Túra z Rýmařova na Rešovské vodopády a hrad Rabštejn, nejvýše položený hrad na Moravě

Túra Nízkým Jeseníkem a Hanušovickou vrchovinou

Nízký Jeseník ani Hanušovická vrchovina určitě nepatří mezi vysoká a turisticky vyhledávaná pohoří. Navíc pohořími v pravém slova smyslu je lze nazvat asi jen s mírnou nadsázkou a snad jen v oblasti nejvyšších vrcholů. Přesto Nízký Jeseník i Hanušovická vrchovina skrývají řadu přírodních krás. Ty nejzajímavější na jejich pomezí jsem se rozhodl navštívit a spojit během jednoho treku před jedním ze setkání na vrcholech na konci dubna.

Za výchozí (i cílové) místo jsme vzhledem k možnostem dopravy zvolili město Rýmařov. Z Ostravy sem dostanete jak vlakem, tak autobusem. Četnost spojů je ucházející. Od autobusáku volíme červenou turistickou značku, která nás provede nejprve městem a pak dále zavede do údolí Stráleckého potoka. Před tím však musíme navštívit jednu ze zdejších vyhlášených restaurací. Je prý čas oběda…

Hrad Strálek

Po obědě a startovním pivu konečně vyrážíme na trasu. Přes město, kolem Šibeniční studánky a již jsme za Rýmařovem na naučné stezce Strálek. Severozápadním směrem se zvedají zasněžené hřebeny Hrubého Jeseníku, na kterých stále pevnou rukou vládne paní Zima.

Čtěte také: Trek Nízkým Jeseníkem: Malebná údolí Moravice, Budišovky a Odry

Po polní cestě se dostáváme k lesu s informační tabulí věnovanou hradu Strálek. Za rozcestím Pod Strálkem (595 m) jsme se pokoušeli zbytky hradu nalézt. Ale marně. Vzhledem k tomu, že hrad pod stejnojmenným vrchem Strálek (625 m) měl zaniknout již počátkem 14. století jsme z něj asi ani nic nalézt nemohli. Alespoň jsme se ale prošli hustým lesem a zdolali neobyčejně strmou skalní stráň. Parádní zkratka. Nač se vracet na značku… A pak že prý Nízký Jeseník nejsou hory…

Údolím Stráleckého potoka se po proudu přesouváme ke Strálecké myslivně, od které musíme pokračovat po silničce č. 449 do údolí Oslavy. Nová asfaltka je bez aut, proto nevyužíváme žluté značky, která bude provázet naše další kroky. Louky kolem meandrujícího toku Oslavy jsou posety koberci kvetoucích petrklíčů a dalšího jarního býlí.

Rešov a Rešovské vodopády

Z údolí Oslavy se do Rešova musíme přehoupnout přes vysoký zalesněný hřbet vrchu Sahara (625 m). Je potřeba trochu provětrat plíce. Na hřebeni les ustupuje a objevují se rozsáhlé pastviny. A výhledy. Východním směrem se táhnou poměrně překvapivě strmé zalesněné hřebeny Nízkého Jeseníku, jenž v těchto místech nabývá horského charakteru.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Žlutá značka vede šprýmařsky před ohradu a elektrické ohradníky. Kravkám a mladým bejčkům se asi moc nelíbíme, neboť se začínají kolem nás s nesouhlasným funěním shlukovat. "Zachraňuje" nás ale další elektrický ohradník a okraj obce Rešov (560 m) se starou školou.

Nemůže nenásledovat zastávka ve zdejším hostinci (545 m). S chachary z Ostravy to ani jinak nejde. Po krátké pauze to kolem Penzionu nad Vodopádem sešupajdíme prudce dolů o více než 100 výškových metrů k Fialovu mlýnu (400 m) a k říčce Huntava, která tady vyhloubila hluboce zaříznuté údolí s kaňony a vodopády. Ty známe jako Rešovské vodopády (445 m), nejvyšší vodopády Nízkého Jeseníku.

Hustý bukový les a hřmící voda navozují atmosféru divočiny. Jaro se ujalo své vlády a buky se oděly do světle zelených barev. A to vše podbarvuje ptačí zpěv rozléhající se v podvečerní krajině. Kolem hřmících a fotogenických Rešovských vodopádů vede soustava dřevěných lávek, mostíků a žebříků. Není divu, že zdejší území je již od roku 1966 chráněno. Dnes má Národní přírodní památka Rešovské vodopády rozlohu 71,6 hektarů. Opravdu malebná scenérie s množstvím peřejí, vodopádů a skalních prahů.

Nad Rešovskými vodopády se sklon údolí sice zmírňuje, přesto si zachovává skalní charakter s množstvím skalek a velkých balvanů rozesetých po stráních i v korytu říčky Huntava. Od rozcestí Nad vodopády (460 m) míříme po červené turistické značce vzhůru směr obec Tvrdkov (630 m), ve které kolegové zajistili nocleh. Nechtělo se jim spát pod širákem. Mastňáci .

