4 slezské rozhledny, pohodový přechod za jarní rovnodennosti na pomezí tří geomorfologických celků

Dvoudenní túra na pomezí Opavské pahorkatiny, Nízkého Jeseníku a Zlatohorské vrchoviny

Dešťové kapky zlověstně buší na okno. To není úplně nejlepší začátek prvního jarního dne. Přesto balím spacák a další cerepetičky do batohu. Jsem rozhodnut, že příchod jara oslavím turistikou. Dvoudenní túrkou ve Slezsku. Do sněhu se mi již opravdu nechce. Doufám, že kamarád David necouvne a že se počasí umoudří. Vždyť jsem jej u Svatého Petra objednával…

David nezklamal, již sedí v "naší" hospůdce U Šimka u Svinovského nádraží a papá svou polívčičku. Jsme tady domluveni na snídani a předstartovní pivo. Na vlak máme půl hodiny času. České dráhy dnes jedou na čas, takže v Úvalně (293 m) vystupujeme přesně podle plánu.

Čtěte také: Bruntálské sopky a údolí Moravice, třídenní předjarní trek Nízkým…

Jsme asi kilometr od hranice s Polskem, kterou tady představuje řeka Opava. Máme v plánu dvoudenní přechod po rozhlednách na pomezí Opavské pahorkatiny, Nízkého Jeseníku a Zlatohorské vrchoviny. Na trase máme čtyři rozhledny, dva hrady a spoustu vrcholů. A nespočet dalších zajímavostí v celkem třech geomorfologických celcích České republiky…

Kudlichova rozhledna

První naše kroky vedou ke Kudlichově rozhledně na Strážišti (396 m). V obci Úvalno obdivujeme kostel a umně vyvedený pomník, upomínku na II. světovou válkou. Hned mě zaujme jeho barva. Červená švédská žula. Ono je to bludný balvan, pořádný kousek. Na výšku má přes dva metry a to je ještě část v zemi. Patří tak k největším bludným balvanům u nás. A v literatuře se nezmiňuje. Kolikrát jsem tudy projížděl! Budu muset tento bludný balvan doplnit i do staršího článku věnovaného této tématice…

Přes rozcestí Úvalno (355 m) se konečně dostáváme k rozhledně Hanse Kudlicha (na rozcestníku je uvedeno 400 m n. m.) na Strážišti (396 m). Je, stejně jako v blízké restauraci, zavřeno. S tím jsme ale počítali. Při pondělku a "sezóně"…

Hrad Šelenburk neboli Cvilín

Moc se tedy nezdržujeme a scházíme k malému rybníku. Začíná prosvítat sluníčko. Přesně podle objednávky. Hned se šlape veseleji. Máme namířeno k Hradu Šelenburk zvanému také Cvilín. Přesněji k tomu, co z hradu zůstalo. A až tak úplně málo toho není. Šelenburk (Cvilín) byl největším hradem v této části Slezska.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Záhy postupujeme po naučné stezce Cvilín. Jeden z informačních panelů nás seznamuje s motýly v této oblasti. My se zase seznamujeme s motýly in natura, neboť přes cestu nám přeletěl nejen žluťásek řešetlakový, ale i babočka kopřivová a dokonce babočka osiková, která je lidově zvaná černopláštník. O kus dále lesní mravenci stavějí svůj obří hrad. V přírodě již jaro tepe naplno, přestože to astronomické jaro začalo teprve před pár minutami (v 11.28 seč).

Obcházíme vrch Ostrý (403 m) a již jsme u krásného turistického přístřešku na rozcestí Hájnický potok (332 m). Tady by se spalo! Je ale málo hodin a před námi ještě pěkných pár kilometrů. Kolem Horního Hájnického rybníka (vypuštěn) a Dolního Hájníckého rybníka (oplocen) se přesouváme pod nástup k hradu Cvilín (423 m). Slušné stoupáníčko jarním lesem nás docela zahřeje. A již se ukazuje známá silueta hradu Cvilín.

