Ski Saalbach, Hinterglemm, Leogang a Fieberbrunn jsou atraktivní ski areály v rakouských Alpách

Lyžařské oblasti Rakouska (1)

"Odvolávám, co jsem odvolal, a slibuji, co jsem slíbil," pravil král ve známé filmové pohádce Pyšná princezna. A slíbeno bylo výše uvedené lyžařské středisko včetně čerstvých informací. Nikdo nic neodvolal, a tak vzhůru do toho.

Středisko se nachází jihozápadně od Salzburgu mezi Zell am See a Kitzbühelem. Příjemný úvod se spoustou základních informací dodala zcela nedávno redakce Trekingu, a tak můžeme jít přímo k věci. Výchozím bodem do celé oblasti je městečko Saalfelden am Steinernen Meer. Tady se totiž cesta dělí - buďto zamíříte západně na Leogang a Fieberbrunn, nebo jižně na Maishofen, a pak opět na západ na Saalbach a Hinterglemm. Obě údolí pod jedním skipasem jsou propojená. Spoustu zajímavých informací najdete na portálech:

• http://snow.cz/saalbach-hinterglemm-leogang
• www.vlna.cz/saalbach
• www.alpy.net/saalbach-hinterglemm-leogang

V letošní hlavní sezóně (19. 12. 2015 - 18. 3. 2016) stojí šestidenní skipas 245 € pro dospělého, 183,50 € pro mládež (16 - 18 let) a 122,50 € pro děti (6 - 15 let), "pět ze sedmi" pak obdobně 230 € - 172,50 € - 115 €. Po sezóně 19. 3. - 10. 4. 2016 to budete mít o cca 10 % levnější. Na slevy pro seniory se jaksi zapomnělo…

Čtěte také: Lyžování v Rakousku, kam na lyže a podmínky v rakouských lyžařských…

Nezapomnělo se ale na "kumulaci požitků", čili spojování stále více středisek pod jeden skipas, často dovedené až do absurdna. V našem případě stojí za zmínku "Kitzbüheler Alpen AllStarCard", kterým připojili k "Saalbachu" ještě Zell am See, Kaprun, Kitzbühel a několika dalších menších středisek, a "Salzburg SuperSkiCard" slibující 22 středisek a 2 550 km sjezdovek. Jeden každý pro dospělého na šest dní za 256 €.

Kolik toho tak asi stihnete? Jo, a počítejte ještě se 2 € vratné zálohy na čipovou kartu. Vzhledem k tomu, že Velikonoce jsou letos už koncem března a přidali nám k tomu ještě volno na Velký pátek, tak byste mohli střihnout i jarní lyžování za příznivější ceny. Pokud bude ovšem na čem jezdit…

Jak se tam dostanete? Jako společné východiště pro další cestu ke konkrétními místu ubytování jsme zvolili již vzpomínaný Saalfelden am Steinernen Meer:

Praha (D1, E55, D3) - České Budějovice (E55, A7) - Linz (A1) - Salzburg (B21, B178) - Lofer (B311) - Saalfelden -409 km, 5:09 h. Dále pak buď po B164 na Leogang a Fieberbrunn (441 km, 5:15 h), nebo po B311 na Maishofen (L111) - Saalbach (462 km, 5:30 h).

Brno (D52, E461) - Mikulov (E461, B7) - Poysdorf - Wolkersdorf (S1) - Korneuburg (A22) - Stockerau (S5) - Grafenw?rth (S33) - St. P?lten (A1) - Linz - Salzburg a dále jako z Prahy 495 km, 5:05 h, Fieberbrunn 496 km, 5:11 h, Saalbach 517 km, 5:26 h.

Jednu dobu jezdívala pražská větev naší vždy početné výpravy do těchto koutů Rakouska přes Mnichov, ale časté kolony, a to zejména v sobotu, kdy se mění turnusy, je odradily. Kdo jede z Brna a nechce poskakovat přes věčně ucpaný Poysdorf, může zvolit cestu přes Znojmo, Hollabrunn a Stockerau, ale je to asi o 20 km delší, a tak si časově moc nepomůžete. Jen je to ve větší pohodě. A nezapomeňte na rakouskou dálniční známku, pro týdenní pobyt stačí ta desetidenní za 8,8 €. Ale teď už vzhůru do hor!

