Měsíc Io, Jupiterův měsíc jako Vulkánova dílna - těleso plné aktivních sopek

Geologicky nejaktivnější těleso a měsíc Sluneční soustavy - průměr a hmotnost, oběžná doba a vzdálenost měsíce Io od Jupiteru

Měsíc Io je jedním ze čtyř velkých a prvních objevených měsíců planety Jupiter. Jeho jméno pochází z řecké mytologie, kde Io byla jednou z četných milenek boha Dia.

Pojmenování prvních čtyř Jupiterových měsíců, které objevil 7.1.1610 Galileo Galilei (odsud také pojmenování Galileovské měsíce) pochází od Simona Mariuse z roku 1614. Jeho návrh byl ale ve své době zamítnut. K opětovnému použití jím navržených názvů došlo až ve 20. století.

Měsíc Io, který se ze Země jeví jako objekt 5. magnitudy a je tudíž dobře pozorovatelný již malým triedrem) lze bez nadsázky považovat za nejpodivuhodnější měsíc Sluneční soustavy. Především díky jeho aktivním sopkám, které chrlí lávu a plyny do výšky 300 až 800 km nad povrch měsíce rychlostí až přes jeden kilometr za sekundu. První aktivní sopky na Io pozorovala sonda Voyager 1 9.7.1979, která tady zaregistrovala celkem devět aktivních vulkánů.

Teplo v nitru Io, které je hnacím motorem jeho vulkánů, jsou slapové síly, které vznikají vzájemným působením Io a Jupitera a rovněž sousedních měsíců Europa a Ganymed. Teplota na povrchu Io dosahuje pouhých –143 °C, avšak aktivní oblasti v okolí sopek mají okolo 17 °C. Druhým ze zdrojů energie tohoto měsíce je působení magnetického pole planety Jupiter. Io totiž obíhá kolem Jupiteru uvnitř jeho magnetosféry a silných radiačních pásů.

Vzájemnou interakcí dochází k indukování neobyčejně silných elektrických výbojů, které dosahují napětí 400 000 V a proudu až 3 000 000 A! Tyto nepředstavitelné výboje probíhají v atmosféře Io. Aby toho nebylo málo, atmosféra Io silně interaguje s Jupiterovou magnetosférou, což vede k odnosu materiálu z Io. Ten pak vytváří mohutný plazmový prstenec táhnoucí se za měsícem Io.

Některé vysoce energetické ionty síry a kyslíku doputují podél magnetických siločar až do atmosféry planety Jupiter, kde mohou způsobovat polární záře.

Měsíc Io má průměr 3 642 km, je tedy o něco málo větší než náš Měsíc. Má kovové jádro a převážně silikátový plášť. Charakteristika nitra tohoto vulkanického měsíce byla odvozena z charakteristik magnetického a gravitačního pole, která mapovala sonda Galileo.

Z aktivních vulkánů na povrchu měsíce Io, který je vulkanicky nejaktivnějším tělesem celé naší Sluneční soustavy, jsou to sopky Pele, P3 Prometheus, Pillan Pathera, Ra Pathera, která je velkou štítovou sopkou s lávovými proudy dlouhými až 300 km.

Vedle sopek jsou na Io i vulkanicky činné oblasti, jako např. Haemus Mons v blízkosti jižního pólu měsíce. Aktivní oblasti jsou pokryty nejen silnou vrstvou silikátových hornin, ale také sírou, která se zdá být jakýmsi katalyzátorem zdejší vulkanické aktivity.

Fyzické charakteristiky měsíce Io

Další související články: