Mlhovina W40 (Westerhout 40) je domovem stovek velice mladých a horkých hvězd

Kosmický motýl W40 (Westerhout 40) je domovem stovek dětských hvězd

Snímek ze Spitzerova kosmického dalekohledu, pořízený v infračerveném pásmu spektra, připomíná nádherného červeného kosmického motýla. Ve skutečnosti je to školka stovek velice mladých (dětských) hvězd. Motýlí mlhovina nese oficiální pojmenování Westerhout 40 (W40) a její "křídla" jsou obřími bublinami horkého mezihvězdného plynu, který byl vyfoukán nejžhavějšími hvězdami v této oblasti.

Krom toho, že je mlhovina Westerhout 40 krásná, je i názorným příkladem toho, jak hvězdotvorba vede ke zničení mateřských oblaků. V obřích kosmických oblacích plynu a prachu působí na jednotlivé částečky gravitační síla, která je kumuluje do hustých shluků.

Ty mohou dosáhnout kritické hodnoty potřebné k zažehnutí termonukleárních reakcí v zárodečných hvězdných jádrech. Záření a silné hvězdné větry nejtěžších (a tudíž nejsvítivějších) hvězd rozbíjejí hustotu zárodečného oblaku a snižují (či zastavují) tvorbu dalších hvězd. Avšak na konci svého (obvykle velice krátkého) života tyto hvězdy nakonec explodují a samy dají vytvořit bublinám podobným těm W40.

Zářící materiál tvořící křídla W40 byl vypuzen skupinou hvězd, která leží mezi křídly. Nejžhavější a nejtěžší z těchto hvězd, W40 IRS 1a, se nachází v blízkosti centra této hvězdné skupiny. Mlhovina W40 je od Slunce vzdálena asi 1 400 světelných let. Tedy v přibližně stejné vzdálenosti jako známá Velká mlhovina v Orionu. Na obloze jsou však od sebe vzdáleny 180°. Jedná se o dvě z nejbližších oblastí, ve kterých se formují masivní hvězdy s hmotnostmi převyšujícími 10násobek hmotnosti našeho Slunce.

Snímek z teleskopu Spitzer je složen ze čtyř fotografií pořízených infračervenou kamerou IRAC během prvotní mise kosmického dalekohledu v různých vlnových délkách - 3,6 , 4,5, 5,8 a 8,0 mikronů (zobrazeno modrou, zelenou, oranžovou a červenou barvou).

Organické molekuly z uhlíku a kyslíku jsou mezihvězdným zářením excitovány a stávají se luminiscenčními na vlnových délkách okolo 8,0 mikronů. To dodává mlhovině načervenalý nádech. Naopak hvězdy nejvíce září na krátkých vlnových délkách, což jim dává modrý odstín. Některé z nejmladších hvězd mlhoviny jsou ještě stále obklopeny prachovými disky, díky které jim dodávají žlutou a nebo červenou barvu.

• Zdroj: 'Space Butterfly' Is Home to Hundreds of Baby Stars