Zdá se, že planeta GJ 1132 b se zrodila jako plynná planeta se silnou atmosférou jako "subneptun" s několikanásobným poloměrem jako země. Svou prvotní atmosféru hélia a vodíku však rychle ztratila díky intenzivnímu UV záření centrální horké hvězdy. Rychle bylo obnaženo kamenné jádro o velikosti planety Země.

HST k překvapení astronomů odhalil sekundární atmosféru, která nahradila původní atmosféru planety. Ta dnešní je bohatá na vodík, kyanovodík, metan a amoniak. Astronomové se domnívají, že část vodíku původní atmosféry byla absorbována kamenným pláštěm roztaveného magmatu a dnes je uvolňován vulkanickou činností. Tato sekundární atmosféra, která nadále uniká do vesmíru, je průběžně doplňována ze zásobníku v plášti planety.

Kolik terestrických planet se nerodí jako pozemské? Řada planet může začínat jako subneptunické objekty a do podoby planety zemského typu se teprve transformovat. Takovýto proces může fungovat na začátku existence planety, prvních asi 100 miliónů let, kdy je centrální hvězda žhavější. Hvězda jak postupně stárne se postupně ochlazuje a její aktivita se zklidňuje.

V některých ohledech je exoplaneta GJ 1132 b podobná Zemi, v jiných je naopak odlišná. Obě planety mají podobnou hustotu, podobnou velikost i podobný věk. Jsou staré asi 4,5 miliardy let. Obě se zrodily s atmosférou bohatou na vodík a obě byly horké. Práce týmu okolo HST dokonce naznačuje, že atmosférický tlak na površích obou planet je podobný.

V čem se obě planety naprosto liší? V historii formování. Země není považována za obnažené jádro sub-Neptunu. Zatímco Země obíhá v zeleném pásu okolo žlutého trpaslíka, GJ 1132 b obíhá v těsném semknutí okolo červeného trpaslíka Gliese 1132 vzdáleného asi 40 světelných let, okolo kterého oběhne jednou za den a půl. Tedy asi 200× častěji než Země okolo Slunce. To má za následek vázanou rotaci planety. K centrální hvězdě natáčí stále stejnou hemisféru. Podobně jako náš Měsíc ukazuje stále stejnou tvář vůči zemi.

Plášť planety GJ 1132 b zůstává poměrně horký patrně díky silným slapovým silám, které vedou ke slapovému ohřevu. Patrně ne nepodnému tomu, jaký zahřívá plášť Jupiterova měsíce Io, nejvulkaničtějšího tělesa v naší Sluneční soustavě. Kůra GJ 1132 b je zřejmě velice tenká, možná jen stovky metrů silná To je příliš málo na to, aby na něm mohlo vzniknou něco připomínajícího sopku. Plochý plášť tak může být rozpraskán jako skořápka a právě prasklinami se může uvolňovat z kůry vodík a další plyny.

• Zdroj: Hubble Sees New Atmosphere Forming on a Rocky Exoplanet