Cathedral Spires Park, North Fork South Platte River: Colorado, krásné tě znám (6)

Cathedral Spires Park a North Fork South Platte River

Tak chlapi, teď vás vezmu na něco "brutálního". Vezměte si hodně vody, bude tam horko. Červená Tojota nás odváží směrem k jihu do údolí, kterým protéká řeka s předlouhým jménem North Fork South Platte River. Kroutí se úzkým údolím, přeskakuje malé i obří kameny. Stát Colorado opouští v pravé horní části, protéká Nebraskou a na hranici Nebrasky a státu Iowa se vlévá do Missouri a ta končí svůj tok až ve vodách Pacifiku.

Tojota zastavuje na malém parkovišti. Naše řidička Nikol nás posílá po levé ze dvou tras, které jsou vyznačené na mapě a připomínaní dvě závorky, mezi kterými chybí text. Na mapě je vyznačeno obrovské území, pojmenované Private Properiti (soukromý pozemek) nechápu komu a k čemu může sloužit tolik divočiny. Zmíněný park zaujímá na té mapě pouze nepatrnou část.

Čtěte také: Staunton State Park: Colorado, krásné tě znám… (3)

Slunce nám "pere do zad" a vyšlapaná písková pěšina nás vede do údolí, kde jsme pochopili název parku. Cathedral Spires. Vysoko nad námi ční skalní věže připomínající katedrály a jsou vysoko a daleko.

Údolí se postupně zvedá a přibývá skal, obrovských borovic, kořenů i mrtvých popadaných stromů. Mezi tím sotva znatelná stezka, která je stále strmější a kličkuje, aby obešla ty obrovské kamenné bloky, co stojí v cestě.

"A slunce pálí jen…" do mysli se mi vkrádá text této písně, když mi po čele stékají krůpěje potu. Nepohne se větvička stromu. Výheň od sluce i rozpálených skal. Stezka končí v nevýrazném sedle. Konečně sem pochopil tu vyznačenou závorku na mapě. Dál žádná cesta nevede. Podívej se, pokochej se a tou samou cestou dolu do údolí.

Již cestou nahoru jsme si vyhlédli jednu vzdálenou "katedrálu", která je z našeho místa dominantní. Ale jak se tam dostat? Kolem nás svět obrovských skal, žádné Prachovské skály s cestičkami, poválené stromy, rokliny a všechno do kopce. Hledáme nějaký průchod, vracíme se znovu jiným směrem. Ani náznak po lidské stopě. Od dob co se tu proháněli indiáni je moje bělošská noha první, co tu zanechává svůj otisk.

Po dvou i po čtyřech se dostáváme na nevýrazný hřeben. Nechávám značku kudy jsme sem vystoupili pro případ stejného sestupu. Otevírají se výhledy, do dálek a místa, odkud sem nahoru vedla naše obtížná cesta.

I na samotném hřebeni je spousty skalních útvarů a témat pro focení. Víme, že na náš vytoužený kopec musíme zpět k jihu. Po celkem rovném hřebeni to jde snadno, ten ale končí hlubokými srázy a znovu hledáme slabá místa, jak se přiblížit k cíli.

Obcházíme, kličkujeme mezi skalními věžemi a před námi najednou plot a za ním dům. Nevěříme tomu, co vidíme. Kde se tu vzal dům v takové divočině. V Americe se ctí soukromý majetek a do toho patří i pozemek, na který je přímo "tabu" vstoupit. Kolem srázy, tak musíme kolem toho domu projít.

Hodnotím to tak, že dům je obrostlý vegetací a tím neobydlený. Procházíme kolem a před námi další dům. Oba stojí na úzkém hřebeni a na obě strany skály a hloubka. Když to prošlo kolem prvního, tak to musí jít i kolem druhého domu. Když jsme na úrovni vchodu, tak se otevřou dveře a v nich stojí chlap v teplákové soupravě, která obepíná na první pohled svalnaté tělo.

"Jste na soukromém pozemku a co tu pohledáváte?" Vysvětlujeme, že chceme nahoru na ten skalnatý kopec co se tyčí nad námi. "Tak se otočte a stejnou cestou kudy jste sem přišli jděte dolů. A odkud vlastně jste?" Můj společník říká, že z České republiky a on že je z Prahy. Což byla pravda.

A ten amík reagoval tak, že jsme nechápali. "Z Prahy? To je nejkrásnější město na světě, které znám. Jste moji noví kamarádi a nemáte hlad, nebo žízeň?" Nejen, že nás pozval, ale poradil jak nahoru, jak dolů a jak do doliny.

Pohoštění slušně odmítáme, loučíme se a vyrážíme ke Katedrále, která je nad námi. Přicházíme na úpatí a první pohled nám říká za půlhodinu jsme nahoře. Omyl. Americké i horské vzdálenosti klamou. Před sebou máme hodně strmý svah skal, borovic, kořenů, které slouží i k postupu. Bludiště ve kterém se prodíráme k vrcholu a mnohokrát se vracíme a hledáme nový směr.

Můj společník "čecháček" je velký svéráz. Dělá si co chce a nedá na radu, že se musíme držet společně. Na vrchol Katedrály dolézám v trojkovém lezení sám. Volám a kolega se ozývá někde zespodu, tak mu dávám radu, kudy nahoru. Po chvíli slyším funění. Je nalezený do krátkého komínu a za chvilku už vidím jeho hlavu. Oddechl sem si.

Výhled je jedno nádherné panoramatické divadlo. Vidíme i trasu kudy jsme se propracovali v tom skalním labyrintu. Hluboko dole v údolí se leskne řeka Platte River a dokola nekonečná krajina hor, kopců a skal. Užíváme si hodinu těch pohledů.

Cesta dolů, tak jak už to bývá, byla ještě složitější. Po hodině stojíme na úpatí a věříme radám, které jsme dostali. A při sestupu ani známka lidské stopy. Až hluboko ve svahu je kamenný mužík poskládaný z kamenů, které nikde v okolí nejsou. To sestupujeme po té druhé závorce, co byla na mapě.

Do příjezdu Tojoty zbývá dost času, tak procházíme kolem řeky Platte River, fotím a představuji si její dlouhou cestu, kdy se vlévá zleva do Missouri a končí v Pacifiku, jehož vody jsem také okusil. Nikol měla pravdu. Dnešní den byl fakt brutální, ale námaha a dřina k horám patří. O to víc si vážím fotek co si odvážím. Málem jsem se přeřekl. Ne na filmu, ale na kartě.

Povedená túra v Turzovské vrchovině: Přes Bobek na ropný…

Turzovská vrchovina nepatří k příliš známým a ani turisty vyhledávaným pohořím. Stojí si tiše ve stínu…

Kouzelnou krajinou horských samot, túra hřebeny Javorníků…

Javorníky, Beskydy, Hostýnské vrchy. Krajina utvářená po staletí lidskou rukou. Rozlehlé lesy střídané…

Dvoudenní túra Hostýnskými vrchy s bivakem pod…

Dvoudenní přechod západní částí Hostýnských vrchů sice nepatří do kategorie himalájských výkonů, přesto jako…

Engadinské třítisícovky počtvrté (2), tentokráte s…

O cestě až na toto sedlo a sestup do údolí Val Bregaglia, o čemž jsme původně tak trochu uvažovali…

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.