Sportwelt Ski Amadé, alpské lyžování v Rakousku; kam vyrazit na lyže do rakouských Alp

Úvod a Schladming-Dachstein

Pokud vám slovo "Amadé" připomíná Wolfganga Amadea Mozarta, tak jste na správné adrese. Lyžařská střediska se totiž nacházejí kousek jižně od Salzburgu, který je se slavným hudebním skladatelem neodmyslitelně spjat. Jedná se o největší komplex lyžařských středisek pod jedním skipasem v Rakousku a nabízí 760 km sjezdovek (275 km modré, 390 km červené, 95 km černé) s 270 lanovkami.

Celá oblast se dělí na dalších pět podoblastí a ty dále na jednotlivá střediska (řazeno od východu na západ):

• Schladming - Dachstein (8 středisek): Gröbming, Pruggern, Haus/Ennstal, Schladming, Rohrmoos, Pichl, Forstau, Ramsau am Dachstein
• Salzburger Sportwelt (12 středisek): Filzmoos, Radstadt, Altenmarkt, Zauchensee, Flachauwinkl, Flachau, Eben i. Pongau, Kleinarl, Wagrain, St. Johann i. Pongau, Alpendorf, Goldegg
• Grossarltal (2 střediska): Grossarl, Hüttschlag
• Gastein (4 střediska): Dorfgastein, Bad Hofgastein, Bad Gastein, Sportgastein
• Hochkönig (3 střediska): Mühlbach, Dienten, Maria Alm

Nabídka je tak ohromující, že mi to připadá až nesmyslné dávat tolik středisek pod jeden skipas, zejména když tam jedete, jako většina Čechů, na jeden týden a máte v tom jen šest dní lyžování. Já tomu říkám sjezdové obžerství. Na druhé straně ceny skipasů jsou zhruba stejné jako v jiných, často menších oblastech.

Čtěte také: Lyžování v Rakousku, podmínky v rakouských lyžařských střediscích

Jak se tam dostanete? Záleží, kterou část si vyberete. Do podoblasti Schladming - Dachstein bude cesta trochu jiná než do zbytku středisek. Nejprve tedy ten zbytek. No, ona je to spíše většina. Jakožto společný cíl, z něhož se pak rozjedete do konkrétního místa ubytování, jsem zvolil:

Bischofshofen. Praha - České Budějovice - Linz (A1) - Salzburg (A10) - Bischofshofen 434 km, 5:35 h. Brno - Břeclav - Mistelbach (A5) - dálniční obchvat Vídně (S5, S33) - Sankt Pölten (A1) - Linz - Salzburg (A10) - Bischofshofen 498 km, 5:29 h.

U trasy z Brna bych uvažoval o úpravě - nejet po D2 do Břeclavi, ale vzít to na Znojmo a Hollabrunn, na vzdálenost se to dá zkrátit až na nějakých 460 km, čas ale naroste na 6 hodin, protože nejedete tolik po dálnicích. Ostraváci to samozřejmě budou mít o cestu do Brna delší.

A teď cesta do Schladmingu: Praha - České Budějovice - Linz (A1, A9) - Liezen (B146, E651) - Schladming 402 km, 5:46 h. Brno - Břeclav - Mistelbach (A5) - dálniční průtah Vídní (A2) - Neunkirchen (S6) - Loeben (A9) - Liezen (B146, E651) - Schladming 427 km, 5:21 h. Opět varianta místo D2 do Břeclavi jet na Mikulov a Poysdorf 420 km, 5:30 h.

Na cestu budete potřebovat rakouskou dálniční známku, pro týdenní pobyt stačí ta desetidenní za 8,7 €. Můžete ji koupit s jistou přirážkou i u nás na benzinkách nebo v informačních střediscích. Pokuta za jízdu bez známky je 120 €.

A ještě jedna poznámka. Byly doby, kdy jsem se vyhýbal Vídni jako čert kříži, a to zejména při cestě do Alp a v sobotu ráno k tomu. Situace se však přece jen změnila. Dálniční průtah Vídní je dokončen, nejpomalejší úseky jsou omezeny na přijatelných 80 km/h a kapacita je dostatečná, takže se opravdu jede. Ovšem pokud nemá Vídeň jarní prázdniny, jak jsem už předeslal minule. A teď konečně do hor.

