Česko - Slovensko, cyklo přejezd bývalé republiky

Při logistické přípravě zjišťuji, že dovolená na celou trasu nebude stačit, to bych musel jet okolo 200 kilometrů denně, asi hlavně po silnicích a z přírody bych toho moc neviděl. Proto volím terénní variantu, která rozhodně nebude tak rychlá, ale bude určitě blíž k přírodě. Spát budu v penzionech kvůli pohodlí a taky bezpečnosti. A někdy příště si to prostě dojedu.

V pátek 7. 10. 2022 večer sedám na vlak do Kolína, tady přesedám na EN Slovakia s konečnou stanicí Humenné v sobotu dopoledne. Cestou máme tu větší, tu menší zpoždění, a tak do Humenného přijíždíme se ztrátou asi 25 minut. Bohužel osobní vlak do Stakčína na náš vlak nepočkal…a další jede až za hodinu a třičtvrtě. Poněkud rozladěně volný čas využívám k přebalení materiálu, převlečení do cyklohadrů a psychické přípravě.

V sobotu 8.10. těsně před půl druhou jsem ve Stakčíně, beru rukavice, přilbu, pouštím Garminy a začínám ukrajovat první metry akce, zatím na východ na trojmezí Kremenec. Je příjemně slunečno, ale trochu chladno. Jedu přes Ulič do Nové Sedlice, tady jsem těsně po třetí, zdá se být ještě dost času, a tak vyrážím nahoru po turistické zelené na Kremenec.

Potkávám dvojici mladých turistů, boty samé bláto, prý je z cesty svážnice a v úseku minimálně kilometr je totálně nejen nesjízdná, ale i neschůdná. Dle jejich názoru se na trojmezí stejně s kolem nedostanu. Jenže já tam chci!! V mapě nacházím souběžnou cestu, která se někde v půli kopce napojuje na tu zelenou, a vyrážím. Po chvíli již je sklon svahu tak velký, že slézám a tlačím. Po další chvíli je sklon svahu tak velký, že již ani kolo tlačit nejde.

Někde se stala chyba, toto jsem hrubě podcenil. Ještě to chvíli zkouším, ale vše marné, kolo nahoru nedostanu. Zamykám ho opřené u stromu, značím si do mapy polohu, beru si malou svačinu, pití, peníze, doklady, klíče a další důležité věci a jdu s přilbou na hlavě. Jako další boty mám jen sandále a tak v cyklo botách s nášlapy hezky kloužu svahem.

Cesta není taková jako v mapách, trochu bloudím a na zelenou TZ se napojuji až na rozcestí Lúky pod Príkrym. V 16:40 potkávám dvojici starších pánů, ti se diví, že jdu ještě nahoru, oni prý jdou poměrně svižně a z vrcholu šli ve tři odpoledne. No co, tak trochu přidám.

V 17:05 jsem na Čierťaži, hřeben již nemá takové převýšení, a tak přidávám ještě víc. Přes Hrúbky a Kamennou lúku docházím těsně před šestou na trojmezí. Něco fotím, ještě jdu kousek na vrchol Kremenec (1 221 m) a mizím zpět dolů. Na hřebení nepříjemně studeně pofukuje, já mám jen kraťasy a krátké rukávy s vestou. Pokud jdu, zima mi není, ale zastavit se tu nechci. Musím sejít co nejníž ještě za šera. Na Čierťaži již svítím naplno. Ne snad kvůli orientaci, hlavně pro jistější došlap. Nerad bych si tady vymkl kotník, nebo něco podobného.

Pod rozcestím Lúky pod Príkrym začínám pokukovat po boční cestě, která mě dovede ke kolu, ale žádná taková tu není, mapy trochu kecají. Chvíli jdu lesem, cestou necestou až nacházím tu správnou cestu. Po ní snad sejdu až ke kolu a pak i dolů. Před osmou večerní vidím kus pod sebou první záblesk odrazky z kola.

Mám velkou žízeň, flaška je již nějakou dobu prázdná, a tak se těším na druhou láhev na cyklobrašnách. Když přicházím blíž, vidím, že kolo leží na zemi a do pr…, brašny jsou pryč. No, asi je někdo potřeboval víc. Chvíli svítím okolo, ale nikde nic. Kolo leží asi 4 metry od stromu kde bylo, tipuji, že dotyčný chvíli zkoušel kolo vést, ale když zadní kolo blokoval zámek, vzal si alespoň brašny.

