Korumdy East (6 384 m), malá velká horolezecká expedice na Pamír

Prvovýstup na Korumdy East (6 384 m)

Někdy v roce 2007 se začal rodit plán na nějaký pořádný výstup ve Střední Asii. Při víceméně náhodném brouzdání webem a tištěnými materiály přivezenými z minulých výprav padlo oko na jednu z kót pohraničního hřebene Zaalajského hřebene severního Pamíru.

Pěkná prezentace ruské expedice na hlavní vrchol Korumdy a absence informací o výstupech na další vrcholy tohoto masívu stočila naši pozornost tímto směrem, do jihozápadního kouta Kyrgyzstánu. Ověřili jsme, že opravdu vrchol s pracovním názvem Korumdy Východní je stále ještě panenský. To, že se jedná o nejvyšší dosud nevylezený kopec "sovětské" části Pamíru, jsme se dozvěděli mnohem později. Ale i tato informace nás potěšila.

Celý rok trvaly přípravy, doladění týmu, společné výjezdy do skal a do Tater, kde se na ledech, ve stěnách i skalních cestách tmelil kolektiv stejně dobře jako u večerního piva a slivovice. Vše se dělo v organizaci HO TATRAN Havířov. Poté v srpnu letošního roku nastala opravdová práce na tom, abychom odjeli, vylezli a pokud možno všichni se v pořádku vrátili domů.

Přeprava do Kyrgyzstanu

Letecky jsme zajistili dopravu přímo do jihokyrgyzského města Oš, což nám krásně ušetřilo pozemní přesun přes celý Tian Shan. Nejprve jsme doplnili některé věci, které jsme nemohli zajistit v ČR (plyn, potraviny) a až všeho nákladu bylo půl tuny, mohli jsme vyrazit náklaďákem dále pod hory.

V pohraničním hnízdě Sarytaš jsme nabrali do našeho náklaďáku staršího Kyrgyze s vysokou plstěnou čepicí. Prý navigátor, který se v nepřehledných záhybech široširé stepi Alajské kotliny vyzná a dovede našeho řidiče na správné místo. Ptám se ho, proč z cesty na Irkeštam uhnul tak brzy, ale navigátor je navigátor. Nakonec nám zastavili v dolině Korumdy u stejnojmenné říčky, ale to očividně není startovací místo pod masív Korumdy, od kterého nás zde dělí ještě asi pětitisícový zaledněný hřeben. Druhý pokus je lepší, ale stejně nám ještě mohli ušetřit asi tři hodiny pochodu.

Základní tábor

Vynášky nám zde narozdíl od nedalekého Leninova štítu nikdo neulehčí. Na každého z nás připadly dvě vynášky průměrně po pětadvacet kilo, některé ale mohly mít i ke čtyřiceti kilům. Takže každý kousek cesty překonal každý třikrát cestou nahoru a jednou cestou dolů. Hlavně vynáška třicetikilové plynové bomby nebo dvacetikilového společenského stanu byla oblíbená.

Během tří úseků pochodu do základního tábora jsme na svých bedrech natahali přes půl tuny materiálu na pěknou loučku s vodou a jezírkem ve výšce 4 050 m. Naštěstí jsme nemuseli budovat tábor na ledovci Východní Kyzylsu. Ten zůstal za morénou vedle tábora a táboření na něm by jistě nebylo tak příjemné.

Ve sněhové vánici jsme vztyčili společenský stan. Místo pro kuchyni a pro uskladnění věcí, místo pro večerní debaty a posezení na deseti kamenech kolem velkého kamenného stolu. K tomu potůček a luxusní záchod s posezením a královským výhledem. Základní tábor bylo místo, které vytvořilo kvalitní zázemí pro další působení na kopci.

Chybou základního tábora bylo jeho pohodlí, vůbec to nenutilo vyrazit nahoru. Kousek po moréně jsme došli do sedélka s mužíkem, kde vedl schůdný sestup na ledovec. Ten byl neskutečně rozpraskaný, černý, špinavý a rozbitý. Stezka se zde měnila každých pár dní.

Mužíky a skalní hřiby se bortily a i když ledovec pod nánosem suti a ledovcového bordelu vypadal nečinný a mrtvý, tyto drobnosti napovídaly, že to není zcela pravda. Za ledovcem na suti jsme zřídili malý depozit pro uskladnění věcí, které už neponeseme zpět do tábora.

První den působení na kopci pouze Martin tahá jednu délku fixů rozbitou stěnkou na hřebínek. Během výstupu čistí terén a shazuje dolů neskutečné množství pohyblivých kamenů. Toto předznamenává, jak pevný bude celý zbytek kopce. Během dalších výstupů po fixech poměrně výrazně čistíme skály od volných bloků.

Aklimatizace

Další den jsme zpět a po přelezení rozrušeného hřebínku nastupujeme do sněhové ostruhy svahu, který končí na hřebínku u prvního tábora. Ten budujeme za pomoci lopaty a cepínů, je třeba vykopat tři plošiny v podmáčeném svahu. Na výšce 4 900 m probíhá první aklimatizace (hodinové výkopové práce téměř v pětitisících rozduněly každého brigádníka, ale zase se výrazně podíleli na pohodovém přečkání noci ve výšce) a další den za výborného počasí pokračujeme po hřebeni dále. Mírné stoupání přes svah plný trhlin vede k vyfoukanému hřebeni.

Je obdivuhodné, kolik trhlin může vzniknout v návěji ležící na hřebeni, která je široká asi 50 metrů. Vyfoukaný hřeben nás přivádí pod klíčové místo výstupu. Tím je strmý svah na skalní věž, který je pokrytý ledovým pancířem, uvolněnými kameny, prachovým sněhem a zmrzlou kolmou hlínou. Představte si místy téměř kolmý terén, kde do kamení a hlíny zakopnete mačky a zaseknete cepíny.

Většinou je na hlíně nateklá deseticentimetrová vrstva ledu a všechny záhyby jsou vysypány prachovým sněhem, který potřebujete odmést, abyste zjistili co je pod ním. Veškeré jištění je pouze pro dobrý pocit, jeho reálnou nosnost lépe neřešit. Ďábelský terén jedné délky překonává Tom během úporných tří hodin. Odpoledne čeká zasloužený sestup zpět do základního tábora. Hurá, teplá večeře, čaj, káva, sušené datle…

Druhý výškový tábor

Pěkné počasí drží, fungujeme dále na kopci nahoru a dolů po pilíři, kterým již před námi stoupalo pět expedic, ale jen jedna byla úspěšná - mířila na sousední hlavní vrchol Korumdy. Záhy kluci stavějí druhý tábor. Není to však nahoře na pilíři ve výšce kolem 5 700 m, ale jen za mírným, ale obtížným úsekem skalního hřebene na sněhové převěji ve výšce 5 200 m. Znamená to tedy budování tří táborů namísto dvou plánovaných.

Probíhá první neúspěšný pokus o vrchol. Hřebínek pod druhým táborem je stejnou teorií relativity, jako předchozí hliněno-ledový výšvih. Nebo je snad normální, že tvar hrotu pro pověšení smyčky upravujeme cepínem - děláme do kamene drážku pro vedení lana?

Třetí výškový tábor a vrcholový den

Od druhého tábora výše jsme již postupovali alpským stylem. S bagáží na zádech od posledních fixů těsně nad dvojkou pokračuje v dalších dnech Tom a Jano z C2 výše po pilíři, kde po sedmi hodinách dřiny a jištění téměř každé délky pilíře dolezli sněhovo skalním terénem na plošinu, kde bylo možné zakopat stan. Ve výšce asi 5 700 m postavili třetí, již vrcholový tábor. Počasí nám přeje, proto chlapi vyráží brzy ráno k vrcholovému úseku. Neustále se jistí, pořád ještě nepřichází chodecký terén, který jsme zde čekali.

Relaci vysílačkami v poledne kluci absolvovali ještě ze sedla pod hřebenem, ale ta další, v 15.00 již byla přímo vrcholová. Počasí si vybralo svou daň a na vrcholové okamžiky seslalo mlhu. Přesto radost to nijak nezkalilo. Vrcholový hřeben je ovšem také potrápil, hluboký sníh a prošlapávání stopy ve výšce nad šest tisíc metrů nedal nikomu nic zadarmo. Ovšem hlášení do základního tábora z vrcholu, kde dosud nestála lidská noha, navíc z nejvyššího dosud nezdolaného vrcholu Pamíru (prý), bylo vyvrcholením téměř ročního snažení. Radost v základním táboře byla všeobecná.

Počasí nám dopřálo a začalo se kazit. Dalším úkolem všech bylo dostat lidi i materiál z kopce. Obrovský výkon předvedl Míla, který nakonec na kopci byl plných šest dní s jídlem na dva nebo tři dny. Vyčkal spolu v Vláďou ve dvojce sestupu kluků a stáhli dolů je i komplet tábory. Nechtěli jsme na kopci nechat nic, co by narušilo panenské prostředí těchto stále ještě málo navštěvovaných hor. Nakonec tam zůstalo jen pár fixů, což je výkon jistě dobrý.

Za škaredého počasí a deště rušíme depozit pod stěnou a doprovázíme kluky z pilíře do tábora, kde je čeká hostina s pravým masem. Těší nás, že ruská výprava, která sem přijela s podobným cílem jako my, odjela obratem domů, když viděli, že my již stavíme třetí tábor. Kdybychom výpravu odložili o rok, nemělo by sem smysl za prvovýstupem jezdit. Takto se může československé horolezectví pochlubit dalším úspěchem.

• Vedoucí Michal Kleslo. Účastníci Tomáš Ehler, Jan Doležel (SK), Josef Zábojník (SK), Vladimír Bureš, Martin Vrábel (SK), Libor Kejř, Martin Peš, Petr Kouba, Miloslav Hejný, Zuzana Bulíčková
• Vrchol - dosud panenský dosažen 2.2.2008 v 15.00 dvojicí Ehler – Doležel
• Údajně nejvyšší nevylezený vrchol v postsovětské části Pamíru
• Termín expedice 20.7. - 8.8.2008
• www.northpamir2008.cz, www.hotatran.com

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.