Hlavní těžiště střediska, nebo spíš propojených středisek, je údolí mezi Viehhofenem a Hinterglemmem, kterému vévodí městečko Saalbach. Lanovky začínají ve Vorderglemmu a narazíte na ně ještě hodný kus za Hinterglemmem. U dolních stanic lanovek jsou vždy parkoviště, v Saalbachu dokonce jedno velké podzemní s vjezdem rovnou z tunelu, který cestu přes centrum Saalbachu zrychluje.

Podzemní parkoviště je docela nízké, a tak si vy, co máte vysoká auta ještě s "rakví" na střeše, dávejte pozor - koneckonců při vjezdu na parkoviště visí taková ta černožlutě pomalovaná deska. Když o ni zavadíte, tak tam ani nejezděte. Když jsme tam parkovali před čtyřmi roky naposled, tak se dovnitř vjíždělo přes závoru a automat, co vydával parkovací karty, lyžaři to sice měli zadarmo, ale muselo se to řešit před odjezdem u okýnka. Možná je to dnes už jednodušší.

Celé údolí je orientováno východně-západním směrem, a tak tu máme striktně jižní nebo severní svahy se všemi jejich přednostmi a nevýhodami. Leogang a nově připojený Fieberbrunn leží ve vedlejším údolí, do kterého se dostanete na lyžích přes kopce Großer Asitz a Kleiner Asitz (Leogang) nebo Reiterkogel (Fieberbrunn).

Ale kde začít? Samozřejmě v "hlavním" údolí. První lanovky s názvem "Schönleitenbahn" si všimnete už kousek za Viehhofenem v obci Vorderglemm. Bílé kabinky směřují jižním směrem na kopec Wildenkarkogel (1 910 m n. m.), kterého dosáhnou s jednou mezistanicí. Mají však jednu nevýhodu. Lanovka je staršího data a kabinky jsou "na stojáka", navíc lanovka patří k jedné z nejdelších v celém středisku. Přesto tady naše lyžařské putování začneme, i když jako nástupní místo bychom asi doporučili využít něco vhodnějšího až dále v údolí.

Odsud se rozbíhají lanovky a vleky různých typů na obě strany. Pro počáteční orientaci takové zjednodušené vodítko. Na jižních svazích údolí jsou téměř výhradně modré a červené sjezdovky a užijí si je zejména ti rekreační a méně zdatní. Pro náročné lyžaře jsou určeny severní svahy vyšperkované několika černými sjezdovkami a závodními tratěmi s hrdými názvy jako "Weltcupstrecke" a "Weltmeisterstrecke". Zároveň vám následující popis může posloužit jako pomůcka, pokud se rozhodnete vyrazit na tzv. "sjezdovou turistiku", pro kterou je toto středisko přímo stvořeno.

Zůstaňme tedy na lehčích jižních svazích. Pod vrcholem kopce Wildenkarkogel se nacházíte až téměř na samém okraji saalbašského údolí, dále východním směrem je jen osmisedačka "Pölten 8er", a pak už byste se ocitli ve vedlejším údolí s městečkem Leogang.

Osmisedačka "Pölten 8er" je lemována modrými sjezdovkami, které vydrží docela dlouho v dobré kondici, protože je to sem jak ze Saalbachu, tak z Leogangu pro lenivější lyžaře přece jen trochu daleko. Dávejte si ale pozor na modrou sjezdovku č. 68. Proč? Na vysvětlenou podáme autentickou výpověď jednoho lyžaře: "Modrá 68! Naprosto skvělá! Pět kilometrů dlouhá, ještě v poledne tam byl "manšestr" a byl jsem tam úplně sám! … Mělo to ale jednu nevýhodu. Dole není lanovka…" Ano, dole není lanovka a jedinou nadějí je skibus do sousedního Vorderglemmu…

Z Vorderglemmu se dostanete zase zpět na Wildenkarkogel a než budete pokračovat dále po jižních svazích údolí, tak bychom ještě doporučili vyzkoušet červenou č. 61. Po počátečním prudším kousku nabízí nádherné svezení včetně toho, čemu říkáme "carvingové loučkaření", i když tady přece jen v trochu svižnějším tempu.

