Nápoj námořníků, pirátů, horalů

aneb zamyšlení nad rumem

"Pocestní si raděj počkaj až se setmí a šlapou dál…,
po kolejích táhnou bosí a na špagátu nosí,
celej svůj dům - deku a rum!"

Tak zpívá medovým hlasem Wabi Daněk v nejslavnější country písničce dvacátého století a s ním i desetitisíce šťastlivců, kteří mohou sedět u ohně a pozorovat hvězdy nad hlavou. I když je Rum také obec v Rakousku nedaleko Innsbrucku či v Maďarsku. Ale trampi přesně vědí, o který rum se jedná - má svou barvu, voní a zahřívá.

Cestou na Kotař

K napsání této poněkud podivné úvahy mě vyprovokovala jedna příhoda v lednu roku 2010. Vydali jsme se tehdy s přáteli v zimě z Morávky na Kotař (800 m) posoudit, jak se vyvinuly poměry na této horské chatě v Moravskoslezských Beskydech při změně nájemce.

Čtěte také: Vander na Orave. Spomienka na takmer pokazený vander

Bylo asi půl metru jiskřícího sněhu, cesta na Kotař byla prošlapaná a sluníčko svítilo. Naproti nás se rýsoval Travný, za ním Lysá hora a nám bylo dobře. Když jsme uviděli odbočku k chatě Ateliér s kvasnicovým pivem, nezaváhali jsme ani na okamžik a za deset minut jsme již spokojeně seděli v útulném vytopeném prostředí dřevěnice mezi desítkami keramických výrobků.

Už nevím, koho napadlo objednat k pivu rum a protože nás bylo pět, bylo rumů pětkrát více - tedy dvacet pět. Poté jsme se přesunuli na chatu Kotař, kde jsme trochu ubrali plyn, zhodnotili novou "tvář" chaty uvnitř, zjistili, že se zde čepuje budějovický mok a spokojeně odtáhli do nížin, kde jsme ještě navštívili bývalou šéfovou na Kotaři - naší kamarádku Helenku v restauraci "České srdce".

Tedy klasický průběh jedné nenáročné horské akce v blízkosti bydliště Inženýra z hor alias Krále Miroslava. Jen Chřestýš tehdy nečekaně vystoupil z autobusu ve Frýdku, místo aby pokračoval do Ostravy, kam dopravní prostředek směřoval a pak cestoval záhadně přes Kunčice, kde mu ujel spoj do Svinova.

Další den měl u mě také tradiční průběh

Další den měl u mě také tradiční průběh - bylo mi hrozně špatně a byl jsem zkrátka zlomený jako indiánský šíp. Něco jsem tehdy psal onomu příteli Chřestýšovi, který byl rovněž u rumové smršti a proklel jsem onen nápoj do desátého kolena. Následně jsem obdržel od zkušeného bývalého horolezce a věčného horala tento e - mail:

"Neber rum jako nepřítele, toleruj ho. Drželo mě to taky nějak dlouho, což se běžně nestává. Měl jsem přiblblou hlavu až do rána a to jsme větrali - šli jsme 45 minut z kopce. Nevzdávej to! Nevíme také, jestli to nebyl nějaký rum z tržnice, vyráběný v automatické pračce!" Po tomto odborném posouzení situace začal rum hájit a vychvalovat. Hotová filipika.

"Universálnější nápoj než rum zatím nikdo nevymyslil. Studený v zimě zahřeje, v létě potěší. Hodí se do grogu, do čaje, k pivu, do koblih, do bábovek, do moučníků, do povidel, do marmelády z černých jeřabin, do vánočního cukroví všeho druhu, do rumových kuliček. Do rumu se nakládá ovoce -vitamínům neublíží. Připomínám "mistrovskou" kávu na šachtě - turka s rumem, pije se rum s kofolou, vynikající je kakao s rumem, kondenzované mléko s rumem, ke kterému když přidáš vejce je na světě vaječný koňak, Slováci milují tzv. "hriate" - rum s oškvařenou slaninou. Rum slouží k sestavení "duhy", což je směs se "zelenou" a jednou jsme jedli dršťkovou polévku s rumem. Ve Frenštátě pod Radhoštěm se z něho vyrábí lokální nápoj zvaný "vařonka". Určitě je však ještě spousta receptů k jeho využití, o kterých nevím nebo si nemohu vzpomenout. Nevzdávej to!"

