Kráľova hoľa (1 948 m n. m.), nezapomenutelná túra v slovenských Nízkých Tatrách

Výstup na nejvyšší vrchol Královoholských Nízkých Tater

Kráľova hoľa, nejvyšší vrchol královoholské části Nízkých Tater, je jedním ze symbolů nejen Nízkých Tater, ale celého Slovenska. Určitě každý turista touží podívat se na vrchol Králové hole, rozhlédnout se z jejího plochého travnatého temene vůkol po nekonečném moři vrcholů okolních hor, Západních Karpat.

K vrcholu Králove hole směřuje řada turistických chodníků. Nejčastěji je využíván snad nejméně vhodný a nejvíce strmý z Telgártu (920 m). Z této podhorské obce chodník stoupá skutečně svižně přes rozcestí Údolné pasienky (1 046 m a 1 236 m), pod elektrickým vedením pod Kráľovu skálu a kolem pramenů Zubrovice (1 650 m) se dostáváme na obslužnou komunikaci, která na vrchol Králove hole vede z obce Šumiac. To jsme již v sedle Snehová jama, odkud je to k vrcholu již jen kousek. Ale i ten nám dá pořádně zabrat, neboť cesta vede po strmé travnaté stráni.

Po výstupu z Telgártu a po překonání sedla Snehová jama jsme se konečně dostali na vrchol Královej hole (3 h 10 min). Tady je budova vysílače a další technická zařízení, včetně malé místnosti, kde mohou v případě nouze přespat i turisté. U velké betonové "pyramidy" nalezneme rozcestník. Podle něj si můžeme vybrat z více směrů. Buď pokračovat po hřebeni (červená), nebo sestoupit do obce Šumiac (modrá) či opět do Telgártu (červená, zelená), do Smrečinského sedla a Vernáru (modrá) a nebo do Liptovské Tepličky (zelená).

My si vybereme z nabízených variant tu poslední. Pokud máte dostatek času a hlavně sil, pak doporučuji pokračovat po hřebeni přes vrcholy Orlová a Bartková do Ždiarského sedla s polorozpadlou salaší, a teprve ze sedla zahájit sestup. Pokud to ovšem nemáte namířeno ještě dále po hřebeni…

Pokračujeme dále tedy po zelené. Cestu vyznačují v travnatém terénu malé kolíky se značkou (pozor, nesestupovat podél tyčového značení, častý omyl!). Od rozcestí cesta ubíhá silně doleva kratším traverzem. To ovšem jen dočasně, neboť chodník začíná posléze prudce klesat. Zejména po dešti je to "chuťovka".

Po kratší době se objevují porosty kosodřeviny. V nich po 20 minutách sestupu narazíme přímo na chodníku na zbytky podivné dřevěné konstrukce. Nejde o nic jiného než o obří cívky (bubny), na kterých byly namotány kabely použité při stavbě vysílače na vrcholu hory. Řekli byste, že jim to nešťastnou náhodou sjelo dolů – kdyby se ovšem po dalších třech minutách neobjevila další. To již pak sugeruje spíše záměr než náhodu. Krátce poté (3 h 35 min) se vlevo u cesty objeví upravený pramen vody (stříška).

Po dalších 20 minutách se objevují menší pastviny a vpravo je vidět vcelku zachovalou salaš. Cesta dále vstupuje do lesa a brzy nás přivádí do sedla Záturňa (4 h 10 min). Tady je lesní školka a autem přístupná lovecká chata. Od rozcestníku v sedle uhýbá cesta mírně nalevo a opět vstupuje do lesa.

V četných serpentinách se pak dostáváme na dno doliny Veľký Brunov. Stejnojmenný potok, který odvodňuje dolinu, překonáme po dřevěné lavičce (4 h 25 min). Po asi sto metrech vyjdeme na lesní cestu přímo naproti polorozpadlé salaši. Tady pokračujeme vpravo. Projdeme kolem objektů lesní správy a brzy se dostáváme na asfaltovou cestu (pozorně sleduj značku, je tady více odboček) (4 h 40 min). Před tím ještě ale musíme přejít přes potok (betonový můstek, upravené břehy).

Další cesta je již vcelku jednotvárná. A pořád po asfaltu. Objevuje se více hájenek a dalších objektů, na několika místech jsou velké seníky a krmelce přímo u cesty. Brzy přicházíme k závoře (5 h 05 min), u které je vlevo malý pomník. Kousek za ní se krajina trochu otevírá. Značení je tady dosti špatné a zelená značka na čas zmizí. Pokračujeme ale pořád po asfaltu a platí, že nesmíme odbočit vlevo!

Pokud jsme toto dodrželi musíme přijít na rozcestí Výpad (5 h 35 min), kde je rozcestník. Tady zjistíme, že do Liptovské Tepličky je to již jen kousek, ale musíme před tím překonat ještě jedno malé stoupání přes táhlý hřebínek (tady pokračuji rovně, nikoliv vpravo). Ze sedýlka nad Výpadem pak kolem božích muk sestoupíme do Liptovské Tepličky k autobusové zastávce (5 h 55 min).

• Obtížnost: středně těžká až těžká, fyzicky značně náročná túra
• Délka túry: asi 7 až 7 a 1/2 hodiny
• Celkové převýšení: výstup 1 150 m, sestup 1 050 m
• Základní trasa: Telgárt – sedlo Snehová jama – Kráľova hoľa – sedlo Záturňa – dolina Veľký Brunov – Liptovská Teplička

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.