Velká Fatra a přechod pohoří Kremnické vrchy, horský trek na středním Slovensku

Pozdněpodzimní či časnězimní Velká Fatra spolu s vrchy Kremnickými (1)

"Sakra, ještě tak ztratit cestu nebo se vydat špatným směrem," říkám sám sobě. "To by zas novinoví pisálkové v obou republikách měli veselou historku do rubriky černá kronika či Turisté z ČR na Slovensku."

Výstup na Krížnou mi dnes dal celkem zabrat. Ono v patnácti číslech prašanu, při fackování silným ledovým větrem se není čemu divit. Do toho ještě mrak plný krystalků ledu a ani vojenská stavba není vidět…

Výjimečně startuji na Súlově v Súlovských vrších. Trávil jsem zde příjemný víkend na setkání autorů Trekingu. Ráno se budím lehce opiven, ale ne tak, že bych nebyl schopen vyrazit na naplánovaný trek. V 9 ráno mi jede autobus z místní zastávky. Čekají mě tři přestupy a kolem čtvrt na dvě odpoledne vystupuji z příjemně vytopeného autobusu na Donovalech... do hotové Sibérie.

Čtěte také: Velká Fatra na sněžnicích: Trek přes Lysec a Javorinu na Borišov…

Trochu přeháním, ale přece jen… Než jsem vyrazil, zjišťoval jsem informace o počasí a sněhu. Norové hlásili na dobu od neděle do úterý pěkné počasí. Horská záchranná služba Slovenska zase nesouvislou sněhovou pokrývku pro oblasti nad 1 000 výškových metrů ve Velké Fatře.

Norové teda nelhali, obloha je momentálně téměř vymetená, horská služba se asi trošku sekla. Na Donovalech sice je nesouvislá sněhová pokrývka, zato chodníky zde jsou čistě namrzlé. A okolní kopce? Tak na těch leží krásná sněhová peřina. Místní vlekaři se už dokonce pustili do intenzivního zasněžování zdejších svahů sněhovými děly.

Dobrá, Sibiř to sice není, ale zimě jako z pohádky už se to přibližuje. Ale tak… teplé oblečení do zimy mám, nesmeky taky. Akorát se strachuji, jestli už nebude potřeba sněžnic - nuž budu si muset poradit i bez nich. Ani nevěřím, že by napadlo až tak velké množství sněhu. A bez turistických hůlek chodím v podstatě pořád, tak i teď bych se bez nich mohl obejít.

Přes Zvolen do sedla Velký Šturec

Na Donovalech se moc nezdržuji. Jen hledám směrový rozcestník, abych zjistil, jaký čas je udáván pro výstup na horu Zvolen (1 402 m). Klub slovenských turistů uvádí, že cesta trvá 1,5 hodiny. Nuž, mám co dělat, protože je 13:20, chci dnes dojít na Kráľovu studňu a stmívá se v 16:30.

Od rozcestníku pokračuji po červené turistické značce (po té půjdu v podstatě skoro celý svůj trek) podél hlavní cesty vedoucí do Starých Hor. Asi po 300 metrech značka odbočuje doprava na místní komunikaci mezi pěkné domky. Jelikož je cesta dost namrzlá, musím dávat dobrý pozor, abych na ní neuklouzl a nerozbil si hned ze startu držku.

Po chvíli značka odbočuje prudce opět doprava. Ještě asi dalších 300 metrů po místní komunikaci a za posledním stavením začíná prudké stoupání do lesa. Po pravé ruce mám potok a za ním se nachází ještě pár chatek. Jakmile všechny minu, tak se již opravdu dostávám do lesa. Musím říct, že značení je mizerné a místy mám pochybnosti, že jdu vůbec dobře, ale stopy ve sněhu vedou jednoznačným směrem nahoru, takže jim plně důvěřuji.

Celkem rychle nabírám výšku a jakmile se dostávám nad hranici lesa, mám možnost vidět vrcholový kříž na Zvolenu. Dokonce zde potkávám i pár turistů. Nyní je to jen, co by kamenem dohodil, na hřeben. Chodník se na něj připojuje v sedle pod vrcholem Nová hoľa (1 370 m). Tomuto vrcholu vévodí stavba horní stanice kabinové lanovky lyžařského střediska Park Snow Donovaly.

Poslední metry a po 45 minutách od chvíle, co jsem vyrazil z Donoval stojím na vrcholu Zvolen. Fouká silný ledový vítr, plný drobných krystalků ledu, který mě neustále bičuje. Pořizuji pár fotek, ale za chvíli mám promrzlé prsty.

Samotný vrchol je výborný rozhledový bod. Nízkotatranské hory Prašivá (1 673 m) a Veľká Chochuľa (1 753 m) jsou sice v mraku, vedle ležící Kozí chrbát (1 330 m) a Kečka (1 225 m) jdou vidět bezvadně, stejně jako jiné vrcholy Starohorských vrchů. Donovaly mám pod sebou jako na dlani a za nimi v dáli se rozprostírají Veporské vrchy a Poľana. Krásně jde vidět i Krížna, na kterou mám namířeno. Ale Rakytov (1 567 m), Smrekovica (1 485 m) a Šiprúň (1 461 m) halí velká černá mračna. Protože je mi tady fakt kosa a nemám času nazbyt, pokračuji dále.

Sice cesta je zasypaná sněhem a značky, ani zimní značení zde není, ale hřeben je jednoznačný a nedá se jít jinde, směr je jasný. Hřeben na Motyčskou holi (1 292 m) vede ještě přes dvě bezejmenné kóty a je celý odkrytý a otevřený, vítr neustává a občas mám v jeho nárazech pocit, že mě sfoukne z hřebene. Jde se fakt blbě.

Cestou potkávám dva turisty. Jednoho místního, jenž se šel jen tak projít a jednoho na Motyčské holi, kde už se nachází lesní porost, který vytváří dokonalé závětří, a tudíž po onom poutníkovi zůstávají stopy ve sněhu.

Z Motyčské hole pokračuji ve stopách turisty. Ale jakmile začnu prudce klesat, přestává se mi to nějak pozdávat. Ihned mi bleskne hlavou, že jsem s ním sice kecal, ale abych se ho zeptal odkud vyrazil, to mě nenapadlo… mohl se totiž připojit na hřeben alternativní cestou. Každopádně chodník je špatně značený a já se zde dost blbě zamotávám. Když už začínám propadat trudomyslnosti, zapojuji zdravý rozum a vracím se zpět do kopce. Mám přece jít po hřebeni, ne? A dělám dobrou věc, protože nalézám značku.

Následuje již jen klesání bukovým lesem s občasným výstupem na kótu, která se objeví v cestě. Takto až do sedla Veľký Šturec (1 010 m).

Ze sedla Veľký Šturec na Krížnu

Do sedla jsem došel při západu Slunce. V podstatě se zde nic významného nenachází, jen se zde kříží turistická stezka se stezkou cyklistickou, která spojuje vesnici Výšná Revúca s cestou E77 vedoucí z Donoval do Starých Hor. Ale přece jen je tu jedna zajímavost… nachází se zde cedule, která upozorňuje, že vcházíte do NP Nízké Tatry, vydáte-li se po stezce zpět na Zvolen. Tato část Velké Fatry byla totiž ještě v době nedávno minulé řazena pod Nízké Tatry, stejně jako např. Starohorské vrchy. Jo, doba se mění a s ní i geomorfologické členění pohoří.

Mám před sebou asi 2,5 km dlouhý přechod do Východného Prašnického sedla (920 m). To je pro dnešek nejnižší bod na mém treku. Cesta vede opět bukovým lesem, hned ze startu prudce stoupá na vrchol Šturec (1 075 m). Dále jsem jak na houpačce. Přede mnou je ještě pár bezejmenných kót, z nichž se musí každá vyšlápnout. Do Prašnického sedla přicházím se soumrakem.

Doufal jsem, že se stmíváním již budu vycházet z lesa někde nad vrcholem Repište (1 239 m), protože to by znamenalo, že už se dostávám zpět do holní části Velké Fatry a na Krížnou (či následnou Kráľovu studňu) to budu mít kousek. A hlavně - je den před superúplňkem. Je celkem čistá obloha, tudíž mi Měsíc posvítí na cestu.

Fakt je ten, že když bych chtěl prchnout z hřebene, tak v Prašnickém sedle mám jedinečnou příležitost, protože do Výšné Revúce je to odtud po žluté a následně po zelené značce jen 3 km. Ovšem nezalekávám se noci, která je na spadnutí, ani krpálu přede mnou.

Za chvíli stojím na Veterném vrchu (1 040 m), potom mě čeká bezejmenná kóta a po sestupu z ní již stoupám na výše zmíněné Repište. Listy ze stromů dávno opadly, takže přes holé větve se měsíční svit dostává do lesa a já krásně vidím na cestu, ani nemusím používat čelovku. Jen v jednom místě se nachází hustý porost nízkých smrčků a vyšlapané stopy tudy zmateně kličkují, tak raději zapínám světlo.

Jakmile nad Repištěm vycházím z lesa do holnaté části hřebene, tak konečně (díky svitu Měsíce) krásně vidím na protější hřeben na vrchol Líška (1 445 m), posléze i červené světélko na stavbě na Krížne (1 574 m). To mi hned dodává optimismus, hned šlapu s vědomím, že už jsem skoro v cíli, jen ten nepříjemný vichr. Čekal jsem, že se setměním ustane, ale je to spíše naopak.

• Pokračování článku

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.