Quo vadis Ukrajino? Přehledná historie Ukrajiny…

Historie Ukrajiny (8)

V předchozích sedmi částech volného seriálu o historii Ukrajiny, resp. Zakarpatské Ukrajiny jsem se věnoval minulosti. Na závěr zveřejňuji krátkou úvahu o tom, jaká je budoucnost Ukrajiny, druhé největší evropské země.

Jaká bude budoucnost? Nevím. Opravdu nevím. Vnitřně jsem ale přesvědčen, že po událostech na východě Ukrajiny je zachování územní celistvosti této země krajně nepravděpodobné. Na to se podařilo společným "úsilím" obou stran vykopat velice hluboké příkopy, které se budou zacelovat možná několik generací.

EU navíc nemá pro Ukrajinu žádný plán, žádnou vizi. Žádný plán řešení neutěšené ekonomické situace na Ukrajině, řešení bezbřehé korupce. Nebylo by to nakonec poprvé, kdy EU nemá žádný reálný plán řešící rozhořívající se konflikt přímo na hranicích EU, jehož je přímým či nepřímým aktérem. Stačí se podívat přes Středozemní moře do dysfunkční Libye. Podobný plán nemají ovšem ani USA, ke kterým se politici EU neustále upínají. Stačí se podívat na Afghánistán, Irák nebo Sýrii.

Čtěte také: Historie Ukrajiny (7), předchozí část miniseriálu

To tápání EU se tak nějak dalo předpokládat, neboť EU nemá žádného státníka, ale jen zástupy politiků. Jaký je mezi nimi rozdíl? Rozdíl mezi státníkem a politikem asi nejlépe vystihl Charles de Gualle (1890 - 1970), cituji: Politik je ten, kdo myslí na příští volby. Státník je ten, kdo myslí na příští generaci… Nejen politice EU, ale samotné unii chybí jakákoliv vize, která by ji dokázala jednotit.

Při čtení zpráv o Ukrajině a úvah (nejen) našich politiků mi přijde vždy na mysl věta z jedné glosy, kterou jsem před časem četl (a již bohužel nedohledal) někde na webu: Je zvláštní, že Evropská unie s 500 milióny obyvateli žádá Spojené státy s 300 milióny obyvateli o ochranu před Ruskem se 180 milióny obyvateli… EU jako jedna z nejsilnějších ekonomik světa stále nedokáže projevit dostatek sebedůvěry a konstruktivního jednání. Ale také velkorysosti a nehamižnosti.

Pravý sektor jako pokračovatel odkazu Bandery?

jak píše britský The Guardian

Halič měla, jak jsem napsal v předchozí části, poměrně specifickou historii. Historii, alespoň v posledních čtyřech stoletích, plnou nacionální nesnášenlivosti, ale také jisté izolace od zbytku území dnešní Ukrajiny. Proto je smutné, že neonacistické myšlenky tohoto poměrně malého regionu přiživované částí polské politické reprezentace a víceméně hrstky lidí metastázovaly po celé Ukrajině.

Čtěte také: Jak psát ukrajinské názvy v češtině (slovenštině)? Není anglický…

Dnešní nenávist Ukrajinců k Rusům je nejsilnější právě v oblasti bývalé Haliče a dává se do přímé souvislosti s hladomorem na Ukrajině ve 30. letech jako důsledku násilné kolektivizace nařízené Stalinem. Odhlédnouc od toho, že Stalin nebyl Rus, ale Gruzínec, tak během otřesného hladomoru největší zvěrstva ze strany NKVD a dalších represivních složek se odehrávala na středovýchodě Ukrajiny. Ale také na území dnešního Ruska v oblastech kolem Azovského a Černého moře.

Halič touto Stalinovou zlovůli nebyla dotčena. Navíc značná část území dnešní západní Ukrajiny náležela Polsku. Následky hladomoru na Ukrajině na pokles populace v inkriminovaném období dokládá mapa na Wikipedii - Hladomor na Ukrajině . Ta nenávist by tedy pochopitelná nejvíce na východě Ukrajiny, nikoliv na její opačné straně…

Situaci na východě bohužel nepomohla ani střelba do obydlených čtvrtí (nejen Doněcka) ze strany pravidelné ukrajinské armády, na což již od minulého roku upozorňuje např. Human Rights Watch .

Ukrajinská vláda svou pozici neposílila ani odstřihnutím východních regionů od financí, energií, potravinové pomoci a v poslední době i od volného pohybu dovnitř (západní) Ukrajiny. "Západoukrajinci" by dnes byli v případě svého vítězství nejspíš vnímání na východě jako okupanti. To by dříve nebo později vedlo (povede) k dalším revoltám a nebo povstáním.

