Treking > Treky, turistika > Börzsöny a Czovanyos, úžasné maďarské kopce a turistika na hřebenech nad Dunajem
Börzsöny a Czovanyos, úžasné maďarské kopce a turistika na hřebenech nad DunajemToulání po maďarských kopcích - Börzsöny a Czovanyos12.8.2012 | Aleš Záveský
Kdesi na webech jsem si přečetl něčí povídání o maďarských kopcích nad Dunajem. Kdysi, před více než dvaceti lety, jsme pod nimi jezdili vlakem za muzikou do Budapešti a někteří i dál do rumunských a bulharských hor. Netušíc, jaké kopce to jsou. Sehnat nějaké lepší a podrobné mapy toho kraje na webech je dost problém. Když už jsou, tak mají jednobarevné značení a jsou jen maďarsky. Ale tohle mne neodradilo v nápadu vyjít na nejvyšší vrchol těchto kopců - Czovanyos. Jako výchozí bod jsem zvolil vesnici Kemence, na severní straně hor. Jednak to bylo ze slovenských Levic, kde jsem měl základnu kousek a díky "schengenu" člověk vidí víc při jízdě za šipkou, když si nastaví nejrychlejší trasu… Prostě za trafačkou doleva na most přes Ipeľ a pak mezi plantážemi zralého rybízu, malin, jahod, hrášku, paprik a rajčat. Zdravá strava na dohled. Čtěte také: Putování pohořím Bükk Troška bloudění v Kemenci při hledání Černého údolí je na vrub neznalosti maďarštiny. Ale povedlo se na druhý pokus. U cedule a pomníku jakýmsi bojovníkům, od kterých se dál auty nesmí, jsem pohodlně zaparkoval. Existuje několik tras, jak se na Csovanyos dostat. Já jsem si zvolil trasu kolem úzkorozchodné železničky k penzionu v Černém údolí - Feketevölgy Panzió. Železnička funguje, ale jen o sobotách a svátcích. No chtělo by to nějaký rychlokurz - maďarsky snadno a hlavně rychle. V penzionu se mně podařilo koupit za 6 € papírovou mapu pohoří (v recepci mluví dost slušně německy, anglicky nechytačka) a i když mám v navigaci maďarskou turisticku mapu a dost podrobnou, tahle byla trosku lepší. Značení je husté a poměrně slušné, jen nikde není udána vzdálenost, případně čas. Zlaté české a slovenské turistické značky!!! Konečně jsem šel na věc, tedy po zeleném čtverci vzhůru. Na rozcvičení móóóóc dobrá stezka. Přeskočit potok a asi tak kilometr cikcaků na jeden z hřbetů hor. Tam se "zelený čtverec" potkává se zeleným pruhem. Tohle značení už vede až na vrchol Czovanyos. Jenže ten je ještě několik hodin chůze stále do kopce. Cesta vede listnatými lesy. Měl jsem štěstí na počasí, teplo až vedro a sucho. Cesta a geocaching mne zavedla cestou i na menší vrchol Miklós. Ze skal je pěkný pohled do zelených údolí a kopců kolem. Parádní to musí být na jaře, kdy se všechno začíná zelenat. Po cca čtyřech hodinách chůze, až na malé výjimky pořád do kopce, se konečně mezi stromy ukázala betonová věž, údajně postavená kvůli zaměřování Maďarska. Ale takových věží jsme u nás kolem západní hranice měli a co se v nich měřilo doopravdy? Zdejší věž měří asi 45 metrů a leží v nadmořské výšce asi 94O m n. m. Na ochoz se leze po ocelových žebřících. Stav věže odpovídá věku a "údržbě", tak opatrně. Rozhled je fantastický. Na severu všechny hory Slovenska, když je hodně dobrá viditelnost, tak jsou vidět i Vysoké Tatry. Na východ Slovenské rudohorie a maďarská Mátra a na jih Pilis, kopce které dělí od Börszöny řeka Dunaj. Já jsem měl smůlu, nebyla dobrá viditelnost. Bylo vedro a kouřmo. Pro zpáteční cestu jsem zvolil trasu značnou modrým trojúhelníkem. No zvolil, podle mapy a navigace jsem si myslel, že bych tudy mohl jít. Po sestupu k Černému potoku (ještě že bylo sucho a dlouho nepršelo, některé hřebeny, po kterých stezka vede musí být za mokra hodně dobrodružné…), už jsem si byl jistý, že jsem zvolil správnou cestu. Postupně jsem došel k úzkokolejce a nádražíčku v lesích, která je poměrně zachovalé. Stezka vede dál po železničce. Jenže za čas jsem přicházel k úplně zničeným kolejím, mostům, prostě všemu. V roce 1999 se horami a údolími prohnala zdejší stoletá povodeň a všechno zdevastovala. A už se nepodařilo a asi nepodaří nic z toho poničeného dát dohromady. Cesta dál pokračuje kolem zbytků úzkokolejky až do širší části údolí Černého potoka a končí u penzionu, kde jsem ráno začínal. Ještě asi dva kilometry po asfaltce a kolem zde funkční železničky na křižovatku a parkovišti. Jak jsem si po návratu našel na webech, Börzsöny je údajně nejvlhčí, nejdivočejší a nejzarostlejší pohoří v Maďarsku. Všechno platí, tedy až na tu vodu. Asi přichází období suchohor… V mapách uvedené prameny a studánky byly totálně vyschlé. Ještě, že jsem si nesl dostatečnou zásobu pití. A s jídlem je to obdobné. Nikde nic, žádná osvěžovna. Z Czovanyos směrem na jih k Dunaji (asi tak hodinu chůze), je snad nějaká malá osvěžovna, kde něco k pití a jídlu mají. Jak a jestli vůbec mají otevřeno, nevím. Také může být občas problém s penězi a placením. Někde bez problémů berou €, někde striktně chtějí jen forinty. Že by národní hrdost? I přes tyto drobnosti a maličkosti stojí za to kopce nebo hory Börzsöny projít a poznat. Z nadmořské výšky necelých sto metrů do skoro tisícovky je zážitek. Kdo by to v Maďarsku čekal? Další související články:+ Netradiční zimní sestup z Kékeše – střechy Maďarska+ Na streche Maďarska, Kékestető aneb Kékes + Krátká návštěva pohoří Mecsek a města Pécs na jihu Maďarska + Putování pohořím Bükk Líbil se vám tento článek? |
|