Posunul jsem si na hlavě chladivý obklad a zamyslel se. Nikdy jsem nad rumem nepřemýšlel komplexně. Uvědomil jsem si, že můj přítel má pravdu, ale že se rum musí pít s rozumem, jak zpívá Jarek Nohavica v "černých papírových botách". Pak asi skutečně "neuškodí".

Ztráty lógrem

K "turkovi s rumem" v pracovním procesu ocelárny se váže jedna příhoda asi z roku 1975. Jeden z vážených metalurgů "stahlwerku", dnes již nežijící Ing. V. R., měl narozeniny a na technologických rozborech vyrobených i odlitých taveb oceli za předešlý den, což byla taková malé pracovní porada v počtu asi šesti lidí, nechal uvařit černý mok a pak slavnostně každému naléval do šálku kouřící kávičky přímo z láhve "hutnickou" dávku voňavé tekutiny. Pochopitelně to byl "turek", preso v tu dobu ještě nikdo neznal.

Všichni zúčastnění se tvářili spokojeně, slušně pogratulovali k narozeninám, jen pracovník ocelářských pecí Ing. K. A. (1936) zakryl šálek černé kávy rukou a demonstrativně zvolal: "Václave, mně ne!" Protože onen Karel nebyl pražádný abstinent, oslavence Václava to udivilo natolik, že se udiveně otázal: "Od kdy Karle nepiješ rum?" A Karel tehdy odtušil památnou větu: "Já ho piji, ale nalij mi ho zvlášť, takto vznikají ztráty lógrem!" Takže toto je problém "mistrovské kávy".

Na rum jsem asi poprvé dostal chuť, když jsem jako patnáctiletý hoch na prázdninách v Krasově u Krnova v Nízkém Jeseníku četl knihu Tři kamarádi od E. M. Remarque (1898 - 1970). Když popisoval, kterak rum ve sklenicích zářil, jiskřil a voněl, vsedl jsem na polorozpadlé kolo a jel přes celou vesnici do jediné místní hospody, kde jsem si zakoupil jednu štamprli za peníze, naspořené sběrem malin v místních štědrých lesích.

Musím se přiznat, že jsem byl docela zklamán a dokonce jsem slavného spisovatel podezíral ze lži. Až později jsem v této oblasti procitl, avšak má cesta vedla přes čaj s rumem. A naposledy jsem na něj dostal chuť v červenci 2010 v Novopackých horách v Podkrkonoší, když jsem prošel ohradou s nebezpečnými býky a u první dřevěnice jsem pak četl na sloupku nápis: "Rumové údolí!" Protože pršelo, zabralo to u mě okamžitě, jako u těch Tří kamarádů.

Rozumně uložená měna

Zkratka "RUM" také znamená - rozumně uložená měna a existuje řada lidových provolání, která tento názor podporují. Např.: "Není ruma, není šturma!, na slavném skoku přes kůži na VŠB Ostrava v roce 1966 si vzpomínám na heslo, jenž znělo:" Kdo holduje rumu, nekupuje gumu!" a můj přítel Z. F. alias Šakal (1946) z hutí a hor tvrdí: "Komu smrdí rum, tomu smrdí práce" a graduje: "Kdo nemá rád rum, nemá rád lidi!"

I když můj světa znalý kamarád Ing.Tomáš S. (1948) - široko daleko proslulý gurmán a labužník, jenž je zhýčkán vybranými nápoji, pro změnu hrdě prohlašuje, že rum nepije, protože to jsou "shnilé brambory". Jak ho však znám, proti lidem v podstatě ale nic nemá a má je docela rád. Hlavně když nosí sukně. Holt - i při výběru tekutin je nutná demokracie! A výjimka potvrzuje pravidlo.

