Kobilja glava (1 475 m n. m.), hezká túra v Julských Alpách ve Slovinsku

Slovinsko - Julské Alpy (3)

Dnes se rozhodujeme vyjet autem z města Tolmin přes obec Ljubinj nahoru do kopce směrem k Planině Stador a směrem ke Koče na planině Razor s tím, že pojedeme autem dokud to půjde a pak budeme pokračovat po svých na hřeben Bohinjských hor.

Plán to byl sice dobrý, ale nevyfotili jsme mapu na informační tabuli v obci Ljubinj, což byla první chyba, a protože jsme se po cestě do kopců neorientovali, ve kterém místě vlastně jsme, netrefili jsme správně směr k chatě na planině Razor.

Silnice byla plná zatáček a velmi úzká, pro jedno auto. Jak se člověk párkrát zatočí v serpentinách a jede se hodně pomalu kvůli kvalitě cesty, není odhad, ve kterém místě se zrovna nacházíte. Navíc Slovinci nejsou příliš sdílní ve formě značení u turistických tras, nebylo se podle čeho zorientovat.

Čtěte také: Dolina Krnica a sedlo Prevala v masívu Kanin, Slovinsko - Julské Alpy (2)

Tak se stalo, že místo abychom pokračovali ke Koči na planině Razor, odbočili jsme u Koči na planině Stador doprava k vrchu Kobyla, protože tam "jelo nejvíce aut". Proč, to jsme zjistili záhy. Bylo tady startovní místo paraglidistů a parkoviště. A tady cesta končila.

Pokud bychom u planiny Stador, kde také v zatáčce parkovala auta, neodbočili vpravo, ale pokračovali rovně, jeli bychom správně. Cesta tímto směrem ale nevypadala "jako hlavní". Také nemohu napsat, jak daleko bychom se po ní dostali a zda lze vůbec dojet až na Koču na planině Razor.

Nemohli jsme se stále zorientovat ani podle naší mapy a tak jsme na parkovišti u paraglidistů nechali auto a vydali se na nejbližší vyšší kopec, kde jsme záhy při jeho úpatí narazili na turistickou značku. Pořád v domnění, že dorazíme na hlavní hřeben Bohinjských hor (Vogel) jsme šli po značce, která vedla loukou plnou květů a motýlů, až jsme na jednom místě uviděli šipku s nápisem Kobilja glava.

V tomto místě byla nějaká chata a tak je pravděpodobné, že kůl s označením směru tady instaloval majitel chaty, aby se mu turisté necourali po zahradě. Znovu jsme hledali v mapě, ale Kobylí hlavu jsme nenašli. Teď už víme proč, tento kopec byl mimo naši mapu a tak jsme jej ani najít nemohli… byl mimo turistickou mapu s názvem "Julské Alpy - západní část", kterou jsme měli s sebou, přestože se ještě pořád jedná o Bohinjské hory.

Šli jsme tedy do kopce přes vrcholek Šprinca (1 247 m n. m) s kamennou mohylkou a křížkem, kolem další malé chatky a stáda ovcí až na vrchol Kobilja glava, kde nebylo opět napsáno nic. Že jsme zřejmě na kopci Kobilja glava (1 475 m n. m.) jsme vlastně věděli pouze z té jediné směrovky dole pod kopcem. Z vrcholu jsme se dívali na hlavní hřeben Bohinjských hor, kam jsme chtěli původně. Mezi ním a Kobylí hlavou bylo ještě jedno hluboké údolí.

Nevadí, zapsali jsme se do vrcholové knihy, asi jediní Češi v historii hory. Ani na knize nebylo napsáno, o který vrchol se jedná… Jinak z tohoto místa je opravdu pěkný výhled na Bohinjské hory, masív Krnu, údolí Soče a město Tolmin. Na vrcholu je kříž a torzo nějakého památníku. Řádí tady početná komunita ovcí a tak byl kopec porostený takovou nehezkou vegetací, která ovcím zřejmě nechutná.

Zpět k autu jsme šli stejnou stezkou, jiná tu ani není. Až na zpáteční cestě jsme potkali jednu dvojici, jinak celou dobu nikoho. Od parkoviště nahoru na Kobijlu glavu nám to trvalo cca 1,5 hod. Na zpáteční cestě jsme vyfotili orientační tabuli v obci Ljubinj a teprve tady jsme se chytili. Ze silnice směrem na Kobarid pak byla Kobilja glava pěkně vidět, je to dominanta nad městem Tolmin. Teď už jsme ji bezpečně poznali…

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.