Trek přes Vsetínské vrchy, dvoudenní přechod hřebene pohoří na Valašsku

Valašský trek (2) aneb dvoudenní procházka ve Vsetínských vrších

Ráno se probouzíme do dalšího parádního dne. Noc byla poklidná, takže jsme se dobře vyspali a k dobré náladě přispívá modrá obloha a svítící sluníčko. Nezbývá, než si dopřát dobrou snídani a kafíčko a pomalu se vydat na další cestu.

Papírová mapa č. 95 - Javorníky západ od KČT, 5. vydání, rok 2012, udává pokračovat po žluté značce, směr Horský hotel Vsacký Cáb (cca 800 m). Mám vyloženě zastaralou mapu, protože mapy.cz udávají červenou značku a realita také. Takže pokračujeme po červené.

Čtěte také: První část článku Valašský trek aneb dvoudenní procházka ve…

Přibližně za 10 minut stojíme před horským hotelem. Jedná se o relativně větší stavbu s možností ubytování, stravování a sportovního vyžití, například ve formě menší lyžařské sjezdovky s vlekem. Pod jejím koncem se nachází PR Kutaný, chránící přirozený jedlobukový les, vzácné houby rostoucí na padlých stromech, či chráněné druhy ptáků, žijících například v doupných stromech.

U hotelu se rozhodujeme, že budeme pokračovat nad něj po sjezdovce. Takto vystoupáme na bezejmennou kótu ve výšce 825 metrů, která poskytuje omezený výhled a to směrem na Velký Javorník (917 m). Následně jdeme po zalesněném hřebínku a po chvíli jsme na vrcholu Vsackého Cábu (841 m), kde jsou ještě znatelné zbytky kamenné vyhlídky, jenž tu kdysi stávala a poskytovala turistům rozsáhlé výhledy do blízkého i dalekého okolí. Z těch nejvzdálenějších to byl Praděd (1 492 m) v Hrubém Jeseníku, Kralický Sněžník (1 424 m), Velká Javořina (970 m) v Bílých Karpatech, Inovec (1 042 m) na Považském Inovci…

Z Cábu pokračujeme prudším klesáním dolů a napojujeme se na asfaltku vedoucí k hotelu. My se po červené značce vydáváme opačným směrem a po chvíli procházíme podél PR Halvovský potok, chránící dvě oddělené části přirozeného jedlobukového lesa, strmé svahy poseté balvany a místy větší skalní výchozy, na kterých byl nalezen vzácný pavouk mysmena horská, dále chrání některé vzácné druhy ptáků.

Následná cesta vede stále lesem po asfaltu, míjíme vrcholy Zemanky (720 m), Kotliny (740 m), Červený (706 m) a Dušná (731 m). To už se dostáváme na silniční komunikaci pod Dušnou, spojující Malou Bystřici se Vsetínem.

Cesta z Dušné k vodní nádrži Bystřička

V sedýlku pod Dušnou se nachází romantická dřevěnka a my jdeme po místní komunikaci směrem za ni. Vede zde i cyklostezka č. 6018 nebo NS Klenov a také modrá značka. Cesta se líně vine okolo kopce nazývaného Brdo (718 m) a následně po hřebínku, místy nabízí idylické výhledy na Hostýnské vrchy.

Vrcholek Vršky (695 m) míjíme a přicházíme k PP Louky pod Štípou. Ta chrání místní louky s výskytem orchidejí prstnatce Fuchsova, prstnatce májového a prstnatce bezového. Louka se rozprostírá mezi vrcholy Na Kovadlině (655 m), Vršky (695 m) a Štípa (707 m).

Cesta na žádný z vrcholů nestoupá, ale vede mezi nimi. Po chvíli se dostáváme k další zajímavosti a to k odbočce k PP Svantovítova skála. Jedná se o chráněnou skalní stěnu z pískovců a slepenců dlouhou 60 metrů. Má 3 oddělené části nejvyšší má 12 metrů a jmenuje se Ploutev. Skály jsou vyloženě využívány i lezci, jelikož v nich jsou nabité borháky. Skála také nabízí pěkný výhled do údolí řeky Bystřice, ale také na Velký Javorník (917 m), Radhošť (1 129 m) či Onřejnickou Skalku (964 m), nejvyšší vrchol Podbeskydské pahorkatiny.

Ze skal se vydáváme zdánlivou zkratkou zpět na značku, ale v podstatě jdeme stejnou cestou, jen pod skalami po vyjeté lesní cestě. Jakmile pokračujeme po modře značené stezce, dostáváme se k další přírodní zajímavosti a to k PR Klenov. Jedná se o úzký hřbet, ze kterého vystupují mohutné skalní bloky ze slepenců a pískovců. V severní části se nachází mrazový srub Havranka dlouhý 200 metrů a vysoký 19 metrů. Ve zvětralých částech se vytvořilo i skalní okno a dvojité skalní okno. V nejvyšší části tzv. Zámčisko se nacházel středověký hrad, dnes je zde i sedmimetrový skalní hřib. Ve skalách hnízdí například výr velký. Bohužel, tuto zajímavost jsme neprošli.

Následné klesání od konce skal je relativně prudší a otevírají se z něj pěkné výhledy na vodní nádrž Bystřička, ke které se po chvíli dostáváme. Ta byla postavena v letech 1907 - 1912, prvotní využití mělo být jako zásobárna vody pro plánovaný plavební kanál, jenž měl spojovat Dunaj, Labe a Odru. Taky měla sloužit jako ochrana před povodněmi. Nakonec se stala vyhlášeným rekreačním střediskem.

Od Bystřičky do Valašského Meziříčí

Jelikož jsem s tímto rekreačním účelem přehrady obeznámen, předpokládám, že v jejím okolí bude značné množství pohostinských zařízení. Je již horko a já i brácha máme žízeň, takže pivo by bodlo. Bohužel… Valaši světí neděli a proto vyloženě ani nepracují. Vše je zavřeno.

Nezbývá tedy nic jiného, než pokračovat dále. V centru obce měníme modrou značku za červenou. Ta ještě pokračuje souběžně s modrou a vede nejprve po břehu a následně po hrázi vodního díla. Za ní pokračuje doprava po asfaltce vedoucí do obce Velká Lhota.

My sice kousek po asfaltce jdeme, ale cesta brzy odbočuje doleva do kopce na lesní pěšinu a začínáme nemilosrdně stoupat směrem na kopec Vrchhůra (692 m), který jsme dobře rozeznávali již při sestupu z Klenova, protože na jeho vrcholu se nachází menší vysílač.

Stoupání není příjemné… kopec je relativně prudký a cesta místy vede přímo proti vrstevnicím. Místy sice vede ve stínu lesa, ale často také okrajem luk na slunci. Proto jsme vděční za to, že se z ničeho nic napojuje na úzkou asfaltku mezi pastvinami a chvíli na to se ocitáme u rozcestí na okraji obce Malá Lhota.

Rozcestí se zároveň nachází na hřebeni, po kterém vede modrá značka z železniční stanice Brňov, přes vrcholky Prašivá (488 m), Poskla (535 m), kolem skalního útvaru Medůvka a stejnojmenného větrného mlýnu, následuje vrchol Medůvka (608 m) a poté již Vrchhůra.

A jelikož jsme na tomto hřebínku, cesta se zde láme a po asfaltce klesá do Malé Lhoty. Tajně doufáme, že se zde bude nacházet nějaká hospůdka. A máme štěstí, protože asi v polovině obce se nachází hostinec Pod dubem. Vysušení usedáme na lavičku před ním a dopřáváme si osvěžení od boha Radegasta.

Půl hodiny se zdržujeme a poté nastupujeme do poslední části naší cesty. Přicházíme přibližně na konec obce a zde cesta opět odbočuje mezi pastviny. Čeká nás již jen klesání, to po chvíli přechází do lesa, přes který přicházíme na asfaltku, nyní již ve Valašském Meziříčí, místní části Podlesí - Na Rybníčkách.

Procházíme kolem místní zástavby, následně zase přes louku či pastvinu kolem menšího vysílače na kopci Vichury (cca 435 m). Od něj prudčeji klesneme a to se už nacházíme na asfaltce ve Valašském Meziříčí v místní části Štěpánov.

Následná cesta je již relativně nudná a vede skrz celým Valašským Meziříčím až na železniční stanici. My zde máme ještě jeden cíl - tzv. Krásenský pivovar, kde si dopřáváme oslavné a rozlučkové pivo předtím, než se každý vydáme svou cestou. Ovšem jistě to není pivo poslední, už teď se s bráchou těšíme, jak zase podnikneme obdobný trek, trečík či turistiku.

Závěr

Vsetínské vrchy, často jsme na různých cedulích (nebo i při vyhledávání zdrojů na internetu) naráželi také na názvy Vsetínské Beskydy či Vsacké Beskydy (vrchy). Jsou součástí CHKO Beskydy. Po tom, co jsem prošel jejich hlavní hřeben, mohu zkonstatovat, že mi svým charakterem připomínal hřeben Javorníků. A to jak svým mírným zvlněním, tak častým zalesněním hřebene, ale také osídlením, jenž mi často připomínalo to kopaničářské, pro Javorníky tak charakteristické.

A toto, jakoby kopaničářské osídlení, pěkně dotváří pěkný a malebný ráz místní krajiny. Dřevěné chalupy, samoty a polosamoty, u kterých se občas ještě hospodaří a občasné zajímavé výhledy na okolní pohoří dávají krajině romantický ráz.

Druhá část těchto hor (druhý den treku), je zase pro změnu okořeněna nejrůznějšími skalními výchozy a odkryvy, které v podstatě také připomínají Javorníky (a to oblast v okolí Lidečka). Celkově trasa není přespříliš náročná, ale i přesto vyžaduje dobrou kondici, jelikož má necelých 50 km. Každopádně se jedná o příjemně strávené dva dny v horách a přírodě.

• Odkaz na trasu v mapách.cz

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.