Beskydy v zimě aneb nejhezčí doporučené lyžařské túry v Moravskoslezských Beskydech

Zimní Moravskoslezské Beskydy aneb hurá po hranicích

Moravskoslezské Beskydy, jak vyplývá i z názvu, se rozprostírají na území severní Moravy, Slezska, a aby toho nebylo málo, zasahují i k našim východním sousedům, čili na Slovensko. Nejvyšší vrchol představuje Lysá hora (1 323 metrů) a pohoří spadá pod chráněnou krajinnou oblast, již vyhlásili v roce 1973. Modelaci krajiny vytváří flyšové souvrství, v němž se střídají hlavně vrstvy tvrdých pískovců a měkkých jílovců.

My naše putování začínáme v Mostech u Jablunkova, přičemž nejprve vyráží do terénu vícečlenná skupina a teprve hodinu po nich i moje maličkost. A proč že, jak zní zcela oprávněný dotaz, postupujeme roztrženě? Ne, neseparuji se od ostatních, důvod vyznívá poněkud jinak. Vlaky vypravované z Prahy nabraly hned při odjezdu z hlavního města kvůli blíže nespecifikované závadě na terminálu zpoždění, a tak jsem už v Pardubicích nastoupil s řádným skluzem. Z dané příčiny mi spoj, kterým jsme měli společně cestovat z Bohumína, ujel, a proto přijíždím do Mostů u Jablunkova až pozdějším vlakem, zatímco mí přátelé už putují kdesi lesem.

V obci se tudíž nijak nezdržuji a rovnou zahajuji stíhací jízdu, jež naštěstí není tak hrozná, jak se by se mohlo zdát. Pravda, při strmém výšlapu do kopce zdolávám slušné převýšení a pěkně se zapotím, naštěstí sněhu není nijak moc a navíc je udupán, díky čemuž se nebořím. Na místě nového srazu, který představovala chata Skalky, jsem přibližně za hodinu. Zbývá si poručit polívku, čaj či pivo, načež se konečně vydáváme do terénu.

V plném počtu razíme do zimního království, což má mimo jiné na svědomí, že už si nepřipadám jako exot sám, ale jedeme se v tom všichni společně. Vzhledem k pěknému počasí si totiž na výlet vyšlápla pěkná řádka lidí a nyní, vracejíce se v protisměru domů, se na nás podezíravě dívají, jako by nechápali, proč se odpoledne na Silvestra ubíráme mimo civilizaci s velkými batohy na zádech, přičemž si neseme karimatky, případně stany.

Pochybovačné pohledy nás však nedoprovází dlouho. Stačí minout Kostelky a zavítat ke Kamenné chatě u Tetřevu, kde většina lidí, pokud neskončili rovnou na Skalkách, uzavírá procházku. Dál už nepotkáme ani nohu. Zbývá pouze nabrat v hospodě vodu a pokračujeme v putování, netrvá dlouho a přicházíme na hranice se Slovenskem. Po nich, jak zněl plán, který i naplníme, povede naše cesta, od tohoto okamžiku budeme lemovat pohraniční patníky.

Lesní pěšina nás přivádí pod Velký Polom (1 067 metrů), což je nejenom hraniční vrch, ale i přírodní rezervace (vyhlášena 1993), my na samotný kopec nešplháme. Obtáčíme horu po červené turistické značce, což se ukáže býti prozíravé. Z výseku na úbočí se nám nabídnou přímo ukázkové výhledy, u nichž lze kvůli zapadajícímu slunci pouze litovat, že jsme nepřišli o půl hodiny dřív. Holt nás, jak už vyplynulo z předcházejícího textu, podrazil vlakový spoj. Ale co, nebudeme zbytečně truchlit nad rozlitým mlékem, stejně s sebou žádné neneseme, a pokochejme se nabízeným.

Ze slovenské strany na nás juká hlavně Malá Fatra. Z té se vyjímá především Velký Rozsutec se Stohem a opomenout nejde ani nejvyšší hřeben, jemuž vládne Kriváň. Dál na jih lze dohlédnout až na typickou siluetu Kľaku a zahanbit se nenechá ani Strážov, čili dominanta stejnojmenného pohoří. Zkrátka pastva pro oči.

