Túra na horu Torre (1 993 m), turistika v portugalském pohoří v Serra da Estrela

Nejvyšší hora pevninského Portugalska

Po tříhodinovém letu z ostrova Pico do Lisabonu jsem se okamžitě vydal za druhým nejvyšším portugalským vrcholem. Let měl trochu zpoždění a navíc se cestou východním směrem zase ztrácí čas, takže než jsem vyfasoval auto, byla noc.

Jak už jsem zmínil, nejvyšším vrcholem pevninského Portugalska je Torre, který leží v pohoří Serra da Estrela. Estrela je portugalsky hvězda, tak jsou to vlastně Hvězdné hory. Tady to bylo podstatně jednodušší, protože na ten nejvyšší bod vede asfaltka a Portugalci tam jezdí na výlety jako u nás třeba na Pustevny. Tak jsem to ošulil a vyjel na vrchol autem.

Ono je to ve výšce 1 993 m n. m., takže to byla impozantní serpentinová cesta z městečka Covilha vysekaná ve skalách, prostě krása. Je to 300 km severně od Lisabonu. Jel jsem tam celou noc. Cestou jsem si zdřímnul u pumpy, ale byl jsem tam brzy ráno, když vycházelo slunko, a byl jsem tam úplně sám.

Neuplynulo ani 24 hodin, co jsem stál na vrcholu Ponta do Pico, a byl jsem na nejvyšším vrcholu pevninského Portugalska. Jsou tam radary, rozhledna, hospoda, obchod, prostě "Pustevny". Nejhezčí je ale sloup, který tam dal postavit král Jan VI. Ten sloup má sedm metrů, to aby jeho vrchol sahal do výšky 2 000 metrů.

Tady jsem měl na počasí štěstí, svítilo slunko a foukal větřík. Vytáhl jsem z kufru mokré věci, rozložil je po kamenech a sušil, u toho jsem se nasnídal a pak jsem vyrazil na túru. Bylo to poprvé, co jsem začal výstup na kopec na jeho vrcholu. Šel jsem dolů k jezerům a pak zpátky nahoru, takže to vyjde nastejno. Jen v opačném gardu.

Ovšem ta krajina pod vrcholem, to byla čistá nádhera. Rozsáhlé skalní plotny a stupně, dalo se v tom chodit křížem krážem bez hledání nějakých stezek. Na mapě jsou nějaké značené cesty, ale v terénu nebyly vidět, moc lidí tam asi nechodí. Ta jezera jsou ovšem umělá, mají klenuté hrázky a bez nich by tam asi voda nebyla. I tak byla některá z nich na suchu. Ale ve skalních prohlubních bylo pár přírodních jezírek, kolem vřesy a nízká kleč, prostě krása.

Bloumal jsem tam 4 hodiny po těch prasečích hřbetech a pak šel zpět na vrchol. Tam už bylo plno výletníků a všechno otevřené. Potřeboval jsem dobít mobil, tak jsem poprosil babku, co tam prodávala sýry a šunku, ať mi dá mobil do zásuvky. No a pak jsem od ní "musel" koupit sýr a přibral jsem i čerstvý chleba. Živil jsem se tím až do konce výletu.

Pak už jen sjezd tou serpentinovou cestou, na které je plno odpočívek a vyhlídek, takže jsem se ještě kochal výhledy do údolí. Určitě by stálo za to prozkoumat ty hory víc, ale které hory ne? Vždyť je jich tolik a život tak krátký.

Také jsem jen prošel městečko Covilha a po výborném kafi jsem se vydal zpět do Lisabonu s vědomím, že strávím další noc v autě a někde u pumpy. To mi ovšem krásné pocity zkazit nemohlo.

Jediný negativní zážitek jsem měl bohužel až u nás v Praze, když jsem se dostal na nádraží zvané "hlavák" v jedenáct hodin v noci a vlak do Ostravy mi jel až v šest ráno. V jednu hodinu po půlnoci přišla jakási hlídka a z nádraží nás všechny vykázala ven mezi ty ležící postavy na lavičkách před nádražím. Prý to otevřou zas o půl čtvrté ráno. Takže s kufrem na kolečkách a batohem na zádech jsem se loudal ke svatému Václavovi, kde jsem pozoroval, jak tam pokračuje v zábavě nějaká parta, co je vyhodili odněkud z baru. Ale proč ne, taky jsem byl mladý.

Tak tím jsem dokončil všechny (podle mě) důležité kopce Evropy. V pravý čas, protože příští týden mi končí fixace na plyn. Takže mám po výletech…