Naopak povstalecké regiony si příliš nepomohly, když se do čela nelegitimních republik postavil člověk s ruskou, nikoliv ukrajinskou národností. Kdo rozpoutal krvavou řež, která stále již tisíce životů a přispívá jako rána z milosti chatrné ukrajinské ekonomice snad již nikdy nezjistíme.

Je ještě možná federalizace?

Možná, že jistou formou budoucnosti Ukrajiny by mohla být velice volná federace či nějaká forma konfederace s velkými pravomocemi místní samosprávy. Nevím. Rozdíly mezi východem a západem se projevily již během tzv. oranžové revoluce. Proto mě velice překvapilo, že nikdo z hráčů v zárodcích ukrajinské krize tuto skutečnost nebral v potaz. Nebo nechtěl vzít v potaz.

Nedůvěru Ukrajinců z východu k západním částem Ukrajiny dokresluje také skutečnost, že většina uprchlíků zamířila do Ruska, nikoliv na západ. I OSN přiznalo, že z východních regionů uteklo před válkou přes milión lidí. Některé statistiky již hovoří o více něž 1,5 miliónu obyvatel. To je největší evropský exodus od skončení II. světové války.

Ruská vojska na Ukrajině?

Stran informací ohledně působení pravidelných ruských jednotek na východě Ukrajiny jsem spíše skeptický. Dostupné hodnověrné informace to nepotvrzují. Z informací českých médií se příliš vycházet nedá, jsou nevěrohodná a nekonzistentní.

Nakonec velký rozpor mezi informacemi českého mainstremu a realitou dokládá např. zajímavý článek a poměrně čerstvá zkušenost cestovatele Marka Havlíčka "Reportáž z Ukrajiny očima cestovatele: Prověřím tě a pak tě pustíme, uvězníme nebo popravíme! ", který vyšel na Hedvábné stezce, i má osobní zkušenost z poslední návštěvy Ukrajiny v minulém roce. Za poslech určitě stojí i svědectví jednoho z pracovníků Člověka v tísní přímo z Doněcké oblasti zveřejněného na DVTV .

Nemile jsem překvapen, že mainstremová média mají řadu aktivních přitakávačů. Jen za několik posledních dnů jsem zachytil články blogerů jako Jiří Pehe - Proč Rusko lže? a nebo Americké zbraně pro Ukrajinu? kde se mi jeví, že Jiří Pehe je spíše popletený pán.

Dalším příkladem demagogie je článek blogera Jana Bartoně - Zacharčenko mobilizuje, chce sto tisíc vojáků , ze kterého cituji: "Moskvou delegovaný vůdce ruských vojáků na Ukrajině Zacharčenko chce mobilizovat a získat sto tisíc vojáků pro svoji "vlasteneckou válku". Celá Ukrajina má údajně armádu o síle necelých dvou set tisíc…" a nebo další "USA již naznačily, že dokonce i slaboučký Barack Obama uvažuje o tom, že na Ukrajinu pošle něco jiného než neprůstřelné vesty a teplé oblečení."

Pokud jde o zmíněnou mobilizaci na východě Ukrajiny. Jde o reakci na další (tuším že již minimálně 4.) vlnu odvodů pana Porošenka, jenž chce do dnes značně demoralizované armády (jak píše ukrajinský deník Reportér ) odvést dalších 200 000 branců. Přitom pro ukrajinské mobilizace se již na Ukrajině vžil pojem mohylizace…

Rovněž hodnocení prezidenta Baracka Obamy mi nepřijde seriózní. Prezidenta, který zachránil americkou ekonomiku před minimálně velkou recesí a jenž se snažil spíše krotit jestřáby z Pentagonu a nerozpoutávat válečné konflikty jako jeho předchůdce.

Dalším z tvrdého jádra propagandistů je Martin Fendrych, jenž má ve všem naprosto jasno a vše tvrdí s takovou jistotou, že i mnozí znalci ukrajinských poměrů "musejí před ním smeknout". Z posledního blogu Západ buď Ukrajinu vyzbrojí, nebo ji vydá do rukou Putinovi tohoto autora, jenž na Aktuálně.cz vyšel včera na mne dýchá duch propagandy jako z knihy J. J. Duffacka "Dr. Joseph Goebbels: Poznání a propaganda."

Jedná se o blogory z kategorie těch, kteří před rokem psali, že "nechceme v ČR žádná Ukáčka, ať si zůstanou doma a nekradou nám práci". Dnes vyzývají k vyzbrojování ukrajinské armády a ke svržení atomovky na Rusa… Z názorů a názorových zvratů těchto lidí mi běhá mráz po zádech. Podobně jako z názorů blogerů z opačného okraje názorového spektra.