No s tím, co mi zbylo, je celá výprava v háji a já ráno pojedu domů. Najednou mě zaujme modré víčko od petky, které leží pod kolem. Beru ho do ruky a koukám, že je celé okousané. Tak ne člověk, ale nějaké zvíře, ty brašny tady někde budou!

Začínám chodit v kruhu a po chvíli, asi 60 metrů od kola, vidím jeden sandál. Super, mám alespoň směr. Brzy nacházím druhou botu a postupně i ostatní věci. Nacházím brašny, ty mají vytrhané zipy a na straně, kde bylo jídlo, je roztrhaný celý bok brašny. Věci jsou roztahané po ploše asi 30 metrů v roští a vše je oválené a uslintané, fuj.

Všechno jídlo je nenávratně pryč. Balím vše provizorně do brašen tak, abych to nepoztrácel, ještě sbírám všechny rozkousané obaly od jídla a roztrhané igelitky a jedu dolů. Je mi zima, ale nechci na sebe brát nic z těch upatlaných věcí. Končím v Nové Sedlici v penziónu Kremenec. Mám jen 57 kilometrů, z toho pár kilometrů kolem trojmezí pěšky. Večer ještě peru všechno oblečení a suším na žebříku v koupelně.

Ráno dle možností čistím upatlané brašny, dostávám nové igelitky na vyprané oblečení, dostávám provázek na provizorní zavazování brašen místo zipu. Čtyři dny před odjezdem přišly nové brašny, ještě že zůstaly doma, byla by jich škoda. Jo a podle místních to byl nejspíš medvěd. Nevadí, jedu dál.

V neděli 9.10. vyrážím pozdě. Je 9:25, kolo je v pořádku, ale balení bylo trochu složitější. Brzy jsem v Uliči a začínám pomalu stoupat na sedlo Barankovec. Jedu po silnici, tady to moc jinak nejde, míjím Stakčín, ve Snině nakupuji nové jídlo a jedu do Humenného. Kousek za městem fotím hrad Čičava a stáčím se na sever.

Fouká docela silný protivítr, údolím to profukuje a tak musím naplno šlapat. V Žalobíně zatáčím na Slovenskou Kajňu a v Kvakovci konečně sjedu z asfaltu po cyklo na louky nad vesnicí. Všude okolo je nádherná podzimní příroda, hra barev a světel. Luxusní balzám na včera trochu pocuchané nervy.

Něco fotím a chvíli jen tak koukám, to se musí zažít. Navigují mě hodinky Garmin Fenix 7, bohužel nemám slovenskou mapu a jedu jen podle slepé mapy. Někdy to netrefím a kousek se musím vracet. Ještě by to chtělo doladit. Je večer, dojíždím do Bystrého a chci se ubytovat. V obci však nic není. Potkávám starostu a ten mě posílá na Kukorelliho chatu. Super, navíc je to přímo na mé trase. Chata není žádný luxus, standardní komunistická stavba, ale je tam teplo, jsem tam sám a ráno i snídaně bude. Dnes mám najeto 112 kilometrů.

Pondělí 10.10., v noci byla zima, dole v Bystrém prý přímrazek, já se ale určitě zahřeju, stoupám na Slanské vrchy. Rozbitý asfalt končí a dál je jen šotolina, ještě to jede, nahoře je ale úsek s ještě nezaježděným makadamem, v tom to ani nejede ani se v tom nedá jít. Naštěstí to byl jen kratší úsek.

Za Oblíkom něco fotím a jedu dál. Cesta vede dlouho lesem chvíli nahoru, chvíli trochu dolů, až vyjíždím z lesa u obce Podhradík. Tady se otvírají pěkné výhledy a já poprvé vidím a fotím Vysoké Tatry. Sjíždím dolů do Prešova a na druhé straně začínám stoupat do Volovských vrchů. Přes obce Radatice, Sedlice, Miklušovce dojíždím do obce Víťaz, tam se stáčím k jihu. Tady těsně za volebním billboardem "Viac turistov, bohatší kraj" vidím zatím nejhorší slum nepřizpůsobivých občanů. Naštěstí to mám s kopce a tak jsem brzy pryč.

• Pokračování článku

Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe, pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.