Švýcárna, Jelení loučky a nejvyšší Vysoký vodopád, fantastický dvoudenní trek v Jeseníkách

Dvoudenní toulky podzimními Jeseníky (1)

Na přelomu září a října to opět vypadalo na dva dny hezkého počasí. Možná poslední hezké podzimní dny. Proto ani chvíli neváhám a mířím do hor. Kam jinam než do Jeseníků… V plánu mám zhruba 50kilometrový okruh s celkem slušným převýšením okolo 1 800 metrů. Ne nadarmo se Jeseníky (Hrubý Jeseník) řadí mezi hornatiny.

Vyrážím opět z Červenohorského sedla (1 013 m). Zastavuji se, jako již tradičně, na turistické chatě na startovní pivo a polévku. Snídaně přijde vhod. Navíc čekám na dceru Míšu s její mamkou (marně jsem se snažil jí oprostit od nadužívání onoho přivlastňovacího "moje", vždy říká moje mamka), které jsou tady na podzimní dovolené a dnes mi budou dělat společnost. Či já jim, chcete-li. Ale jen po chatu Švýcárna, pak mám pak namířeno ještě o kus dále.

Velký Klínovec, Výrovka, Malý Jezerník, Švýcárna

Je chladno a docela větrno. V údolích se líně převalují ranní mlhy, tady na hřebeni je ale téměř modrá obloha. Kolem odchytových sítí na ptáčky zpěváčky (probíhá zde zajímavý a unikátní výzkum PFUK, více na www.fkcso.cz/chs) pokračujeme za výhledů do sedla a na protější Červenou horu na rozcestí Klínovec (1 100 m), které leží kousek pod vrcholem jesenického Velkého Klínovce (1 164 m). Je zde velký turistický přístřešek a první výhled k Pradědu.

O kus dále se zastavujeme na borůvky. Borůvčí září doslova rudě, spálil je již mráz, ale borůvky jsou stále dobré. Na dalším vršku s hezkou skalní vyhlídkou se zastavujeme na delší dobu. Výhledy z Výrovky (1 167 m) jsou sice omezené jižním a západním směrem, ale Dlouhé stráně a řadu dalších vrcholů máme doslova jako na dlani. Opravdu kouzelný kout Hrubého Jeseníku.

Přes rozcestí Pod Malým Jezerníkem (1 120 m) následně míříme k vrcholu Malého Jezerníku (1 200 m) s vrcholovým rašeliništěm. Procházíme po povalových chodnících, které usnadňují průchod podmáčeným terénem a zároveň zabraňují nadměrnému sešlapu. Řekl bych, že zdejší povalové chodníky jsou delší než ten k Velkému mechovém jezírku v NPR Rejvíz. Procházíme NPR Praděd, která je rozlohou největší přírodní rezervací v CHKO Jeseníky.

Na rozcestí Slatě (1 299 m) to otáčíme doleva, chata Švýcárna (1 315 m) je na dosah. Zamáváme Pradědu (1 492 m), který máme jako na dlani, a zapadneme do nitra chaty. Švýcárna slouží turistům již od roku 1844 a je tak nejstarší turistickou chatou v Jeseníkách. Byť zprvu měla podobu salaše, která tady fungovala již od roku 1829.

Malý Děd, sedlo Videlský kříž, Jelení loučka

Po lehké svačince se rozcházíme. Míša (s její mamkou) se vracejí na Červenohorské sedlo, kde mají ubytování, já pokračuji dále severovýchodním směrem. Nejprve se vyhoupnu na Malý Děd (1 368 m). Za zády se rýsuje temná silueta Králického Sněžníku, nejvyšší hory stejnojmenného pohoří, které je v Česku třetím nejvyšším. Po Krkonoších a Jeseníkách. Mám tento úsek rád, je to jedna z nejhezčích partií v Jeseníkách. Udělám hromadu fotek a pokračuji dále. Času je málo, dnes jsem se zasekl déle, než jsem počítal.

Následuje strmý sešup dolů za výhledů na Medvědskou hornatinu, jeden z podcelků Hrubého Jeseníku. Nad rozcestím Černík (1 200 m) jsou pořádně hluboké výmoly vyhloubené tekoucí vodou. Nesprávně udržovaný a zajištěný turistický chodník tady dostává pořádně zabrat. Bez pořádných odrážek na vodu a dalšího zajištění se stav jen tak nezlepší.

V sedle Videlský kříž (930 m), kterým vede silniční spojení z Vrbna pod Pradědem na město Jeseník, je, mimo jiné, hranice Moravskoslezského a Olomouckého kraje (krajů). Je tady docela hodně aut, řada lidí se taktéž rozhodla využít hezkého počasí k nějaké té horské túře. Nezdržuji se a pokračuji za nádherných výhledů na Keprnickou hornatinu traverzem pod Javorových vrchem (1 078 m) dále.

Jelení loučky

Slunce je již docela nízko nad obzorem, pod horu Orlík za světla nemohu stihnout dojít. Operativně měním proto plán a vyrážím k jinému hřebeni, který zatím moc neznám. Za zády se opět vynořil Praděd, nejvyšší hora pohoří, před sebou mám husté a zdánlivě nekonečné lesy. Na rozcestí Lysý vrch (1 001 m) s turistickým přístřeškem odbočuji vlevo po žluté turistické značce. Té se ještě chvíli držím, ale na rozcestí Jelení loučky (1 113 m) se od ní odpoutávám a vydávám se dále po neznačených cestách.

Na jedné z cest potkávám laně, které se tady spokojeně popásají. Usedám do trávy a užívám si této společnosti. Pokouším se o pár fotek, ale již není dobré světlo. Neudržím foťák dostatečně stabilní a žádná z fotek není ostrá. Je ale čas pokračovat dále, takže chtě nechtě musím milé laňky vyrušit.

Plánoval jsem bivak na hřebeni na Jeleních loučkách (1 205 m), ale v tom šíleném vichru by to fakt nebylo ono. Navíc je hodně chladno, takže větrný bivak by nebyl nejen moc pohodlný, ale ani teplý. Využiji proto pohodlí jednoho z velkých mysliveckých posedů kus pod hřebenem. Hezky v závětří a klidu a obklopen spoustou lesní zvěře, která si tady za šera přišla prohlédnout dočasného nocležníka.

• Dokončení článku
• Trasa (pouze orientační) na turistické mapě

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.