Tento nápoj určitě dodává i značnou energii, což dosvědčuje fakt, že naší slavní cyklističtí závodníci z padesátých let - Veselý, Růžička i Kubr vítězili v Závodě míru právě díky rumu. A vzpomínám na starý vtip: Po moři pluje galera. Kormidelník zavolá galejníky na palubu a říká -"Mám pro vás dvě zprávy - dobrou a špatnou. Kterou chcete slyšet jako první?" Galejníci jednohlasně zvolali: "Tu dobrou!" Kormidelník praví: "Dostanete dvojitou dávku rumu! A teď tu špatnou - náš kapitán se bude učit jezdit na vodních lyžích!"

Rum v Evropě i ve světě

A co je vlastně rum? Je to alkoholický nápoj připravovaný z melasy nebo z cukerné šťávy získané z cukrové třtiny. Anglicky i německy je to rum, španělsky ron, francouzky rhum. O původu tohoto slova existuje, jako ostatně o všem, několik teorií. Jedno z původních označení tohoto nápoje znělo rumbullion, což znamená velká vřava a slovo rum tak mohlo vzniknout zkrácením slova.

Další moudrá teorie odvozuje název od holandských velkých sklenic na alkoholické nápoje, zvaných roemer. Rum však prý ostatně může pocházet i z latinského pojmenování pro cukr i cukrovou třtinu - saccharum či saccharum officinarum.

Na rozdíl od whisky či koňaku neexistují v současnosti u výroby rumu jednotná pravidla a to je možná dobře. Zde existují jisté lokální tradice a různých druhů rumů jsou desítky. Jsou rumy tmavé, světlejší i bílé. Key rum je zase charakteristický přísadou karamelu a vanilky.

Takže si můžeme vybírat jak chceme a v podmínkách našich lesů, vod a strání nakonec asi zůstaneme u našeho "Tuzemáku", tedy rumu tuzemského z Božkova s obsahem lihu 37,5 %. Je to náš nejlepší rum za rozumnou cenu - naše "česká whisky z brambor"!

Je to levná náhražka pravého karibského rumu, která vznikla v 19. století ve střední Evropě a označuje se za rakousko - uherský produkt. A ten "s plachetnicí"se asi také nejvíce pije u táborových ohňů i na horách. I když s tím pravým, vyráběným z melasy, asi nemá moc společného. Ale ne nadarmo se říká, že pravý rum je tak trochu jiný "tuzemák" a je to.

Je charakteristický jemnou vůní…

Samotný český výrobce o něm s pýchou říká toto: "Je charakteristický jemnou vůní, decentní zlatou barvou a lahodnou rumovou chutí." Bývalý šéf kunčické ocelárny Ing. Vladimír K.(1941), přezdívaný "Dunivý hrom", zase s oblibou říkával: "Pivo - rum, český dům!" Ale něco společného "tuzemák" s pravým rumem přece jenom má - jsou to ty atributy, jenž vymyslel pro uklidnění po rumové smršti přítel Chřestýš.

Můj přítel Ing. Franta P. (1943) z Prahy - znalec fotbalové Sparty (autor dvou vzácných knih - Dvacet a třicet let v hledišti Sparty), milovník hor, nížin i života konstatuje, že již dobrý voják Švejk v pozoru prohlásil: "Poslušně hlásím, že kořalku nepiji, jenom rum!" Dále vzpomíná, kterak jako otužilí vodáci dny se špatným počasím nazývali "rumunské", protože bylo nutno zvolit jiný ušlechtilý adekvátní program než bylo pádlování.

A se slzou v oku cituje pana Daníčka - zkušeného výčepního z restaurace "U lva" v Jablonném v Podještědí, jenž rumu dělal reklamu provoláním v létě: "Dneska je nemožný vedro, dáme si rum!" a v zimě: "Je ruská zima, chce to rum!" Ke kávě s rumem klasik Franta připomíná větu: "Dám si kafe s malým…!", která dokazuje, že rum co by přívlastek neshodný (kafe je v tomto případě předmět) je v této oznamovací větě zhola zbytečný, neb každý číšník v české hospodě ví o co jde, a že se skoro nic jiného do kafe nalít nedá.

Rumotour

Jeden z největších znalců a příznivců rumu v opavském i ostravském okolí, kamarád mé dcery Markéty, charismatický Ing. Drahoslav K. alias Myšák (1955) - propagátor spolku RUMOTOUR CK OSTRAVA, se řídí hesly - "Nejlepší značka vína je rum"a "Všude je rum o dvou kůrkách". Přitom ochutnal i nejrůznější značky v Dominikánské republice či Venezuele a navzdory kvalitní cukrové třtině zůstává našemu "Božkovu" věrný až za hrob.

Říká, že o kvalitě rumu rozhoduje také složení vody, která je právě v Plzni zaručena. Onen spolek RUMOTOUR CK OSTRAVA mimo jiné navázal před léty družbu s malou vesničkou u Přerova - Želkovicemi, kde se v místní hospodě již nic jiného nepije.

Jednou členové tohoto sdružení při jedné z "rumových" akcí sesadili z trůnu místního starostu a vyhlásili Rumovou republiku. První, koho zvolili, byl ministr zemědělství, jenž jako státnický hlavní úkol dostal vypěstovat "rumovník". I přes usilovné zalévání pšenice rumem z Božkova však tento příkaz zůstal do nynějška nesplněn. Zda byl ministr odvolán či nikoliv mi však není známo.

Rum je vzpomínán již od 16. století, kdy na Kubě bylo v roce 1620 asi padesát cukrových rafinerií a od té doby se nachází zmínky o "ďábelském zabijáku", "horké, pekelné a příšerné lihovině", kterou pili otroci na plantážích. Začal se používat i jako platidlo a v 17. století začaly posádky britských lodí dostávat pravidelné příděly rumu.

To znamenitě okoukali naši vodáci, jenž brázdí v létě naše vodní toky v české hroudě. Ale ti neví, že později byl rum námořníkům ředěn vodou, i když i oni a hlavně vodačky, si ho dnes občas s láskou "zjemní" kofolou či čajem.

Anestetikum

V 19. století se používal rum jako anestetikum před různými operacemi a vojáci ho dostávali před bitvami na povzbuzení. V Rusku to ale byla vodka. Odtamtud tedy: "Není ruma, není šturma!" Stačí si přečíst další slavná díla E. M. R. - "Na západní frontě klid" a "Cesta zpátky".

Když se otevřely hranice a konečně jsme začali jezdit do Alp, setkal jsem se v Rakousku s rumem, který obsahoval 80 % lihu. Byla to hrozná trhavina a nebylo to dobré ani v čaji. Vůbec to nevonělo. Jediný člověk, který to dokázal do sebe obrátit bez jakýchkoliv problémů, byl Jarda D. alias Dub (1938 - 2002), jenž měl tvrdou školu z odlévárny tehdejšího NHKG. A o něm a rumu by se dala napsat další kapitola!

Jedna moje další příhoda z Alp mi však naznačuje, že náš tuzemský rum má v sobě i něco magického a přitažlivého. V roce 1993 jsem jel na třídenní putování s oddílem vysokohorské turistiky Frýdek - Místek s legendou Vlastíkem Mokrošem (1929).

Byl plánován dvoudenní přechod Dachsteinu a jeden den Loser v Totes Gebirge. Jeho zájezdy se spaním v divoké přírodě, což je v Alpách zakázáno, připomínají většinou výsadek amerických parašutistů ve Vietnamu - stany se staví zásadně potmě a bez baterek. Vzal jsem si tehdy sebou tři půllitrovky rumu - jednu do hory, jednu na dva večery a třetí jako úplatek pro toho, kdo mne vezme do stanu na noc, protože se mi ho nechtělo brát.

Prvá láhev padla za vlast hned první den, kdy jsme si dali prokřehlí "vrcholovku" na vrcholu Dachsteinu v mrazivém zářijovém počasí a zbytek půllitru jsme obětavě dorazili v chatě Adamekhütte, kde jsme někteří v nečase chytře přespali a sestoupili dalšího dne do známého Halstattu k jezeru.

Tam stanovil "Stařík" předchozího dne sraz ve večerních hodinách, ale nikdo nevěděl přesně kde. Tak jsme se asi hodinu hledali, než jsme se našli a začalo se smrákat i pršet. "Stařík" nám vynadal, že jsme se zpozdili a vydal rozkazy k přenocování v lesích.

Přemluvil jsem své staré dobré kamarády z hutě Šakala a Miloše D. (1947) alias Bandasku - oba z rourovny, aby mě vzali do svého stanu, jenž patřil Šakalovi. Ten k tomu pravil: "Dobrá, ale upozorňuji, že můj stan je pouze proti rose" a vymínil si právo jako majitel spát uprostřed.

Panika

Věděl zatraceně dobře proč. Protože lilo jako z konve a již byla tma, snažili jsme se s Bandaskou v lese co nejrychleji nalézt vhodné místo pro postavení stanu v chráněném území a Šakal nás následoval. V jedné ruce jsem nesl svoje věci a ve druhé ony dvě zbývající láhve rumu, pro které jsem se musel vracet do autobusu, protože jsem na ně napřed zapomněl.

Motali jsme se v temném křoví jako pitomci, zakopávali jsme o pařezy i kořeny a láhve o sebe cinkaly. Bandaska pravil: "Postav je tady k tomu stromu, nebo je rozbiješ a Šakala trefí šlak!" I učinil jsem tak, ale nějak jsme se v té rakouské tmě tmoucí zamotali a najednou jsme neviděli ani Šakala a ani ty flašky.

Propadli jsme lehké panice a asi po pěti minutách se zjevil mokrý rozcuchaný Šakal, přičemž jeho první starostlivá otázka byla, kde je rum. Zasmušeně jsem odtušil, že u stromu, který nemůžeme najít a naštěstí ve tmě nebylo vidět, kterak se provlhlý Šakal zatvářil.

"Hýmlhergottkrucajselement!", zaklel by slušňák. "Tady to někde musí kurva být!", provolával nervózně neustále hutník Bandaska a nadále jsme smutně brouzdali v dešti černým lesem.

Zkušený Šakal mezitím nalezl mezi smrčky to pravé tábornické místo na stan. Když jsem se pak musel jít vyčurat a potmě jsem se dopotácel k nějakému dalšímu stromu, zakopl jsem o něco, co zacinkalo. Byl to povznášející, slavnostní a radostný zvuk! Oba jsme si s Bandaskou oddechli a já jsem šel jako první počastovat Šakala u stanu proti rose. Rozvážně uchopil láhev s výrokem, že za cizí peníze nehledí na své vlastní zdraví a obětavě "kopl do jater" první dávku lihoviny přímo z hrdla.

V noci posléze nadále pršelo jak sviňa, dešťové kapky pomalu pronikaly do stanu a kolem mého pravého boku protékaly potůčky alpské vody. Upíjeli jsme s požitkem rum a snažili se usnout. Pak jsme na nějakou dobu konečně zesnuli. Chrápali jsme asi všichni tři tak, že okolní zvěř zalézala do děr.

Ráno byly obě láhve prázdné, hlava mi třeštila, byla prázdná taky a cítil jsem se veskrze blbě. Aspoň jsem si nemusel dělat snídani. Déšť ustal a šli jsme na Loser. Do teďka považuji tehdejší nález láhví rumu v té tmě za jeden největších zázraků, prožitých ve zrádné hoře. Asi mne ten "tuzemák" nějak magicky přitáhl - kdoví!

A tak jsem po zralé úvaze a rozjímání nad ušlechtilostí tohoto nápoje dospěl k názoru, že je třeba tuzemskému rumu skutečně odpustit a nezatracovat ho navěky. Tak, jak radil životem protřelý Chřestýš.

I když mu nyní dávám přednost v čaji a v rumových pralinkách. Ale na hory občasně opět beru plaskačku s rumem, bo neuškodí, když se pije s tym rozumem, kterak pěje klasik Nohavica. Následně však v další své písni onen bard rozhořčeně volá: "Pijte vodu, pijte čistou vodu, pijte vodu a nepijte rum!" Co chcete po ostudě trempů, kteří chlempú v autokempu? Čert se v něm vyznej - my horalé však víme svoje. A to navěky!

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.