Kyjev (Київ), nádherné město plné zlatých věží a věžiček - dějiny a památky hlavního a též největšího města Ukrajiny

První osídlení oblasti je datováno až do pátého století. To dokládají nálezy byzantských mincí. Kyjev měl v tu dobu zcela jinou podobu než dnes, jeho stavby byly pouze dřevěné. Roztroušeny byly především v prostoru Zámkové hory, Starokyjevské hory a Dětinek. Název města je odvozován od Kyje, nejstaršího ze sourozenců "zakladatelů" - Kyje, Ščeka, Choriva a sestry Lybedi.

V roce 860 ovládli město varjažští bojovníci Askold a Dir a v roce 882 novgorodský kníže Oleg. Tento rok je zároveň považován za počátek existence Kyjevské Rusi, která byla v čilém obchodním styku s Byzancí. Na konci 10. století přijímá kníže Vladimír I. křesťanství a nechává vystavět Desátkový chrám sv. Bohorodičky. Jeho syn, Jaroslav Moudrý, nechává postavit katedrálu sv. Sofie, Zlatou bránu, ale také nechává město uprostřed stepí opevnit a obehnat valem.

V bouřlivě se rozvíjejícím městě vzniká řada dalších církevních staveb a bojarských dvorců, mimo tehdejší město byl v 11. století zbudován klášter Kyjevskopečerská lávra, centrum kultury a vzdělanosti. V dalším období však význam Kyjeva postupně upadá, centra moci se přesouvají do jiných sídel, ve kterých jsou usazena rurikovská knížata. V roce 1154 sem sice přesídlí kníže Jurij Dolgorukij, avšak po zpustošení Kyjeva v roce 1169 význam města opět upadá. Rok 1169 je tak považován i za konec existence Kyjevské Rusi.

V roce 1240 byl Kyjev vážně poničen během mongolského vpádu. Vojska chána Bátúa nejen že zničila řadu staveb, ale povraždila i mnoho zdejších obyvatel, což mělo na další vývoj Rusi významný vliv. V roce 1363 se Kyjev stává součástí Litevského velkoknížectví, v roce 1471 se stává centrem Kyjevského vojvodství. V polovině 17. století se po kozáckých povstáních dostává město pod správu carského Ruska, což roku 1686 stvrzuje podpis tzv. Věčného míru. V roce 1797 se Kyjev stal centrem stejnojmenné gubernie.

Po říjnové revoluci, rok před koncem 1. světové války, v Kyjevě sídlí ukrajinská centrální rada, která vyhlašuje nezávislost Ukrajiny. Tato nezávislost ale nemá dlouhého trvání, protože ji v roce 1920 ukončují bolševici, kteří zároveň vyhnali útočící Pilsudského polská vojka. Hlavním městem se Kyjev stává opět v roce 1934. Ovšem jen hlavním městem Ukrajinské svazové sovětské republiky. Hlavním městem nezávislé Ukrajiny se Kyjev stává opět až v roce 1991.

Klidu si novopečené hlavní město, které převzalo pomyslné žezlo od východněji ležícího Charkova, ale dlouho neužilo. 19. září 1941 obsazuje město německý Wehrmacht po té, co sovětská vojska utrpěla během obranné operace doslova zdrcující porážku. Na dobytí města se podílela i tzv. rychlá divize, kterou do Ruska vyslala tehdejší klerofašistická slovenská vláda. Do tohoto období spadá i jeden z nejděsivějších zločinů II. světové války. V rokli zvané Babí jar povraždily zvláštní jednotky SS více než 30 tisíc kyjevských Židů. Včetně žen a malých dětí.

Historické centrum Kyjeva je značně členité, kopcovaté. Rozkládá se na výrazných zalesněných pahorcích na pravém břehu řeky Dněpr. K jeho nejcennějším památkám patří Chrám sv. Sofie z 11. století, která byla zařazena mezi památky UNESCO. Postavena byla v 11. století za Jaroslava Moudrého, kdy se pyšnila 30 kopulemi. Po pozdějších stavebních úpravách jich zbylo 19. Společnost ji dělá 75 metrů vysoká barokní zvonice z 18. století.

Dalšími významnými památkami jsou Kyjevskopečerská lávra (další z památek UNESCO), jeskynní klášter s množstvím věží, jeskynních kaplí a ochranných zdí. A také s 96,5 metru vysokou zvonicí. Zapomenout nesmíme ani na Chrám sv. Ondřeje a pravoslavný chrám sv. Vladimíra z druhé poloviny 19. století, Vydubycký klášter, Zlatou bránu z roku 1037, která je kopií Zlaté brány z Konstantinopole. Ve městě je ale řada dalších nádherných památek, které stojí za návštěvu.

Kulturním a politickým centrem města se po bouřlivých událostech posledních 20 let stalo centrální kyjevské náměstí Majdan s blízkým prezidentským palácem. Naproti něj se nachází známý dům s chimérami. Hlavní třídou Kyjeva je pak bulvár Kresčatyk s Besarabskou tržnicí a s mnoha obchody s luxusním zbožím.

Milovníky vojenské historie jistě zaujme pahorek s monumentální sochou Mať Rodina (Matka Vlast), která ve své ruce třímá 16metrový meč. To jen pro představu, jak je tato socha z oceli obrovská. Zdejší muzeum vojenství mapuje nejen historii Ukrajiny během II. světové války, ale i dřívějších a nebo naopak pozdějších období.

Hodně jsem byl třeba překvapen vysokými počty ukrajinských vojáků, kteří zahynuli v Afghánistánu v době války tehdejšího Sovětského svazu. A svým způsobem uražen, a nebo spíše zklamán, když období mezi světovými válkami, kdy k naší republice patřila Podkarpatská Rus, bylo prezentováno jako okupace této části dnešní Ukrajiny ze strany Československa. A to přesto, že o připojení k 1. ČSR odsouhlasil podkarpatskoruský sněm v USA…

Kyjev je nádherné město, které každého návštěvníka překvapí a doslova ohromí. Dnes, v době intervence vojsk Ruské federace, zažívá sice město těžké časy, ale věřím, že je to jen dočasné. Přeji jejím obyvatelům, aby tyto zlé časy rychle pominuly a město se mohlo vrátit k běžnému životu. Rád bych se sem ještě alespoň jednou vrátil. Je zde stále co nového "objevovat".

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.