Rybníky Velká Kuš a Malá Kuš turisticky

Túra z Čečelovic přes Záboří do Čečelovic, rybníky u Kadova

Naše cesta "Zemí zamyšlenou" začíná v malé vsi na severozápadním okraji jižních Čech. Někomu možná obec Čečelovice připomene místo s nádhernými výhledy do všech světových stran. A než se odtud vydáme, tak jen pár slov k tomuto místu. První zmínka o vsi je z roku 1412.

Dnes nás vítá upravená náves s pomníkem padlým z roku 1920 a kapličkou. Najdeme zde i několik domů staršího data a také hospůdku. V ní, na zdi, visí několik starých obrázků, mezi kterými je jeden se starou dřevěnou rozhlednou. Stála na vrchu Volyně (587 m n. m.) a kromě rozhledny tam byl také pomník s latinským nápisem, který označoval jeden ze středů Evropy.

Ze vsi nás vede okreska směrem na Záboří. Po stranách jsou pole s obilím a kukuřicí. Nad příkopy se švestky a jabloně ohýbají pod tíhou plodů a po skoro neznatelném stoupání se dostáváme na okraj lesa.

Čtěte také: Kadovský viklan, zemí zamyšlenou za kamennou krásou

Odbočujeme ze silnice doprava, po cestě mezi lesíkem a polem. Docházíme na východní svah, pod vrcholem a máme ji před sebou. V pořadí druhá rozhledna na Volyni se jmenuje Pětnice. Byla postavena v roce 2001, pro turistickou veřejnost, asi po dlouhých tahanicích, zpřístupněna v roce 2009. Rozhledna je kovová, její mohutný válec obepíná točivé schodiště, které končí na plošině ve výšce 25 m. Z plošiny ční k obloze ještě dalších 10 metrů železa.

Turista to ale se vstupem stále nemá jednoduché. Někomu se zřejmě hodila klika u vrátek a tak se po čtyřech nasouváme do díry v plotě, za kterou nás čeká ještě 138 schodů. Zbývá popadnout dech a člověk neví, kam se dříve koukat. Na jihu se modrá pásmo Šumavy. Sever nabízí náramek Brd s výrazným Třemšínem. V dáli na jihovýchodě stoupá k modré obloze pára z Temelína. K tomu je nutné přidat Blatensko a část Prácheňska. Prostě nádhera, od které nelze jen tak odejít.

Od rozhledny pokračujeme do nedalekého Záboří. První zmínka o obci je z roku 1228, tehdy zdejší statek byl majetkem kláštera sv. Jiří v Praze a tak je jisté, že i tady něco hodně zajímavého objevíme.

Při cestě do vsi míjíme kapličku a kolem hřbitova se dostáváme k barokní budově fary z let 1728 až 1732. Od ní stoupá schodiště k bývalé tvrzi, dnes již jen jednoduché patrové stavení, a pokračuje na plácek před zvonicí. Ta byla postavena společně se vstupní branou na bývalý hřbitov v roce 1713 v barokním slohu. Za branou se již díváme na nejcennější památku obce - kostel sv. Petra a Pavla. Jeho jádro je románské, z počátku 13. století. Raně gotická část byla postavena na konci 13. století. Dnes je kostel trojlodní a boční lodě byly přistavěny v roce 1607 a 1713.

Od kostela je hezký výhled k severu na vrcholy Brd. Ve vsi je ještě několik drobných sakrálních staveb, mezi kterými vyniká kaplička sv. Jana z Nepomuku se slunečními hodinami. V okolí kostela jsou zajímavé domy, ale další část obce je z doby novější.

Ze Záboří se dáváme údolím stejnojmenného potoka k severu. Žlutá značka nám dělá společnost, ale nás více zajímá Podkostelní rybník se svojí " kvetoucí" hladinou. Je odtud hezký pohled na vzdalující se ves a její kostelík. Na potoce je několik dalších rybníků, následuje Prostřední, za kterým již jdeme lesem, poté je Kopaninský, Stržový a Malá Kuš.

Pod hrází posledního jmenovaného stojí mlýn "U Jiřinců" a o něco dále je starší můstek z roku 1789. Docházíme k rozcestí, od něhož jdeme po louce k rybníku Velká Kuš. Jeho hladina zabírá 52,39 ha a rybník je největším v této oblasti. A jistě nejsem daleko od pravdy s tvrzením, že v celé zemi patří mezi ty nejkrásnější. A není to jen náš poznatek. Délka rybníka od hráze k západnímu břehu je přes 1 km a v nejširším místě má kolem 500 m.

Nedaleko hráze při severním břehu je ostrůvek. Hráz je poměrně nízká a zdobí ji staré duby a borovice. V roce 1680 bylo na výběžku do rybníka v severozápadní části zřízeno morové pohřebiště. Při jižním břehu je od roku 1985 na 7,47 ha přírodní rezervace.

Díváme se na hladinu, po které plují bílé obláčky a větřík čechrá hřebínky stříbrných vlnek. Čas od času hladinu rozčeří výskok kapra nebo některý z ptačích obyvatel. Nad rybníkem prolétává několik volavek a klid občas přeruší žabí kvákání. Louky při březích se převlékly do letních šatů, na kterých vynikají rudé hvozdíky, bílé a růžové řebříčky a modré zvonky. Slunce na obloze je dnes za polovinou své cesty a i ta naše spěje k návratu.

Zastavuje nás ještě porost šípatky vodní na malém, bezejmenném rybníčku. Rostlina, se kterou se zřejmě budeme setkávat stále méně často. Borové lesy kolem rybníka se s narůstající výškou mění ve smrkové. U rybníku Malá Lípa se dáváme po zelené k jihu.

Jdeme údolím malého potůčku k opuštěnému táboru, za kterým je poslední rybník na naší dnešní cestě a to Horský velký. Za ním se opět střídají borové skupiny se smrkovými a z listnáčů tady rostou ponejvíce duby. Zelená nás dovádí na křižovatku a končí. Asi došla barva. Tak to dále bereme volně lesem a další část cesty svěřujeme kompasu. Polem, loukou a lesy se dostáváme na silnici u rozhledny a po posledním kilometru si dáváme jedno pito v čečelovické hospůdce. Náš dnešní výlet končí.

Rybník Velká Kuš na turistické mapě

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.