Treking > Tipy na výlet > Tvrz Hanička, opevnění I. ČSR v Orlických horách
Tvrz Hanička, opevnění I. ČSR v Orlických horáchMuzeum, dělostřelecká tvrz Hanička v Orlických horách7.5.2009 | Kamil Balaj,
foto Otakar Brandos
Muzeum Pevnost Hanička najdeme přibližně sedm kilometrů od Rokytnice v Orlických horách, kousek od bývalé hranice s Polskem (dříve Německem). Pěší turisté a cyklisti se k muzeu dostanou nejlépe z červené turistické značky, která vede po hřebeni Orlických hor, ze směru od Zemské brány a Bartošovic, nebo Masarykovy chaty na Šerlichu. Z této značky vede odbočka nad osadou Panské Pole - Hanička, přímo k areálu muzea. Od Rokytnice v Orlických horách po modré turistické značce k záchytnému parkovišti na Panském Poli a pokračovat dál po červené ve směru Anenský vrch přes území Chráněné krajinné oblasti Orlické hory. Cesta od záchytného parkoviště je dlouhá 1 500 metrů a trvá podle rychlosti chůze 20 až 25 minut. Dělostřelecká tvrz Hanička patřila do systému předválečného opevnění budovaného ve třicátých letech minulého století proti tehdejšímu rozpínajícímu se Německu. Stavěna byla v letech 1936 - 38 pražskou firmou Ing. Bedřich Hlava. Výstavbu řídilo Ženijní skupinové velitelství X. se sídlem v Rokytnici v Orlických horách. Stavební práce byly hotovy za 22 měsíců a náklady na výstavbu dosáhly částky 28 milionů předválečných korun. Své jméno Hanička dostala podle nedaleké osady a postavena byla jižně od kóty 985 Anenský vrch nedaleko od Rokytnice v Orlických horách. Velitelem Haničky byl jmenován major pěchoty Jaroslav Mikuláš Novák, bývalý legionář a účastník bitvy u Zborova. Plánovaná posádka byla vypočítána na 426 mužů a rota pěchoty určená k obraně okolního překážkového systému. Haničku měl obsazovat VII. prapor 19. hraničářského pluku, umístěný v kasárnách v Rokytnici v Orlických horách. Hanička na podzim roku 1938 ještě nebyla vybavena, řada jejího vnitřního zařízení chyběla a proto většina posádky v září 1938 sídlila v mírových kasárnách v Rokytnici a na pevnosti se střídaly pouze strážní jednotky. Pevnost Hanička se skládala ze šesti povrchových objektů, v podzemí mezi sebou propojenými 1,5 kilometry chodeb a sálů. Mohutné sály pro množství munice a dalších zásob, což mělo posádce umožnit boj i v případě obklíčení po dobu až několika měsíců. Z výzbroje Haničce chyběly především tři 100 mm houfnice, které se měly namontovat do dělostřeleckého srubu pevnosti a chyběla i dělová věž se dvěmi houfnicemi, která měla být nejúčinnější zbraní předválečného opevnění. Tato věž by mohla střílet v rozsahu 360° do vzdálenosti téměř dvanácti kilometrů při rychlosti střelby 2 × 20 ran za minutu. Z vojenského hlediska nemohla pevnost splnit úkoly, které po ni byly po stránce obrany tehdejší republiky kladeny a 10. října 1938 dopoledne byla bez boje předána zástupcům německé armády, tehdejšího Wehrmachtu. Většinu zařízení ovšem vojsko před předáním demontovalo a odvezlo do skladů ve vnitrozemí za neuvěřitelných osm dní. Ovšem v období po roce 1939 většina odvezeného materiálu stejně padla do německých rukou. V období okupace jsou některé z objektů v roce 1940 ostřelovány německým dělostřelectvem a je zkoušena kvalita železobetonu. Pravý pancéřový zvon nese dodnes známky po německých ženistech, kteří zde zkoušeli prúpalné nálože. Po válce je Hanička v majetku Československé armády a udržuje ji rokytnická posádka a zároveň je zdrojem pitné vody pro Rokytnici. Ženijní vojsko v padesátých letech minulého století uvažuje rozšíření podzemí pro potřeby skladů a do podzemí se dostává pouze několik vojenských delegací. Pohromou pro Haničku je období let 1954 - 58, kdy do místních lesů zajíždí Národní podnik Kovošrot. Bez povolení vytrhává pancéřové zvony, které odváží do hutí k dalšímu zpracování. Odstřel zvonů poškodil objekty mnohem víc než Němci za šest let okupace a Hanička tak ztrácí pro armádu význam. Národní podnik Zelenina se chce vytvořit na Haničce sklady zeleniny, ovšem dostupnost v zimním období je složitá a tak od toho upouští. V podzemí pevnosti je zkoušen i systém spojení pro Pražské metro. V letech 1967 - 68 je redukována vojenská posádka v Rokytnici, která Haničku udržovala. Po roce 1968 kasárna obsazuje sovětské okupační vojsko a vodní zdroj je brzy označen jako nedostatečný. Od roku 1968 probíhají první snahy o zpřístupnění této památky pro veřejnost, což se podaří o rok později a roku 1969 je zpřístupněna veřejnosti. Nejdříve se provází za svitu baterek, později je část trasy osvětlena agregátem. Na podzim roku 1972 se zde natáčí scény do filmu režiséra Otakara Vávry - Dny zrady. Pro natáčení filmu byly zhotoveny i dvě makety dělostřeleckých houfnic, které mohli návštěvníci tehdy vidět v rámci prohlídky muzea. Roku 1975 byla zabrána tehdejším rezortem Federálního ministerstva vnitra a houfnice byly převezeny na sousední pevnost Dobrošov u Náchoda, kde jsou dodnes. První novodobé úpravy Haničky započaly v roce 1979 pod krycím názvem Kahan a měly tři etapy. Kahan - " světlo mocných v temnotách doby" měl být úkryt, který měl hrstce vyvolených umožnit přežití v období válek, či jiných lokálních konfliktů, úkryt pro boj s vnitřním i vnějším nepřítelem. Práce zde pokračují i po roce 1989 až do roku 1993, kdy se definitivně zastavily. Ačkoli přestavba spolykala stamiliony korun, nikdy nebyla dokončena. Na jaře roku 1995 byla Hanička označena Policií ČR za nepotřebnou a nevyužitelnou a byla předána Okresnímu úřadu v Rychnově nad Kněžnou. Ten ji pronajal městu Rokytnice v Orlických horách jako provozovateli muzea a později přímo přešla Hanička do majetku města. Podzemí může návštěvníkovi ukázat moderní plně vybavený úkryt, povrchové objekty a část vstupní expozice nás pak vrací o řadu desítek let zpět, kdy se zbraní v ruce očekávali v těchto pevnostech nepřítele. V roce 2006 byla Hanička vyhlášena kulturní památkou. Otevírací doba a vstupy
Ceník
Pevnost Hanička na turistické mapěKontakt
Líbil se vám tento článek? Diskuse k tomuto článkupřidat názor zobrazit celou diskusiDalší související články:+ Areál čs. opevnění Hlučín – Darkovičky+ Srub R-S 87 Průsek, Orlické hory + Prvorepublikové opevnění - Dělostřelecká tvrz Smolkov |
|