Abychom se v tom ohromném množství středisek orientovali, musíme si zvolit nějaký systém. Já to tedy vezmu po jednotlivých podoblastech a začnu tou nejvýchodnější - Schladming - Dachstein. Tato podoblast má dvě lákadla - 4-Berge-Skischaukel nad městem Schladming a Skiregion Ramsau am Dachstein s dominantou ledovce Dachsteingletscher.

4-Berge-Skischaukel

Jak sám název napovídá (překlad by mohl znít jako "lyžařská houpačka na čtyřech kopcích") jedná se o čtyři propojené kopce, i když ta propojenost není úplně ideální: Hauser Kaibling (2 015 m n. m.) s nástupním místem Haus/Ennstal (752 m n. m.), Planai (1 894 m n. m.) s nástupem ze Schladmingu (745 m n. m.), Hochwurzen (1 850 m n. m.) s nástupními místy Rohrmoos (1 050 m n. m.) a Pichl (800 m n. m.) a konečně Reiteralm (1 860 m n. m.) s nástupními místy Pichl a Gleiming (810 m n. m.).

Z východní strany přiléhá k této "houpačce" ještě nepropojené středisko Pruggern (680 m n. m.) s vrcholem Galsterbergalm (1 986 m n. m.) a na západní straně opět nepropojené středisko Forstau (930 m n. m.) s vrcholem Fageralm (1 885 m n. m.).

Skiregion Ramsau am Dachstein

Jsou to vlastně kopce jen přes údolí naproti té "houpačce", Schladming a Ramsau leží kousek od sebe. Ramsau je zejména běžkařská destinace, vždyť tu trénovala svého času i naše slavná Katka Neumannová! Dachsteingletscher je vyhlášený ledovec s nadmořskou výškou 2 700 m.

Když jsme tuto oblast navštívili poprvé, bydleli jsme nad obcí Pruggern hned vedle dolní stanice lanovky v místě, které se jmenuje příznačně Hüttendorf, protože tam postavili vícero úplně nových dřevěných chat pro 12, popř. 24 lidí (www.huettendorf-pruggern.com).

Ubytování mohu v každém případě doporučit, ale středisko je malé, jsou tam jen červené sjezdovky a kousek černé, vše obsluhované jednou dvoukabinovou lanovkou, jednou otevřenou čtyřsedačkou a třemi kotváči. Přesto jsme tenkrát ocenili, že se při -15 °C můžeme kdykoli stáhnout do azylu "domova". Hlavně naše děti.

Samozřejmě nic nebrání popojet do dalších středisek "houpačky". Nejbližší Hauser Kaibling patří k mým oblíbeným. Nástupní stanice lanovky je hned u hlavní silnice z Pruggernu do Schladmingu a parkoviště je opravdu velké.

Nahoru vás vyveze osmimístná kabina, která ve "druhém patře" pokračuje krytou čtyřsedačkou. Souběžně s ní vede ještě šestimístná kabina, ale k její dolní stanici se musí docela velký kus sjet. U tohoto střediska opravdu doporučuji si ráno přivstat, protože vzít shora až úplně dolů tu nádhernou červenou nejprve s číslem 1 a posléze 2a (a na tom panenském "manšestru") je opravdová lahůdka.

Od horní stanice šestimístné kabiny vede sjezdovka s číslem 4, nahoře je takový červený, ale ostrý kotel, který se dá objet po modrém obchvatu. Ten zase vede úzkým korytem, co bývá plné těch váhavých a zavazejících, a tak jedno nebo druhé musíte nějak skousnout. Dolů pak pokračuje modrá, ale pěkná, žádná "kryšpínská loučka", jak někdo s pohrdáním nazývá ty nejmírnější sjezdovky.

Ale nejpěknější svezení jsem si nechal na konec. Po traverzu označeném 3a se dá od horních stanic lanovek přejet na modrou sjezdovku s číslem 3, co ji říkáme "U jelenů". Ano, kousek nad dolní stanicí lanovky (ony jsou tam vlastně dvě na sebe navazující, takže nad tou nejdolnější dolní stanicí) je malá obora s jeleny a laněmi, které jsou z lanovky i ze sjezdovky vidět.

Obě lanovky jsou kryté čtyřsedačky, u přestupní stanice je hospoda a u nejdolnější dolní stanice malé parkoviště, kam se dá vyjet autem. Není tam však pokladna, a tak musíte mít skipas už s sebou. Sjezdovka je nádherná modrá s jednou červenou zkratkou a bývaly časy, že jsem ji dokázal sjet na jeden zátah. Pravdou je, že nedlouhý ostřejší závěr právě kolem té obory býval často jen "valašskou sjezdařskou školou", jak už se ten vytříbený styl vlivem únavy někam vytratil…

Ještě bych neměl opomenout pěknou černou sjezdovku s číslem 1a v dolní hlavní části střediska, která ale bohužel končí docela dlouhým traverzem k lanovce. A tak s tím počítejte.

Dalším střediskem v pořadí je Planai. Nástupní šestimístná kabina vyjíždí od Olympijského stadionu, kde je poměrně malé parkoviště, a tak si ráno radši přivstaňte. Kabina s jednou mezistanicí vás nevyveze až úplně na vrchol, tam se dostanete navazující čtyřsedačkou. Po výstupu vás přivítá socha žluté krávy, maskot střediska.

V jeho horní části je několik dalších sedačkových lanovek a dokonce i kotváčů, svah je protkán sítí různě se křížících a navazujících červených a modrých sjezdovek, často je to dost nepřehledné, ale lyžaři typu průzkumníků a tuláků si tu určitě přijdou na své.

Reiteralm - čtvrtý a poslední kopec na "houpačce" (na třetím Hochwurzenu jsem nelyžoval). Pohodlnější nástup je osmimístnou kabinou z Gleimingu (z Pichlu vede jen nekrytá dvousedačka), na niž navazuje krytá šestisedačka. Dolů vede ostrá červená s číslem 1, ze které odbočuje jiná červená s číslem 2 k další čtyřsedačce. Od dolní stanice šestisedačky můžete ještě pokračovat po červené 1a až úplně dolů ke kabině.

Další variantou cesty shora je černá 3a s pokračováním po červené 3. U čtyřsedačky je další pěkná červená s číslem 5. Přiznám se, že jsem tady lyžoval v době, kdy moc nesněžilo a rolby změnily směs přírodního a umělého sněhu skoro na kámen. A tak mám toto středisko spojené spíš s nekonečnou dřinou. Ale na druhé straně za příznivějších sněhových podmínek to musí být zážitek…

Přejděme teď k Dachsteinu. Jak už bylo řečeno, Ramsau je zejména běžecké středisko, dokonce i se stadionem, i když vhodné spíš pro sportovce v tréninku, kteří si obíhají nějaké pětikilometrové kolečko třeba několikrát. Najít tam slušnou okružní trasu na celodenní výlet přes 20 km je fuška. Jinak samozřejmě dobře upravené stopy i dráha pro bruslaře s denním poplatkem, tuším že 2 €.

Sjezdování vévodí ledovec Dachsteingletscher, vede na něj kabinová lanovka, nahoře je pak jedna dvousedačka a tři kotváče obklopené jednou černou a několika červenými sjezdovkami. Je tu i snowpark pro prknaře a "kolečko" pro běžkaře. Reklamní masáž na internetu je masivní, ale přiznejme si otevřeně, že v hlavní sezónu si ve velkých střediscích v okolí zalyžujete mnohem lépe. Je to tady spíš pro ty, co nevydrží bez lyží ani v létě. Ano, sezóna je totiž celoroční. Tedy úplně asi ne.

Na webu www.onthesnow.cz jsem se dočetl, že středisko je "dočasně zavřené" a plánovaný provoz bude od 25.1. do 30.11.2015. Přímo v oblasti Ramsau je ještě několik malých sjezdovek většinou s kotváči, je to jen taková možnost odskočit si od běžek a nemuset jezdit na ledovec nebo do Schladmingu.

Příště se podíváme do největší podoblasti Ski Amadé - Salzburger Sportwelt.

Další související články: