Ötzi, Finailspitze (3 514 m) a Similaun (3 606 m) aneb vysokohorská turistika v Alpách

Putování za Ötzim a výstup na Finailspitze a Similaun

Jak známo, Ötzi je 5 300 roků starý chlapík, který byl nalezen, jak leží zamrzlý v ledu ve výšce 3 210 m na hranici Itálie a Rakouska v Ötztálských Alpách - proto dostal jméno Ötzi. Chvíli se o něj tahali Rakušani s Italy, nakonec skončil v Jihotyrolském archeologickém muzeu v Bolzanu.

Ötzi byl nalezen v roce 1991 a od té doby je podrobován neustálému zkoumání. A tak se o něm dovídáme stále nové a nové (někdy až bizarní) podrobnosti. Nevíme, jestli je starý 5 100 nebo 5 300 roků, zato víme, kdy a co naposledy večeřel, odkud pochází, čím byl i jak vypadal. Ostatně vše je zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ötzi.

Ötzi a Finailspitze

Na místě nálezu je postavena mohyla a tak se stalo turistickým cílem. No a protože já "sbírám" kromě vrcholů i extrémní body, středy, hraniční kameny atd., nemohlo toto místo v mé sbírce chybět.

Samozřejmě, že "Ötzi" nebyl mým jediným cílem, chtěl jsem to spojit s výstupem na nějaký alpský vrchol. No a protože je mohyla na trase z chaty Similaun na vrchol Finailspitze, padla volba právě na něj.

Chata Similaunhütte leží ve výšce 3 019 m v sedle mezi třítisícovkami Finailspitze (3 514 m) na západě a Similaun (3 606 m) východním směrem. Přístup k chatě je buď od severu z rakouského Ventu nebo z jižní italské strany z Naturna.

Vybral jsem si jižní stranu, protože jsem to chtěl spojit s návštěvou Reinholda Messnera na hradě Juval, ten je totiž také u Naturna přesně v místě, kde začíná silnice na sever do hor.

S Messnerem to úplně nevyšlo, přes léto tam bydlí s rodinou a nepřijímá návštěvy. Do muzea jsem se nedostal, musel mi stačit pohled na hrad zvenku, ale i tak to byla krása. Upřesňuji: na hradě Juval je jedno z Messnerových horských muzeí, ale v červenci a srpnu je zavřeno.

Příštího rána jsem se tedy vydal po zmíněné silnici z Naturna 17 km vzhůru k jezeru Vernago (Vernagt), kde je bezplatné parkoviště a auto tam může zůstat přes noc. Můj plán byl vylézt od jezera na chatu Similaun, tam přespat, druhý den zajít k mohyle, pak dál na vrchol Finailspitze a pak dolů zpět k jezeru. Výstup od jezera k chatě je značený a logický, tudíž bezproblémový, nejdříve po krásných loukách a pastvinách, v závěru prudší skalnatá část.

Jezero je ve výšce 1 700 m, takže převýšení k chatě je 1 300 m. Ale trvalo to jen asi 3 hodiny, kolem poledne jsem byl tam. Neměl jsem rezervaci, tak chvíle napětí, jestli mě nechají přenocovat. Klaplo to, ale musel jsem si "za trest" koupit polopenzi za 55 EUR, z čehož ubytování je pouze 15 EUR a zbytek je na večeři a snídani. Ovšem radost z toho, že mám postel a střechu nad hlavou za ty prachy stála.

Ovšem bylo málo hodin, co s načatým večerem? Přece nebudu čekat do zítřka. Rozhodl jsem se, že za Ötzim i na vrchol Finailspitze vyrazím ještě ten den. K mohyle vede přímo nad chatou dobře značená cesta, je to hřeben, takže to nejde jen nahoru, ale asi třikrát se i klesne, takže k výškovému rozdílu 200 metrů se musí něco přidat, asi po hodině jsem tam.

