Krakova hoľa (1 752 m), trasa v slovenských Nízkých Tatrách přes Krčahovo

Neplánovaná, ale povedená túra přes bunkry Krčahovo v Nízkých Tatrách

Krakova hoľa je impozantní vápencový vrchol, který kraluje střední části Demänovské doliny. Krakovu holi nalezneme v táhlém a rozsochatém hřebeni, který odděluje Demänovskou a Jánskou dolinu v severní části Ďumbierských Nízkých Tater. Vedle toho je Krakova hoľa fantastický výhledový bod, takže by bylo škoda si ji nevytknout jako turistický cíl.

Krakova hoľa je ale rovněž rájem turistů a speleologů. Ti v nitru této fotogenické hory zmapovali již mnoho kilometrů jeskynních chodeb, systémů s podivně znějícími názvy jako Jaskyňa slnečného lúča, Večná robota, Jaskyňa v Záskočí či Starý hrad. Těm se jen nesměle přiblížíme a raději zůstaneme hezky na povrchu. Pod modrou (téměř) oblohou.

Na túru vyrážíme z horní části Demänovské doliny z parkoviště u rozcestí Lúčky (Repická, 950 m). Před tím si ale ještě s "kapurkovým" Romanem dáváme odchodnou. Několikrát. Na zelenou značku tak nastupujeme s dobrou náladou a za hezkého počasí. Po zelené turistické značce a zároveň po naučném chodníku míříme přes louky, které využívají příznivci paraglidingu jako přistávací plochu, k rozcestí Krčahovo. Přitom míjíme několik pomníků upomínajících na dobu SNP i holokaust, vodárenský objekt i loveckou chatu.

Čtěte také: Krakova hoľa, strážní hlídka Demänovské doliny - výstup na Krakovou holi

Cesta dolinou je nyní trochu smutnější. Je ohromující, kolik lesa tady zmizelo. Posledně tady ještě rostl hustý les. Konečně se objevuje rozcestí Pod Krčahovom (1 060 m). Správně přecházíme po můstku na druhý břeh říčky odvodňující dolinu Podroh. Pak ovšem nějak zapomene odbočit vpravo. Nevím, zda-li tím, že moc kecáme, a nebo těmi kapurkovými před odchodem…

Partizánské bunkry Krčahovo a strmě na hřeben

Obdivujeme nádherná vápencová skaliska, která se odhalila po vytěžení lesa. Plkáme a plkáme. První zarážka nastává u informačních tabulí. Jaj, my nejdeme po správné značce… No nic, neplánovaně se podíváme na partizánské bunkry Krčahovo. Stejně jsem se tady chtěl opět podívat. Byť ne zrovna dnes… To ale nevadí, nějak si poradíme. Vomrkneme tedy bunkry a jdeme dále. Kapurkový Roman nabádá k návratu, to se mně ale nelíbí. Probijeme se vzhůru! Viděl jsem, že dále pokračovala pěšina. A prtě obvykle vedou až k hřebeni.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Pokračujeme po hezkém a širokém chodníku dolinou Krčahovo vzhůru. Chodník se sice postupně zužuje, ale stále je jasně zřetelné. Průhledy obdivujeme masív blízkého Chopku, který je, chudák, rozryt nejen sjezdovkami, ale i šílenou pistou, která vede k Rotundě na vrcholu Chopku. Prý se má dokonce dočkat asfaltky! Neuvěřitelné, co je v národních parcích možné… Pokračujeme po hezké prti, kterou využívají z části lovci a z části zřejmě i speleologové. Někde nad námi se bude zubit vchod do Javorové propasti.

Kapúrek dává hlasitě najevo své obavy a že jsme se měli vrátit. Neboj, všechny cesty vedou - na hřeben! A také že jo. Hřeben před námi. A také pořádná a maliním zarostlá holina, přes kterou je vidět do sedla Javorie (1 437 m), ve kterém se napojujeme na červenou turistickou značku z Široké doliny. Po ní jsme měli původně přijít. Ale naše trasa byla alespoň netradiční a neokoukaná. Jasně, v národním parku se nemá chodit mimo značek, ale… Ale až v sedle se dostáváme na hranici NPR Ďumbier (2 043,76 ha) s 5. stupněm ochrany.

