Lyžování v Rakousku, rakouské Alpy lyžařské a lyžařský manuál pro vášnivého českého lyžaře

Kam na lyže a podmínky v rakouských lyžařských střediscích

Lyžování v Rakousku nebo v Alpách obecně stalo prostě fenoménem. Jsou tací, kteří tvrdí, že kdo je jednou okusil, ten už do Čech lyžovat nepojede. Faktem je, že jsou teď mnohem dosažitelnější. Po roce 1989 a zejména po našem vstupu do EU v roce 2004 díky otevřenosti hranic, nyní navíc tím, že jsme prý stále bohatší. To druhé bych radši nerozebíral…

Nicméně jsem si dal za úkol, že vás po jakémsi všeobecném pojednání provedu některými středisky. Bude to spíše pro ty, kteří tam nikdy nebyli. Možná vás to inspiruje a možná vám to i pomůže, pokud se pro lyžování v Rakousku rozhodnete. Lyžování v Alpách se stalo prostě fenoménem. Pojďme se podívat, co tento fenomén vytváří:

Nadmořská výška

Bohužel geografický fakt, se kterým nic neuděláme. Zatímco naše lyžařské vleky a lanovky vedou nejvýše do nějakých 1 350 m n. m., ty rakouské tam často teprve začínají a dosahují běžně 2 000 - 2 500 m n. m., výjimečně přes 3 000 m n. m.

Čtěte také: Lyžování v Rakousku, lyžování a lyžařská střediska v rakouských Alpách

To souvisí samozřejmě i s délkou sjezdovek. Nejdelší sjezdovka v ČR Ramzová - Šerák měří necelých 3,4 km za cenu úseků, které vlastně ani sjezdovkou nejsou. Nejdelší rakouská má se stejnými výhradami 15 km, ty, kterým se nedá vytknout naprosto nic, klidně 4 - 6 km.

Dalším aspektem souvisejícím s nadmořskou výškou je množství sněhové pokrývky, a to nejen té přírodní, ale dnes moderně i té umělé, protože ve vyšších polohách je obecně větší zima. Větší zima však znamená v neposlední řadě i delší lyžařskou sezónu.

Tip: Nezapomeňte na cestovní pojištění, bez kterého se vám může dovolená na cestovních výlohách enormně prodražit.

Rozloha

Další geografický ústrk. Naše kopečky jsou nejenom nízké, ale navíc ještě malé. Nacpat do vhodného střediska více než dvě nebo tři sjezdovky, na kterých se dá opravdu lyžovat, je téměř neřešitelný úkol. A nějaké propojení středisek nebo, Bůh mě netrestej, tzv. sjezdová turistika, kdy jezdíte z jednoho střediska do druhého bez sundání lyží, o tom si můžeme nechat jenom zdát. Pak samozřejmě příliš nefungují ani společné skipasy pro více středisek. To všechno v Rakousku najdete. Mají totiž pro to ten základní předpoklad: Vysoké a rozlehlé hory. Ale to nestačí.

Vybavenost

I když zrovna tady jsme zejména v posledních letech a v rámci našich možností udělali asi největší kus práce. Ale začnu trochu zeširoka.

Kdysi dávno lákali jednu moji kamarádku její kolegové, aby začala ve svých téměř 40 letech sjezdovat, když už je za prací v tom Rakousku, a ona samozřejmě s obavami odmítla. "V Rakousku naučí lyžovat i želvu," zněl jejich argument a ona se opravdu sjezdovat naučila, možná i proto, že má do želvy přece jen daleko.

Rakušané totiž pochopili, že pokud se jim mají obrovské investice do infrastruktury vrátit, musí dostat na lyže co nejvíce lidí, v podstatě všechny věkové a výkonnostní kategorie včetně začátečníků, malých dětí a seniorů.

