Šar Planina, fantastické hory Makedonie a vysokohorská turistika na Balkáně

Pod Treskavcem se snažíme najít místo k postavení stanu, nic moc a tak se rozhodujeme přejít ještě další vrchol. Jdeme nahoru, pořádný krpál, je to jako lézt po žebříku 300 výškových metrů. Jsme na konci dne už dost vyčerpaní. Kousek pod vrcholem to bereme po vrstevnici a přicházíme do malého sedýlka za vrcholem. Poměrně dobré místo, zdá se, vítr není velký a tak se rozhodujeme kempovat. Večeře super, dopíjíme poslední pivo napůl, výhledy na západ Slunce super, kolem osmé uléháme.

No, neuplynulo moc času a vypuklo to. Vítr zesiluje až je z toho pořádná fujavice o konstatním tahu s ještě většími poryvy. Stanem to hází, nadzvedává se. S obavou počítáme minuty a pak hodiny kdy to přestane nebo zvolní. Nepolevuje a tak prožíváme doslova noc hrůzy s myšlenkami na kutálení se ve stanu po svahu z hřebenu dolů do Makedonie... Ráno jsme si pořádně odfoukli. Vítr byl mírnější a přežili jsme. Tam opravdu nebylo kam odejít, schovat se. Stan prožil zatěžkávací zkoušku!

4. den: Treskavec - Kleč, 14,5 km / výstup 1 088 m / sestup 1 236 m

Při výstupu na Vertop (2 555 m) se na kopec nasunul od Kosova mrak a zůstal. Už při výstupu jsme slyšeli výstřely a zahlédli člověka na vrcholu. Doufáme, že je to lovec (ne lidí)... V mraku ho občas zahlédneme, ale nepotkáme, pokračujeme po vrcholu a potkáme dalšího. Moc nechtěl komunikovat ani pochopit naši otázku koho že to loví, jestli "brumbrum" nebo něco jiného. Byli z Kosova, jen ukázal na dva koně asi 500 m pod Vertopem směrem do Makedonie.

Sestupujeme až někam na 2 100 m. Terén v pohodě, hledáme vodu, protože nám došla a další večer bez vody bychom nezvládli. Z dálky pod Karakolinicou vidíme anebo tušíme jezera, prameny. Jdeme tedy údolím směrem nahoru, je to dokonce značená červená. Ta nás dovedla až k jezeru. Z jednoho pramenu dobíráme vodu, obědváme. Z menu jsme si zase vybrali turistu s chlebem a sýrem…

Vyrážíme na hřeben za Liqenit (2 604 m). Kousek od vrcholu začíná pršet, mlha, a to neustává. Chvíli se schováváme za skalou. Když je déšť mírnější, jdeme dál směrem na Terepeznici (2 610 m). V sedle pod kótou 2 410 m Brinja e Sehit potkáváme dva chlapíky z Kosova. Uź z dálky se k nám hrnou, jedou od Makedonie na ponících a vezou bandy s borůvkami.

Emir je opravdu veselá kopa, pořád se směje, vytahuje občerstvení, nějaké malé sladké štrúdly. Každému jeden kousek… a prázdná plastová krabice letí okamžitě do dáli... Tak už víme od koho se tu a tam povalují různé odpadky. Bohužel ta kultura je v tomto ohledu naprosto jiná. My si celou dobu táhneme všechny odpadky s sebou a úzkostlivě dáváme pozor aby po nás nikde nic nezůstalo.

Zábava v nehostinném počasí pokračuje, my nekouříme, ale nabízíme nějaké sladkosti. Slyšíme zvonce ovcí a od Kosova se blíží bača za doprovodu šarplaninců. Borůvkáři psy odhánějí a prohodíme pár slov s bačou. Loučíme se a ukazujeme na Terepeznici a dál na Titov vrh. Odsouhlasili nám to, ptají se na spaní a jídlo, všechno máme. Zasmějí se, že oni budou spát někde líp a že jako good luck... Zapomněli nám říct, že Terepeznica se dá přelézt s baťohy blbě a že je tam taková malá "stěna" za vrcholem. Zjistili jsme to až nahoře a tak se musíme vrátit kousek dolů, bereme to zprava od Kosova.

Zase prší, do toho ten vítr, takže nic moc. Ztrácím taky oblíbenou kšiltovku a trochu mě to mrzí... Hlavně s výhledem na další den kdy předpověď pro Popovu Shapku říká "celý den jasno". No realita je pak stejně nakonec trochu jiná.