Sjezdovka končí u mezistanice té kabiny "na stojáka", ale nebojte se, souběžně s ní vede pohodlná šestisedačka "Schönleiten 6er". Od její horní stanice se traverzem č. 66 dostanete k další šestisedačce "Magic 6er". Převažují sice modré sjezdovky, ale náročnější lyžaři si určitě užijí červenou č. 59. Traverzem č. 66 můžete pokračovat dále a dojedete k šestisedačce "Panorama 6er".

Tady zřejmě neujde vaší pozornosti v reklamách hojně využívaná atrakce celého střediska - kabinová lanovka "Kohlmaisgipfelbahn", které říkáme "vláček" a vede hned vedle. Jedná se totiž o pět kabin (každá pro 15 lidí) navěšených na laně těsně za sebou, přičemž jezdí dvě takové soupravy kyvadlově proti sobě s jednou mezistanicí uprostřed. Když jsme tu byli poprvé v roce 1999, tak lanovka zářila novotou a dobře si pamatujeme, jak tehdy fascinovala naše děti.

Dnes už jsou kabiny značně omšelé a přepravní kapacita dávno neodpovídá současným požadavkům. Svahy okolo pokrývá kombinace modrých a červených sjezdovek, které však tentokrát vedou až do údolí do okrajové zástavby městečka Saalbach. Zpět se dostanete tím "vláčkem", nebo stařičkou trojsedačkou "Kohlmais 3er". Toto je asi nejslabší místo celého střediska.

Saalbach představuje dnes vlastně jednu velikou ubytovnu, a tak po desáté dopoledne, když se konečně většina nocležníků vyhrabe z kanafasu, tu bývají docela vydatné fronty. Lepší je pak lyžovat pouze v horní části svahu a využívat jen šestisedačku "Panorama 6er" na vrchol kopce Kohlmaiskopf (1 794 m n. m.).

Pokud se chcete posunout dále do nitra údolí, sjedete po modré č. 52 k dolní stanici kabinové lanovky "Bernkogelbahn" a s přestupem na šestisedačku "Bernkogel 6er" se vytáhnete, jak už samy názvy lanovek napovídají, na kopec Bernkogel (1 740 m n. m.). Až dolů vede příjemná a dlouhá modrá č. 46, ale pozor na fronty u dolní stanice kabiny.

Z Bernkogelu se přes malé sedlo dostanete k šestisedačce "Reiter-Ost 6er" a s ní na další kopec Reiterkogel (1 819 m n. m.). Zde má svoji horní stanici kromě čtyřsedačky "Sunliner 4er" z hinterglemmské strany též nově postavená kabinová lanovka "TirolS", která překonává údolí a svým pokračováním označeným "F10" spojuje Hinterglemm se sousedním střediskem Fieberbrunn.

Ale zůstaňme zatím v Hinterglemmu. Z něj se na sjezdovky pod čtyřsedačkou "Sunliner 4er" a sousední osmisedačkou "Hasenauer 8er" dostanete kabinovou lanovkou "Reiterkogelbahn". Celé okolí je velká síť modrých a červených sjezdovek, v paměti nám uvízla červená č. 35 a 36 pod čtyřsedačkou a modrá č. 32 pod osmisedačkou. Kabinová lanovka navíc nabízí sáňkařskou dráhu, která je dokonce večer osvětlená.

Dalším poměrně dlouhým traverzem s číslem 28 se dostanete do nejodlehlejší části jižního svahu údolí, ze kterého sem vede kabinová lanovka "Hochalmbahn" s dolní stanicí až někde mezi Hinterglemmem a obcí Lengau. Modré a červené sjezdovky na úbočích kopců Reichkendlkopf (1 942 m n. m.) a Spieleckkogel (1 998 m n. m.) obsluhují šestisedačky "Hochalm 6er" a "Spieleck 6er" a v nejzazší výspě dokonce kotváč s číslem 46. V této části střediska bývá nejméně lidí, přestože milovníkům adrenalinu nabízí "Snowpark" s neupravovanými sjezdovkami plnými nádherných boulí, jako bývaly v Krkonoších za našeho mládí.

Je čas přesunout se na druhou, severní stranu údolí. Teď jsou k tomu ideální podmínky, protože kabinová lanovka "Zwölfer-Nordbahn", která vede na kopec Zwölferkogel (1 984 m n. m.) na severní straně, začíná právě zde na vaší, tedy jižní straně, takže nemusíte složitě překonávat silnici vedoucí dnem údolí.