Takže představa, že rakouské sjezdovky začínají obtížností někde tam, kde končí naše černé, je naprosto mylná. To by tam skoro nikdo nejezdil. Struktura mnohých středisek je 50 % modré (lehké), 40 % červené (střední), 10 % černé (těžké). Anebo převládají spíše červené a černé třeba úplně chybí. Hlavně si můžete vybrat.

Součástí velkých středisek jsou vždy jakési "dětské koutky" s různými figurínami a atrakcemi, aby to ty špunty více bavilo a "fun-parky" pro dospívající, kteří zase potřebují "úkoly hodné následníka trůnu", abych vzpomenul jednu klasickou filmovou pohádku.

Střediska jsou často laicky řečeno "dvouposchoďová", tzn. že z údolí vede jedna nebo vícero přibližovacích kabinových lanovek, které vás dovezou do horní části s navazujícími sedačkovými lanovkami. Část sjezdovek vede samozřejmě až dolů, ale při malé sněhové nadílce nebo v předjaří můžete vesele lyžovat "ve druhém poschodí" a dolů se pak svezete kabinou.

Další kapitolou samou pro sebe je dopravní obslužnost, abych to nazval obecně. Ano, já vím, že vy víte. Největší bolest českých sjezdovek. Místo lyžování čekáte ve frontě na lanovku a se skřípěním zubů sledujete ty drzé nebo spřátelené, jak se vesele předbíhají. Tomu udělali Rakušané rázný konec.

Množství a kapacita vleků a lanovek je ohromující, frontu zažijete jen ve výjimečných případech, jako je ranní špička nebo nevhodná konstelace velkého střediska, kdy do vzpomínaného "druhého poschodí" vede jen jediná lanovka. Nepamatuji si, že bych někde čekal více než několik minut.

A čím se svezete? To, čemu říkáme "poma", tam neuvidíte, "kotváče" jen okrajově a na ledovcích. Převládají vícesedačkové lanovky, ty supermoderní mají průhledné sklápěcí plastové kryty, co jim říkáme "bubliny", a dokonce i vyhřívané sedačky.

Kabinové lanovky bývají čtyř až osmimístné s velmi dobře vyřešeným nástupem i výstupem. Samozřejmě přežívají i nejrůznější starší typy, ale na druhou stranu nutno přiznat, že majitelé vydělané peníze odpovědně reinvestují do obnovy. Zkuste přijet do stejného střediska za pár let a budete se divit.

Údržba

I tady jsme udělali na našich sjezdovkách docela velký pokrok. O čem je řeč? Řeknu klíčové slovo: rolba. Můžete se spolehnout, že v Rakousku se starají o údržbu sjezdovek vzorně. Samozřejmě, že když začne v devět ráno sněžit a do oběda napadne třicet čísel sněhu (i když na druhé straně - kdo to za poslední léta pamatuje, že?), tak už s tím mnoho neudělají, protože vjet s rolbami mezi lyžující je velmi riskantní.

Ovšem v okamžiku, kdy zavřou lanovky a sjezdovky ještě zkontroluje služba, okamžitě vyrážejí rolby a jejich světla jsou vidět dlouho do noci. Prostě dokud není uděláno. Za rolbami zůstávají na sněhu takové pravidelné vroubky, co jim říkáme "manšestr". A řeknu vám, že brousit zčerstva po ránu ten panenský "manšestr" opravdu nezevšední. Ale ano, zažil jsem v Rakousku i neupravené sjezdovky. Ovšem to bylo po celonočním hustém sněžení…

A ještě jedna novinka - sněžná děla. Já vím, už je máme taky. Jejich užití je v Rakousku tak masivní, že v letech nižších srážek jezdíte v podstatě na směsi s převahou umělého sněhu, což není (alespoň pro mě) úplně ideální. Umělý sníh totiž vykazuje odlišné jízdní vlastnosti. Je sice odolnější vůči vyšší teplotě, ale zase na druhé straně má větší tendenci tvořit pod nátlakem rolby tvrdé ledovaté plotny. S nadcházejícími změnami klimatu se bez něj už asi neobejdeme, a tak si na to budeme muset zvykat.

Rakušané posunuli zasněžování opět o kousek dál. Nejprve jsme se smáli sněžnému dělu, které poctivě celý den foukalo umělý sníh na hromadu v lese. Pak nás ten smích přešel. To si totiž jen ve stínu pod stromy dělali velmi promyšleně zásobu "na horší časy", tedy na předjaří, kdy už je boj o přírodní sníh víceméně prohraný.

A ještě jedna technická vychytávka. Na první pohled to vypadá jako sjezdovka lemovaná lampami veřejného osvětlení. Koneckonců proč ne, i večerní lyžování některá střediska nabízejí. Nakonec zjistíte, že na těch sloupech jsou kromě světel i sněžná děla, tedy jen jejich trysky, takže ta sjezdovka je zasněžovaná kompletně v celé své délce. Ani toto už není v Rakousku výjimkou…

Doprovodné služby

Ano, asi jako první vás napadne ubytování a hospody. Bydlet můžete v soukromí v rodinném domku, kde nabízejí třeba jen jediný pokoj, přes celou přehršel penzionů až po luxusní hotely. Stačí otevřít internet. Z mnoha obcí a městeček v podhůří zůstal jen kostel a pár historicky chráněných objektů, zbytek jsou penziony a hotely.

My využíváme možnosti pronajmout si celou chalupu jen pro sebe, seženete je od nějakých šesti lůžek až po třicet za cenu 120 - 140 € na osobu a týden. Součástí je vždy vybavená kuchyně a společenská místnost, aby bylo kde si uvařit a zhodnotit uplynulý den. Samozřejmě je to řešení spíše pro partu kamarádů, dost často jsou tam vícelůžkové pokoje a společné záchody a koupelny.

V každém lyžařském středisku je vždy informační kancelář, kde mají přehled o volných místech v okolí, a tak není pro dva až čtyři lidi nemožné jet jen tak "na blind". I když já bych to radši přece jen řešil předem, když už máme ten internet.

A teď ty hospody. Celou bývalou Rakousko-Uherskou monarchii spojuje jakási láska k dobrému jídlu a pití a Rakušané se nenechávají zahanbit. Sjezdovky jsou vždy protkány sítí hospod, které mají podobu horských chat, téměř vždy s venkovním posezením. Nabízejí samozřejmě celou plejádu jídla a pití, některé jsou výhradně s obsluhou, ale převládají samoobsluhy, kdy s tácem postupně projdete všechno, co nabízejí, a na konci u pokladny zaplatíte.

V případě "sámošek" není problém někde venku na lavici spořádat i něco, co jste si přinesli v batůžku, i když mně to vždycky připadalo trochu nedůstojné, ač jsem to taky dělával. V době oběda za nepříznivého počasí může být vevnitř nouze o místo, ale lidi se poměrně rychle střídají.

Foto: Katchberg, pojištění do zahraničí není radno podceňovat.

Rakušané jsou pohostinní, nemusíte se bát, že když neumíte německy, tak nic nedostanete, jak se to stalo mé dceři v případě francouzštiny v Savojských Alpách. Narazíte tu dokonce i na brigádníky z Čech a Slovenska, což má dvojí efekt. Vy se lépe domluvíte a oni, pokud nejste škudlilové, dostanou větší dýško.

A ještě něco. Nikdo na vás nebude blbě koukat, že se jdete do hospody jenom vyčůrat, což ocení zejména dámy. Jo, a lyže si necháte v klidu ve stojanu před hospodou, nevím o tom, že by se někomu ztratily. To samé platí i o batozích.

A teď něco k sortimentu. Já vím, za peníze v Praze dům. Ale nakonec stejně zvítězí poměr cena/výkon. Na úvod jednu poznámku. Mnoho reklamních letáků inzeruje rakouské speciality. Ty skutečné najdete možná v nějakých menších zapadlých střediscích. V těch velkých je to víceméně všechno stejné a smažené hranolky skoro ke všemu mi opravdu nepřipadají jako nějaká rakouská specialita. Přesto mám pár tipů.

Začneme polévkami. Klasika "nudelsuppe" ani nemusím překládat, "leberknödelsuppe", čili s játrovými knedlíčky vám servírují s jedním velkým "knedlíkem", ale pokud se chcete opravdu najíst, dejte si "gulaschsuppe", ta je opravdu hutná se spoustou masa a v ceně (cca 5,5 €) je i jedna houska ("semmel"). Když si chlap k tomu přikoupí ještě jednu, tak i mu to bude určitě stačit.

"Majstrštykem" (a to nemají všude) je "käsesuppe im brot", čili sýrová polévka nalitá do vykotlaného bochníku chleba. Tu porazí i s tím chlebem málokdo.

Dalším zajímavým jídlem je "gröstl", taky to nemívají všude. Je to taková směs orestovaných kousků masa, zeleniny a vařených brambor, k tomu je vždy vajíčko jako volské oko. Cena je okolo 8 €, ale když si k tomu za další 1 € přikoupíte ještě jedno volské oko, tak vám garantuji, že se dva docela dobře nasytíte.

A teď něco pro ty, co jsou na sladké. Nejoblíbenější, alespoň u ženské části mé rodiny, je "germknödel", čili kynutý knedlík, opravdu jen jeden velký kousek plněný většinou povidly, jak jsme zvyklí z domu, přelitý klasickým "šodó", co mu Rakušani říkají "vanilla", a posypaný cukrem a mákem ("mohn"). Bratru za cca 5,5 €.

Trochu méně kaloricky vydatný je "apfelstrudel mit vanilla" - klasická jablečný závin, ovšem teplý a přelitý opět tím šodó. Děti milují "kaiserschmarn", u nás se tomu říká trhanec, přelitý hustým ovocným sirupem, kterých je většinou na výběr několik.

A co pití? Samozřejmě pivo, ovšem docela drahé (přes 3 € za půllitr) a v podobě řídkého světlého europiva. Z nealka bych doporučil "apfelsaft geschpritzt", čili minerálkou ředěný jablečný džus. Místní specialitou je "almdudler" vyráběný s přísadou alpských bylin. A samozřejmě čaj a káva z kávovaru.

Z alkoholických nápojů je velmi populární "jagatee", což je horká směs černého čaje, vína, ovocné kořalky ("obstler") a koření. Ovocné kořalky jsou vůbec charakteristické pro Rakousko, vykazují větší chuťovou rozmanitost než ty naše, kterým dominuje klasická slivovice ze švestek, a bývají většinou slabší (do 40 %). S popíjením na sjezdovce bych byl ovšem velmi opatrný, protože v případě jakéhokoli zranění či kolize se dává dýchnout, a pak už vám pojišťovna nic neuhradí.

Něco jiného je však popíjení až po lyžovačce. Hospody a bary nabízející toto tzv. "apres ski" jsou už u dolních stanic lanovek, takže tam se "paří" ještě v lyžákách. Samozřejmě součástí větších středisek jsou i noční bary a diskotéky. Kromě toho se leckde můžete i vykoupat v bazénech nebo spíše v takových menších akvaparcích, a tak si nezapomeňte vzít sebou plavky.

Ale vraťme se na sjezdovky. Všechny nástupní stanice lanovek a vleků jsou dozorovány obsluhou, která je tam jako naše policie za účelem "pomáhat a chránit", a to doslova. Zamete zasněžené sedačky, pomůže, když to někomu nejde a zastaví lanovku, pokud hrozí újma na zdraví či majetku. Neumí však cepovat lidi, aby efektivně zaplňovali sedadla když je fronta, ale to se stává tak málokdy, že se to ještě nenaučili.

A jeden postřeh pro rodiny s malými dětmi. Že neumí vaše dítě lyžovat? Nevadí. V Rakousku ho můžete dát do tzv. "schischule", čili lyžařské školy. Funguje spíš jako školka, ráno dítě odevzdáte instruktorům (většinou instruktorkám, ony to přece jen s dětmi lépe umějí) a odpoledne si ho zase vyzvednete, zatímco jste si užili alpských sjezdovek. Děti to mají i se stravou, takže "no problem".

A že vaše dítě neumí německy? Opět nevadí. Mnoho středisek najímá české instruktory. Přiznám se, že když vidím zástup těch malých capartů, co jim říkáme "šíšulíni", jak se v přilbách, zářivých vestách a bez hůlek šinou za doprovodu instruktorů sjezdovkou a náramně si to užívají, tak mě to vždycky dojme…

A propos. Když jeli dolů, musí také nahoru. Instruktoři pak vždycky poprosí další dospělé, aby jim pohlídali jednotlivé děti na lanovce. Pokud neodmítnete pomoci, mějte se na pozoru. Sedačková lanovka má sice takovou bezpečnostní tyč, abyste nevypadli, ale jeden "šíšulín" se mi pokoušel docela úspěšně pod ní proklouznout a byla dost honička ho za bundu zase vytáhnout na sedadlo. Jo, a lyžařské školy jsou samozřejmě i pro dospělé, tam si můžete pronajmout instruktora klidně jen sami pro sebe…

A ještě jedna věc. Nemáte lyžařské vybavení nebo se vám nechce s ním tahat? Zase nevadí. Najdete tu spousta půjčoven, často rovnou u dolních stanic lanovek, samozřejmě spojených se servisem, takže vám vyberou, odzkouší, seřídí… Přiznám se, že aktuální ceny neznám, protože jsem tuto službu nikdy nevyužil, ale počítejte s tím, že to bude přece jen dražší než u nás. A pokud se rozhodnete si tady lyžařské vybavení dokonce koupit, poznáte, jak má vypadat péče o zákazníka.

Sortiment je pestrý, boty vám odzkouší na jakémsi počítačem řízeném trenažeru (prosím, ne všude!), lyže vám klidně půjčí na vyzkoušení a zítra přijďte říct, jak se vám jelo, a když to nebude ono, tak vyměníme… A ceny často nejsou ani o tolik vyšší než u nás, zejména při slevách ke konci sezóny.

Všeobecné informace

Provozní doba lanovek a vleků je od 9 do 16 hodin, jak se den prodlužuje, posouvá většina středisek i zavíračku. Přibližovací lanovky začínají často jezdit už od 8.30, na každé dolní stanici všech lanovek jsou vždy hodiny a čas "posledního lana", jak tomu říkají ti, co musí jezdit stůj co stůj až do konce. Rolby vyjíždějí často hned po zastavení lanovek, a tak si dávejte pozor při dojezdu.

A jedna rada. Rakušané a Němci, kterých je nejvíc, si rádi pospí, a tak doporučuji dostavit se ráno naopak na "první lano", protože pak si můžete střihnout jednou nebo vícekrát celý kopec až dolů na tom vzpomínaném "manšestru", než se nahrnou lidi a rozryjí to nebo se udělá ranní fronta.

U dolních stanic přibližovacích lanovek jsou vždy parkoviště, v drtivé většině v dostatečné kapacitě, navíc jsou tam vždycky nějací pohůnci (v tom dobrém slova smyslu), kteří vás navedou na volné místo a zároveň dbají, aby se parkoviště využívalo efektivně. A hlavně - za parkování se neplatí!!!

Pokud nejste autem nebo se vám nechce s ním přejíždět, funguje celá síť tzv. "skibusů", tj. autobusů pro lyžaře, které spojují bydlení a lyžování ke spokojenosti návštěvníků. Samozřejmě je třeba si případ od případu zjistit potřebné informace o trasách a jízdních řádech. Jo, a jízdné se v nich také neplatí, máte přece skipas…

Orientace ve spleti sjezdovek v daném středisku usnadňují mapy, které jsou volně k mání u pokladen lanovek. Velká střediska je mají dokonce i v češtině, i když to není až tak důležité, protože barevné rozlišení a číslování sjezdovek je mezinárodně srozumitelné. V terénu jsou sjezdovky pro snazší orientaci lemované plechovými terčíky s číslem a barvou příslušné sjezdovky.

A když jsme u těch pokladen. Nabízejí několikero variant "skipasů", jak se říká jízdenkám (ony to jsou spíš permanentky), předpokládám, že tam asi z Čech pojedete na více než jeden den. Velmi častý je šestidenní skipas pro klasický týdenní pobyt "šest dní a sedm nocí". Pro ty, co si chtějí dát odpočinkový den, je varianta "pět ze sedmi", která umožňuje si pauzu operativně zvolit.

Ceny se samozřejmě liší a jak už to tak bývá v našich končinách zvykem, rok od roku se zvyšují. Když jsme začátkem nového tisíciletí začali do Rakouska jezdit, stál šestidenní skipas 140 - 150 €, dnes už je většinou za 200 €, nejpyšnější střediska chtějí dokonce 230 - 250 €. Děti do 6 let jezdí zdarma, 6 - 15 let za polovic, existuje ještě kategorie "jugendlich" 15 - 18 let, kde je také zajímavá sleva. Slevy mají i studenti (ISIC karta!) a senioři, nad 70 let se jezdí úplně zadarmo. Aktuální ceny lze samozřejmě najít na internetu.

Skipas má dnes formu čipové karty (vratná záloha 2 - 3 €), takže žádné strkání do turniketu, stačí ji mít v náprsní nebo rukávové kapse a mašina si vás už přečte sama. A ještě jedna perlička na konec. U pokladen bývají taková zařízení podobná bankomatům, kde po vložení vašeho skipasu vyjede grafický záznam toho, co jste všechno projezdili včetně časových a výškových údajů. A to není vše. Pokud si opíšete číslo svého skipasu, tak si to můžete ještě po nějakou dobu vyjet po návratu domů přes internet z počítače!

Ne všichni lyžaři ale holdují sjezdovkám. To si uvědomují i Rakušané, a tak se snaží vyjít vstříc i běžkařům, tu s lepším, tu s horším výsledkem. Tam, kde profil terénu na to není příliš vhodný, tak vybudují alespoň nějaké to "kolečko", což samozřejmě českým běžkařům zvyklým na širé pláně Šumavy a Jizerských hor nemůže stačit.

I v Rakousku se najdou nádherné běžkařské terény s perfektně upravenou stopou, počítejte ale s tím, že některé trasy jsou zpoplatněny. Když věnujete nějaký čas surfování po internetu, tak určitě najdete střediska, kde si přijdou na své sjezdaři i běžkaři.

V poslední době se objevil nový fenomén - skialpinismus. Na ten jsou v Rakousku dozajista výborné podmínky, aspoň co se týče terénu. Když jsme si někdy v roce 2005 poprvé všimli človíčka usilovně šlapajícího do kopce s batohem na zádech a na nějakých podivných lyžích, které nepodkluzovaly, tak nás ani nenapadlo, že za pár let bude tato kratochvíle tak rozšířená. Určitě tomu přispěla i možnost holdovat tomuto sportu spíše rekreačním způsobem.

Stoupáte okrajem sjezdovek a po lesních svážnicích, žádné nebezpečí lavin ani zbloudění a dolů se svezete po upravené sjezdovce. Kalorie, pardon kilojouly jsou spáleny, adrenalin polechtán a ještě se možná seznámíte s nějakou příjemnou "mädchen", kterých se poslední dobou vyskytuje mezi skialpinisty nějak podezřele mnoho…

Varování

Aby jste si nemysleli, že mě platí rakouské ministerstvo turistického ruchu, abych tady opěvoval přednosti jejich lyžařských středisek, musím vypsat i ty nevýhody.

Začněme lidmi. Ano, v rakouských Alpách se zejména v posledních deseti letech zvýšil a neustále se zvyšuje počet návštěvníků. K "domácím" Rakušanům a Němcům přibyla východní Evropa, nejvíc je Poláků, nemají totiž skoro žádné hory, samozřejmě Češi a Slováci, ale objevují se i Rusové a Ukrajinci. K tomu další "bezhorní" Maďaři a dokonce i Rumuni. A z druhé strany bývalé železné opony Holanďané a Angličané. Už jsem tam potkal i černocha… A v údolích přibývá penzionů a hotelů…

Co se děje? Střediska jsou zejména v hlavní sezónu přeplněná. A Rakušané, jakoby znali naše trauma ze stání ve frontách, to řeší neustálým posilováním dopravních kapacit. Lidi se pak nehromadí u dolních stanic lanovek, ale na sjezdovkách. To samozřejmě zvyšuje riziko kolizí a úrazů, kterých také neustále přibývá. Ve velkých střediscích není dne, kdy by na některé ze sjezdovek nepřistával záchranářský vrtulník…

Největší katastrofa nastává, když má Vídeň jarní prázdniny. Ano, Rakušané mají obdobný systém jarních prázdnin jako my s tím rozdílem, že zatímco naše milionová Praha je má napůl ve dvou týdnech, dvoumilionová Vídeň je má najednou. Začíná to zácpami a nehodami na silnicích a končí tím, co jsem popsal. Pokud chcete jet na lyže do rakouských Alp v době od 1. února do 15. března, tak si napřed na internetu najděte, kdy má Vídeň jarní prázdniny, a tomu termínu se zdaleka vyhněte.

A ještě jeden poznatek v souvislosti s lidmi. Jde o klasickou rivalitu mezi lyžaři a snowboardisty. Přiznejme si, že to není vyřešeno ke spokojenosti asi nikde. Většina rakouských středisek má nějaký ten koutek pro fanoušky prken, ale bývá to od nich chápáno spíš jako vyhnanství, zejména proto, že snowboardisté jsou zhusta mladí lidé s pověstným odporem k jakýmkoli omezením. A tak až se na sjezdovce budete blížit k nějaké terénní vlně, za kterou není vidět, počítejte s tím, že za ní může klidně sedět a rozjímat parta mladistvých snowboardistů, jak se to stalo jednou mně a bylo to pak o fous.

Počasí, další nevýhoda. V rakouských Alpách bývá proměnlivé, často i nevlídné, zejména v lednu, kdy hory často zahalují mraky. A v mracích přichází tzv. difuzní vidění, které vám tak rozhodí prostorovou orientaci, že ani nevíte, kde je nahoře a kde dole. V Itálii je počasí prý lepší, ale nebyl jsem tam.

A ještě jedna stinná stránka bouřlivého rozvoje lyžařských středisek, kterou naštěstí v zimě neuvidíte. Základem použití sněžných děl, a bez nich to už dneska nejde ani v Alpách, jsou bohaté zdroje vody.

Horské potoky už nestačí, a tak se na nich budují takové malé přehrady, spíše rybníky, a voda se pak rozvádí dále ke sjezdovkám zářivě barevným plastovým potrubím, které se provozovatelé ani nesnaží zakopat. V létě to vypadá příšerně. Jak se porovnali s ekology? Asi snáz než my s těmi našimi. Koneckonců jsou to přece zejména zimní střediska. Vzpomínám si, že se někde chlubili, že letní sezóna, co se týče návštěvnosti, u nich dosahuje dokonce 45 % té zimní…

Pokračování příště. Podíváme se spolu do největšího komplexu středisek zvaného Sportwelt Ski Amadé.

Další související články: