Ski Amadé - Sportwelt, lyžování v rakouských Alpách; ceník skipasů, sněhové a lyžařské podmínky

Salzburger Sportwelt, Grossarltal, Gastein

Letní dovolená je za námi, zima přede dveřmi, a tak se vraťme k radovánkám, které toto nadcházející roční období přináší. Doufejme, že napadne sníh a my opět vyrazíme na lyže. Někteří možná do rakouských Alp a těm nabízím další tip. Konečně jsme se dostali ke slibované podoblasti Salzburger Sportwelt a přidám k tomu i dvě menší podoblasti Grossarltal a Gastein.

Salzburger Sportwelt je největší z celé oblasti Ski Amadé a na úvod si ještě jednou zopakujme všech 12 středisek, které ji tvoří: Filzmoos, Radstadt, Altenmarkt, Zauchensee, Flachauwinkl, Flachau, Eben i. Pongau, Kleinarl, Wagrain, St. Johann i. Pongau, Alpendorf, Goldegg.

Některá střediska jsou spolu propojena, jiná ne, a tak doplním informaci o těch propojených: Radstadt - Altenmarkt, Zauchensee - Flachauwinkl - Kleinarl, Flachau - Wagrain - Alpendorf. Takovou roztomile infantilní interaktivní mapu s názvy středisek a lanovek, jakož i s čísly a obtížnostmi sjezdovek najdete na adrese: www.skiamade.com/cs/.

Čtěte také: Sportwelt Ski Amadé (1): Úvod a Schladming-Dachstein

Tato část Ski Amadé patří zřejmě k nejznámějším, a to nejen díky masivní reklamě, ale také množství pořádaných závodů včetně světového poháru, a ve sportovním světě se vžilo označení "region vítězů". Nabídka je tak velká a rozmanitá, že si zde přijdou na své všechny věkové a výkonnostní kategorie, takže je ideální i pro rodiny s dětmi.

Ceny skipasů (platné i pro Grossarltal a Gastein) tomu odpovídají, i když jsou zhruba na stejné úrovni jako v jiných podobně vyhlášených oblastech. Pro sezónu 2015/16 stojí šestidenní skipas (dospělí - mládež - děti) 241 - 181 - 120,50 €, "pět ze sedmi" pak obdobně 235 - 176 - 117,50 €. Kupodivu stále ještě nabízejí i předsezónní (do 18. 12. 2015), mezisezónní (9. 1. - 29. 1. 2016) a posezónní (od 2. 4. 2016) slevy.

Jak se tam dostanete? Jakožto společný cíl, a to i pro podoblasti Grossarltal a Gastein, z něhož se pak rozjedete do konkrétního místa ubytování, se nabízí Bischofshofen. Cesta k němu z Prahy a Brna byla popsána už v předchozím díle. Nezapomeňte na rakouskou dálniční známku!

Na úvod musím přiznat, že jsem ve všech střediscích Salzburger Sportwelt nelyžoval, a tak se podíváme jen do těch, které znám. A začneme propojenými středisky Flachau - Wagrain - Alpendorf. Ještě donedávna to byla vlastně střediska dvě: Flachau - Wagrain (východ) a Wagrain (západ) - Alpendorf, ale propojila je velká kabinová lanovka "G-Link" odvážně překonávající wagrainské údolí. Část Flachau - Wagrain (východ) patří k mým (a nejen mým) nejoblíbenějším.

Přístup je z Wagrainu i z Flachau, lanovky se pak potkávají pod vrcholem kopce Griessenkareck (1 991 m n. m.). Je to jedno, odkud se tam dostanete, záleží jen, kam to budete mít blíž z místa ubytování. Ve Wagrainu můžete zvolit jednu ze dvou kabinových lanovek, ta blíže městečku je desetimístná a jmenuje se příznačně pro Salzburgsko "Flying Mozart". Dále směrem na Flachau narazíte na osmimístnou "Rote 8er". Pokud bych měl radit, zvolte raději tu druhou, vyveze vás výš, což ulehčí přístup ke sjezdovkám, a zároveň poskytne příjemnější zážitek, pokud se rozhodnete sjet zpátky k parkovišti na lyžích. Ano, parkoviště - nejsou moc velká, a tak si ráno přivstaňte.

Ve Flachau jsou naopak parkoviště opravdu veliká a přivítá vás tady socha rodáka z nedalekého Altenmarktu, rakouského lyžařského šampióna a legendy Hermanna Maiera. Socha je v nadživotní velikosti, dřevěná a v trochu lidovém provedení. Okamžitě vás však zaujme široké úbočí zvedající se nad parkovišti protkané lanovkami a sjezdovkami.

Cesta až nahoru však není tak jednoduchá jako ve Wagrainu, budete muset využít kombinaci vícero navazujících lanovek. Jedna z možností je začít osmimístnou kabinou "Achter Jet" s pokračováním šestisedačkou "Star Jet 2" a osmisedačkou "Star Jet 3". Přejezdy mezi lanovkami jsou však docela dlouhé, a tak s tím počítejte. Na druhou stranu se pak nabízí možnost využít několik červených a modrých sjezdovek s dojezdem až k dolní stanici kabiny "Achter Jet".

Já bych se spíš přikláněl začít šestisedačkovou lanovkou "Space Jet 1" s pokračováním další šestisedačkou "Space Jet 2" a po trochu dlouhém přejezdu skončit osmisedačkou "Space Jet 3". Směrem dolů vlevo podél ní vede nádherná červená sjezdovka s číslem 7, která však nemá daleko k tlačenici, protože kapacita osmisedačky je ohromná. Kde jsou ty časy, kdy tudy vedly jen dva navazující kotváče! To bývala opravdová pohoda… Nicméně i červené sjezdovky na druhé straně osmisedačky vás nádherným svezením dovedou až na začátek šestisedačky "Space Jet 1" dole ve Flachau. Výhodou této části střediska je velká přehlednost a minimum bloudění.

Použitím "Space Jet 3" se vám dále otvírá možnost přejet po červené spojnici s číslem 30b na červenou sjezdovku s číslem 31, která kopíruje kabinu "Rote 8er" do Wagrainu a u její mezistanice pak přechází na modrou s číslem 30. To je jedno z nejlepších svezení vůbec v celém Ski Amadé, a proto jsem taky kabinu "Rote 8er" doporučoval jako nástupní místo. Pokud se rozhodnete užít si tuto sjezdovku znovu, počítejte s tím, že u horní stanice kabiny vás čeká takový ostřejší úsek, který jste před tím tou spojkou 30b minuli.

Sjet celý kopec až do Wagrainu lze i podél kabinové lanovky "Flying Mozart", a to nejprve po červené sjezdovce s číslem 33, která se pak kousek nad mezistanicí dále dělí na červené s čísly 32a, 32b a 32c. Počítejte však s tím, že tyto červené jsou opravdu plnotučné, a tak si to užijí spíše zdatnější lyžníci.

Druhou část tohoto už cele propojeného střediska Wagrain (západ) - Alpendorf je lépe navštívit z Alpendorfu. Na wagrainské straně je totiž minimum sjezdovek, v podstatě jen jediná několikrát se větvící červená. Navíc je to odtud na alpendorfskou stranu ještě přes kopce Grafenberg (1 702 m n. m.) a Sonntagskogel (1 850 m n. m.).

Z Alpendorfu vás vyveze nahoru šestimístná kabina "Alpendorf Gondola" s přestupem na šestisedačku "Obergassalmbahn". Kdysi tu bývala čtyřsedačka "Panoramabahn", která na kopci Gernkogel (1 787 m n. m.) pokračovala dále dolů do vedlejšího údolí, odkud zase vyvážela lyžaře zpět nahoru. Na Gernkogelu samozřejmě všechny z lanovky vyhnali, aby nejezdili dokola jak někde na Matějské. Ani nevím, jestli tuto raritu zachovali i při "apgrejdování" této lanovky na zmíněnou šestisedačku. Nicméně se v tom vedlejším údolí nachází hospoda Strass-Alm a je to dobrý záchytný bod pro další lyžařské aktivity.

Okolní svahy totiž nabízejí terény všech obtížností a na své si přijdou určitě všichni, i když počet sjezdovek není nijak ohromující. Pro zdatné lyžaře jsou přichystány dokonce tři černé sjezdovky, i když dvě z nich s čísly 55 a 55a na svahu kopce Hirschkogel (1 755 m n. m.) jsou obsluhovány pouze kotváčem "Stegbachlift". Ovšem ta třetí s číslem 50a podél šestisedačky "Sonntagskogel" na úbočí stejnojmenného kopce je nádherná, protože je ušetřena klasických "nemocí" černých sjezdovek, kterými bývají úzká místa a problémy s údržbou. A abych nezapomněl. Dolů do Alpendorfu se z Gernkogelu svezete po příjemné modré s číslem 56, která pak od horní stanice kabiny pokračuje jako modrá 54.

Dalšími propojenými středisky, kde jsem lyžoval, jsou Zauchensee - Flachauwinkl - Kleinarl. Situace se trochu podobá předchozímu případu, propojenost je mírně problematická kvůli dálnici na Villach, která Flachauwinklem prochází, a proto doporučuji navštívit odděleně části Zauchensee - Flachauwinkl (východ) a Flachauwinkl (západ) - Kleinarl.

Začneme částí Flachauwinkl (západ) - Kleinarl. Opět příliš nezáleží na tom, odkud se dostanete nahoru, ve Flachauwinklu je dokonce výjezd na parkoviště přímo z dálnice. Z Kleinarlu vás vyveze šestisedačka "Champion Shuttle" s přestupem na čtyřsedačku "Bubble Shuttle". Naštěstí je pryč doba, kdy tudy vedla jen rozhrkaná a pomalá trojsedačka.

Z Flachauwinklu bude cesta nahoru o trochu složitější, začnete šestisedačkou "Sunshine Shuttle" s přestupem na další šestisedačku "Family Shuttle". Pak následuje přejezd a konečně šestisedačka "Powder Shuttle". To už stojíte pod vrcholem kopce Mooskopf (1 980 m n. m.) a všechny sjezdovky vám leží u nohou.

A jaké jsou? Přiznejme si, že toto středisko bude vyhovovat spíše těm méně zdatným. Převládající modré sjezdovky jsou doplněny červenými a zejména na straně od Flachauwinklu je krásné svezení až dolů k dálnici s více možnostmi kombinace modrých a červených sjezdovek. Ale i do Kleinarlu se dá sjet na lyžích, i když v závěrečné části pod šestisedačkou "Champion Shuttle" se budete muset smířit s přece jen náročnější červenou sjezdovkou.

Druhá část Zauchensee - Flachauwinkl (východ) je výkonnostně přece jen vyšší kategorie, i když i tady se najdou pěkné modré sjezdovky, ale nepředbíhejme. Nástup bych doporučoval volit raději přímo z Zauchensee, městečko leží v jakémsi kotli, odkud se rozbíhají lanovky do kopců nad ním.

Do Flachauwinklu vedou z kopce Rosskopf (1 929 m n. m.) pouze jedna modrá a jedna červená sjezdovka (č. 14 a 15), které si pak můžete v průběhu dne kdykoli vyzkoušet, abyste o nic nepřišli.

A kopcem Rosskopf lyžování v Zauchensee začneme. Vede na něj osmimístná kabina "Rosskopfbahn", podél které se pak dolů svezete po pěkné modré sjezdovce s číslem 2, pro náročnější je část trasy vedena po červené se stejným číslem. Modrá část však končí celkem nešťastně u dolní stanice jiné lanovky než té kabiny, co jste s ní přijeli. Dojezd až dolů ke kabině je také možný, ale už v černo-červeném provedení, a tak by se ti méně zdatní měli raději vrátit dvousedačkou "Unterbergbahn II", která nevede až dolů.

Pro ty ostatní, co si na to troufnou, poskytnu osobní zážitek. Přijedete na takovou hranu, odkud se vám už otevře pohled na městečko Zauchensee. Domečky jako z nějakého modýlku jsou poskládány asi 500 m pod vámi a sklon kopce je takový, že vám připadá, že musíte přistát na střeše některého z nich. Sjezdovka je však v tomto místě široká a poměrně bez terénních nerovností, a tak to nakonec sjedete a na žádné střeše neskončíte. Tedy zatím se to nikomu nepodařilo…

Na řadě jsou sjezdařské možnosti kopce Gamskogel (2 188 m n. m.). Těm bezesporu vévodí "Weltcupstrecke", na kterou se dostanete šestisedačkou "Gamskogelbahn I" s přestupem (a krátkým přejezdem) na další šestisedačku "Gamskogelbahn II". Asi byste očekávali černou sjezdovku, ale tato je klasifikována jen jako červená se smířlivějším názvem "Gamskogel Welt-cup Abfahrt" a číslem 5, posléze 5a. Trať je poměrně členitá s náročnějšími partiemi, koneckonců je přece závodní. Alternativou je červená sjezdovka s číslem 7, na kterou vás vyveze čtyřmístná kabina "Schwarzwandbahn". Nahoře se ještě můžete rozhodnout, jestli raději nedáte přednost modré s číslem 9.

Pro ty, co je přece jen mrzí, že "Weltcupstrecke" byla jen červená, mohou zkusit černou sjezdovku s číslem 10. Na tu se dostanou šestisedačkou "Tauernkarbahn" po úbočí dalšího kopce Strimskogel (2 139 m n. m.).

A teď vzhůru do podoblastí Grossarltal a Gastein. Cestování, ceny skipasů a odkaz na interaktivní mapu už byly uvedeny v předchozí části. Přiznám se, že tady jsem toho moc nenalyžoval, a tak je vezmu najednou. Podoblast Grossarltal se skládá pouze ze dvou středisek - Grossarl a Hüttschlag, Grossarl je propojen se střediskem Dorfgastein ze sousední podoblasti Gastein. Do té patří ještě propojená střediska Bad Hofgastein - Sportgastein a malé středisko Badgastein. Jak už názvy napovídají, jedná se o lázeňská střediska, a tak lze sportovní výkon spojit i s ozdravnou kůrou či prostým lenošením u bazénu.

Nástup do střediska Grossarl umožňují dvě kabinové lanovky - "Panoramabahn Grossarltal 1" s přestupem na šestisedačku "Harbach" a "8er Hochbrand", která vede až nahoru. Tedy až úplně nahoru ne, na kopec Kreuzkogel (2 027 m n. m.), který je společným vrcholem i pro propojené středisko Dorfgastein, byste museli ještě popojet šestisedačkou "Kreuzkogel". Nutné to ale není, pěkné svezení vás čeká i tak.

Libovat si budou zejména ti méně zdatní. Až dolů do Grossarlu vede pěkná modrá sjezdovka s čísly 3a a 3b, i když někomu mohou vadit početné traverzy po lesních cestách. Ostřejší variantou jsou červené sjezdovky s čísly 5 a 6, které se pak dále větví na červené 4a, 5a a 6a. Traverzům se však taky úplně nevyhnou, ale už to není tak otravné. Pro machry je pak připravena černá sjezdovka s číslem 7 pod čtyřsedačkou "Sonnenbahn".

Dopravě ve středisku Dorfgastein vévodí kabinová lanovka "Gipfelbahn Fulseck" pojmenovaná podle kopce, na který vede (Fulseck 2 033 m n. m.). Na jeho úbočí se to už více "červená" než v Grossarlu, i když najdete tu i modrou sjezdovku s číslem D7. Nevede však až dolů, tam už musíte po červené s číslem D1. Na moji staré mapě je zaznamenána dokonce černá sjezdovka s číslem 8 přímo pod dolní částí kabinové lanovky, ale na interaktivní mapě se nějak vytratila. Jo, časy se mění…

Ve středisku Bad Hofgastein jsem byl všehovšudy jen jednou, a to ještě někdy v začátcích našeho lyžování v Rakousku. V paměti toho už mnoho nezůstalo, snad jen zahajovací lanovka v podobě větší varianty té, co vede v Praze na Petřín. Je to navíc jediné nástupní místo, takže ranní špička podle toho vypadala. Turnikety bezchybně odpočítaly předepsaný počet pasažérů, ti se natlačili do kabiny a už se jelo.

Následuje další kabinová lanovka, tentokrát takový ten vagónek, co mu v interaktivní mapě říkají "Aerial tramway". Všechno na stojáka, nekonečně dlouhé a v lyžákách i fyzicky náročné. Jinak středisko nabízí nespočet kombinací červených a modrých sjezdovek, ale výsledný dojem byl spíše - nepřehledné a samé bloudění.

Další související články: