Plavuň pučivá (Lycopodium annotinum, syn. Lepidotis annotina),
slovensky plavúň pučivý, je hezký druh plavuně z čeledi plavuňovité (Lycopodiaceae).
Plavuň pučivá je zelená rostlina cirkumboreální oblasti, se kterou se můžeme setkat jak
v Evropě, tak v Asii a nebo v Severní Americe. Dobře rozeznatelná rostlina je u nás zaměnitelná
snad jen s již na první pohled hustější plavuní vidlačkou(Lycopodium clavatum) s odlišnou ekologií.
Plavuň pučivá je víceletá zelená rostlina s charakteristickou plazivou lodyhou dlouhou
30 až 120 cm, která nese četné vztyčené vidličnatě se větvící boční lodyhy dlouhé 10 až
30 cm. 3 až 9 mm dlouhé mírně pilovité jehlicovité listy vyrůstají na lodyze ve šroubovici,
na vztyčených větvičkách jsou odstávající, na konci zašpičatělé, na rozdíl od plavuně vidlačky
bez koncového chloupku. Výtrusné klasy rostoucí přisedle na koncích vzpřímených lodyh vyrůstají
jednotlivě, sporofyty (vejčité listy klasu) jsou žluté až žlutohnědé barvy. Výtrusy dozrávají
od července do září.
Plavuň pučivá je spíše stínomilná rostlina, typická pro vlhké podhorské a horské
smrkové lesy, od pahorkatin až po horské polohy. U nás spadá optimum růstu do poloh
mezi 800 až 1 500 metrů nad mořem, na sousedním Slovensku do 2 500 m. Objevuje se
i v nižších polohách, vždy ale na vlhčích lokalitách a spíše v místech s inverzí vegetačních
pásem. Dává přednost vlhčím a kyselejším půdám bohatým na humus a nebo na rašelinných půdách.
Líbil se vám tento článek?
Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji
stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet
2502526845 / 2010
Podpořit nás můžete i dalšími způsoby,
třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby
můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč.
Výši částky si nakonec ale určete sami.
Je něco týden po zářijových povodních, které těžce zasáhly Moravu.
Především Jesenicko utrpělo opravdu těžkou ránu. A právě do těchto končin mám nyní
namířeno. Cílem je podívat se na houby, trochu se projít s bato
…
Nocujeme v lese těsně za střediskem. Ráno, čímž jsme neporušili
zákaz o stanování, vcházíme do národního parku (Słowiński Park Narodowy), jehož
rozloha činí 327 km2 a pojmenovali ho po etnografické skupině
…
Noc byla sice chladná, ale příjemná a klidná. Nocleh v altánu
pod Dubovou horou s výhledem na Šternberk a Olomouc byl moc fajn. Ráno jsme měli
mít ke snídani koláčky. A kafe. Aljoša to včera sliboval. Ale protože
…
Od chaty Ventosa k chatě Ernest Mallafré jsme ušli cca 18 km,
vystoupali solidních 1 200 metrů a téměř 1 500 klesli. Bohužel to však ještě není
konec. Dokonce i Moriss odmítá pivo u chaty a tak po známé pěšině klesáme
…
Bylo pondělí, druhý den po vydatných třídenních srážkách. Přejížděli
jsme do Ledče nad Sázavou, kam jsme vyrazili na tři dny. Když jsme měli za sebou asi
polovinu cesty, navrhl jsem svému doprovodu, že se protáh
…
Mursiové jsou surmickým etnikem žijícím na obou stranách hranice
Etiopie a Jižního Súdánu v odlehlých oblastech povětšinou na etiopské straně mezi
řekami Omo a Mago. Jsou etnikem známým zejména pro své
…
Dnes nás čeká docela pohodový den. Před sebou máme jen 19 kilometrů
s převýšením pouhých 400 metrů. A nějakou tu hospodu. Musím pozvat na nějaký dobrý
dlabanec své dva spoluputovníky, když již mám ty
…
Trávili jsme v Ledči nad Sázavou poslední den a čekala nás tam
na penzionu poslední noc. Ráno naznačovalo, že bude hezky a slunečno. Také jsme
nejdříve volili návštěvu hradu Chřenovice, který je nedaleko. A když už
…
Prales Salajka sice nedosahuje věhlasu mnohem známějšího beskydského
pralesa Mionší, přesto význam tohoto zachovalého jedlobukového karpatského lesa,
v nejvyšším pohoří Karpat na území ČR, za pralesem Mionší nijak
…
Národní přírodní rezervace Žofínský prales v Novohradských horách
je nejstarší přírodní rezervací nejen v České republice, ale i ve střední Evropě.
Les se na území dnešní přírodní rezervace vyvíjí přirozeně, bez zásahů
…