NGC 6334 a 6357, emisní mlhoviny v souhvězdí Štíra objevil astronom John Herschel

Setkání kočky kosmické s humrem nebeským, emisní mlhoviny NGC 6334 a 6357

Astronomové již dlouho zkoumají zářící kosmické oblaky plynu a prachu, kterým přidělili katalogová označení NGC 6334 a NGC 6357. Tento nový gigantický snímek pořízený pomocí dalekohledu ESO/VST je zachycuje na jednom z nejčerstvějších záběrů. S celkovým počtem téměř 2 miliardy pixelů se jedná o jednu z největších fotografií, jakou kdy ESO zveřejnila.

Tyto mlhoviny mají kromě katalogového označení rovněž svá romantická pojmenování odvozená od tvarů, kterými na fotografiích připomínají pozemské objekty - známe je pod názvem mlhovina Kočičí tlapka (Cat's Paw Nebula) a mlhovina Humr (Lobster Nebula).

Mlhovina NGC 6334 se nachází asi 5 500 světelných let od nás, zatímco vzdálenější NGC 6357 leží asi 8 000 světelných let daleko. Obě je na obloze najdeme v souhvězdí Štíra, poblíž bodce na konci jeho ocasu.

Čtěte také: NGC 6357, mlhovina v souhvězdí Štíra a nejtěžší hvězdy v Galaxii

Jako první si těchto mlhovin povšiml slavný astronom John Herschel - pozoroval je po několik nocí v červnu roku 1837 během své tříleté expedice na Mys dobré naděje v jižní Africe. Omezené možnosti dalekohledů, které měl vizuální pozorovatel Herschel tehdy k dispozici, mu umožnily spatřit pouze ty nejjasnější části mlhovin. Bylo to mnoho desetiletí předtím, než fotografie odhalila jejich nápadný tvar a než získaly svá dnešní pojmenování.

Kočičí tlapka s třemi polštářky stejně jako struktury připomínající klepeta, které dokážou pozorovat současné dalekohledy, jsou ve skutečnosti oblasti naplněné plynem, převážně vodíkem, který je intenzivně ozařován mladými hvězdami. Při hmotnosti desetkrát převyšující Slunce vyzařují tyto horké stálice intenzivní ultrafialové záření.

Když se toto záření setká s atomy vodíku setrvávajícími v této hvězdné porodnici, která dala hvězdám život, dojde k jejich ionizaci. Na základě tohoto procesu jsou tyto mohutné objekty připomínající oblaky svítící zářením typickým pro vodík (i další atomy) označovány jako emisní mlhoviny.

Díky výkonu kamery OmegaCAM s 256 megapixely odhaluje nový záběr pořízený pomocí dalekohledu ESO/VST (Very Large Telescope Survey Telescope) filamenty prachu táhnoucí se oběma mlhovinami a bránící průchodu světla. S rozměrem 49 511 × 39 136 pixelů je tento snímek jednou z největších fotografií, jaké kdy ESO zveřejnila.

OmegaCAM je přímým nástupcem slavné kamery WFI (Wide Field Imager), která v současnosti stále pracuje ve spojení s dalekohledem MPG/ESO (MPG/ESO 2.2-metre telescope) na observatoři La Silla. WFI astronomové použili k fotografování mlhoviny Kočičí tlapka v roce 2010, rovněž ve viditelném světle, ale s použitím filtru, který umožnil lépe zviditelnit záření vodíku (eso1003). Od té doby nahlédl dalekohled ESO/VLT (Very Large Telescope) ještě hlouběji do nitra mlhoviny Humr a zachytil mnoho horkých jasných hvězd, které určují barvu a tvar celého objektu.

Přes technickou vyspělost přístrojů použitých ke sledování těchto jevů, je prach v nitru mlhovin natolik hustý, že větší část jejich nitra stále zůstává našemu pohledu skryta. Mlhovina Kočičí tlapka je jednou z nejaktivnějších hvězdných porodnic na obloze, obsahuje tisíce mladých horkých hvězd, jejichž viditelné světlo k nám nemůže proniknout.

Pozorování v infračerveném oboru elektromagnetického záření s pomocí dalekohledu jako je třeba ESO/VISTA však tímto prachem dokáže částečně proniknout a odhalit aktivní procesy formování hvězd v samotném nitru mlhoviny.

Zkoumání mlhovin v různých vlnových délkách (které odpovídají různým barvám) vede ke vzniku odlišných vizuálních vjemů na straně pozorovatele. Například při pozorování s pomocí delších vln infračerveného záření jedna část mlhoviny NGC 6357 připomíná holubici a druhá lebku. Díky tomu získala rovněž pojmenování mlhovina Vojna a mír (War and Peace Nebula).

Další informace

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy, která v současnosti provozuje jedny z nejproduktivnějších pozemních astronomických observatoří světa. ESO podporuje celkem 16 zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a hostící stát Chile. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal, nejvyspělejší astronomické observatoři světa pro viditelnou oblast, pracuje Velmi velký dalekohled VLT a také dva další přehlídkové teleskopy - VISTA a VST. Dalekohled VISTA pozoruje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým teleskopem na světě, dalekohled VST je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy ve viditelné oblasti spektra. ESO je významným partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko Paranalu v oblasti Cero Armazones staví ESO nový dalekohled ELT (Extremely Large Telescope), který se stane "největším okem hledícím do vesmíru".

Odkazy

• zvětšovatelná verze obrovského snímku
• snímky dalakohledu VST

Kontakty

Viktor Votruba
národní kontakt
Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika
Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba
překlad
Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika
Email: jsrba@astrovm.cz

Richard Hook
ESO Public Information Officer
Garching bei München, Germany
Tel.: +49 89 3200 6655
Mobil: +49 151 1537 3591
Email: rhook@eso.org

Další související články: