Výstup na Rotgsol (1 560 m), horská turistika v Národním parku Kalkalpen v Rakousku

Vánoční turistika v rakouském národním parku Kalkalpen

Rotgsol je podle mapy nenápadný, ale ve skutečnosti nádherný vyhlídkový vrchol poblíž hlavního hřebene Sengsengebirge. Kupodivu je položen zcela mimo všechny značené turistické cesty.

Přestože jsou Vánoce a dnes se slaví sv. Štěpán, leží sníh v rakouských Alpách jen v nadmořských výškách nad 1 600 metrů. Navíc má být podle předpovědi počasí na horách jasno, teplo a vynikající dohlednost. Zkrátka ideální čas pro výstup na málo známý a přitom atraktivní vrchol s přiměřenou nadmořskou výškou.

Parkujeme na koncovém parkovišti v nekonečně dlouhém údolí řeky Krumme Steyrling, kam jsme přijeli nejprve po asfaltové a později štěrkové cestě. Nacházíme se na začátku divokého údolí s názvem Bodinggraben v nadmořské výšce 641 m. Vzhledem k převýšení, které nás v tuto roční dobu čeká, brzkému soumraku a neznámé cestě mimo značené cesty se těšíme na určitě atraktivní horský zážitek. Na dně údolí je vše zmrzlé na kost a panuje tuhý mráz, jelikož v prosinci se přímé sluneční paprsky na dno údolí nedostanou.

Čtěte také: Lugauer v Ennstalských Alpách: Atraktivní výstup na největší dominantu…

V Bodinggrabenu je bývalý lovecký zámek hrabat Lambergů, jenž byl do dnešní podoby přestavěn roku 1873 z původně zděné prosté stavby. Ubytovávala se tu při lovech tehdejší vysoká rakouská honorace a až do roku 1936 jej využívala pouze rodina hraběte a jeho lovci. Dnes patří zámek rakouským státním lesům a správě národního parku Kalkalpen. Uvidíme zde ještě kapli sv. Anny, dále loveckou chatu Jägerhaus (v turistické sezóně se zde prodává občerstvení) a chatku adjunktů. Údolí je pojmenováno podle vodou vyhloubených výmolů v korytě potoka v části směrem na Ebenforstalm, které se lidově nazývají Bodige.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Z parkoviště jdeme chvilku proti proudu řeky po široké cestě, ale brzy odbočíme vpravo do bočního údolí proti proudu širokého potoka Blöttenbach. Obcházíme blízký zámek a jdeme širokou štěrkovou cestou Reitweg. Odtud po několika desítkách metrů odbočujeme znovu doprava, již mimo hlavní údolí, a znovu nás provází široká štěrková cesta.

Čeká nás dlouhé a táhlé stoupání s mnoha zatáčkami, až konečně vystoupáme k pastvinám Zaglbaueralm (946 m n. m.). Z bývalé pastevecké salaše zůstaly jen rozvaliny, ze kterých již vyrůstá statný buk. Pastviny jsou zde nádherné a v sezóně jsou stále využívány k pasení krav. Slunce nás již pěkně hřeje a více jak košili na sobě člověk neunese.

Od bývalého stavení jdeme kolmo do kopce napříč pastvinou k okraji lesa a rychle zde nacházíme výraznou pěšinu lemovanou kamennými mužíky. Máme orientačně vyhráno a stezka nás vede prudkým stoupáním bukovým lesem postupně až nad vápencovou skalní stěnu.

U okraje kolmého srázu sedáme do vyhřáté suché trávy a užíváme si teplo, výhledy a dobrou čokoládu. Pod námi se rozkládá zalesněný závěr údolí, který je obklopen skalními stěnami a nazývá se Gamskar.

Pěšina již vede jen mírně do kopce řidším lesem a brzy přicházíme na horské louky, po kterých stoupáme na vrchol Haderlauskögerl (1 547 m n. m.). Po levé straně vidíme přes hluboké údolí potoka Blöttenbach kolmé vápencové stěny hlavního hřebene pohoří Sengsengebirge, které padají z nadmořských výšek přes 1 900 m. Na hlavním hřebeni i k severu orientovaných zastíněných stěnách je dost velké množství sněhu a proto dnes rádi stoupáme sluncem ozářeným a o mnoho nižším hřbetem, kde sníh není.

Zatavujeme se až u malého kovového kříže s hromádkou kamení na vrcholku Haderlauskögerl (1 547 m). Výhled je úžasný a vidíme kromě hlavního hřebene Sengsengebirge i blízký a velmi dominatní vrchol Grosser Gröstenberg (1 724 m n. m.), v dálce pak zcela zasněžené nejvyšší vrcholy pohoří Hochschwab a dobře rozeznáváme nad dunajským oparem i táhlé vrcholy Šumavy.

Náš dnešní hlavní cíl se zvedá malý kousek před námi a mírné stoupání po louce nám zabralo necelých 10 minut. Jsme na vrcholu Rotgsol (1 560 m n. m.) s netradičním dřevěným křížem a vrcholovou knihou. Výhled je daleký a prakticky stejný jako z předešlého vrcholu, který vidíme pod námi.

Nalehko sedíme na vrcholku málo navštěvované hory a užíváme si počasí jako někdy v květnu. Na západní straně hory, tedy na opačné straně, než odkud jsme vystoupali, je zcela uschlý a brouky sežraný les po větrné smršti a kůrovcové kalamitě. Jedná se o následek orkánu Kyril, který v této části Alp napáchal také velké škody.

Po odpočinku zahajujeme sestup stejnou cestou. Do mrazivého údolí se nám moc nechce, ale Slunce se již neúprosně kloní k obzoru. Cestou dolů jsme ještě našli parádní lebku kamzíka i s růžky. Sestup byl rychlý, ale i tak dojdeme k zmrzlému autu skoro za tmy.

Za celý den jsme nikde nikoho nepotkali a ani jsme neměli problémy s orientací během výstupu, takže popisovaný výlet můžeme milovníkům klidných a zapomenutých míst jen doporučit. A pokud se k tomu přidá krásné počasí, na které jsme měli štěstí, je pak na co vzpomínat.

Rotgsol, turistická mapa

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.