Koroptev polní (Perdix perdix), slovensky jarabica poľná

Koroptev polní (Perdix perdix; Linné, 1758), hrabavý pták z čeledi bažantovití

Koroptev polní (Perdix perdix), slovensky jarabica poľná, bývala ještě před 100 lety u nás velice hojným ptákem. Vždyť jejich stavy byly u nás odhadovány v řádech miliónů. Jejich drsné "čiřik-čik-čik-čiřik" se ozývalo za soumraku ze všech strání nebo typické "rik rik rik" při vzletu. Dnes je u nás koroptví polních doslova jako šafránu. Odhady hovoří jen o 20 000 hnízdních párech. Hlavním důvodem úbytku koroptví byla chemizace a rozorávání mezí, tedy průmyslové zemědělství.

Křepelka polní je koroptvím trochu podobná, ilustrační foto.

Koroptev polní je poměrně drobný, ale zavalitý pták z čeledi bažantovití (Phasianidae). Dorůstá minimálně dvojnásobku velikosti křepelky polní (připojené ilustrační foto). Na rozdíl od ní má ale výraznou šedou náprsenku a nápadně delší (na konci hnědý) ocásek. Délka těla dosahuje jen okolo 30 cm, rozpětí křídel 45 až 48 cm a hmotnost se pohybuje zpravidla v rozmezí od 350 g po 450 g. Koroptev polní patří mezi hrabavé ptáky s krátkýma nohama z čeledi bažantovití (Phasianidae). Peří má na tváři a hrdle cihlově zbarvené, břicho bělavé a peří na hrudi je popelavě šedé s jemným vlnkováním.

S koroptví polní se u nás můžeme nejčastěji setkat v nížinách a pahorkatinách. Případně i v horských oblastech (do 1 000 m n. m.) v teplejších polohách. Není to ale tak úplně pravidlo, protože hnízda koroptví byla objevena i na vrcholu Vysoké hole (1 464 m) v Jeseníkách. Na Slovensku jsou známá hnízda ve výškách až okolo 1 700 metrů nad mořem.

Koroptev polní vyhledává nejčastěji otevřenou krajinu s četnými remízky. Nepřekvapuje proto, že se nejhojněji vyskytuje v blízkosti obdělávaných polí, na kterých nachází dostatek obživy. Je zde ale na druhou stranu ohrožena nesprávnými zemědělskými postupy, chemizací i hojnějším výskytem přirozených nepřátel. Koroptve se vyskytují po téměř celé Evropě, v Zakavkazsku, uměle vysazeny byly i v Americe a dalších oblastech.

Koroptví kohoutci a slepičky vytvářejí monogamní páry. Svá hnízda začínají budovat v průběhu března, za příhodných podmínek již v únoru. Koroptví hnízdo však není bůhvíjak důkladná stavba. Zpravidla se jedná o mělkou prohlubeň vystlanou suchou trávou a listím. Povětšinou někde na okraji hustějších porostů. Ať již na okrajích lesů a nebo remízků. Koroptve hnízdí jen jednou ročně. Od dubna do června. Proto je důležité je v tomto období nevyrušovat.

Koroptví slepička snáší do hnízda postupně 12 až 20 vajíček žlutohnědého až šedozeleného zbarvení. Inkubační doba činí 23 až 25 dnů přičemž první mláďata se mohou začít líhnout již při snesení posledního vajíčka.

Po vylíhnutí mláďata prakticky ihned opouštějí hnízdo. Jen několik hodin po vylíhnutí. Na špacír po okolí je vodí oba rodiče. Mláďata jsou v prvních dnech života ohrožena nejen řadou predátorů, ale i nepříznivými klimatickými podmínkami. Mnoho mláďat tak hyne ještě před tím, než se naučí létat (asi po 16 dnech života) a nebo dosáhne pohlavní dospělosti (asi ve čtyřech měsících). Koroptve jsou špatní letci, létají jen při přeletech na větší vzdálenosti (max. kilometry) a nebo při vyrušení.

V přírodě se koroptve mohou dožívat až pěti let. V průměru však jen dvou až čtyř let. Jídelníček koroptví tvoří převážně rostlinná složka jako jsou různá semena trav, obiloviny i rostlinná pletiva. Menší část jejich jídelníčku tvoří živočišná složka. Prakticky výhradně hmyz. Ať již jsou to sarančata, brouci, pavouci a nebo kukly mravenců či měkkýši. U mladých koroptví je to s jídelníčkem obráceně. Převážnou část tvoří živočišná složka a jen malou část složka rostlinná. Což se v průběhu dospívání postupně mění ve prospěch rostlinné složky.

Koroptve polní u nás žijí celoročně. Jsou to teritoriální ptáci a své teritorium dokáží urputně bránit před vnitrodruhovou konkurencí. Na podzim se koroptve shlukují do malých hejn o počtu 5 až 20 jedinců, která spolu přečkávají zimu. Mrazivé noci přečkávají na chráněných místech přituleni k sobě navzájem. Padá-li sníh, mohou umně využívat jeho izolačních schopností. Koroptve se tehdy klidně nechávají zcela zavát. Těžce však snášejí zimy se střídajícími se oblevami, kdy se po opětovném ochlazení těžko dostávají (prohrabávají) k potravě a hromadně hynou.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.