Treking > Tipy na výlet > Hrad Bezděz a Máchovo jezero, pohodový výšlap z Bezdězu k Máchovu jezeru v Ralské pahorkatině
Hrad Bezděz a Máchovo jezero, pohodový výšlap z Bezdězu k Máchovu jezeru v Ralské pahorkatiněTúra z rozžhaveného Bezdězu do chladného Máchova jezera25.7.2010 | Ivan Zajíček
Je něco před devátou, začíná jeden z dalších tropických červencových dnů roku 2010 a já vystupuji z vláčku v malé zastávce Bezděz v lůně Ralské pahorkatiny (1 356 km2), jenž spolu se sousední Jičínskou pahorkatinou (1 244 km2) patří k geomorfologicky k Severočeské tabuli. Chci konečně historicky poprvé ve svém pokročilém věku vystoupit na hradní věž Bezdězu a pokochat se okolím, očekávajíce výhledy až ke Krkonoším a matičce Praze. Siluetu Bezdězu jsem již dříve pozoroval mnohokráte z okolních vyšších kopců, takže si to chci dnes "vyměnit". Ale nahoře jsem ještě nebyl, což je dosti ostudné. Hned u nádraží se na sloupu objevuje optimistická značka s namalovaným půllitrem piva, jenž poutníka směle navádí do "Šantánu u houbaře", jenž dává tušit, že v okolních lesích rostou houby. Tedy - pokud rostou. Nesmí být sucho jako nyní. Tento vzácný lokál se však otevírá až v deset hodin, takže mám smůlu. Na lavičce před hospůdkou sedí osamocený osmahlý vousatý mužík, který mi svou přítomnost před zavřenou hospodou chytře vysvětluje tvrzením, že za hodinu otevřou a dodává: "Všude dobře, doma stará!" Je vidět, že se cílevědomě řídí moudrem, že domov je místo, kam se navracíme, až když už mají všude zavřeno. Na moje sdělení, že chci vylézt na Bezděz, a pak se jít vykoupat do Máchova jezera v Doksech po svých se tváří naprosto nechápavě. Vyrážím po asfaltu směr vesnička Bezděz, i když je ještě poměrně brzy, slunko již pere jako o život. Silueta hradu je impozantní a jak se později přesvědčím, z každé strany vyhlíží jinak. Cesta pomalu stoupá a ve vesnici již mají otevřený obchůdek, kde mají čepované pivo. S kelímkem vychlazeného moku s přijatelnou hustotou pěny usedám spokojeně na lavičku u protějšího rybníka, upíjím chladný iontový nápoj a pozoruji hrad. Z rozcestníku pod hradem se posléze dovídám, že na hrad je jen pět set metrů, dvě sta padesát metrů výškových, ale do Doksů a na Máchovo jezero dalších devět kilometrů. Tedy - co by v tom dnešním vedru kamenem dohodil (a zbytek došel). Kamenná cesta nahoru na skálu je již poměrně prudká, byť romantická, samotný vrchol Velkého Bezdězu měří 604 metrů a sousedního Malého Bezdězu 557 metrů. 90% návštěvníků této historické památky zanechává své automobily na parkovišti a nahoru vystupuje v nejrůznějších úborech a obuvi. Byť cesta vede po serpentinách, dává mnohým docela pěkně zabrat. Jedna naparfémovaná Němka s masitým pozadím na vysokých podpatcích předstírá při výstupu mdloby a teče s ní jako z koně. Není nad parfém, mixovaný s ženským potem a adrenalinem! Nadává svému manželovi s tím, že prý ji říkal, že se dá až na nádvoří dojet autem. Nedá! Kupuji si důchodcovské vstupné a malé pivo, abych tu krásu lépe vnímal a vystupuji na vrcholovou Velkou věž (výška 35 metrů!), kde je kruhový rozhled a neskutečné množství much. To jsem ještě nikde neviděl! Kamenné hradby jsou od nich téměř černé. Až dole si všímám cedulí, které na toto upozorňují. Bezděz a Máchovo jezero na turistické mapěRozhled je impozantní, byť je poněkud opar. Na severu se zdvihají kopule Lužických hor a známé Ralsko, na severozápadě České středohoří, na severovýchodě a východě Ještěd, Jizerské hory a Krkonoše, na východě Český ráj a na jihozápadě Kokořínsko i Říp, někde na západě je pak Milešovka, která však není vidět. Kochám se mezi otravnými mouchami nahoře asi patnáct minut a po prohlídce místní starobylé kaple sestupuji zpět k rozcestníku, abych se dále ponořil do Máchova kraje. Tento hrad byl vystavěn již létech 1250 -1280 a dal asi stavitelům a dělníkům řádně zabrat. Takže pro turisty bez nákladu kamení by to měla být brnkačka. Ale není! Po červené značce vstupuji do přívětivého lesa, kde je chládek a vůbec žádní lidé. Les přechází v samé borovice, jsou zde písky a připomíná mi to Moravskou Saharu mezi Bzencem a Vracovem. Nacházejí se zde i borůvky, ale nějaké "mini", tak se ani neohýbám. Asi po hodině a půl přicházím do hezkého městečka Doksy, kde je moc hezké náměstí, otevřené informační centrum s milou dívčinou a řada hospod. S chutí poobědvám a vyrážím na pláž Máchova jezera, což je novodobý název pro Velký rybník, založený údajně Karlem IV. v roce 1366, s hloubkou 10 -12 metrů a plochou 284 ha. Jsem ve výšce již jen 251 metrů, bylo to sem stále z kopce. Zemní hráz jezera u Starých Splavů je vysoká 9,4 a dlouhá 130 metrů. S chutí se vrhám do jezera. Voda je příjemná, místy dokonce osvěžující - horka trvají již deset dnů. Asi hodinu plavu, občas mezi labutěmi a udivuje mě, jak málo lidiček je v tom vedru ve vodě, většina se jen válí na pláži. Pak si kupuji vstupenku na loď asi za 80 Kč a půl hodiny se spokojeně povaluji na palubě ve stínu během okružní plavby a pozoruji zdejší krásy. Tento podcelek Ralské pahorkatiny se nazývá Jestřebská kotlina a kolem jsou samé malé kopečky. Hrad je vidět taky - jak jinak. Vzpomínám na svou dceru Markétu a ženu Marušku, jenž v tuto dobu v Bulharsku vzdorují dešti a údajnému chladu. Občas bývá všechno naopak! Akci končím naprosto netradičně trojitou vanilkovou zmrzlinou a kávičkou na nádraží v Doksech, další pivo si dám až večer v Mladé Boleslavi. Takový je plán a tak se i stalo. I naplánování dobytí hradu Bezděz a koupel v Máchově jezeru bylo splněno beze zbytku. Myslím si, že Karel Hynek Mácha (1810 - 1836) měl pro své oblíbené místo vzhledem k svému mládí po čertech dobrý vkus. Kdyby věděl, že po něm tuto část naší vlasti pojmenují, určitě by měl radost. Ale jak by se tvářil po shlédnutí filmového díla Máj s chlípným Kukurou a krvelačným Třískou si neodvážím předikovat. Tak možno i tak možno…! Líbil se vám tento článek? Diskuse k tomuto článkupřidat názorDalší související články:+ Hrad Bezděz - strážce Českého středohoří, tip na výlet+ Ralsko, pod střechou České tabule + České středohoří a Kokořínsko + Toulky Českým středohořím |
|