Putování přes rozhlednu a jihovýchodní boky Hrubého Jeseníku (1)

2denní trek přes rozhlednu v Nové Vsi, Ostružnou, Vysokou holi a Velkou kotlinu

Jeseníky skýtají nepřeberné množství vícedenních túr. Někomu stačí pro "poznání" pohoří přechod hlavního hřebene, jinému nepostačí ani desítky túr a treků, které se dají různě kombinovat. No a my se koncem července vydali poznat jihovýchodní boky Hrubého Jeseníku. Dvoudenní túra nás zavedla nejen na opuštěný vrch Ostružná, ale i na rozhlednu Nová Ves a nebo na Jelení studánku či Vysokou holi na hlavním hřebeni tohoto malebného pohoří.

Po necelém týdnu parkuji opět v Karlově pod Pradědem. Protože penzion U Bohouše má stále zavřeno, bez startovního piva a kofoly (ta by byla pro dceru Míšu) vyrážíme po žluté turistické značce k jihozápadu. Vcelku svižně nabíráme výšku, takže zpětné výhledy nám skýtají "letecké" pohledy do údolí, ve kterém Karlov pod Pradědem leží. Za posledními chatami se Míša dožaduje snídaně. Usedáme tedy do hebkého mechu jehličnatého lesa. Není kam spěchat, dnes to bude taková lážo-plážo turistika.

Rozhledna Nová Ves

Po snídani pokračujeme přes rozcestí Nad Karlovem (818 m) s mapou a upraveným posezením (stůl s lavičkami) po hezké lesní cestě jižním směrem. Stále po žluté turistické značce podcházejíce vrch Klobouk (960 m). Poprvé se nám z ní otevírají výhledy k Nové Vsi a především na rozhlednu, která je dnes našim hlavním cílem. Spolu s Ostružnou, kam máme namířeno na borůvky.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Cestou potkáváme batolce červeného, babočku bílé C, babočku admirál, okáče černohnědého, perleťovce stříbropáska, různé brouky a spoustu dalšího hmyzu. Máme čas, takže drahnou chvíli zdržuji jejich fotografováním. Ale co, rozhledna nám neuteče. Prosmýkneme se přes rozcestí Jelení (794 m), na kterém se napojujeme na zpevněnou lesní cestu. Ta nás spolehlivě přivádí až na okraj Nové Vsi s rozhlednou.

A hurá, rozhledna v Nové Vsi je otevřena (o prázdninách otevřeno středa až neděle od 10.00 do 12.00 a od 14.00 do 17.00). Za dvacku kupujeme vstupenky a bez batohů míříme po nekonečném točitém schodišti na vyhlídkový ochoz.

Z rozhledny se nám otevírá excelentní panorama. Nejen na Nízký Jeseník s nepřehlédnutelnými sopkami Velký Roudný a Malý Roudný, ale i k hlavnímu hřebeni Hrubého Jeseníku, který je našim zítřejším cílem. Jako na dlani máme Vysokou holi i s Velkou kotlinou. Samozřejmě vidíme i vrchy Ostružná a Soukenná (1 026 m), která se ukazuje býti velice zajímavým vrchem. Respektive zajímavým se jeví její podzemí. Viz níže.

Výhledy jsou opravdu skvělé, ale čas kvapí. A Michalka dostává žízeň. Scházíme pro batohy, ale na chvíli se "zasekneme" v minimuzeu v ochozu pod rozhlednou. Tam zjišťujeme, že hornická minulost okolí Nové Vsi, která byla založena v roce 1604 jako hornická osada Neudorf, je mnohem bohatší, než jsme dosud tušili. Zjišťuji, že o další výlet máme postaráno.

Podle zdejších informací se např. na Soukenné hloubila již ve 14. století dědičná štola, která v délce 620 metrů a v hloubce 92 metrů existuje dosud. Že zdejší doly zaujímají prostor asi 500×400 metrů. Že zdejší doly na stříbro byly největšími stříbrnými doly na severní Moravě a že zde bylo vytěženo na 15 až 20 tun stříbra (91 až 108 g stříbra na tunu vytěžené horniny). Že hora Soukenná se dříve jmenovala Silberger (Stříbrná hora) a později Tuchlahn. Prostě mnoho důvodů se sem vrátit a zaměřit se na Soukennou…

Liščí kámen, Alfrédka a Ostružná

Na chvíli zapadneme na zahrádku penzionu Na Vyhlídce. Kofola a postartovní pivo přijdou vhod… Pak po zpevněné lesní cestě za degustace borůvek míříme k rozcestí Štěrkovec (840 m). Pěšáci žádní, jen samí elektrocyklisti. Však také jdeme po cyklostezce a lyžařské trase… Z rozcestí pokračujeme vlevo. Máme v plánu omrknout liščí kámen, poslední zdejší (v mapách pojmenované) skalisko, které jsme v této oblasti nenavštívili.