Mrazí mě z toho, jak jsou někteří blogeři i novináři svolní k další eskalaci konfliktu. Ještě že tito lidé nerozhodovali o dění při rozpadu Československa… Vždyť mezi Českými zeměmi a Slovenskem byly podobné disproporce jako mezi východem a západem dnešní Ukrajiny.

Tito pánové blogeři (a spousta dalších) asi pozorně studovali principy propagandy, které jasně vyjevil Joseph Goebbels: nelhat, zakrývat a odvádět pozornost. Nelhat znamená říkat jen účelovou pravdu, část pravdy. Zakrývat značí pomlčet o nehodících se informacích. Odvádět pozornost je pak mistrovskou částí propagandy, která odvede pozornost od jádra problému účelovou manipulací. Dehonestuje názorové oponenty přirovnáváním např. k Hitlerovi, Stalinovi atd., odvádí pozornost jiným směrem či k zástupným problémům…

Dnes i západní deníky přitom píši, že barevná revoluce na Ukrajině byla financována z amerických peněz. Nakonec to přiznal i sám Barack Obama ve svém rozhovoru pro CNN . Nakonec to již v minulosti nepřímo doznávala přímá účast západních politiků na Majdanu což bylo opravdu velice nestandardní.

Slušně řečeno šlo o vměšování do vnitřních záležitostí Ukrajiny. Nebo by vám nepřišlo zvláštní, kdyby se během protestů Occupy Wall Street proti chamtivosti finančníků (byť by to bylo v tomto případě docela pochopitelné) objevili na protestech, řekněme třeba v New Yorku politici cizích zemí? Co by na to asi pravila americká politická reprezentace a policie nosící "kolty zatraceně nízko"?

Přísun vojenské techniky

Pokud jde o přísun vojenské techniky do povstaleckých oblastí, pak je situace pravděpodobně jiná. I na kusých záběrech, které se tu a tam dají zahlédnout na internetu, je patrné, že povstalci mají modernější techniku než měla v minulosti ukrajinská armáda. Netroufám si ale hodnotit zásobení vojenských skladů při hranicích s Ruskem před vypuknutím této mimořádně nešťastné občanské války a míru čerstvého přísunu vojenské techniky z ruské či jiné strany (stran).

Spíše analogie se španělskou občanskou válkou

Pokud jde o přirovnávání Putina k Hitlerovi. Podle mého soudu toto srovnání kulhá minimálně na jednu nohu. Proč? Protože situace na Ukrajině není ani tak analogií situace Německa a Evropy před druhou světovou válkou, jako spíše španělské občanské války, kdy Španělská republika (i s pomocí interbrigadistů) bojovala proti nástupu hnědých uniforem.

A ty na západě Ukrajiny neoddiskutovatelně jsou, byť se téměř celá EU je snaží nevidět. Dokonce i na záběrech západních zpravodajských štábů… Problémem zůstává, že jisté hnědnutí je vidět na obou stranách barikády.

Současná ukrajinská vláda

Současnou ukrajinskou vládu hodnotit nechci. Odpovězte si na to sami prostřednictvím odpovědi na otázku: Jak by se vám líbila vládnoucí oligarchie České republiky v jejímž čele by stál třeba Rittig či Janoušek coby premiér a prezidentem by byl například Bakala, toho času v České státní televizi "sprosté slovo" a nebo Krejčíř, Chrenek či jim podobní?

Možná tak nějak podobně vnímají běžní Ukrajinci vládu svou. Nasvědčovala by tomu i nechuť mladých mužů k odvodům do armády, nízká a nebo téměř žádná loajalita vůči Kyjevu a masový exodus potenciálních branců, Ukrajinců.

Jen za poslední týden se těmto odvodům vyhnulo na 20 000 mladých Ukrajinců, kteří hledají, možná poněkud paradoxně, spásu v Rusku… A to i přesto, že ukrajinská vláda zakázala výjezd potenciálních branců za hranice Ukrajiny.

Těmto informacím bych i věřil, neboť již během 3. vlny odvodů (kdy jsem shodou okolností na Ukrajině pobýval) se mladí Ukrajinci snažili odvodům vyhnout za každou cenu a skrývali se v lesích i horách. Nikomu se nechce jít na jatka pod neschopným velením, což se o ukrajinské generalitě říci dá. Otázkou výzbroje to až tolik není, neboť západ zbraně Ukrajině prokazatelně dodává .

Boj o sféry vlivu?

Na Ukrajině jde o boj o sféry vlivu. Mezi Ruskem na straně jedné a Spojenými státy s jeho satelity na straně druhé. Těch parciálních zájmů ale tady lze cítit mnohem více. Ať již třeba ze strany ukrajinských oligarchů, kteří si vyzbrojují vlastní milice či dalších zájmových skupin a nebo zemí.

Rusové se událostmi na Ukrajině cítí ohroženi. Nakonec to dokreslují i ruská média. Například RIA Novosti se dění u západních sousedů věnují pravidelně, titulní stránka tohoto deníku je plná článků s tímto tématem. Jaký to rozdíl s listy CNN nebo BBC , na jejichž titulkách dnes naleznete zprávy věnující se ukrajinskému dění spíše okrajově. Ano, Ukrajina je příliš vzdálená a neznámá země…

Na druhou stranu je ale zcela pochopitelné právo Ukrajinců na sebeurčení a snaha o připojení k EU. Opět ale tady soupeří dvě linie - východ chce spíše k Rusku se silnými rodinnými vazbami, západ spíše k Evropské unii… Stejně tak lze ale (svým způsobem) pochopit silácké výroky a snahy o silové řešení ze strany prezidenta Porošenka.

Kdyby dnešní ukrajinská vláda ve svém bojovém úsilí polevila, mohly by se vlády (což nakonec i veřejně prezentují) chopit neonacistické síly pravého sektoru. O pravé tváři těchto vládou nekontrolovaných praporů Azov, Doněck, Ajdar nebo Dněpr 1 (dnes již rozprášeného) píše např. i The Washington Post . To nakonec dokládá i útok na budovu ministerstva obrany příslušníky praporu Ajdar na konci ledna tohoto roku.

Přitom Ukrajina nutně potřebuji stabilizovat rozvrácenou ekonomiku, která stojí na hraně bankrotu. Rovněž další nepřátelské kroky ukrajinské vlády vůči Rusku ke zklidňování situace nepřispívají: Украина запрещает въезд гражданам России по внутренним паспортам . Quo vadis Ukrajino? Kam kráčíš Ukrajino?…

8.2.2015

Zatímco se intenzivně jedná o skončení nesmyslné občanské války na východě Ukrajiny, zveřejnil německý Frankfurter Allgemeine počty obětí na východě Ukrajiny podle německé tajné služby - 50 000! (Sicherheitskreise: Bis zu 50.000 Tote). Strašné.

Řadu měsíců jsem se snažil zjistit, jaké jsou nálady v Charkově, pomyslného centra východní Ukrajiny. A nepřímá odpověď přišla 6. února, kdy ukrajinský deník Vesti zveřejnily článek, podle kterého se k odvodům do armády dostavilo pouhých 10 % odvedenců. Nikdo nechce střílet do vlastních lidí…

9.2.2015

Velice zajímavý rozhovor se objevil na DVTV: Ruská armáda má nad Západem na Ukrajině navrch, říká expert. Východ země je v občanské válce, v níž separatisty podporuje Rusko, Ukrajinu některé západní země, říká vojenský expert Rovenský. Ukrajinský vojenský rozpočet navíc podle něj byl a stále je rozkrádán.

Další zdroje

Ukrajinské deníky

• www.segodnya.ua
• www.kommersant.ru
• www.kv.com.ua
• http://fakty.ua
• www.pravda.com.ua

Ruské deníky

• www.novayagazeta.ru
• http://ria.ru
• www.gazeta.ru
• www.kommersant.ru
• http://izvestia.ru

České a světové deníky

• http://edition.cnn.com
• http://literarky.cz
• www.theguardian.com/uk
• www.nytimes.com
• www.washingtonpost.com

Pod poloninami …jak plynul čas

Zakarpatská Ukrajina je země neopakovatelných půvabů a lidských možností. Zůstává stále krásnou a podmanivou.

"Jsou to především hory, které vystřelují do impozantních výšek, nebo nás konejší křivkami svých vrcholů a klesajících strání. Čteme v nich jako v otevřené knize od rána do večera, od jara do zimy, a vždy v nich nacházíme něco nového. Nezevšední. Nabízí půvab a uklidnění, vůni země, mlhu a jas a dokonalé souznění s přírodou…"

A lidé, kteří tu žijí?

"Jsou hrdi na svou řeč, zvyky, svou zem a přírodu. Je to národ, který vždy bojoval o své přežití, o lepší zítřky, národ, který po staletí zůstával ve stínu historických proměn a lepších příležitostí. Národ, který se nevzdává v hledání příznivějšího místa v Evropě, které mu právem, jako všem ostatním, patří…"

…další informace

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.