a Kosodrevinou jezdí po lyžařské sjezdovce rolba chystajíc svah pro příští den. Je asi nejvyšší čas vyrazit nazpět. Cestou ještě fotím okolní krajinu a Měsíc, ale brzy toho zanechávám. Bez stativu to není ono, nedaří se mi pořídit dostatečně ostré snímky. Dole jsem za chvíli, potkávám jen tři "zbloudilé" skialpinisty, kteří se ale také po chvíli vracejí na Štefáničku, na které dnes nocujeme. Pokud nechcete na Štefáničce nocovat, na Trangošku to také stihnete. Ovšem atmosféra na této chatě je již jiná. K vrcholu Ďumbieru také vede mnohem více výstupových tras, ne jen ta výše popsaná. Zamířit sem můžete například z Čertovice přes Lajštroch a Králičku, z Chopku, na nějž se dostanete nejsnáze od severu ze stanice lanovky Luková či z doliny Štiavnica, což však vzhledem k lavinovým terénům nemusí být vždy bezpečné. Tras je ještě více, ostatní však bývají v zimě již vícedenními záležitostmi.
Líbil se vám tento článek? Diskuse k tomuto článkupřidat názor zobrazit celou diskusi
Ahoj Ota! Krásne fotky, viem sa vľi» do pocitov, ktoré si hore preľíval. By» sám na vrchole znamená oveµa viac precíti» atmosféru. Mne sa niečo podobné poą»astilo minulú jeseň na Kráµovej holi. Tieľ som tam sám hodne dlho nasával atmosférou a výhµady. Inak dĺľku túry uvádzaą v hodinách, avąak čas je hodne relatívna veličina. Doporučujem uvádza» dĺľku klasicky v dĺľkových jednotkách (kilometroch - vąak v Česku je to dokonca oficiálne) : )) a časový údaj uvies» ako doplnkový. Praví horali by mohli dĺľku túry mera» aj pollitrami, doporučujem zváľi» ako druhý doplnkový údaj : ))
je vcelku snadný, na trasu stačily necelé tři (červený "drak" na Trangoące byl jen ve čtyřdecovkách). Myslím ale, ľe by nás ale mravokárci brzy hnali a ne kaľdý vydrľí tolik půllitrů jako ty :-)). Zda-li údaj o délce túry v km je lepąí neľ v hodinách je diskutabilní, já mám raději ty hodiny, v mlze se kilometr straąně ąpatně odhaduje (ne vľdy chytíą na Ďumbieru tak pěkné počasí).
Ahoj Karolko!
Pozoruhodné, ovąem to vyľaduje sí» krčem, jinak jsou údaje k ničemu. Ale obohatil jsi moľnosti, kterak vyjádřit délku túry. Pro askety nepochopitelné..! Ideální by byly asi: kilometry -časový odhad trasy (hod.) -počet občerstvovaček. My s kamarády pouľíváme pivo také jako způsob měření času -např. na nádraľích-Vlak jede za jedno pivo, za dvě piva, za tři piva atd..! Hore ZDAR!
Netreba zabúda» na počet pollitrov (PP), ktoré sa vypijú po túre a jednoznačne s ňou súvisia : )).
na číslovce 3. Ostuda co? :-)) Par»áci byli výletem znaveni a nebyli sto pokračovat.
|