Okružní túra přes Rešovské vodopády a Horní Město

Podzimní túra na hřmící vody v Nízkém Jeseníku

Rešovské vodopády představují soustavu vodopádů a kaskád, které překonávají asi 50 metrů vysoký skalní práh na říčce Huntava. Rešovské vodopády, které jsou nejvyššími vodopády Nízkého Jeseníku, rozlohou největšího geomorfologického celku v České republice, jsou oblíbeným a vyhledávaným turistickým cílem v severozápadní části zmíněného pohoří.

Nejvyšší ze stupňů Rešovských vodopádů má asi 10 stupňů. V literatuře i na internetu se jejich výška uvádí v poměrně širokém rozpětí - od 7 metrů po 12 metrů. Vypadá to, že i tak lákavému a často navštěvovanému cíli, jakým Rešovské vopády bezesporu jsou, by slušelo přeměření…

Od roku 1966 byly Rešovské vodopády národní přírodní památkou s výměrou 71,6 hektarů. V roce 2013 byla národní přírodní památka překlasifikována na národní přírodní rezervaci. Mírně se posunuly hranice a celková rozloha, která činí 77,81 hektarů. Výškové rozpětí přírodní rezervace u Rešovských vodopádů činí 168 metrů (390 - 558 m n. m.). V přírodní rezervaci jsou chráněny i zbytky původního jedlobukového lesa s významnými rostlinnými a živočišnými společenstvy s mnoha chráněnými či kriticky ohroženými druhy.

Na přelomu září a října jsme měli být v Tatrách. Jelikož ale slovenský "Hitlerovič" prakticky znemožnil cestování na Slovensko a po Slovensku, přeplánovali jsme Tatry na Hrubý Jeseník. Jelikož ale v Hrubém Jeseníku bylo nevlídně, zima a hlavně mlha, měníme plán opět a míříme na území nižšího brášky - Nízkého Jeseníku. A v dosahu je jeden z nejatraktivnějších cílů celého pohoří - již zmíněné Rešovské vodopády.

Z malého parkoviště před obcí Rešov (545 m) nejprve zamíříme k místnímu hostinci Rešov. Polévka a startovní pivo by bodly. Oproti předchozí návštěvě je ale zavřeno. Rok 2020 pohostinství a obecně cestovnímu ruchu příliš nesvědčí. Hysterie kolem čínské chřipky nebere konce a pro řadu forem a dokonce celých průmyslových odvětví je doslova likvidační.

Po červené turistické značce scházíme po strmé cestě do hlubokého údolí říčky Huntava. Okolo Fialova mlýna (400 m), kde panuje čilý stavební ruch, opět stoupáme. Proti proudy Huntavy míříme k hlavnímu cíli dnešní asi 15kilometrové procházky - k Rešovským vodopádům, které vznikly na puklinách méně odolných hornin. Strmé skalní stěny jsou posety mechy porostlými skalisky, pošmourné počasí dokresluje podmanivou krásu těchto míst.

V hlubokém skalním kaňonu to vře a klokotá. Zpěněné vody přepadají přes vysoký skalní práh a řítí se do hlubiny ve změti vodou ohlazených balvanů. Průchod nelehkým terénem okolo Rešovských vodopádů (430 m) usnadňují dřevěné plošiny a žebříky, které září novotou. Jak se později dozvídáme, v jarních měsících rozbouřené vody po neustávajících deštích strhly všechny žebříky a cesta kolem vodopádů byla až do konce července velice ztížena a jen na vlastní nebezpečí. Tak tomu říkám paradoxy 500letého sucha…

Nad nejvyšším z vodopádů pak následuje ještě několik menších kaskád a hromada žebříků a dřevěných chodníků. Tesaři tady odvedli dobrou práci. Jen doufám, že příští jaro nezhatí jejich dílo pokračující 500leté sucho, které i v těchto podzimních časech rozbahnilo lesní i polní cesty a vyhnalo na světlo Boží mnoho zvědavých hlaviček hříbků.

Lavice končí, cesta se napřimuje i tok říčky Huntava se viditelně uklidňuje. Avšak kaňonovitá část hlubokého údolí na kráse nic neztrácí. Míjíme rozcestí značek Nad vodopády (460 m) a po zelené obcházíme zaniklý hrad Rešov, jehož dějiny se utápějí v mlhách neznáma. Pravděpodobně byl založen někdy ve druhé polovině 13. století a dodnes se z něj zachovaly jen zbytky obvodových zdí a hradního příkopu. Míjíme velké skalisko, které je v mapách zváno Čertova stěna. Přiléhavý název pro rozeklanou a vysokou skalní stěnu.

Pokračujeme proti proudu Huntavy. Opouštíme hranice NPR Rešovské vodopády. Romana zaujala cedulka upevněná na stromě. Píše cosi o mlýně a občerstvení. Že bychom to zkusili? Je sice přelom září a října, střed pracovního týdne a počasí, že by psa nevyhnal, ale co kdyby?! Ani Iris, jeho drahá polovička, zcela nepřekvapivě nic nenamítá…

Opouštíme značku, okolo chat projdeme na další z cest a dokodrcáme se k rozlehlému stavení - k Chatě Na Mlýně. A světe div se - mají otevřeno! A dokonce bramboračku. Skvělou. Po úvodním pivku do nás doslova zahučí. Je příjemně vytopeno, nikam se nám moc spěchat nechce, takže si dáváme ještě druhé pivko. A probíráme současné dění s chataři, kteří otevřeli teprve nedávno a tak trochu se děsí toho, co následující měsíce přinesou. Zda-li se opět nebude vše zavírat…

Sedělo by se příjemně a jistě i dlouho, ale máme před sebou ještě pár kilometrů a dny jsou již poměrně krátké. Loučíme se s příjemnými chataři a chatou, kterou mohu doporučit jako spolehlivý záchytný bod v této oblasti. I mimo sezónu, uprostřed týdne i za nevlídného počasí. Pokračujeme do Horního Města, střediska dávné těžby železných rud v této oblasti, kterou zmiňoval již Jan Ámos Komenský v roce 1624. Želené rudy jsou tady vázány na komplex vrbenského souvrství devonského stáří, jehož hlavními horninami jsou hematit, magnetit, chalkopyrit, malachit a barnit.

Přes osadu Skály (650 m) zvanou dříve Haknštejn se dostáváme na dohled Horního Města. Tam nás opět přepadá žízeň, kterou ale není kde uhasit. Vše je zavřeno. Takže se alespoň seznamujeme s historií svobodného císařského horního města v minulosti zvaného Hagenstein. K jeho historii a zajímavostem se ale vrátíme v jiném samostatném příspěvku.

Okolo úpadnice Eva do štoly sv. Antonína Paduánského se vracíme do osady Skály. Stále žízniví, takže to jdeme prubnout do vsi. No, vracíme se stejně žízniví jen o další tři kilometry v nohách bohatší. Nevadí, v cíli to napravíme z vlastních zásob. Zčásti se vracíme po zelené turistické značce, ale za vrchem Skaliska (636 m) to stáčíme na neznačenou pěšinu a pak přes hory a doly se vracíme nazpět do Rešova.

• Trasa (jen orientační) na turistické mapě

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.