Krátká pauza na svačinu na kládách, na kterých se sluní ještěrka živorodá. Na chvíli ji tedy budeme dělat společnost. Pak scházíme ke Stříbrnému potoku, proti jehož proudu budeme opět nabírat výšku. Míjíme jakýsi balvan. No doufám, že to není onen Liščí kámen. Pro jistotu dělám pár fotek. Co kdyby. No a ono se brzy ukazuje, že vskutku "co kdyby" to opravdu bylo… No, raději jsme měli jít přes tu Soukennou na Jelenec (1 036 m).

Nu což, odměnou za zacházku jsou nám alespoň slaďoučké lesní jahody, které skvěle chutnají i úžasně voní. Je horko, takže malé osvěžení ve Stříbrném potoce není vůbec k zahození. Jen ta voda je strašně ledová. To napoprvé. Napodruhé je to již mnohem lepší. Zřejmě někdo nahoře zapnul bojler… Na rozcestí Pod Ostružnou (931 m) se opět napojujeme na turistickou značku. Tentokráte na červenou, která sem přichází od Staré Vsi (asi 3 km). Po značce se spolehlivě dostáváme až k bývalé chatě Alfrédka (1 081 m).

Stánek na Alfrédce má otevřeno. Mám ovšem malý průšvih. Míšu jsem tady nalákal na zelňačku a vono dnes mají pouze gulášovku. No nakonec i ta gulášovka byla vynikající. Obzvláště, když jsme ji vyjedli… Pivo a kofola a pokračujeme dále. Přes Mravenčí sedlo (1 105 m) se vydáváme po Jelením hřebeni na Ostružnou (1 184 m). Je pod mrakem, výhledy k hlavnímu hřebeni jsou ale i tak dobré. Dokonce krásně vidíme zelenou střechu útulny na Jelení studánce.

Cestou sbíráme borůvky a lesní jahody. Vršek Ostružné se skalkami a výhledy na sebe nenechá dlouho čekat. Skládáme batohy do altánku a borůvkové hody mohou začít. Ovšem i vynikající borůvky se mohou přejíst, takže sbíráme i něco na večer a na ráno do kelímku, který jsme si přinesli od Alfrédky. Samozřejmě do kelímku řádně opláchnutého ve studánce pod Alfrédkou.

Mračna na jihozápadním obzoru mě začínají trochu zneklidňovat. Když se přidají i závany chladného vzduchu, velím k ústupu. Ještě jsme sice chtěli pokračovat po krásném hřebeni a vracet se okružní traverzovou trasou, ale myslím, že není času nazbyt. Rychle scházíme stejnou cestou nazpět k Alfrédce (1 081 m), kde využíváme přívětivého přístřeší bytelného turistického přístřešku. Doslova za pět minut půl sedmé, protože opravdu o půl sedmé začíná pršet. No. Zmokli bychom hezky. Vybalujeme věci, dnes tady již zůstaneme. Byť to dnes bylo jen něco přes 16 km při asi půlkilometrovém převýšení.

Míša jde spát o půl osmé. Neuvěřitelné, že tak brzy. Před půlnocí již svítí hvězdy, jdu udělat pár fotek. A Míša má oči stále dokořán jako sova. Po střeše stále něco šramotí. Svítím baterkou, zda-li tam není plch. Je to ale takový podivný šelest. Kdo znáte plchy tak víte, že to jejich pobíhání je takové svižné "d-d-d-d-d". Jenže zvuky co slyšíme jsou takové spíše šouravé "dd-dd-dd".

Jdu zjistit, s kým máme tu čest. Nakonec se z nočních návštěvníků vyklubou netopýři. Nějaký větší druh, který ale nedokáži určit. Jen se mihnuli ve světelném kuželu baterky, když sebrali můry, které jsem nalákal na světlo. Dvě "potvory" se odlepily z hrany střechy, po které se před tím šouraly. Netopýři si patrně vychutnávali nadílky po dešti na střeše "přilepeného" hmyzu. Zajímavé. Míša se konečně uklidnila a usnula. Když že to tedy nejsou myši, kterých se tak hrozně bojí…

• Dokončení článku
• Orientační trasa na turistické mapě

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.