K dolní stanici kabiny se dostanete po modré sjezdovce č. 22a, jen si musíte pohlídat, abyste neskončili u dolní stanice "Hochalmbahnu", to byste to pak k ní museli odšlapat. Jak už bylo řečeno, severní strana údolí je určena zdatnějším lyžařům. Hned pod kabinou "Zwölfer-Nordbahn" je první ochutnávka - černá sjezdovka č. 14.

Kdo si netroufne, může zvolit vedlejší úbočí Zwölferkogelu a využít pod kabinou "Zwölferkogelbahn" kombinaci modrých a červených sjezdovek s čísly 11-13, i když v horních partiích je červená č. 13 avizovaná jako "Weltmeisterstrecke". Ale je to přece jen červená na rozdíl od sousední černé "Weltcupstrecke" s číslem 15. Nahoře se ale všechny tři, tedy modrá č. 11, červená č. 13 a černá č. 15, rozbíhají na jednom nepříliš přehledném místě, a tak si dávejte dobrý pozor, kam vlastně jedete, neboť pak už není cesty zpátky.

Když to celé sjedete, tak se dole v Hinterglemmu můžete jednoduše přesunout na vedlejší kabinovou lanovku "Westgipfelbahn" a nechat se vyvést na kopec Schattberg West (2 096 m n. m.), čímž se zase trochu posunete k původnímu výchozímu místu našeho putování. Pod kabinou padá do údolí ostrá červená s čísly 6 a 6a.

Nutno podotknout, že i červené sjezdovky na této straně údolí jsou "plnotučné" a navíc bývají spolu s těmi černými dost často namrzlé, zejména s blížícím se jarem, což je dobře vidět i z jižní strany údolí. Kdo jste spíš na "pohodu", tak to ani nezkoušejte. To platí i pro další v pořadí, černou sjezdovku č. 1 s červenou počáteční pasáží č. 1a, která vede z kopce Schattberg Ost (2 020 m n. m.) pod kabinovou lanovkou "Schattberg X-press".

Tato kabina začíná v Saalbachu a překonává největší převýšení ze všech lanovek střediska - 1 020 m. Z našeho posledního místa - kopce Schattberg West - se k ní dostanete po modré č. 7, která pak pokračuje jako modrá č. 4 po vedlejším hřebeni podél čtyřsedačky "Limberg 4er". Tady je opět na výběr z několika modrých a červených sjezdovek.

Pokud chcete uzavřít naše putování sjezdem do Vorderglemmu, kde jsme začínali, čeká vás velmi dlouhá modrá č. 2a. V horních partiích je to klasický "talabfahrt" se spoustou dlouhých traverzů a lesních cest, ale to je jen taková poťouchlost. Když už si myslíte, že to máte za sebou a Vorderglemm je na dohled, čeká vás závěrečný, poměrně ostrý úsek, který bývá odpoledne už plný boulí. Jen doufáme, že nebudete muset po celodenním lyžování pokračovat dále tou kabinou "Schönleitenbahn" "na stojáka", jako my, když jsme kdysi toto kolečko začínali v Leogangu.

Ano, Leogang, taková trochu odloučená část, pojďme se tam podívat. Ještě před pár lety vedla z městečka Leogang, roztahaném v údolí, na kopec Kleiner Asitz (1 870 m n. m.) jen jediná kabinová lanovka "Asitzbahn" s mezistanicí, která s celkovou délkou 3 357 m vévodila všem lanovkám v celém středisku. Ale situace se změnila.

Na vedlejším hřebeni kopce Kleiner Asitz postavili další kabinovou lanovku "Steinbergbahn" s mezistanicí, která je nejen modernější, ale taky delší (3 897 m), čímž připravila "Asitzbahn" o prvenství. Navíc se podařilo nepřehlédnutelně zviditelnit městečko Leogang čistě stylizovanou lví hlavou, která jako místní logo strčí hravě do kapsy toho starého šášulu s lyžemi na rakouské vlajce, který už léta symbolizuje celé středisko. Ale vraťme se na sjezdovky.

Co vás čeká nahoře? Přiznejme si otevřeně, že je to ráj zejména pro rekreační lyžaře. Starší má přednost, a tak první ta "Asitzbahn": Až k mezistanici vede nádherná modrá č. 88, dostatečně široká a bez výrazných změn sklonu. Tady si to "carvingové loučkaření" určitě užijete, zejména po ránu, než se nahrnou lidi.