Směr Rabštejn

Přespali jsme v příjemném penzionu Na farmě. Přiznám se ale, že se mně ráno nevstávalo úplně nejlépe. Nevím, zdali to bylo tím, že jsme vstoupili na území Přírodního parku Sovinecko a nebo večerní návštěvou zdejší knajpy (hospody)…

Na optimum mě rychle dostává studená ranní sprcha, hlt slivovice a především první metry trasy, která naše kroky vede kolem kostela přes pole pod vrch Špičák (778 m) se zajímavými skalními útvary. Následují další pole a pastviny s výhledy na Jeseníky. Ty se oproti včerejšku o poznání přiblížily.

Z rozcestí nad obcí Dobřečov (730 m) poměrně prudce padáme kolem řady krásných původních roubených stavení do údolí říčky Oskava k okraji obce Bedřichov (415 m). V těchto místech vstupujeme na území CHKO Jeseníky. Ta byla zřízena v roce 1969 a dosahuje rozlohy asi 74 000 hektarů.

Na okraji Bedřichova již rozkvétá zlatý déšť, pomalu také třešně a břeh říčky je lemován hustými koberci žlutě kvetoucích blatouchů. Jaro v plném proudu. Všude to bučí, bzučí, hučí a klokotá. Tak jak nakonec na jaře hučet a klokotat má.

Na Rabštejn to máme ještě asi 3,5 km a času dost. Necháváme se proto zlákat malým občerstvením s venkovním posezením na horním konci Bedřichova. Sluníčko krásně hřeje, vůkol je klid a pivo vychlazené tak akorát. Čas však plyne neobyčejně rychle, je třeba vyrazit dále.

Loučíme se s přítulnou černou kočkou a přes rozcestí Bedřichov, hájovna (475 m) se noříme do lesa. Červená značka se pěkně zhurta zakusuje do vrstevnic, které jsou tady "naskládány" docela hustě. To by člověk do pomezí Nízkého Jeseníku a Hanušovické vrchoviny opravdu neřekl.

Vrstevnice jsou tak husté, že se zrychluje dech i tep a na čele vyrážejí první krůpěje potu. Na konec dubna to sluníčko pořádně peče. Ale pořád lépe, než kdyby mělo pršet. Je však třeba přidat do kroku, neboť za chvíli začíná setkání. Nemůžeme přece přijít pozdě. Nakonec přicházíme později. O pět minut. Ještě jednou se prvním čekajícím omlouvám. Přesto se nás na vrchu na hradě Rabštejn sešlo kolem stovky. I když někteří uvízli již pod hradem u chaty Rabštejn.

Z vrcholového skaliska hradu Rabštejn, na které vede žebřík, se otevírají nádherné výhledy na Hanušovickou vrchovinu, Nízký Jeseník i Hrubý Jeseník. Pohledy do větší dálky sice kazí poměrně silný opar, přesto to panoráma je úžasné. Na skalkách pod námi pilují lezci svou techniku. Však také zdejší skály patří k vyhlášeným lezeckým oblastem.

Zastávka a Rýmařov

Po setkání na Rabštejně a posezení před chatou Rabštejn uzavřené z důvodu svatby se pozdě odpoledne vydáváme nazpět k východu. Původně bylo v plánu přes Skřítek a Ztracené kameny vyjít na Jelení studánku a zde přespat. Nakonec jsem se ale nechal ukecat k noclehu v motorestu Zastávka na Ždárském Potoku. No jo, tak trochu mastňácký výlet…

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Přes rozcestí Pod Rabštejnem (677 m), Rabštejnský potok (610 m) a Pod Výhledy (768 m) na jihovýchodním úbočí vrchu Výhledy (865 m) se dostáváme přes světlé smíšené lesy na Žďárský Potok (733 m) a k motorestu Zastávka. Do Rýmařova je to sice kousek, ale nikomu se nechce vracet již v sobotu. Raději posedíme u dobrého jídla a piva tlachajíc o všem možném. I nemožném.

Zbývající (krátký) úsek cesty si proto necháváme až na příští den, kdy naše kroky vedou kolem Přírodní rezervace U Slatinného potoka, rozcestí U Škaredé jedle (724 m) nazpět na Žďárský Potok a Starou Ves i Rýmařov kolem Rýmařovského zámku. Návštěva zdejší vietnamské hospůdky se protáhla, nakonec ale Rýmařov opouštíme. Tentokráte ale vlakem.

Popsaná trasa se dá v klidu zvládnout za dva dny, lze různě kombinovat a nebo rozšířit o výše uvedený hřeben Jeseníků s Jelení studánkou. Rychlonožky trasu zvládnou i za den, člověk si ale zdejší nádherný kraj pak moc nevychutná. Popsaná trasa měřila 43 km a převýšení dosáhlo solidních 1 300 m.

Trasa: Rýmařov - U Strálecmé myslivny (6,2 km, 100 m) - Rešov (11,5 km, 300 m) - Tvrdkov (16 km, 550 m) - Bedřichov (21,7 km, 700 m) - Rabštejn (26 km, 1 050 m) - Žďárský Potok (33 km, 1 250 m) - Rýmařov (43 km, 1 300 m).

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.