Nyní však, protože se rychle stmívá, zbývá sehnat si místo na noc. A kde ho najdeme? U Muřinkového vrchu, kde v sedle u křižovatky turistických cest stojí čtyřboká pseudorománská kaple P. Marie z roku 1910. Přímo u ní se nachází studánka, jež se k našemu překvapení ukáže býti funkční i v zimě, a na louce hned vedle se rozkládá ohniště obklopené dřevěnými sedátky. Stany stavíme v závětří mladých stromků, načež stahujeme z lesa polámané větve a zakládáme oheň.

Promrzlé dřevo sice nechce zpočátku chytit, leč nakonec uspějeme, problém nám činí pouze vítr. Ne že by mohl, jak rozmetává jiskry, cokoliv zapálit, toto nebezpečí ani omylem v současném počasí nehrozí, fujavice však duje tak ledově, jako by se vyučila u polárních vichrů. Jakmile se člověk vzdálí jen pár kroků od vatry, zasáhne ho neskutečný příval chladu, čili žádná pohoda, i proto nakonec po vzájemné domluvě posunujeme půlnoční silvestrovský přípitek na desátou hodinu večerní a do spacáků se ubíráme před jedenáctou.

Další den ráno zjišťujeme, že nám v pet lahvích částečně zmrzla voda, již jsme s sebou pro jistotu nesli z Tetřevu k vaření čaje, po snídani pokračujeme po hranicích. Ubíráme se okolo Burkova vrchu i Čuboňova a les je víceméně bez výhledů, i proto mezi námi nejvyšší pozornost vzbuzují zamrzlé potůčky, jež přetínají zasněženou stezku, po níž postupujeme. To už se ale, abychom si řádně užili, dostavuje nová třešnička na dortu nabízených krás.

Procházíme nádherně ojíněným porostem, jehož nádhera nenechá nikoho z nás chladným, byť se v panujícím mrazu žádný příliš moc neohřeje. Vzhůru k nebi se pnou vysoké stromy a jejich bílé větve vypadají, jako by vyklouzly z vánoční pohádky, námraza se přímo neskutečně třpytí ve slunečních paprscích. A kdyby jen to, brzy se přidá i další bonus. Krátce za Malým Polomem (1 061 metrů), jenž podobně jako jeho o něco málo vyšší bratříček tvoří přírodní rezervaci, se dočkáme i výhledů na okolní kopce, jimž vládne nejvyšší vrchol Beskyd Lysá hora.

Kocháme se a zaměstnáváme fotoaparáty, jejichž akumulátory jsou z tuhé zimy trošičku v šoku, jako by nechápaly, kam jsme je vytáhli, sestupujeme do rekreačního střediska Bílý Kříž. Tam se hodláme najíst, napít a zahřát v teple, dříve než tam sestoupíme, však zmíním ještě malou kapličku, již mineme. V jejím průčelí se nachází kříž a uvnitř, asi vzhledem k vánočnímu času, spatříme betlém, venku stojí lavice, z nichž lze zřejmě za příznivého počasí, kdy nejsou zaváty sněhem, poslouchat kázání.

Dneska se navzdory svítícímu Slunci nic nekoná, a tak vnikáme do chaty Kysuca, kde, přestože kráčí o slovenský objekt a od dnešního dne (1.1.09) tu mají platit eura, berou i naše české koruny. Čili zdánlivě žádná potíž, ta se ukáže až uvnitř. Obsluha dle všeho plně nevstřebala silvestrovské oslavy a působí poněkud mátožně, navíc se nenabízí ani příliš velký výběr jídel. I proto se nakonec zdržíme kratčeji, než jsme původně předpokládali.

Pokračujeme po červené značce přes Súľov a po třetí hodině odpolední zavítáme k chatě Doroťanka. Vyvěšená cedule nás sice upozorňuje, že je otevřena letní zahrádka, leč tu stejně jako ostatní hosté v mrazivém počasí odmítáme, a ubíráme se do tepla pod střechu. K pití si dáváme pivo a čaj, o kofole coby její nekonzument nemíním psát, k jídlu, jelikož nevaří, si poroučíme buď klobásu, nebo párky. Nebo by snad, zvažujeme, zamířili místní k hrncům či pekáčům a přinesli nám teplou stravu, kdybychom usedli venku na zahrádce? Asi ne, zkoušet to nebudeme, na závěr dne se přesuneme pouze kousek před obec Konečná, jejíž název koresponduje s naším plánem pro dnešní den.

Přečkáme v terénu i další chladnou noc a po snídani procházíme osadou. Děje se tak kousek i po silnici, jež spojuje naši republiku se Slovenskem, přičemž nás v obci nejvíc upoutá obrovitá koule ukrytá pod přístřeškem, jež se nachází hned vedle cesty. Sice ji vyrobili uměle, zmiňuji ji však proto, že návštěvníky upozorňuje na jednu ze zajímavostí kysucké oblasti, jež leží na východ od nás. V nedalekém lomu u obce Megonka se vyskytují přírodou vytvořené kamenné gule, jež dosahují průměru až 260 cm, což z nich činí největší útvary tohoto typu nejenom na Slovensku.

Vraťme se ale k naší cestě. Strmě stoupáme a cesta nás zavádí na vrch Bobek, jenž za dobrého počasí, podobně jako několik míst předtím i následně, jistě nabízí pěkné výhledy. Nám se však po dvou nádherných dnech v noci zatáhlo a neustále sněží, díky čemuž z okolí příliš moc nespatříme. Kopce se schovávají v bílé kaši a rozhledy do Česka i na Slovensko nám zůstávají zapovězeny, pročež nám nezbývá, než se prodírat vpřed skrze padající vločky, abychom někam došli.

I to má na svědomí, že se zastavíme až v chatě Kmínek. Po vynikající česnečce následují dle mého přesvědčení příjemně pálivé halušky, ačkoliv ostatní s mým gurmánským prohlášením nesouhlasí. Aby ale nebylo zle, všichni si spraví chuť, já si ji samozřejmě vylepším s nimi, na Masarykově chatě, kde nám přeje neskonalé štěstí. Majitel nám totiž sděluje, že otevřel před necelou půlhodinou, jelikož měli havárii a netekla jim několik dní voda, kvůli čemuž měli zavřeno.

Chatu opouštíme hodnou chvíli po setmění a pokračujeme na Bumbálku, kde najdeme nejenom rekreační centrum a východisko hřebenových túr, ale i rozhraní tří pohoří, a to námi navštívených Moravskoslezských Beskyd, ale i Javorníků a Vsetínských vrchů. K samotnému středisku příliš neprozradím, neb za tmy jsme viděli pouze rozsvícené lampy či světla v oknech, my nakonec nocujeme v lese kus nad Salajkou.

Ráno nám, neb hodláme navzdory dalšímu dni volna zakončit naši cestu už v sobotu, zbývá jen jedno: rozhodnout se, kde zakončíme putování. Vydáme se dobře šest kilometrů přes údolí Velké Smradlavy do Bílé, nebo sejdeme rovnou do Mezivodí? Nakonec, ač se klube pěkný den, vítězí kratší možnost, jak se ukáže, možná činíme dobře. Pod sněhovou přikrývkou se na cestě skrývá kluzký led, a tak dojde i na nějaký ten pád, i proto přivítáme autobusovou zastávku, kde uzavíráme náš zimní přechod Beskyd.

Jelikož tímto výčet našich aktivit končí a k navštívené oblasti už nemám co sdělit, končím. Nebo ještě něco dodám? Nu dobrá, závěrem zkonstatuji, že se naše putování vydařilo, a to navzdory mrazivému počasí i skutečnosti, že jsme přivítali nový rok netradičně dle moskevského času a ke konci cesty nám docházely vlastní zásoby vyhřívacích hmot v podobě slivovice či ořechovky, díky čemuž jsme museli nemístně šetřit. Alespoň jsme se ale poučili do budoucna a příště si vezmeme místo přebývajícího chleba jiné důležité suroviny, člověk se holt pořád učí.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Při zahraničních platbách IBAN CZ49 2010 0000 0025 0252 6845, BIC/SWIFT FIOBCZPPXXX. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč, výši částky si nakonec ale určete sami.