Obdivujeme hradby, torzo mohutného bergfritu i výhledy ke Cvilínu i do Polska. Slunce začalo svítit naplno a příjemně hřát. Chvíli odpočíváme, děláme pár dokumentačních snímků a pochvíli pokračujeme dále. Míjíme penzion Šelenburk, který má pochopitelně při pondělku také zavřeno, a již je před námi vrch Hradisko (441 m) s poutním místem Cvilín.

Poutní Cvilín a rozhledna Cvilín

Nejprve míříme k rozhledně Cvilín (420 m) na Předním Cvilíně. I ta má zavřeno. I s tím jsme ale počítali. Tak si ji alespoň pohladíme. Tato rozhledna z roku 1903 má podobu hradní věže. Svou konstrukcí tak připomíná rozhlednu na Děčínském Sněžníku. Výhledy z ní jsou skvělé (když je otevřeno), návštěvu mohu opravdu doporučit.

Pak již míříme ke krásně opravenému kostelu Panny Marie Sedmibolestné. Je sice zavřeno, ale skrze mříž můžeme obdivovat opravdu krásný oltář i interiér. Dosti ale památek. Čekají nás schody a sestup do Krnova.

Krnov

V Krnově stojí při naší trase Synagoga z roku 1871, kostel Narození Panny Marie z poloviny 14. století, který byl barokně přestavěn ve 20. a 30. letech 18. století. Nemineme ani radnici z roku 1903 s radniční věží, která dosahuje výšky 52 metrů. Opravdu hezká a povedená stavba. No a pochopitelně nemineme ani místní pivnici, ve které máme naplánovánu další pauzu. Pivo je skvělé a utopenci přijdou také vhod.

Bezručův vrch, Ježník a Vyhlídka

Po příjemné pauze míříme k místnímu nádraží. Ne snad proto, že bychom chtěli utéci domů, ale proto, že jej prostě musíme obejít po značce, která nás dále vede na Bezručův vrch (385 m) se známým památníkem. Ten byl původně v roce 1910 věnován německými železničáři Peteru Rosseggerovi, avšak po roce 1945 byl železničáři, pro změnu českými, věnován Petru Bezručovi…

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Pokocháme se výhledy na Krnov a Cvilín a přes Kostelecký vrch (472 m), sedlo Kostelecký vrch (410 m), kolem pěkného turistického přístřešku pokračujeme do osady Ježník (445 m). Je tady ale pusto a prázdno, sanatorium je dávno zavřené a tiše se rozpadá. Není tady co okounět, takže míříme vzhůru k vrchu Vyhlídka (552 m), na kterém stojí pěkná stejnojmenná rozhledna. Kocháme se výhledy a krásnou tmavnoucí oblohou po západu Slunce. I zasněženými hřebeny Hrubého Jeseníku.

Pod rozhlednou je příjemné posezení a upravené ohniště. "Zkušeně" a na první škrtnutí zapalujeme oheň, na kterém ohříváme špekáčky. Dobře jsme u řezníka v Krnově nakoupili, špekáčky jsou dokonce z masa a pěkně se potí. Žádný separát a sója, jak tomu dosti často bývá… Nikam nespěcháme, dnes tady totiž budeme bivakovat. Nakonec se již téměř setmělo, dnes bychom toho již mnoho neušli.

Směr hrad Burkvíz

Noc byla docela dlouhá. Bohužel ale zatažená, takže z plánovaného fotografování noční oblohy a především zvířetníkového světla (která má právě v období kolem rovnodennosti nejlepší pozorovací podmínky) nic nebylo. Škoda. Trochu to vynahradil docela hezký východ Slunce.

Po východu sluníčka balíme sakypaky, loučíme se s rozhlednou a pokračujeme vstříc dalším cílům naší trasy. Nyní je na programu hrad Burkvíz, respektive to, co z něj zbylo. Kousek pod rozhlednou mířím na pěšinu vedoucí pěkně po hřebínku. David se zdráhá, že prý půjde po značce. Neboj, není s námi kamarád "Bludišťák". Dnes si můžeme dovolit chodit i po neznačených stezkách…

A skutečně. Cesta vzrostlým lesem s mohutnými buky, která vede pěkně po hřebeni, je příjemná. Dokonce jsme tu a tam odměněni výhledy k severu směrem k nejsevernějšímu okraji Nízkého Jeseníku a na Zlatohorskou vrchovinu. A také keříkem nádherně rozkvetlého a omamně vonícího lýkovce.

Za vrchem Tříslový (566 m) ale hřebínek opouštíme. Jsme někde kousek od rozcestí Nad Radímkem, kterým prochází zelená turistická značka. Zamíříme dolů po lesní cestě. Ta nás přivádí k přístřešku, kde dáváme snídani. Pak kolem pastvin s pasoucími se ovečkami a zvědavými skotačícími jehňaty sestupujeme do obce Hošťálkovy. Musíme kousek po cestě. To ale nevadí, protože provoz je zde téměř nulový.

Přes Hošťálkovou s chátrajícím zámkem, opraveným kostelem a zajímavý selským stavením, se přesouváme k okraji obce Vraclávek. Tady opouštíme veřejnou cestu a po zpevněné cestě míříme vzhůru do sedla a na rozcestí U Boroviček (538 m). Je tady přístřešek a informační panel Městského turistického okruhu, který sem vede z Města Albrechtice.

Po úbočí Hradního vrchu (650 m) se dostáváme k odbočce na Burkvíz (592 m) a pak na samotný hrad Burkvíz (652 m). Z hradu Burkvíz však zůstal prakticky jen hradní příkop. A studna. Výhledy jsou odsud ale dobré, navíc tady byly vybudovány lavičky vybízející k příjemnému posezení. Procházíme hradní vrch. Po hradu, který zanikl patrně již někdy ve 14. století, však ale ani památky… Přesto to ale považuji za zajímavé zastavení.

Město Albrechtice, Hraniční vrch

Z hradu Burkvíz míříme k vrchu Rozdíl (633 m). Opět bez značky. Však "Bludišťák" tady s námi dnes není. Nemusíme se tedy bát… Přes osady Burkvíz a Žáry se přesouváme do Města Albrechtice (385 m). Cestou sledujeme stavební ruch v mraveništích i jarní letecký den řady motýlů a opeřenců. V Městě Albrechtice, jak jinak, zapadneme do hospůdky. Na pivo, vždyť je čas oběda…

Na lelkování však není příliš času. Čeká nás poslední vrch našeho putování. Však slovo vrch má i ve svém názvu. Jedná se o Hraniční vrch (541 m), na jehož severním předvrcholu stojí zajímavá stavba - 25 metrů vysoká rozhledna Hraniční vrch. Jedná se o rozhlednu skutečně zajímavé konstrukce. Druhou podobnou u nás nenajdete.

Při výstupu na vyhlídkový ochoz sice trochu znejistím, když čtu, že rozhlednu stavěla firma Bögl a Krýsl (ano ta, která má na svědomí pád mostu na projíždějící vlak ve Studénce a další dvě podobná neštěstí na dopravních stavbách), ale když již tady stojí šest let… Výhledy z Hraničního vrchu jsou opravdu velkolepé. Vidíme Vysokou holi v Jeseníkách, velkou část Zlatohorské vrchoviny i Nízkého Jeseníku.

Opouštíme rozhlednu. Čeká nás poslední úsek cesty a v podstatě jen sestup. Po překvapivě značně kamenité hraniční stezce (osázené hraničními kameny) sestupujeme k jihozápadu. Na okraji Města Albrechtice na rozcestí Pod Hraničním vrchem (385 m) však červená značka mění prudce směr a míří do Polska do obce Opawica.

Projdeme se tedy krátce i po polském území než nás červená značka vyplivne nazpět na naše území u Linhartovského zámku v obci Linhartovy. To jsme ale již prakticky v cíli naší 43kilometrové netradiční jarní trasy. Na zastávku to máme posledních pár stovek metrů. A přicházíme opravdu na čas, protože za čtvrt hodiny nám jede vlak do Krnova…

Trasa: Úvalno - hrad Cvilín (6 km, 220 m) - Krnov (10 km, 300 m) - rozhledna Vyhlídka (17 km, 610 m) - Hošťálkovy (21,5 km, 690 m) - hrad Burkvíz (27 km, 980 m) - Město Albrechtice (34 km, 1 040 m) - Hraniční vrch, rozhledna (37 km, 1 200 m) - Linhartovy (43 km, 1 220 m)

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.