Je až neuvěřitelné, že Ötzi vydržel bez zkázy celých 5 300 roků ležet zakonzervován v ledu na tomto místě, kde dnes není po ledu ani památky. Byl jsem tam v srpnu, nebyl tam ani sníh, zkrátka sucho. Připomínám, že ho vykutali z ledu v roce 1991, a to nevím, jak dlouho už tam ten led není.

Po nezbytném focení a zápisu do pamětní knížky, která je na mohyle, pokračuji dál na Finaispitze. Cesta dál už značená není, což může za mlhy způsobit problémy, ale za dobré viditelnosti je to snadné, i když je tam spousta variant, chodníčků a mužíků, každý si hledá asi svoji cestu. Doleze se na hřeben, který je dost ježatý a pak doleva na vrchol 3 514 m. Od mohyly dalších 300 výškových metrů, čili zase asi hodina.

Od jezera jsem však už měl dohromady 1 900 metrů a měl jsem toho celkem dost. A to mě čekala ještě cesta dolů na chatu. V mém důchodcovském věku slušný záběr, ovšem ten nádherný výhled na protější vrchol Similaun všechny útrapy vynahradil. A také z toho vznikl program na příští den, splnil jsem totiž původně dvoudenní plán za jeden den, nemohlo z toho vyplynout nic jiného, než že druhý den vylezu i na Similaun.

Musím se zmínit i o ubytování na chatě Similaun. Vše vynikající: sterilní čistota, krásný interiér, přátelská atmosféra, perfektní jídlo. Samozřejmě slušné ceny, nezapomeňme, že chata je ve výšce 3 019 m a zásobování je jen pomocí lanovky.

A podobné zážitky mám i z mnoha jiných alpských chat. Píšu o tom proto, neboť zkušenosti z českých horských chat nejsou vždy pozitivní, a to je k nim v drtivé většině případů možnost dojet autem. Ostatně to je zřejmé i z častých diskusí na toto téma na stránkách Trekingu.

Na Similaun se jde po ledovci, když jsem večer na chatě sbíral od místních znalců rozumy kudy nahoru, zrazovali mě od úmyslu jít tam sám, tak jsem jim musel vysvětlit, že čeští důchodci mají zakázané veškeré bezpečnostní pomůcky. Ne nejsem žádný hazardér, prostě vždy jdu tam, kam mě to pustí.

Ráno všichni vyrazili na šňůrkách přes prostředek ledovce, já jsem se držel okraje, bylo to sice bez trhlin, ale strmé a musel jsem přelézat spoustu kamenů z okrajové morény. Nakonec jsem ale stejně musel ledovec překřížit. Ale až v horní části s mírným sklonem, kde jsou trhliny úzké. Ale byly překryté sněhem, takže trošku vytřepaný jsem byl, ale jen trošku.

Nakonec se z ledovce vystoupí na skalnatý vršek, i když i tam se našlo místo, kde bylo dobré znovu nasadit mačky. Bez maček na Similaunu ani ránu! Jinak je ale cesta jasná a přehledná. Snad jen za mlhy by to byl problém. Ale to je za mlhy zvláště na ledovci vždy. Převýšení z chaty 600 m, čili asi dvě hodiny výstupu.

Na vrcholu Similaunu nádherně, ale přes sedlo, kde je chata, se neustále valila mlha a neumožnila mi pohled na vrchol Finailspitze, na kterém jsem byl den předtím. Po chvíli kochání jsem se vydal stejnou cestou zpět. Svítilo slunko a po ledovci se valily potoky vody. Za pár roků se i zde půjde po suchu. Kdo si chce užít ledovcových túr, ať spěchá!

Na chatě jsem se nezdržoval a sestupoval rovnou dolů k jezeru po nádherných horských loukách. Byly dvě hodiny po poledni, za jeden a půl dne jsem navštívil Ötziho a vylezl na dvě alpské třítisícovky. Co si více přát.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.