Pokud chcete od mezistanice pokračovat dále, máte na výběr. Jednou variantou je červená č. 89 k dolní stanici lanovky, ale musíte počítat s tím, že to není červená bezdůvodně. Navíc v případě nedostatečné sněhové nadílky tu bývají potíže s údržbou. Pro zdatnější lyžaře je ve spodní části připravena dokonce černá s číslem 89a.

Druhou variantou je modrá č. 90, která vede podél čtyřsedačky "Almbahn 4er" s horní stanicí na úrovni mezistanice lanovky. Také velmi příjemné svezení, i když čtyřsedačka je už staršího data, nekrytá, a tak za špatného počasí je špatně i na ní. Mnozí pak volí nejjednodušší řešení - jezdí jen tu modrou č. 88 k mezistanici.

A co "Steinbergbahn"? Tady je spíš komplikovanější začátek, ale odměna bude sladká. Sjezd začíná po modré č. 87, která je spíš červenou a v počátečním úzkém úseku bývá během dne docela tlačenice. Po prudším sešupu minete dolní stanici osmisedačky "Asitzgipfelbahn 8er" a čeká vás dlouhý modrý traverz č. 92, který končí kousek nad mezistanicí lanovky "Steinbergbahn".

Následuje ostřejší část kolem mezistanice, a pak se vám už otevře nádherná modrá č. 93 až k dolní stanici lanovky. Vzpomínáte na tu modrou "U jelenů" ve středisku Hauser Kaibling nedaleko Schladmingu, o které jsme kdysi psali? Tak toto je něco podobného. Prostě pohoda. Tady stojí zato jezdit jen ten úsek od mezistanice dolů, což je takový alpský paradox, protože v drtivé většině případů se ty pěknější sjezdovky nacházejí v horních partiích kopců.

Než se přesuneme do další části střediska, ještě jedna upoutávka. Vraťme se k mezistanici lanovky "Asitzbahn" a zároveň horní stanici čtyřsedačky "Almbahn 4er". Začíná zde osvětlená sáňkařská dráha, ale to už dnes není žádná výjimečná atrakce. Na tu ale každopádně aspiruje "Flying Fox XXL". O co jde? Zavěsí vás do jakéhosi postroje a hlavou dolů pošlou po laně dlouhém 1 600 m z kopce do údolí. Slibují rychlost 130 km/h a pohled z výšky 143 m. Pokud by měl někdo o jízdu v ceně 79 € zájem, základní informace najdete na: www.flying-fox-xxl.at.

My jsme tu ale kvůli lyžování. Nutno přiznat, že partie mezi horními stanicemi lanovek "Asitzbahn" a "Steinbergbahn" a osmisedačkou "Pölten 8er", o které byla řeč na začátku, jsou až příliš poplatné snaze propojit Leogang se Saalbachem a nijak oslnivou lyžovačku tady neočekávejte. Je to spíš hop-trop: buďto zůstat na sjezdovkách pod lanovkami "Asitzbahn" a "Steinbergbahn", nebo se přesunout až na svahy nad Vorderglemmem a Saalbachem.

Na příště nám zůstal Fieberbrunn, dále něco pro běžkaře a nakonec se podíváme na svahy nad Leogangem očima skialpinisty.

• Pokračování příště

Turistika na Šumavě: Křemelná, Sněžné jámy a bývalé Paště a…

Když se v souvislosti se Šumavou mluví o Křemelné, většině lidí se vybaví jedna ze zdejších…

Jak jsem nechtěla na Králický Sněžník, zimní výšlap z polské strany

Protože loňská zima byla na sníh přece jen bohatší než ta letošní, vyvstalo přede mnou jednu únorovou sobotu…

Rašeliniště Orlických hor, tajemná příroda českých hor

Rašeliniště jsou velice atraktivními místy naší přírody. Zajímavá jsou pro přírodovědce, kteří zde nalézají vzácné…

Velká Fatra v mlze a dešti aneb jak kolegu překabátilo Pendolino

Před svatým Václavem obvykle vyrážíme na hory. Nejinak tomu bylo minulého roku, kdy volba padla na Velkou Fatru a útulnu…

Další související články: