Túra přes Svaroh, Velký Kokrháč a Ostrý, povedená turistická trasa na Šumavě

Královský hvozd a turistika

Na dnešní den jsme si naplánovali výlet na Šumavu. Vyrazili jsme do oblasti Železnorudska, kousek za hranice s Německem. Když jsme přijeli do Bavorské Železné Rudy (Bayerisch Eisenstein), odbočili jsme doprava směrem na Brennes a dále pokračovali ve směru na Lohberg, až k parkovišti Scheibensatte, kde jsme nechali auto.

Naším dnešním cílem je pochod po části Královského hvozdu, což je výrazný horský hřbet na česko-německých hranicích, zvedající se nad údolím Úhlavy a současně také geomorfologický okrsek Železnorudské hornatiny, která je geomorfologickým podcelkem Šumavy.

Během dnešní hřebenové cesty zdoláme tři šumavské tisícovky - Svaroh (1 333 m n. m.), Velký Kokrháč (1 229 m n. m.) a Ostrý (1 293 m n. m.). Hlavní část trasy ze Svarohu na Ostrý vede přímo po hranicích po hraničním chodníku. Cesta není nijak značena a turista se orientuje pouze podle hranic.

Svaroh (1 333 m n. m.)

Vydáváme se z parkoviště tedy směrem na Svaroh. Tam nás dovede místní červenobílá značka LO5 - Zwercheck (německy Svaroh). Cesta začíná po lesní silnici, asi po půl kilometru na rozcestí odbočíme vpravo a po dalších pětistech metrech odbočuje značka ze silnice kolmo do lesa a pokračuje jako stezka prudkým stoupáním. Ve vyšších partiích začíná les řídnout a my spatříme nejvyšší horu Šumavy - Velký Javor (Grosser Arber, 1 456 m n. m.).

Čtěte také: Roklan a Luzný, novými turistickými přechody na Šumavě

Zadýchaní se vyškrábeme do mělkého sedla mezi Svarohem a Jezerní horou (1 343 m n. m.). A to už jsme u státní hranice, jejíž linii budeme odteď následovat. Otevřou se nám první krásné rozhledy na sever a severozápad a my tak pozorujeme například Nýrskou přehradu nebo Pancířský hřbet s vrcholy Malý Prenet, Velký Prenet, Můstek, Habr a Pancíř.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Svaroh je v současné době téměř odlesněn z důvodu napadení lesa lýkožroutem a také díky orkánu Kyrill v roce 2007. Všude však jsou již vidět mladé smrčky, které určitě jednou vytvoří vzrostlý les. To už však zde nebudou tak krásné výhledy jako nyní. Samotný vrchol tvoří vrcholová skalka s křížem, která jen nenápadně vyčnívá nad okolní táhlý vrcholový hřeben.

Než dojdeme k vrcholové skalce s křížem, míjíme ještě několik dalších skalek a také rozvaliny bývalé Juránkovy chaty, která se nacházela právě zde v sedle. Sloužila k odpočinku lyžařů a turistů. Dnes zde po ní zbylo jen zarostlé rumiště cihel a informační tabule.

Pokračujeme tedy po hranici a už nás informační ukazatel upozorňuje na vrcholovou skalku na Svarohu a my odbočujeme od hranice doleva. Na skále se nachází kříž a je odtud krásný výhled na hřeben Velkého Javoru.

Máme tak před sebou hřeben s vrcholy Velký Javor, Malý Javor, Enzian, Heugstatt, Schwarzeck, Ödriegel a Mühlriegel i následující horský hřeben Kaitersberg. Krásný pohled je odtud i na Velký Falkenstein a Malý a Velký Roklan, vykukuje odtud i kus Jezerní hory.

Z české strany nevede na Svaroh žádná oficiálně přístupná cesta a je proto nejlepší vydat se na něj odtud z Německa. Člověk se dočká nádherných výhledů jak do českého vnitrozemí, tak směrem do Německa, v obojím případě dominují horské hřbety a do nich zařízlá údolí s městečky a vesnicemi.

V létě bude na Svarohu určitě moře borůvek, neboť brusnice borůvka je zde všude kolem. Létá zde také plno drobných motýlků tmavoskvrnáčů vřesových (Ematurga atomaria), kteří sice patří mezi hojné i u nás, ale tolik jsem jich nikdy najednou neviděl.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Začínáme klesat a stále se kocháme krásnými výhledy nalevo i napravo od nás. Pěšinka je zatím příjemná a jde se po ní skvěle, čekal jsem zdejší cestu horší. Ale je vidět, že i když není cesta oficiálně značená je docela využívaná.

Říkáme si, jak nám vyšlo dnešní počasí, kdy by neměli hrozit žádné bouřky, ani žádné přeháňky, jako tomu bylo v uplynulých dnech. Navíc zde není zatím ani horko, takže se člověk nepotí a může si naplno užívat krásnou cestu po horském hřebenu.

Každou chvílí se před námi objevuje silueta Malého a Velkého Ostrého a na cestě začíná pomalu přibývat kamenů. I když jsou suché, člověk musí dávat pozor, aby na některém neuklouzl, což se bohužel stane jedné člence naší výpravy. Ale až na naražený bok a mírně odřený loket se jí naštěstí nic nestane a nám tak nic nenaruší další cestu.

Velký Kokrháč (1 229 m n. m.)

Sestupujeme do sedla mezi Svarohem a Velkým Kokrháčem. Přibývají již zmiňované kameny a skalky, na některých z nich se nachází hraniční patníky. Vylezu si na jednu skálu s patníkem, sundám batoh a jdu svačit. I když cesta není náročná, protože jdeme zatím víceméně z kopce, ale energie je potřeba. Navíc mám odtud opět krásný kruhový rozhled.

V sedle ve směru na Velký Kokrháč začíná přibývat stromů. Mezi vyššími Svarohem a Ostrým působí Velký Kokrháč trochu "utopeně". Vrchol (který je také zalesněn) není označen žádnou cedulí a nejvyšším bodem je tak skála, ze které jsou ovšem opět krásné výhledy na hřeben Velkého Javoru. Fotím si zde také motýly okáče pýrového (Pararge aegeria) a píďalku vlochyňovou (Xanthorhoe incursata), samozřejmostí je zde všudypřítomný tmavoskvrnáč vřesový.

Na Velkém Kokrháči zjišťujeme podle dřevěných ukazatelů na stromě, že na Ostrý nám zbývá ještě 1,5 hodiny. Stejný časový úsek ukazuje i směr zpět na Svaroh, odkud jdeme. Když jsme na Svarohu viděli, že na Ostrý nám to údajně má trvat 3 hodiny, tak jsme tomu nevěřili. Ale i když jdeme většinou po rovině nebo z kopce, hopsání po kamenech asi člověka zdrží. Vážně to asi ty tři hodiny bude.

Cesta se odtud stává opět o něco náročnější, neboť opět přibylo kamenů, které jsou občas uspořádány tak, že člověk musí hodně přemýšlet, kam šlápnout. Míříme z kopce do dalšího sedla, tentokrát mezi Velkým Kokrháčem a Ostrým. Cesta pokračuje střídavě prořídlým lesem a místy, kde byly stromy vykáceny.

Ostrý (1293 m n. m.)

Ze sedla až na Ostrý pokračujeme víceméně pořád lesem. Fotím si brouka kousavce dvoupáskového (Rhagium bifasciatum). I když se zdá, že zbývá ještě kus, procházíme kolem několika větších skalek a zanedlouho už stojím u turistického hraničního přechodu Ostrý. Teď už následuje poslední náročnější stoupání a za chvíli jsme na vrcholu.

Ostrý určitě patří k těm nejkrásnějším šumavským kopcům. Jedná se o výrazný dvojvrcholový suk, který se skládá z nižšího Malého Ostrého (Kleiner Osser, 1 266 m n. m.), který už se celý nachází v Německu a vyššího Ostrého (Grosser Osser, 1 293 m n. m.), kterým prochází státní hranice. Nejvyšší bod leží už v Německu, proto na české straně dosahuje pouze výšky 1 280 m n. m.

Šumava představuje rozsáhlé horské pásmo rozkládající se podél hranice s Německem a Rakouskem v jihozápadních Čechách. Šumava společně s NP Bavorský les představuje největší souvislý komplex lesa ve střední Evropě. Díky své poloze a řídkému osídlení je Šumava často také nazývána zelenou střechou Evropy.

Délka hřebene Šumavy činí úctyhodných 120 kilometrů, což je po Krušných horách druhý nejdelší hřeben v České republice. Maximální šířka pohoří, které se v Německu nazývá Bayerischen Wald (Bavorský les), je 45 kilometrů …více

Dvojvrchol Ostrého je tvořen množstvím skal a je zalesněn smrčinou, poškozenou orkánem Kyrill. Na nejvyšší skále je geodetický bod a nad ní se tyčí mohutný kříž. Ostrý je výraznou dominantou viditelnou zdaleka, např. z mnoha míst od nás na Domažlicku. Jeho známá silueta dostala také název "Prsa matky boží".

Na vrcholu se nachází i německá turistická chata s občerstvením a na rozdíl od Svarohu zde potkáte množství turistů, kteří si přišli užít krásné výhledy, které Ostrý poskytuje.

Ty jsou zde vážně fantastické a Ostrý poskytuje kruhový výhled na okolní krajinu. Můžeme tak spatřit nám dnes již velmi dobře známý hřeben Velkého Javoru, navazující hřeben Kaitersberg s dominantní kopcem Grosser Riedelstein, hřeben Hoher Bogen ale i Čerchov v Českém lese a různé kopce v českém vnitrozemí.

Jako na dlani zde máme i Pancířský hřbet a také hřeben, po němž jsme dnes absolvovali cestu. Vidíme tak před námi poměrně nenápadný Velký Kokrháč a za ním vyšší Svaroh a Jezerní horu.

Když si užijeme výhledů a odpočineme si na lavičkách před turistickou chatou, je čas jít dál. Nakonec to vyřešíme tak, že část naší výpravy se vrátí po německé straně k autu na parkovišti a část výpravy (i já) půjdeme po modré (již v ČR) do Hamrů, kam pro nás ostatní sjedou autem.

Nejdříve jdeme opět příjemnou pěšinkou s krásnými výhledy, neboť okolní svahy jsou téměř odlesněné. Poté vcházíme do lesa. Svlékáme bundy, protože jak ztrácíme výškové metry, začíná se zřetelně oteplovat. U rozcestníku Pod Ostrým se napojujeme se na asfaltovou cestu a po té nás teď čeká kus cesty. Na další křižovatce cest zvané Stateček je krátká odbočka k vyhlídce, kam si odskočím a pokračujeme dolů.

Míjíme rozcestník Pod statečkem a u dalšího zvaného Bílý potok opouštíme modrou a vydáváme se po žluté do Zadních Hamrů. Na zdejším Bílém potoce se o něco výše nachází největší vodopád Šumavy Bílá strž. Celá trasa z Ostrého až sem je prudké klesání, aby také ne, když nedaleké údolí Úhlavy převyšuje o 700 m. Proto jsme rádi, že nejdeme opačně. Přejdeme přes pěknou horskou louku a za chvíli jsme v Zadních Hamrech, kde čekáme na odvoz.

Ušli jsme dnes kolem 15 km a celý den panovalo nádherné slunečné počasí, navíc bylo i příjemně, žádné vedro.

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.