Krakova hoľa

Ze sedla Javorie vede poměrně výživné stoupání. Toho si však užívám sám, neboť Roman se musel vrátit k autobusu. Bude řídit. Užívám si konečně klidu a nezvyklých výhledů a podzimních barev. Je konec září. Těch stromů tady ale opravdu ubylo řádně. Hotový masakr lesa. Až je to strašidelné, jak se zdejší krajina za posledních 10 let změnila.

Brzy se dostávám na hezký travnatý hřebínek, který mne dovede až k rozcestí Kosienky, poľana (1 680 m), na které, se ke žluté značce přidává značka modrá. Již jsem pomalu na dohled Krakové hole.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Objevují se hustý porosty kosodřeviny a již je tady rozcestí Pod Krakovou hoľou (1 730 m). Výškové údaje jsou ale na tomto a předchozím rozcestí prohozené. Od rozcestí Kosienky pod Krakovou holi nastoupáme, nikoliv sestoupíme 50 metrů…

Odbočuji tedy k vrcholu Krakova hoľa (1 752 m), ze kterého se otevírají skvělé výhledy. Dohlednost sice není ideální, ale i tak krásně vidím cíl včerejší túry - Poludnicu (1 549 m), Sinou (1 560 m) i Demänovskou horu (1 304 m). Ale i Liptovskou Maru, vrcholy Chočských vrchů i něco málo ze sněhem poprášených Západních Tater. Nejvyšší hora Nízkých Tater Ďumbier na opačné straně se cudně halí do mraků.

Machnaté a Pusté

Vracím se na rozcestí Pod Krakovou holí a pokračuji po modré značce (v souběhu se žlutou), které mne spolehlivě dovede až k Demänovské jeskyni svobody, kde je cíl dnešní túry. Musím sebou trochu více hodit, neboť osazenstvo Týdne VHT je nějak daleko vepředu. Myslel jsem, že potkám ještě nějaké opozdilce na vrcholu Krakové hole.

I na tomto úseky byla lesy vykáceny. Něco asi sfoukl vítr, něco požral kůrovec a něco se s tím prostě svezlo… Soudě podle zdravých nevyvrácených pařezů… Cesta rychle klesá. Kochám se fantastickými výhledy na skalní vápencové řady, které na opět oživším sluníčku doslova září. Babí léto v plném proudu.

Brzy jsem v sedle Machnaté (1 450 m), kde doprava odbočuje žlutá značka. Iľanovská dolina s vodopádky je sice také hezká, dnes však máme na programu značku modrou. Byť část lidí se po žluté značce nakonec vydala. Ale sestup po kluzkých skalkách v Iľanovské dolině není příliš velkou lahůdkou. Klidně si ji nechám ujít…

Modře značený chodník se vine po jižním úbočí hřebene vrchu Pusté (1 501 m). Tento úsek je skutečnou fotografickou lahůdkou. Tu si nehodlám nechat, na rozdíl od sestupu Iľanovskou dolinou, ujít. Konečně doháním zadní voj naší výpravy. Fajn, alespoň nebudu dole poslední. To by byla "ostuda"… A kolik by bylo řečí… Nakonec je ale kus předbíhám, pomalé sestupy nemusím. Z toho tak akorát začnou bolet kolena.

Sestup je docela prudký, pěšina ale vede po serpentinách, takže se to dá. Navíc k tomu krásný borový a hezky provoněný a sluncem vyhřátý les. Idylka pro sestup. A již je tady vstup do Demänovské jeskyně slobody, široký chodník a parkoviště dole i říčky Demänovka (850 m). Tady končí sice poměrně krátká, ale nádherná túra. I přes to doraněné lesy. Určitě nebyla zklamáním pro nikoho. Ani pro ty, kdož se těšili do Vysokých Tater.

• Obtížnost: středně těžká túra
• Délka túry: 12 km, 5 až 7 hodin
• Celkové převýšení: výstup 950 m, sestup 1 050 m
• Základní trasa: Repiská - sedlo Javorie - Krakova hoľa - Iľanovské sedlo - Demänovská jaskyňa slobody
• Trasa na turistické mapě, kterou šla většina účastníků Týdne VHT

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.