Přecházíme dál a míříme přes Kleč (2 414 m) do sedla pod. Hledáme místo, kde nebude taková vichřice. Rozhodujeme se sejít níž po velké louce směrem do Makedonie. Ukazuje se nám Sreden Kamen a Titov Vrh, zítřejší cíl. Je vidět, že je potřeba to obejít. Stavíme stan, vaříme, uléháme kolem osmý. Začíná zase pršet a prší víc a víc. Možná po půlnoci déšť ustává.

5. den: Kleč - Titov vrv - Popova Šapka, 23,0 km / výstup 1 152 m / sestup 1 642 m

Ráno se probouzíme do mlhy, tedy mraků. Jsme zase v něm. S vírou projasnění se vydáváme směr Titov vrv bez jasné cesty kudy tam... Mrak se občas protrhne a tak odkryje jasnou oblohu kolem a naznačí cestu po hřebeni.

Jdeme směrem na Djinibeg s tím, že by měla cesta vést pod ním. Na dálku opět vidíme rozcestník v sedle. S rostoucími obavami se blížíme, až se to potvrdí... Doprava Kosovo a doleva Makedonie. Fakt díky za info! To jsme nevěděli…

Na kameni poblíž vidíme nápis Tito a šipku. Podvědomě vede údolím pod Djinibegem a směřuje na hřeben kam jsme měli namířeno. Za hodinku jsme na hřebeni u rozcestníku, který ukazuje na "únikovku" do Popovy Šapky, na Djinibeg a na Titov vrv s údajem 3 hodiny. Obědváme, dneska turistu s chlebem a sýrem…

Ve 13.15 jdeme hurá na Titov vrv. Čeká nás prvních 200 výškových metrů na kopec. Vybíháme a před námi je Mal Turčin (2 702 m). Přemýšlíme kudy povede cesta protože nám přijde jít přes Turčin jako nesmysl. Dole v sedle se ukazuje že je to myšleno vážně a Turčin je ta jediná cesta.

Máme před sebou 400 výškových metrů. Zespoda to vypadá, že se tam nedá jít. Postupujeme pomalu ale vytrvale a jde to. Jdeme jako po prudkých schodech, je tam značená červená kudy vylézt. Nakonec je to v podstatě ale jedno, protože kopec je všude stejný a všechny cesty vedou nahoru přes sedýlko na závěrečné stoupání cca 150 m na Titov vrv.

Cca za dvě hodiny jsme nahoře. Tam nás vítá mrak a omezené výhledy směrem ke Kosovu, takže vidíme jen fragmenty toho kudy jsme poslední dny šli. Čekáme asi půl hodiny jestli se mrak neodsune. A když ne, tak jdeme směrem do cíle do Šapky.

Dole pod vrcholem na rozcestí řešíme jestli jít zimní cestou přes vrcholy Bakardan, Karabunar, Sin vrv. Jsme ale dost vyčerpaní, necítíme se fyzicky na Bakardan a tlačí nás i čas, protože do Šapky to je tak ještě 8 - 9 km a je 15.45.

Rozhodujeme se jít standardní cestou. Po cestě toho litujeme, protože se zdá, že počasí se vylepšilo a mraky z vrcholů odtáhly. Mohli jsme mít krásné výhledy zpět do Šar planiny. Nakonec je cesta do Šapky fakt dlouhá a vyčerpávající. Dobelháváme se k hotelu Scardus, kde máme odložené auto, kolem šesté. V hotelu domlouváme sprchu, dáváme pivo a sjíždíme do Tetova na místní specialitu, prasárnu Kebab-čevapčiči s cibulí v housce a řeckým salátem… Na to se opravdu těšíme celý týden.

Závěr: trek celkem 79 km / výstup 5 991 m / sestup 4 922 m

Večer jsme znovu nasáli atmosféru Tetova. Stihli jsme tam také dostat pokutu za parkování. A to jsem chvilku předtím přemýšlel co se zbytkem peněz asi 1 500 denárů. Jen jsem zahlédl auto a už jsem viděl na něm botičku a veselého chlapíka, který chtěl rovnou 1 000 denárů (asi 400 Kč). Po zaplacení tam ale zapomněl na autě svojí čtečku, tak jsme ho dohnali v ulici a po chvilce smlouvání, že mu to za 1 000 denárů prodáme zpátky jsme se domluvili, že nás pozve na kafe. Probrali jsme pár věcí, pokecali a peníze nás už tolik netížily.