Řeka Vydra čaruje, krajem zpívající řeky na Šumavě

Čarovným krajem zpívající řeky na Šumavě

Zřejmě se již nikdy nedozvíme, kdo pro toto malebné pohoří vymyslel tak poetický název, zda skutečně pochází od slova "šuma", jak Srbochorvaté dodnes nazývají les, nebo zda svůj původ získalo z literárně - historického podání Bonfiniho, Stránského či Balbínova, jisté však je, že podmanivé kráse Šumavy odolá jen málokdo.

Jedním z nejúchvatnějších míst hluboké lesní modře jsou půvabné scenérie centrální části, tvořené svéráznou parovinou Plání s nadmořskou výškou kolem jednoho tisíce metrů. Nad nimi se zdvíhají mírně klenuté vrchy ještě o dalších dvě stě až tři sta metrů výš. Jeden z nich - dominanta Luzného ve výši 1 373 m se svým kamenitým vrcholem v Bavorsku - dává na severozápadním svahu v nadmořské výšce 1 298 metrů základ horské říčce Vydře.

Z odtoků hojných slatin, horských strání a rozsáhlých lesů, jimiž se vyznačuje toto melancholické území, které déle než sedm měsíců v roce bývá pokryto sněhem a bičováno sněhovými bouřemi, se do ní cestou vlévá z neobydlených a dešťových chladných míst několik přítoků, s nimiž se spojuje u Modravy.

Sejpová pole a perlorodky

Z tohoto rekreačního střediska, někdejší rybářské osady, založené v roce 1737, rozhozené rázovitými staveními na zprohýbaných horských lukách, míří hučící a napěněné peřeje Vydry úzkým asi 11 km dlouhým lesnatým korytem do Čeňkovy Pily, aby spojením s Křemelnou vytvořily chladnou Otavu. Vydra i Otava se za raného středověku proslavily nálezy zlata; rozrušováním a splavováním křemenných žil se šumavské zlato soustřeďovalo do potočních náplavů, odkud ho rýžovníci získávali propíráním v rýžovnických mísách.

Práce to byla těžká a úmorná, o čemž nás přesvědčují její pozůstatky - kopečky vyplaveného písku zvané "sejpy", které dodnes nalézáme podél Otavy a jejích přítoků. Jako první nás o nich informoval český humanista Vít Traján Žatecký z Chotěřiny v roce 1555. "Hrůbata", jak se také ostrůvkům někdy lidově říká, jsou chráněnou historickou památkou a dost možná, že jejich podrobnější průzkum by mohl poodhalit další hodnoty, jimiž by se podařilo vysvětlit třeba skutečnost, proč v některých"sejpových" polích voda nezamrzá.

Silnice z Modravy nás asi po třech kilometrech dovede k Antýglu, bývalému králováckému dvorci se stylovým autokepingem, u něhož oblast Povydří v divokém dolním úseku, plném obrovských žulových balvanů, uvolněných ze strání a vytvářejících v řečišti četné peřeje a kaskády, naučnou stezkou teprve vlastně začíná. První zprávy o Antiglu a jeho okolí pocházejí z roku 1523, kdy jej jistý Jandele, majitel Modravského potoka a Antýgelského lesa, prodal "skláři opatrnému a moudrému" Janu Fuchsovi ze Svojší. Ten zde zřídil sklářskou huť, která zanikla v roce 1818.

Cesta uhýbá od silnice údolím, lemovaným po obou stranách kamennými moři na úbočích po červené značce na příjemnou líbivou lesní cestu, vedoucí souběžně s průzračnými vodami Otavy. V minulosti se v nich vyskytovala perlorodka říční a lov býval velice výnosný, neboť dosahoval ročního zisku až osm až deset tisíc zlatých. Konal se každý třetí rok. V 17. století byly nalezeny dvě perly, jejíchž cena byly odhadnuta na téměř tisíc zlatých. Narůstající kyselost vody, plavení dříví a sběr perlorodku vytlačili z původních biotopů rak, že její záchrana patří k prvořadým úkolům ochranářů.

Bylinný kryt a zvířena Povydří má velice cenné zástupce a proto již v roce 1910 projevil zájem o jejich záchranu ve svém článku "Perla naší Šumavy" spisovatel K. Klostermann, který se inspiroval osobními prožitky z mládí, stráveném na Hrádkách. Jeho romány "V srdci šumavských hvozdů", "V ráji šumavském" a další, zachycují Vydru dřívějších dob s celým okolím. Na trase zůstalo několik objektů místní lidové zástavby; vynikající památkou je šumavská chalupa v Srní, omylem nazývaná Klostermannovou.

Ze stezky sem není daleko, proto stačí přejít můstek poblíž Turnerovy chaty na levý břeh, z něhož asi po dvou kilometrech nás žlutá značka spolehlivě vyvede z údolí doprostřed obce. Turnerova chata je asi v polovině našeho osmikilometrového putování z Antýglu k Čenkově Pile; pěkných "obřích hrnců", válcovitých prohlubní v balvanech Vydry postupně ubývá až do míst, z jejichž posledních zákrutů k nám doléhá ruch nedaleké silnice.

Malebnost několika stavení Čeňkovy Pily při silnici uprostřed lesa zdůrazňuje vedle seskupení domků obce Svojše nedaleká náhorní plošina Dračích skal, odkud s nenapodobitelným kouzlem a barevnými obměnami nám v dálce nabízí náruč celá kaskáda šumavských vrcholů, vymalovaných jako na nejhezčím obraze; nad rozhozenými chalupami Srní spatříme přes Spálený a Kostelní vrch siluetu Oblíku (1 225 m), za plochým temenem Poledníku se klene pásmo hřbetů od Ždánidel až k Polomu, který ukrývá kotlinu Železnorudskou.

Návštěva nejvýznamnější

Čeňkova Pila byla kdysi významným střediskem otavské voroplavby a našla odezvu v hudebním životě. Počátkem 18. století tu Čeněk Bubeníček vybudoval dřevařský závod s pilou a obchodem. Bohatý obchodník byl osobním přítelem mnoha umělců a v postaveném letohrádku řadu z nich hostil. Slavný český malíř Josef Navrátil podnikl se svým synem do blízkého okolí několik "lampartií", z nichž se zachovala řada obrazů.

K nejmilejším však patřil sušický rodák Mořic Anger, vynikající houslista a kapelník pražského Národního divadla. Byl to on, kdo do kraje pozval Bedřicha Smetanu. O cestě, kterou tehdy 43letý skladatel uskutečnil, máme dost zpráv. Zahájil ji 24. srpna 1867, kdy společně s Angrem dojeli z Prahy do Plzně; odtud cestovali do Klatov, další den dorazili do Sušice.

Díky Bubeníčkovu pozvání se Smetana dostal na Čeňkovu Pilu. I tuto trasu jeho cesty známe: kočár směřoval ze Sušice přes Dlouhou Ves, Bohdašovice, Tuškov, Kašperské Hory a Rejštejn. Pobyt zanechal ve Smetanovi hluboký dojem. Často sedával na březích vod, až nakonec získal inspiraci k jedné ze svých slavných symfonických básní.

Celé ovzduší návštěvy zachytil ve svých "Pamětech" Mořic Anger: "… tady vznikla první myšlenka, tady se zrodila jeho velkolepá Vltava. lyšel tu milou a poetickou píseň dvou vod, zůstal stát v zadumání, posadil se a dlouho seděl jako u vytržení. Snil, díval se do čarovného kraje, sledoval v duchu Otavu a za ní spěl až tam, kde s Vltavou se snoubí, a v duši jeho zaznívaly první akordy, jež se spojují a mohutní až v grandiózní tok melodický…".

SPobyt na Sušicku ukončil tehdy Smetana 3. září 1867, ale byl zde ještě několikrát, naposledy v roce 1872. Jednou s Angrem a Dr. L. Procházkou, klatovským rodákem seděli na zahradě, když dámskou společností byli vyzváni, aby každý zasadil na památku jehličnatý stromek. Přání ochotně vyhověli. Stromky se časem rozrostly a dnes nedaleko jedlového kmene jako zbytku jednoho z posledních šumavských velikánů připomínají ve zdejší zadumané části Šumavy nejradostnější chvíle našeho slavného hudebního skladatele.

Řeka Vydra, turistická mapa

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.