Treking > Tipy na výlet > Za zmizelou (a znovu se rodící) krásou Mattoniho lázní
Za zmizelou (a znovu se rodící) krásou Mattoniho lázní
Tip na výlet na Karlovarsku
7.4.2022 | Lenka Mašová
Možná by se to dalo parafrázovat jako Cesta do Kyselky a zase zpátky,
nicméně výlet to byl pěkný. I když jsme se na inkriminované místo dostali oklikou
a s poměrně velkým zpožděním. To je tak, když jste zvědaví na Mattoniho kyselku,
respektive Kyselku (lázně), tamní kraj vůbec neznáte a bezmyšlenkovitě se spolehnete
na přemoudřelou navigaci. Nějak se do toho připletlo slovo Korunní, takže z obyčejné
Kyselky vznikla Korunní Kyselka, načež jsme skončili o zhruba dvacet kilometrů dál
u lázeňského areálu poblíž stáčírny Korunní kyselky. No nic, takže znovu, lépe
a radostněji. A s mapou.
Na druhý pokus to už klaplo, takže jsme si mohli prohlédnout, co zbylo z někdejších
lázní, které v druhé polovině 19. století k největšímu rozkvětu dovedl karlovarský
podnikatel s minerální vodou Heinrich Mattoni. Tedy unikátní secesní lázeňské i provozní
budovy, promenáda, parkové úpravy, různé drobné stavby i vývěry pramenů, kterým však
zasadila poslední ránu nepovedená privatizace před třiceti lety. Od roku 2013 se objektům
bývalých lázní pokouší vrátit jejich někdejší lesk společnost Lázně Kyselka. Jde to sice
pomalu, nicméně některé stavby už vypadají tak, jako když je nechal Mattoni před bezmála
sto padesáti lety za peníze získané prodejem minerálních vod vybudovat.
Ačkoliv jsou lázeňské budovy v rekonstrukci a některé z nich oplocené, turisty
okolím provádí Mattoniho naučná stezka se 16 zastaveními, která zahrnuje i Mattoniho
muzeum v bývalé stáčírně minerálních vod. Ale také třeba
kamennou rozhlednu na kopci Bučina,
kterou významný podnikatel za svoje zásluhy později povýšený do šlechtického stavu
nechal vystavět v roce 1880 pro potěchu lázeňských hostů. V průběhu času se z ní na
několik let dokonce stala veřejnosti nepřístupná vojenská pozorovatelna, ale po rekonstrukci
v roce 2003 už slouží jenom turistům.
Rozhledna sice měří pouhých jedenáct metrů a její ochoz je ještě o metr níže, ale
vyhlídky jsou z ní za příznivého počasí skvělé. A to nejenom do údolí řeky Ohře
s Kyselkou a vedlejším Radošovem nebo na krušnohorský Klínovec či vzdálenější Karlovy
Vary, ale i na část blízkých Doupovských hor,
konkrétně po přiblížení zoomem také na terče v tamním nepřístupném vojenském újezdu
Hradiště. Na vrcholu Bučiny je kromě rozhledny malé ohniště, posezení a rozličné
dřevěné výtvory, zřejmě od místních výtvarníků.
Co se týče ochutnávky regionálních produktů, v tomto případě teplé perlivé mattonky,
vyzkoušela jsem pouze Ottův pramen, pojmenovaný podle řeckého krále Otty. Ten do lázní
zavítal ještě před Mattoniho érou mohutného rozvoje Kyselky. Voda z Ottova pramene je
k dispozici jak z výtoku v umělé jeskyni, kde se vlažná minerálka zdá slanější a více
perlivá, a pak i u jezírka u kolonády. Tam si pro ni chodí i místní obyvatelé s kanystry
a mattonka tam chutná už téměř "normálně".
Pod silnicí mezi Kyselkou a Radošovem se ještě v malém domečku nachází Jindřichův
pramen, údajně má méně bublinek i minerálů. Nikoliv však údajně, ale zcela jistě
v nedaleké restauraci a penzionu Na Špici dobře vaří, což nás potěšilo, protože jiné
občerstvovací zařízení jsme v Kyselce ani Radošově neobjevili. A protože místo leží
jen pár desítek metrů od Ohře, je tam rovnou i kemp, nejčastěji využívaný vodáky,
a navrch půjčovna lodí a nástupní místo.
Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji
stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet
2502526845 / 2010
Podpořit nás můžete i dalšími způsoby,
třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby
můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč.
Výši částky si nakonec ale určete sami.
Večerní posezení u ohně a pokukování po hvězdách se příjemně
protáhlo. A protože noc byla nerušená, bylo mnohem tepleji než minulý týden při
bivaku na Vikštejně, zaspal jsem východ Slunce. Nebo jsem raději
…
Po dvou letech covidových omezení se letos na jih Čech znovu
vrací opravdové jihočeské Velikonoce. Nabídnou tradice, místní zvyky, trhy,
speciality v nejlepších restauracích, ale také zcela nové ojedinělé akce.
Velikonoce
…
Skřivan polní (Alauda avensis), slovensky škovránok poľný,
je nezaměnitelný zpěvný pták z čeledi skřivanovití (Alaudidae). Skřivan je
zbarvením značně nenápadný druh, který na poli dokonale splývá s hroudou hlíny
…
Zima se konečně překlopila do jara. Chtělo by to oslavit nějakou
hezkou túrou, nebo ještě lépe trekem. Kam zamířit? Již dlouho jsem se chystal na
nádherný skalnatý kopec Bradlo (600 m) nazývaný také jako moravský Bla
…
Králíček obecný (Regulus regulus) je drobný zpěvný pták z čeledi
králíčkovití (Regulidae). Své latinské jméno dostal tento neposeda pravděpodobně
podle nápadné korunky, žlutooranžové skvrnky na temeni hlavy
…
Hořící pohřební hranice vrhají mihotavé načervenalé světlo na
desítky mlčenlivých siluet zachumlaných do dlouhých umolousaných šálů. Snad jen
bělma očí odrážející občasný obraz plamenů dávají tu
…
Noc byla docela chladná, teplota klesla hezkých pár stupňů
pod nulu. Ale teplý spacák od "Kondora" nezklamal. Ještě před sedmou mám sbaleno,
dělám pár fotek hradu Vikštejn v ostrém ranním světle. Hrad má
…
Fakt, že přišlo jaro, každým rokem neodmyslitelně připomínají
i rozkvetlé koniklece velkokvěté. Třeba v lokalitě Malhostovických kopečků mezi
Malhostovicemi a Čebínem na Brněnsku. Jestlipak na
…
Letošní předjaří je nezvykle mrazivé. Alespoň v noci, kdy
teploty padají i k -10 °C. Ale protože dny se již znatelně prodlužují a dají
se pomalu realizovat i delší přechody, balím plnou polní a poohlížím se po vhodném cíli
…
Těsně před svítáním, ještě dřív než se okolní vzduch stačí
rozpálit na obvyklých pětatřicet stupňů, vstupuji (samozřejmě bosky a s hlavou
pokrytou nezbytným šátkem) spolu se skupinkou místních poutníků, do lůna
…