Rottenmannské Taury, výstup na Seekoppe (2 150 m n. m.) a Hochgrössen (2 115 m n. m.) v rakouských Alpách

Za horskou samotou a jezery do Rottenmannských Taur,

Výpravu do zcela opuštěných horských oblastí Rottenmannských Taur nad údolím řeky Gulling s přechodem jednoho z bočních hřebenů tohoto pohoří začínáme v rozlehlé horské osadě Winkel, v nadmořské výšce 1 014 m. Osada Winkel je dlouhá mnoho kilometrů a skládá se z usedlostí roztroušených v údolí podél toku Gullingu. Osada je součástí níže po proudu položené obce Oppenberg.

Auto zanecháváme ve střední části údolí, na malém turistickém parkovišti poblíž rozcestníku a zároveň i počátku značené cesty č. 940, která nás dovede až na vrchol Seekoppe (2 150 m n. m.). Směrovka udává délku výstupu 3 hodiny.

Nebe je nádherně modré. Začínáme pomalu stoupat pěšinkou okolo samot Unterriedner a následně širokou vozovou cestou proti proudu potoka Riednerbach. Vozovou cestu opouštíme již v první velké zatáčce a táhle stoupáme pěšinou přes pastviny Unterrieden ke skupině pečlivě udržovaných dřevěných loveckých chat Mitterrieden (1 455 m n. m.). Dalším místem během našeho výstupu jsou nádherné louky a pastviny Oberrieden, kde se údolí znatelně rozšířilo.

Čtěte také: Lugauer v Ennstalských Alpách: Atraktivní výstup na největší dominantu…

Procházíme okolo kamenných základů dřívějších pasteveckých salaší a tato část údolí je velice malebná. V letních měsících se tu krávy určitě pasou, ale v půlce října jsou již u sedláků v údolí. Od pastvin začíná stezka prudce stoupat v častých serpentinách již pásmem kleče a překonává terénní a skalní horizonty. Otevírají se nám nádherné výhledy na mohutné vápencové vrcholy horské skupiny Haller Mauern (podcelek Ennstalských Alp).

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Po překonání několika terénních stupňů stojíme u hladiny jezera Riedensee (1 864 m n. m.) a okolní horská scenérie je opravdu neuvěřitelná. Obcházíme jezero a užíváme si dokonalé podzimní počasí doplněné opět o výhledy na horskou skupinu Haller Mauern, tentokrát přes modrou hladinu jezera.

Po odpočinku u jezera začínáme stoupat k vrcholu Seekoppe (2 150 m n. m.), jehož vrcholový kříž jsme od jezera pozorovali. Procházíme okolo dalšího většího jezera velmi protáhlého tvaru, které se nachází o jednu terasu výše nad jezerem Riedensee. Následuje závěrečný prudší výstup lemovaný několika menšími jezírky a již stojíme u mohutného dřevěného vrcholového kříže na Seekoppe (2 150 m n. m.) a samozřejmě děláme zápis do vrcholové knihy.

Nad Nízkými Taurami se mezitím utvořily mraky, ale výhled je stále téměř dokonalý. Vidíme prakticky celé Rottenmannské Taury, dále Totes Gebirge, skupinu Haller Mauern, nejvyšší vrcholy Ennstalských Alp, mohutný Grimming (2 351 m n. m.), Dachstein (2 995 m n. m.) a na západě i část mohutných Schladmingských Taur. Takové výhledy nás budou doprovázet i při následujícím hřebenovém putování dobře značenou stezkou.

Po vrcholové zastávce a focení pokračujeme místy skalnatými hřebenovými partiemi směrem k vrcholu Hochgrössen (2 115 m n. m.). Obcházíme skalnatá místa a dlouze klesáme do výrazného a velmi širokého lučního sedla Riednertörl (1 935 m n. m.). Charakter hor se mění a dále stoupáme širokým travnatým hřebenem. Přicházíme na vrchol hory Hochgrössen (2 115 m n. m.) a dlouhé předchozí úseky hřebene nám velmi připomínají východní části Nízkých Tater.

Chybí nám tradiční vrcholový kříž, ale je tu alespoň umístěna na kovovém podstavci masivní schránka s vrcholovou knihou. Pokud půjdeme od schránky několik desítek metrů západním směrem k okraji prudkého svahu, tak spatříme přece jen menší ocelový kříž. Připomíná havárii rogalla těsně pod vrcholem a tragickou smrt jeho pilota. Sledujeme odtud hladinu nádherného jezera Steinkarsee.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Cesta z vrcholu pokračuje nadále širokým hřebenem přes dva bezejmenné vrcholky a jeden z nich má dokonce uvedenou vyšší nadmořskou výšku (2 122 m), než je v mapě i terénu uváděná výška vrcholu Hochgrössen (2 115 m n. m.). Končí nám pomalu pohodlná cesta a začínáme velmi prudce klesat po skalnatém hřebeni, kde obcházíme mohutná skaliska, skalní plotny a v jednom místě traverzujeme i větší kamenné moře.

Po dlouhém a namáhavém klesání vcházíme do pásma kleče a následně i do řídkého modřínového lesa. Hledáme neznačenou loveckou stezku, která odbočuje vlevo a která by nás dovedla k jezeru Steinkarsee. Po delším hledání ji nacházíme. Opravdu málo chozená a nenápadná pěšinka nás vede mezi klečí a modříny a následně i houpavě přes rozlehlé horské rašeliniště Tröschmitzboden.

Přicházíme k hladině jezera Steinkarsee (1 770 m n. m.) a přírodní prostředí je tu opravdu nádherné. Jezero leží na terase pod skalnatými srázy hory Hochgrössen (2 115 m n. m.) a sesouvající se kamenné bloky jezero postupně zasypávají. Okolo jezera se rozkládá rozlehlé rašeliniště s podzimem zbarvenou trávou a občasnými porosty kleče. Na obzoru se zvedají mohutné štíty horského pásma Haller Mauern, které dnes díky zajímavým mrakům připomínají kouřící činné sopky. Užíváme si místo, kam chodí asi jen lovci a které patří k zapomenutým a doposud neobjeveným skvostům Nízkých Taur.

Díky blížícímu se soumraku musíme pokračovat v sestupu a po houpavé rašelinné pěšince se vracíme na značenou cestu. Klesáme pěkným horským lesem s občasnými výhledy na okolní hory. Mineme malou loveckou chatu Tröschmitzhütte (1 685 m n. m.) a začíná velmi prudké klesání nepříjemnou kamenitou stezkou. Za šera klopýtáme přes kořeny a kluzké kameny na stezce bez serpentin a malý kousek před námi splašeně přebíhá i mohutný jelen.

Sestup se zdá nekonečný a rádi se konečně ocitáme na široké a pohodlné lesní cestě. Ta nás vede ještě několik kilometrů na dno údolí v častých zatáčkách hustým tmavým lesem. Za svitu čelovek přicházíme k prvním rozsvíceným domům osady Winkel a dále po asfaltové silnici procházíme mezi roztroušenými domy. K autu je to ještě asi 3 km po pohodlné asfaltce a k parkovišti přicházíme plni horských zážitků z podzimních opuštěných Nízkých Taur, kde jsme nepotkali po celý den jediného člověka.

Příjezd do osady Winkel je od Pyhrnské dálnice A9 mířící od Lince na Graz a Maribor. Dálnici opustíme na sjezdu Rottenmann (74. kilometr dálnice A9) a následně z hlavní silnice v obci Strechau (s mohutným hradem na kopci) odbočíme na obec Oppenberg (dobře označeno). Projedeme obcí Oppenberg, mineme kostel a sjedeme do údolí řeky Gulling. Odtud již osadou Winkel a proti proudu řeky dojedeme po asfaltové silnici na parkoviště.

Seekoppe, turistická mapa

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.