Záběry ve viditelném a ultrafialovém světle pořídila kamera WFC 3 na Hubbleově kosmickém teleskopu, snímek v infračerveném světle pořídil přístroj NIRI (Near InfraRed Imager) dalekohledu Gomini North na Havajských ostrovech. Všechny tři snímky byly pořízeny současně dne 11. ledna 2017 v 15.41 světového času.

Tyto tři snímky ukazují zásadní výhodu planetární astronomie pracující na více vlnových délkách. Takováto pozorování totiž umožňují získat jinak nedostupné poznatky. V případě Jupitera má planeta v infračerveném, viditelném a ultrafialovém světle výrazně odlišný vzhled. Zatímco Velká rudá skvrna - slavný a dlouhodobě pozorovaný bouřkový systém dostatečně velký na to, aby pohltil celou Zemi - je dobře patrná na snímcích ve viditelném a ultrafialovém světle, tak v infračerveném světle je téměř neviditelná. Ale třeba takové Jupiterovy protiběžné pásy mraků jsou jasně viditelné ve všech třech barvách (vlnových délkách).

Pozorování Velké rudé skvrny na více vlnových délkách přináší další překvapení - tmavá oblast v infračerveném světle je větší než odpovídající rudý ovál ve viditelném světle. Tento rozdíl je způsoben tím, že různé vlnové délky odhalují rozdílné struktury. Zatímco infračervené světlo ukazuje oblasti zahalené hustými mraky, viditelné a ultrafialové světlo ukazují vrstvy částic absorbujících modré a ultrafialové světlo, které dodávají Velké rudé skvrně výrazný rudý odstín.

Velká rudá skvrna není jediným bouřkovým systémem na těchto snímcích. Oblast zvaná Ovál BA a přezdívaná Rudá skvrna junior (Red Spot jr.) se objevuje ve všech třech barvách. Přestože Ovál BA se jeví jako červený, ne vždy červený byl. Když se tato bouře formovala, měla bílou barvu. O několik let později zrudla, aby později opět změnila barvu a jevila se jako bílá.

Tato bouře (vpravo dole od většího protějšku) vznikla v roce 2000 spojením tří bouří, které si byly navzájem podobné. Je zajímavé, že Ovál BA se nestal větším než kterákoliv ze tří samostatných bouří před jejich spojením. Na snímku ve viditelném světle má jasně ohraničený rudý vnější okraj s bílým středem. V infračerveném světle je ale tento ovál neviditelný, ztracený v pásu chladnějších mraků. Těsně nad oválem se ve viditelném světle objevuje další Jupiterova bouře jako diagonální bílý pás, který se táhne k pravé straně Jupiterova disku.

Jedním z atmosférických úkazů, který se nejnápadněji jeví právě v infračerveném světle, je jasný pás na severní polokouli Jupiteru. Tato cyklóna nebo snad řada cyklón se táhne v délce asi 72 000 kilometrů ve směru východ - západ. Ve viditelném světle se pás jeví tmavě hnědý. V ultrafialovém světle je pás sotva viditelný, ztracený pod vrstvou stratosférického oparu.

Podobně se jeví čtyři "horké skvrny" nacházející se pod oním pásem, který byl podle snímků kosmické sondy Voyager nazván hnědé čluny. Tyto skvrny se jeví jasné v infračerveném pásmu, ale tmavě ve viditelném a ultrafialovém světle. Astronomové tyto útvary objevili již v 60. letech minulého století, když prvně pozorovali Jupiter na infračervených vlnových délkách.

Krom toho, že takovéto snímky poskytují hezkou scénickou podívanou na Jupiter, dodávají takováto pozorování další nové poznatky o atmosféře. Každá vlnové délka totiž ukazuje různé vrstvy mraků tohoto plynného obra. Tak např. jeden z týmů astronomů využil tato data k analýze struktury mraků v oblastech Jupiteru, ve kterých kosmická sonda Juno detekovala rádiové vlny generované bouřkovou aktivitou.

• Zdroj: By Jove! Jupiter Shows Its Stripes and Colors