Plačlivô, Oravsko-kysucký Karpattrek - dálkový trek na Slovensku

Túra na Plačlivô: Oravsko-kysucký Karpattrek (1) aneb přes Roháče na Kubínskou holi a Ľadonhoru

Necelých 140 km pochodu a přes 6 000 výškových metrů. Pět pohoří, nádherné výhledy a neskonalý sluneční žár. Naprostý nedostatek vodních zdrojů a teploty atakující hranice 36 °C. To vše byl Oravsko-kysucký Karpattrek absolvovaný v samotném závěru letošního srpna.

Přes Tatry (Západní Tatry), Skorušinské vrchy, Oravskou vrchovinu, Oravskou Maguru a Kysuckou vrchovinu jsem se postupně "probil" na trase Oravsko-kysuckého Karpattreku z ústí Žiarské doliny až do Kysuckého Nového Města. Pro úplnost také musím zmínit Podtatranskou brázdu a letmý dotek Chočských vrchů a Javorníků. I to, že jsem vlastně začal na Liptově.

Přestože byl Oravsko-kysucký Karpattrek z dosavadních Karpattreků nejkratším, subjektivně jej hodnotím jako nejnáročnější. Především z důvodů opravdu extrémních klimatických podmínek a minima vodních zdrojů, ze kterých by bylo možno doplnit životodárnou tekutinu… Za menšího sucha by po cestě bylo asi o pár pramínků více, letošní léto ale bylo (stále je) opravdu extrémně horké a suché.

Čtěte také: Fatransko-tatranský Karpattrek (1), hřebenovka ze Strečna do Telgártu

Trek to byl přesto velice krásný a nezapomenutelný. Vedl Bohem zapomenutými kouty Slovenska (mimo Tatry pochopitelně). Pěkně podrobně jsem si prohlédl takové impozantní vrcholy jako Veľký Choč a Veľký Rozsutec, ale také jsem navštívil téměř zapomenuté vrchy jako Kopec, Javorinka či Ľadonhora.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Pod nohama jsem vystřídal tatranskou žulu za pískovce karpatského flyše i vápence Bradlového pásma. Míjel se s medvědy a další lesní zvěří, nafotil spoustu motýlů, brouků, ale i kytek pozdního léta. A v těch pár navštívených osadách a podhorských vesnicích se potkal s milými a ochotnými lidmi.

Za necelých pět pochodových dní (díky dopravě rozloženo do šesti dní) jsem nepotkal ani jednoho pěšáka, co by vyrazil na těžko. Opravdu ani jednoho. Avšak ani s pěšáky nalehko to nebylo o moc lepší. Potkal jsem pouhé dva turisty pod Skorušinou a pár cyklistů (nepočítaje do toho Tatry, ty by statistiku "lehkooděnců" změnily), takže opravdu mi po většinu dní dávaly lištičky dobrou noc. Nevím, kde se všichni trekaři na konci prázdnin vytratili.

Žiarská chata

Mírné zpoždění vlaku v Liptovském Mikuláši má za následek, že autobus do Žiarské doliny je fuč. Je horko, takže na dvě hodiny na čumendu do města se mi nechce a dávám přednost místnímu restauračnímu zařízení s pivem za 0,90 EUR. Za dvě hoďky lelkování a čumendy do mapy dokonáno jest a na obvyklé nástupiště přijíždí autobus jedoucí tím správným směrem.

Půl hodinka jízdy známým městem a krajinou v podhůří monumentálního Barance a již jsem v bodě A. Nástupním místě v ústí Žiarské doliny v nadmořské výšce 860 m. Na půlhodinku zapadnu do Kožiaru, kde si dávám obědosnídani v podobě dršťkové polévky a startovního piva. Polévka byla vynikající. Podobně jako cena. Za 4,80 EUR i mně spadla čelist…

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Je po půl čtvrté odpoledne. Dnes toho již moc neujdu. Při "návaznosti" spojů toho člověk mnoho chtít nemůže. Ledaže by se trmácel nočním vlakem a na nádraží by vystoupil ráno pomačkaný jako odhozený list papíru. Po takové noci ale ani ten výkon v horách za mnoho nestojí. Takže dnes je v plánu dojít jen na Plačlivé a tam hodit bivak. Však za čtyři hodiny bude tma.

Ano, vím, nesmí se to. Bivakovat. Já s tím ale problém nemám, bivakování je pro mne naprosto přirozenou součástí turistiky. Nakonec jsem o tom nedávno psal v jiném příspěvku. Jak ale bez porušení podobných zákazů pořídit snímky západu a nebo východu Slunce či noční oblohy opravdu netuším. A že ty večerní či ranní snímky jsou nejkouzelnější…

Kolem Medvědí štoly (Medvedia štôlňa) jen projdu. V minulosti jsem ji mnohokráte navštívil a nechápu, že i z takového "prdu" se dá udělat divadlo se vstupným 5 EUR. Docela síla. Sice jde o nejdelší důlní dílo v Západních Tatrách v celkové délce přes půl kilometru, ale ta cena mi přijde přitažená za vlasy.

Následuje klasická cesta vzhůru dolinou. Těžaři zase vytěžili pár hektarů (desítek hektarů?) lesa, svozové cesty se rozšířily a dokonce přibyly nové. Co na to říkají otcové, zakladatelé TANAPu nevím. Co však vím je, že již pár let se v Evropské komisi diskutuje o Tatrách a odnětí statutu národního parku.

Les s definitivní platností ustupuje. Nejen díky nadmořské výšce, ale také díky kalamitě, kterou před pár lety způsobila stoletá lavina. Její následky jsou na zdejších porostech patrné dodnes. Obraz zkázy a zmaru ale naštěstí zahlazují nádherná panoramata a Roháčský hřeben s vrchy jako Tri kopy, Hrubá kopa a Príslop, později i Plačlivé (Plačlivô). Za zády se strmí impozantní Baranec.

A již je tady rozcestí Žiarska dolina, odbočka na starú cestu (1 220 m). Z něj je to na Žiarskou chatu (1 283 m) opravdu skok. Po levici je Šarafiový vodopád, nad chatou pak Symbolický hřbitov (cintorín) obětem Západních Tater. To kdybyste měli dostatek času a nebo spali na Žiarské chatě.

Žiarské sedlo a Plačlivô

Na chvíli se zastavuji na chatě. Koupit magnetku pro mou malou turistku. A pak již strmě vzhůru dolinou. Po levé ruce opět defilují Tri kopy a Hrubá kopa obkružující původní ledovcový kotel Veľké Závraty, v popředí Prostredný grúň a Smrek (2 093 m) a po pravici Baranec (2 184 m), jenž se v minulosti zval Veľký vrch. Tato třetí nejvyšší hora Západních Tater tvoří nezaměnitelnou dominantu Dolního Liptova i horní části Žiarské doliny.

Jako Roháče jsou často ne zcela přesně nazývány Západní Tatry. Přitom Roháče jsou pouze okrskem geomorfologického podcelku Západní Tatry, které se rozkládají na území o rozloze bezmála 400 čtverečních kilometrů. Část Západních Tater (Roháčů) /přesně 259,6 čtverečního kilometru/ je od 6. února 1987 součástí TANAPu. Západní Tatry (Roháče) náležejí do Alpsko-himalájské soustavy, podsoustavy Karpaty, provincie Západní Karpaty a subprovincie Vnitřní Západní Karpaty. Západní Tatry jsou jedním ze dvou podcelků geomorfologického celku Tatry …více

Horní část Žiarské doliny je nádherně sytě zelená. V podvečerním sluníčku i neobyčejně malebná. A již téměř bez lidí. Trhám pár borůvek a již jsem na rozcestí Pod Homôlkou (1 700 m). Další stoupák a již je na dohled malé pleso pod Žiarským sedlem. V některých mapách ani není zakresleno. Přitom je relativně velké a zejména neobyčejně malebné.

V minulosti jsem tady trávil spoustu času fotografováním svišťů. "Mou" sviští rodinku (jak jsem před časem zjistil ze stránek TANAPu), kterou jsem tady řadu let navštěvoval a poznal několik jejich generací však ochranáři odchytli a odvezli do Belianských Tater do oblasti Kopského sedla. Pořád ale lépe, než kdyby se o ně "postarali" pytláci. Přijde mi to tady bez nich ale takové nějaké mnohem smutnější… Určitě je ale ještě letos zajdu navštívit v jejich novém domově.

Slunce se již hodně naklonilo k obzoru a stíny v údolích se prodlužují. Horské svahy se barví do fantastických barev. Je nejvyšší čas pokračovat. Poslední výšvih do Žiarského sedla (1 917 m), pozdravit hřeben Otrhanců (Ošarpanců) s Jakubinou (2 194 m) co by druhou nejvyšší horou Západních Tater a nesměle vykukující Bystrou (2 248 m), kterážto je nejvyšší horou geomorfologického podcelku Západní Tatry. Pozdravit také musím Ostrý Roháč, který dal pojmenování celé Roháčské skupině (geomorfologický okrsek).

Pak již jen šups na Plačlivô (2 126 m) v mapách uváděné jako Plačlivé a na starších mapách jako Plačlivý Roháč, pořídit pár večerních snímků a zalehnout do spacáku. Po obloze se ale honí mraky, takže to noční focení bude asi trochu ohroženo. Bohužel nedopadl ani ten západ Slunce, na který jsem se tolik těšil. Mraky dnes hrají přesilovku…

Definitivně se zatahuje, vrchol Barance je dokonce v zcela ukryt v mraku. Padá rosa jako pra…e takže jsem rád, že mám s sebou žďárák. Spacák by jinak byl durch mokrý. V noci se občas trochu vyjasní, takže nakonec pár snímků přece jen udělám. Jsou vidět letní souhvězdí i zimní souhvězdí s Orionem a Býkem. Dokonce je vidět i galaxie M 31 v Andromedě vzdálená od nás asi 2,5 miliónů světelných let. Je to nejvzdálenější objekt ve vesmíru, který vidíme pouhým okem.

Tyto objekty pozoruji ovšem až po té, co zapadne Měsíc, který se blíží do úplňku. A dokonce spatřím i čtyři meteory. Jeden z nich určitě patřil i doznívajícím Perseidám, které jsem si před 14 dny parádně užil na Slané vodě pod Babí horou.

Kilometráž první etapy Oravsko-kysuckého Karpattreku

• Pokračování článku

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.