Treking > Cestování > Sopky Vesuv a Fogo jsou vzdálení sopeční bratři. Fogo znamená oheň, v čem se "bratři" poněkud liší
Sopky Vesuv a Fogo jsou vzdálení sopeční bratři. Fogo znamená oheň, v čem se "bratři" poněkud lišíSopky Vesuv a Fogo jsou si v mnohém podobné29.1.2021 | Jan Vítek
Ze sopečných oblastí světa je uváděno několik set činných sopek - vulkánů. Některé jsou známé vývěrem tekutých láv, jiné při výbuchu chrlí tuny sypkých vyvrženin - sopečných, pum, kaménků písku a popela. U většiny ostatních se však obě "sopečné produkce" střídají a tyto sopky jsou označovány jako složené neboli stratovulkány. Patří k nim i nejznámější, vlastně jediná činná sopka vystupující přímo na evropské pevnině, italský Vesuv. Dominuje Neapolskému zálivu a její mohutný výbuch v roce 79 našeho letopočtu vešel do historie nejen zkázou antických měst Pompejí a Herculanea, ale též jako jedna z prvních, lze říci odborně popsaných geologických událostí. Sopka v důchodovém věku?Od té doby se Vesuv předvedl ještě mnohokrát. Tak trochu ve stínu tragické slávy obou výše zmíněných měst byly důsledky rovněž mohutného výbuchu v roce 1631 se zmarem tisíců lidských životů v přilehlých městech a obcích. Exploze se pak celkem pravidelně opakovaly i v dalších stoletích, včetně minulého, kdy se Vesuv naposledy probudil v březnu roku 1944. Mnoho škod tehdy nespáchal, proud lávy stačil zlikvidovat pouze tehdejší sedačkovou lanovku. Už přes šedesát let je tedy Vesuv poklidnou a dřímající sopkou, ovšem zda v jeho případě lze skutečně hovořit o "důchodovém věku", ukáže až budoucnost. Rychlost geologických procesů je samozřejmě nesouměřitelná s průběhem lidského života. Vrcholová část Vesuvu (v 1 281 m n. m.) dnes patří k vyhledávaným cílům cestovního ruchu. Přístup umožňuje silnička, klikatící se strmým svahem a od parkoviště asi tisíc metrů nad mořem směřuje k okraji kráteru cesta v sopečném popelu a kamení. Pohled do hlubin téměř kruhovitého kráteru je nejen nevšedním turistickým zážitkem, ale i zdrojem poučení o útrobách složené sopky, tzv. stratovulkánu. Ve vrstevním sledu se tu střídají pevné horniny z utuhlé lávy s méně soudržnými vyvrženinami. Svědectvím toho, že "duch sopky" stále žije jsou občasné obláčky dýmu - výrony plynů a par, zvané fumaroly. Podobnost zdvojených sopekVrcholek Vesuvu nabízí také úchvatný výhled na Neapolský záliv a samozřejmě i do blízkého okolí. Na severní straně obklopuje kužel Vesuvu strmý hřbet Monte Somma, což je pozůstatek dávného sopečného kráteru, rozmetaného již zmíněným výbuchem v roce 79. Při pohledu z povzdálí, třeba z archeologického areálu v Pompejích, se tak zdá, že Vesuv má vlastně vrcholky dva. Ve skutečnosti jde o typický příklad tzv. zdvojené sopky (dvojvulkánu), kde ze dna původního a rozsáhlejšího kráteru - kaldery - ční mladší a proto vyšší i zachovalejší sopečný kužel. Za ještě dokonalejší příklad dvojvulkánu je považována sopka Fogo - jediný činný vulkán a zároveň nejvyšší hora Kapverdských ostrovech ve východní části Atlantského oceánu. S trochou nadsázky ji můžeme považovat za jakéhosi mohutnějšího a vyššího, ovšem mnohem méně známého a tisíce kilometrů vzdáleného "sopečného bratra" Vesuvu. Fogo znamená oheňTéměř tři tisíce metrů vysoká hora Fogo dominuje stejnojmennému kapverskému ostrovu a také v jejím případě není vyloučeno, že má svá nejbouřlivější sopečná léta už za sebou. Pozornost upoutala krátce po objevení ostrova (v r. 1460) a také v následujících stoletích byly její lávové fontány tak vydatné, že prý sloužily námořníkům k orientaci při plavbě východním Atlantikem. Od té doby se sopce i ostrovu říká Fogo, což v portugalštině znamená "oheň". Jen v roce 1847 však byla erupce natolik ničivá, že přinesla i ztráty na lidských životech. Fogo je typickým stratovulkánem a také zde se zachoval zbytek původního mohutného kráteru - kaldery (zde zvané Cha das Caldreiras) - nad kterým ční strmý a dokonale souměrný sopečný kužel Pico do Fogo. Jeho vrcholová část je prolomena asi čtvrt kilometru širokým a téměř dvě stě metrů hlubokým kráterem, jehož skalnatý lem vrcholí v 2 829 metrech nad nedalekou hladinou oceánu a je i nejvyšším bodem v celém souostroví. Na dně kaldery Cha das Caldreiras se mezi lávovými proudy z posledních erupcí v roce 1951 a 1995 krčí kamenná stavení osad Portela a Bangaeira, spojených strmou cestou se správním městem Sao Filipe na jihozápadním pobřeží ostrova. Osady v kaldeře jsou také východiskem k výstupu na vršek sopečného kuželu Pico do Fogo. Stezka se zprvu proplétá mezi políčky na sice výživné, ale vyprahlé sopečné zemině, výše na svahu se pak téměř ztrácí v "měsíční krajině" s pěknými ukázkami nejrůznějších tvarů sopečného reliéfu. S narůstající nadmořskou výškou přibývá i počet fumarol - "kouřících průduchů" s exhalacemi horkých sopečných par a plynů. Ostrá a členitá hrana kráteru je místem kruhového výhledu na podstatnou část ostrova lemovaného nekonečnou modří Atlantiku. K němu příkře spadá východní svah sopky i mnohem bližší stavení na dně kaldery připomínají jen drobné kostečky dětské stavebnice. Vnitřní stěny kráteru jsou pak takřka věrnou kopií jícnu tisíce kilometrů vzdáleného "sopečného bratra" Vesuvu. V čem se "bratři" poněkud lišíMezi oběma sopečnými masívy lze samozřejmě nalézt i řadu odlišností. Z mnoha hledisek je kapverdské Fogo výraznější nežli Vesuv - např. nadmořská výška sopečného kuželu (Pico do Fogo) i kaldery je více než dvojnásobná, svahy jsou strmější s mnohem větší výškovou členitostí. Rozdílný je i charakter sopečných erupcí. Vulkanismus Vesuvu se projevuje výrony plynů z centrálního kráteru, čas od času vrcholícími mohutnými explozemi. Při nich je sopečný popel s úlomky lávy vymršťován do ovzduší a tvoří se vysoký oblak stromovitého tvaru (jde o tzv. pliniovský typ erupce, nazvaný podle Plinia mladšího, který sledoval a popsal výbuch v roce 79). Na Fogu dochází v mladším období k erupcím pouze na vnější straně hlavního kuželu se vznikem typických povrchových tvarů, např. lávových homolí (odborně zvaných hornitos) a proudů s pěknými ukázkami provazovité a ruinovité lávy, "nasypaných" parazitických kuželů atd. Líbil se vám tento článek? |
|