Otevřená hvězdokupa NGC 2244 a mlhovina Rosetta (NGC 2239, Caldwell 50) v souhvězdí Jednorožce

Zdá se, že mlhovina Rosetta (Růže), vzdálená asi 5 000 světelných let, kvete přímo v mezihvězdném prostředí. Každý detail této kosmické květiny, od její zářící centrální dutiny až po stínová vlákna a globulety, je zachycen na tomto snímku 570megapixelovou kamerou Department of Energy-Fricated Dark Energy Camera (DECam), namontovanou na 4metrovém dalekohledu Víctor M. Blanco na meziamerické observatoři Cerro Tololo v Chile.

Mlhovina Rosetta se nachází v souhvězdí Jednorožce (Monoceros) a na obloze má zdánlivý průměr 1,3 stupně, což je zhruba 2,6× více, než kolik činí zdánlivý průměr Měsíce v úplňku. Jen pro srovnání, známá mlhovina v Orionu (M42), která se nachází těsně pod pásem lovce, zabírá na obloze jeden stupeň (asi dva Měsíce v úplňku). Přestože má mlhovina Rosetta průměr 130 světelných let - více než pětkrát větší než mlhovina v Orionu - jejich zdánlivé velikosti jsou podobné, neboť první z mlhovin je čtyřikrát vzdálenější.

Stejně výrazná jako "okvětní lístky" mlhoviny je nápadná absence plynu v jejím středu. Viníky jsou nejhmotnější hvězdy otevřené hvězdokupy NGC 2244, které jsou vyživované mlhovinou. Otevřená hvězdokupa se zrodila před pouhými dvěma miliony let poté, co plyn mlhoviny se začal shlukovat podléhajíc gravitační kontrakci. Nakonec některé shluky plynu přerostly v masivní hvězdy, které produkují hvězdné větry dostatečně silné na to, aby vyfoukaly dutinu do srdce mlhoviny.

Hmotné a horké hvězdy hvězdokupy NGC 2244 silně září v ultrafialové části spektra. A právě silné ultrafialové záření ionizuje okolní plynný vodík a rozsvěcuje mlhovinu řadou zářivých barev. Vlnící se červená oblaka jsou oblastmi H-alfa emise, která je výsledkem záření ionizovaných vodíkových atomů emitujících červené světlo. Podél stěn centrální dutiny, blíže k horkým centrálním hvězdám, je záření dostatečně intenzivní na to, aby ionizovalo těžší atomy kyslíku, který září v odstínech zlaté a žluté. Nakonec podél okrajů okvětních lístků květu jsou jemné úponky sytě růžové barvy, které má na svědomí ionizovaný křemík.

Jasné a zářící rysy mlhoviny Rosetta (Růže) jsou jistě pozoruhodné, ale jeho temné části rovněž přitahují pozornost. Kolem vyfoukaného jádra mlhoviny se táhne řetězec tmavých mraků přezdívaných "sloní choboty". Tyto struktury jsou neprůhledné, protože obsahují prach a lemují hranici mezi horkým obalem ionizovaného vodíku a okolním prostředím chladnějšího vodíku. Jak se plášť roztahuje směrem ven, naráží na studený plyn, který odolává jeho tlaku. To vytváří dlouhé a prodloužené pásy směřují jako prsty směrem k centrálnímu shluku.

Jedním z těchto tmavých shluků je Wrench Trunk. Na rozdíl od prototypických kmenů Pilířů stvoření, kde shluky prachu stojí jako rovné sloupy, má "rukojeť" Wrench neobvyklý spirálovitý tvar, který sleduje magnetické pole mlhoviny.

Méně zřejmé, ale stejně zajímavé jsou tmavé globulety. Někdy kulaté a někdy ve tvaru slzy jsou tyto drobné shluky prachu menší než známější globule a jsou jen několikrát hmotnější než planeta Jupiter. Řetězec z nich je vidět poblíž Wrench Trunk, ale stovky dalších se táhnou po celé Růžové mlhovině. Tyto globulety mohou hostit hnědé trpaslíky a planety.

Jako všechny růže, ani Růžová mlhovina nebude existovat věčně, protože hvězdy, které zrodila, způsobí její zkázu Zhruba za 10 milionů let záření z těchto horkých a mladých hvězd hvězdokupy NGC 2244 mlhovinu zcela rozptýlí. Mlhovina přestane existovat a její masivní hvězdy zůstanou bez svého mateřského mraku.

• Zdroj: Radiant Stars at the Heart of a Cosmic Rose